1/2002 Sb. · 210 paragrafů
Platnost povolení musí být vždy časově omezena. Dobu platnosti povolení stanoví celní úřad s přihlédnutím k ekonomickým podmínkám a specifickým potřebám žadatele.“.
208. V § 201 odst. 1 se na konci doplňují tato slova: „, a to i v případě, že původně stanovená lhůta již uplynula“.
209. Za § 201 se vkládá nový § 201a, který zní:
(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku musí být doloženo
a) dokladem o ceně, na jejímž základě je určována celní hodnota,
b) pravomocným povolením k použití tohoto celního režimu.
(2) Celní úřad může požadovat, aby bylo celní prohlášení doloženo přepravními doklady vztahujícími se k předchozímu celnímu režimu. Je-li zboží patřící do jedné podpoložky celního sazebníku uvedené v celním prohlášení dovezeno ve dvou nebo více baleních, může celní úřad požadovat předložení seznamu zboží nebo jiného dokladu, v němž je uveden obsah každého jednotlivého balení.“.
210. V § 202 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Celní úřad osvobození od dovozního cla podle § 203 nepřizná, není-li splněna některá z podmínek stanovených pro uplatnění režimu pasivního zušlechťovacího styku.“.
211. V § 204 odst. 2 se slova „při jeho prvním propuštění“ nahrazují slovy „před jeho prvním propuštěním“.
212. V § 206 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) Systém prosté výměny bez předchozího dovozu náhrad lze za podmínek stanovených celním úřadem použít i při dovozu zušlechtěných výrobků.
(6) Je-li to odůvodněno okolnostmi případu a jsou-li současně splněny podmínky pro udělení povolení k použití systému prosté výměny bez předchozího dovozu náhrad, může celní úřad povolit osobě, které bylo uděleno povolení používat režim pasivního zušlechťovacího styku bez možnosti použít systém prosté výměny, aby dovezla náhradu. Žádost musí být podána nejpozději při dovozu této náhrady.“.
213. V § 207 odst. 1 se za slovo „Náhrada“ vkládají slova „musí být zařazena do stejné podpoložky celního sazebníku a“.
214. V § 210 odst. 2 se na konci doplňují tato slova: „, a to i v případě, že původně stanovená lhůta již uplynula“.
215. V § 210 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Pro účely odstavce 1 se umístění dočasně vyváženého zboží do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma nebo jeho propuštění do režimu uskladňování v celním skladu považuje za vývoz.“.
216. Za § 212 se vkládají nové § 212a až 212l, které znějí:
(1) Lhůtu ke zpětnému dovozu zušlechtěných výrobků (§ 201) stanoví celní úřad s přihlédnutím k době nutné k provedení zpracovatelských operací a době potřebné k přepravě dočasně vyváženého zboží a zušlechtěných výrobků. Lhůta počíná běžet od okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku.
(2) Lhůtu ke zpětnému dovozu náhrad v systému prosté výměny bez předchozího dovozu těchto náhrad stanoví celní úřad s přihlédnutím k době potřebné pro nahrazení dočasně vyvezeného zboží a době potřebné k přepravě dočasně vyváženého zboží a náhrad. Lhůta počíná běžet od okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku.
(3) Zpětný dovoz podle odstavců 1 a 2 se považuje za uskutečněný, jestliže zušlechtěné výrobky nebo náhrady byly
a) propuštěny do volného oběhu,
b) umístěny ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu, propuštěny do režimu uskladňování v celním skladu nebo aktivního zušlechťovacího styku, nebo
c) propuštěny do režimu společného tranzitu.
(4) Rozhodujícím pro posouzení dodržení stanovené lhůty je okamžik přijetí celního prohlášení na propuštění zušlechtěných výrobků nebo náhrad do volného oběhu, režimu uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku nebo režimu společného tranzitu anebo okamžik jejich umístění ve svobodném celním skladu nebo svobodném celním pásmu.
V odůvodněných případech může celní úřad stanovit procento výtěžnosti (§ 169) až po propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku, nejpozději však do okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu.
(1) V případech, kdy lze bez nadměrného administrativního zatížení sledovat správnost prováděných zpracovatelských operací, může celní úřad přijmout celní prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku, aniž by bylo vydáno příslušné povolení. V tomto případě se přijetí celního prohlášení považuje za vydání příslušného povolení. Podmínky pro udělení povolení musí být i v tomto případě splněny.
(2) Celní prohlášení uvedené v odstavci 1 musí deklarant doložit dokladem obsahujícím
a) obchodní firmu, popřípadě název nebo jméno a příjmení a sídlo, popřípadě místo podnikání a bydliště deklaranta, daňové identifikační číslo deklaranta nebo, nemá-li je přiděleno, jeho identifikační číslo; je-li deklarantem fyzická osoba, která nemá přiděleno daňové identifikační číslo ani identifikační číslo, uvádí se její rodné číslo, není-li žadatel shodný s deklarantem,
b) charakteristiku zpracovatelské operace,
c) obchodní nebo technický popis zpracovaného výrobku,
d) procento výtěžnosti nebo způsob jeho stanovení,
e) lhůtu, ve které musí být zpracovaným výrobkům přiděleno jiné celně schválené určení,
f) způsob ztotožnění.
