§ 19 Vyhláška o úplném znění trestního zákona – Výměra trestu
Vyhláška o úplném znění trestního zákona · 1/1957 Sb. · § 19 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 19 vyhlášky 1/1957 stanoví, že soud při rozhodování o výši trestu zohledňuje závažnost činu, osobu pachatele a všechny okolnosti, které čin ovlivnily, přičemž nelze dvakrát zohlednit stejnou okolnost.
§ 19 Výměra trestu
(1) Při výměře trestu přihlédne soud k stupni nebezpečnosti činu pro společnost, zejména s hlediska způsobu provedení trestného činu, jeho následků, míry zavinění, osoby pachatele, možnosti jeho nápravy a okolností přitěžujících i polehčujících.
(2) K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze při vyměřování trestu přihlížet jako k okolnosti přitěžující nebo polehčující.
Paragraf 19 vyhlášky 1/1957 stanoví, že soud při rozhodování o výši trestu zohledňuje závažnost činu, osobu pachatele a všechny okolnosti, které čin ovlivnily, přičemž nelze dvakrát zohlednit stejnou okolnost.
Co to znamená v praxi
Soud musí při určování trestu posoudit, jak moc je spáchaný čin nebezpečný pro společnost, a to z různých úhlů pohledu (např. jak byl čin proveden, jaké měl následky, jak moc byl pachatel vinen).
Dále soud zvažuje osobu pachatele, jeho šance na nápravu a zda existují okolnosti, které by trest zmírnily (polehčující) nebo naopak přitížily (přitěžující).
Pokud je nějaká okolnost už přímo součástí definice trestného činu (např. úmysl u úmyslného trestného činu), nelze ji znovu použít jako přitěžující nebo polehčující okolnost pro zvýšení či snížení trestu.
Na co si dát pozor
Soud má širokou diskreci při posuzování jednotlivých faktorů, které ovlivňují výměru trestu.
Je důležité rozlišovat mezi zákonnými znaky trestného činu a okolnostmi, které mohou ovlivnit výši trestu.