§ 3 Zákon o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku – Mzda a odměna za pracovní pohotovost
Zákon o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku · 1/1992 Sb. · § 3 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 1/1992 Sb. definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za zaměstnance, a to včetně členů družstva a osob v obdobném pracovním vztahu pro účely průměrného výdělku.
§ 3 Mzda a odměna za pracovní pohotovost
Zaměstnancem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec v pracovním poměru nebo člen družstva jestliže není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je jím odměňován, a jde-li o zjišťování a používání průměrného výdělku též zaměstnanec v obdobném pracovním vztahu.2)
ČÁST DRUHÁ
Paragraf 3 zákona č. 1/1992 Sb. definuje, kdo je pro účely tohoto zákona považován za zaměstnance, a to včetně členů družstva a osob v obdobném pracovním vztahu pro účely průměrného výdělku.
Co to znamená v praxi
Zákon o mzdě se vztahuje na osoby, které jsou v klasickém pracovním poměru, tedy mají se zaměstnavatelem uzavřenou pracovní smlouvu.
Za zaměstnance jsou pro účely tohoto zákona považováni i členové družstva, pokud pro družstvo vykonávají práci a jsou za ni odměňováni, ačkoliv nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu.
Pokud jde o zjišťování a používání průměrného výdělku, zákon zahrnuje i zaměstnance v obdobném pracovním vztahu, což rozšiřuje okruh osob, na které se pravidla pro průměrný výdělek vztahují.
Na co si dát pozor
Definice zaměstnance je pro účely tohoto zákona širší než jen osoby v pracovním poměru, což je důležité pro správné uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zákona.
Rozlišení mezi "zaměstnancem" obecně a "zaměstnancem pro účely zjišťování a používání průměrného výdělku" je klíčové pro správnou aplikaci pravidel týkajících se průměrného výdělku.