(3) Doklad uvedený v odstavci 2 nemusí být předložen, jsou-li údaje uvedené v odstavci 2 uvedeny v podaném celním prohlášení.
(1) Je-li účelem zpracovatelské operace oprava, bezúplatná i za úplatu, dočasně vyváženého zboží, které nemá obchodní charakter, povolí celní úřad na žádost deklaranta, aby podání celního prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu sloužilo jako podání žádosti o povolení režimu pasivního zušlechťovacího styku. V tomto případě se přijetí celního prohlášení považuje za vydání příslušného povolení. Podmínky stanovené tímto zákonem pro udělení povolení musí být i v tomto případě splněny.
(2) Za opravu zboží, včetně jeho uvedení do původního stavu, se pro účely odstavce 1 považuje i oprava, která
a) je prováděna pouze příležitostně, a
b) se týká výhradně zboží určeného k osobní potřebě dovozce nebo členů jeho rodiny.
(3) Skutečnosti uvedené v odstavci 2 je povinen prokázat žadatel.
(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku lze podat pouze u celního úřadu uvedeného v povolení.
(2) Popis zboží uvedeného v celním prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku musí odpovídat popisu zboží uvedenému v uděleném povolení; ustanovení § 212d nejsou dotčena.
Pro povolování a provádění zjednodušených postupů režimu pasivního zušlechťovacího styku platí § 132b, 132c a § 132f až 132m přiměřeně.
(1) Celní prohlášení na propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu se podává u celního úřadu uvedeného v povolení.
(2) Celní prohlášení na propuštění zušlechtěných výrobků podle § 212d do volného oběhu se podává u kteréhokoliv vnitrozemského celního úřadu.
(3) Popis zboží uvedeného v celním prohlášení na propuštění zboží do volného oběhu musí odpovídat popisu zboží uvedenému v uděleném povolení; ustanovení § 212d nejsou dotčena.
Celní prohlášení na propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu musí být doloženo doklady potřebnými pro propuštění do volného oběhu a dále
a) celním prohlášením, na jehož základě bylo zboží propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku, a
b) dokladem prokazujícím, že zušlechtěné výrobky nebo náhrada byly získány ve stanovené lhůtě způsobem stanoveným v povolení, je-li celní prohlášení podáno po uplynutí lhůty stanovené k jejich dovozu a zpětný dovoz se považuje za uskutečněný podle § 212a odst. 3.
Při propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu platí ustanovení § 132a až 132m obdobně.
(1) Při určování částky cla podle § 203 odst. 2 se náklady vzniklé v souvislosti s nakládkou, přepravou a pojištěním dočasně vyváženého zboží na místo, kde byla zušlechťovací operace nebo poslední zušlechťovací operace provedena, nezahrnují do
a) hodnoty dočasně vyváženého zboží, která byla vzata v úvahu při určení celní hodnoty podle § 75 odst. 1 písm. b) bodu 1,
b) zpracovatelských nákladů, jestliže hodnotu dočasně vyváženého zboží nelze podle § 75 odst. 1 písm. b) bodu 1 určit.
(2) Zpracovatelské náklady uvedené v odstavci 1 zahrnují náklady vzniklé v souvislosti s nakládkou, přepravou a pojištěním zušlechtěných výrobků při dopravě z místa, kde tyto výrobky podstoupily zušlechťovací operace nebo poslední zušlechťovací operace, na místo, kde vstoupily do tuzemska.
(3) Náklady na opravu uvedenými v § 205 se rozumí celková částka, kterou osoba, které bylo povolení uděleno, za opravu zaplatila nebo má zaplatit osobě nebo ve prospěch osoby, která opravu provedla. Tato částka zahrnuje všechny platby, které byly nebo mají být za opravu dočasně vyvezeného zboží uhrazeny jako podmínka opravy osobě, která opravu provedla, osobou, které bylo povolení uděleno. Platba nemusí mít formu převodu částky, může být provedena akreditivem nebo cennými papíry a může být provedena přímo nebo nepřímo. Pro vztah mezi osobou, které bylo povolení uděleno, a osobou, která opravu provedla, se užijí ustanovení § 65 odst. 3, 4 a 5 obdobně.
Nejsou-li všechny zušlechtěné výrobky, s výjimkou vedlejších zušlechtěných výrobků vzniklých z předmětné zpracovatelské operace, propuštěny do volného oběhu současně, stanoví se podíl dočasně vyvezeného zboží ve zušlechtěných výrobcích. Způsob stanovení podílu upraví ministerstvo vyhláškou.
(1) Obchodně-politická opatření vztahující se k vývozu se uplatňují i při propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku, a to v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zboží do režimu pasivního zušlechťovacího styku.
(2) Jsou-li zušlechtěné výrobky propouštěny do volného oběhu, uplatní se zvláštní obchodně-politická opatření vztahující se na tyto výrobky v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění do volného oběhu pouze tehdy, nemají-li český původ ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 a § 62.
(3) Obchodně-politická opatření vztahující se na dovoz zboží se neuplatňují tehdy, jestliže byl použit systém prosté výměny nebo účelem zpracovatelské operace byla oprava anebo další zpracovatelské operace byly provedeny v souladu s ustanovením § 173.“.
217. Za § 214 se vkládá nový § 214a, který zní:
Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu musí být doloženo přepravními doklady. Je-li zboží patřící do jedné podpoložky celního sazebníku uvedené v celním prohlášení vyváženo ve dvou nebo více balených nákladových kusech, může celní úřad požadovat předložení seznamu zboží nebo jiného dokladu, v němž je uveden obsah každého jednotlivého nákladového kusu.“.
218. Za § 215 se vkládají nové § 215a a 215b, které znějí:
(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu se podává u celního úřadu, v jehož územním obvodu má vývozce sídlo nebo bydliště nebo kde je zboží baleno nebo v souvislosti s jeho vývozem nakládáno na dopravní prostředek.
(2) Jedná-li se o dílčí zásilku, může být celní prohlášení podáno u celního úřadu, v jehož územním obvodu má sídlo nebo bydliště dodavatel dílčí zásilky.
(3) Z důvodů rychlosti a hospodárnosti vývozní operace, a neztíží-li se tím provádění celního dohledu, povolí příslušný celní úřad, aby celní prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu bylo podáno u jiného celního úřadu než uvedeného v odstavcích 1 a 2.
(1) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu, které má trvale zůstat v zahraničí a jehož hodnota nepřevyšuje částku 110 000 Kč, může být podáno u pohraničního celního úřadu.
(2) Celní prohlášení na propuštění zboží, které má obchodní charakter, do režimu vývozu lze podat též pohraničnímu celnímu úřadu, jedná-li se o zboží, které má být vyvezeno za účelem trvalého ponechání v zahraničí, u kterého lze snadno a účinně provést celní kontrolu (§ 128a odst. 2) nebo povolil-li to pohraniční celní úřad a není-li tím narušena plynulost dopravy přes státní hranice.
(3) Celní prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu lze podat ústně nebo jiným úkonem pouze u pohraničního celního úřadu; v zájmu zjednodušení celního řízení může ministerstvo vyhláškou stanovit, za jakých podmínek a u kterého jiného než pohraničního celního úřadu lze rovněž podat celní prohlášení ústně nebo jiným úkonem.“.
219. V § 216 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Nevystoupilo-li zboží propuštěné do režimu vývozu do zahraničí, je vývozce povinen o této skutečnosti bezodkladně informovat příslušný celní úřad a případně mu vrátit díl vývozního celního prohlášení, který mu byl vydán.
(3) Je-li zboží současně propuštěno do režimu vývozu a režimu společného tranzitu a toto zboží v důsledku změny přepravní smlouvy nevystoupilo do zahraničí, může být na základě této změněné přepravní smlouvy plněno pouze se souhlasem celního úřadu, který zboží do režimu tranzitu propustil. Celnímu úřadu musí být vráceny příslušné díly celních prohlášení.“.
220. Za § 216 se vkládají nové § 216a až 216e, které znějí:
(1) Neúplné celní prohlášení, kterým se navrhuje propuštění zboží do režimu vývozu, musí kromě údajů stanovených vyhláškou ministerstva obsahovat
a) přesný popis zboží umožňující celnímu úřadu ihned a jednoznačně zařadit zboží do příslušné položky nebo podpoložky celního sazebníku,
b) další údaje a náležitosti, které považuje celní úřad za potřebné pro identifikaci zboží, uplatnění předpisů pro jeho propuštění do režimu vývozu a stanovení kauce požadované před jeho propuštěním.
(2) Nevztahuje-li se na předmětné zboží žádný zákaz nebo omezení a popis zboží umožňuje jeho okamžité a jednoznačné zařazení do příslušné podpoložky celního sazebníku, může celní úřad povolit, aby žadatel v písemném celním prohlášení neuváděl údaje o zemi určení a kód podpoložky zboží celního sazebníku.
(3) Neúplné celní prohlášení musí deklarant označit poznámkou „Zjednodušený vývoz“.
(4) Pro předkládání neúplného celního prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu platí § 132b až 132f přiměřeně.
(1) Na písemnou žádost může celní úřad povolit, aby bylo zboží propuštěno do režimu vývozu na základě zjednodušeného celního prohlášení. Pro povolování zjednodušeného postupu při podávání celního prohlášení na propuštění zboží do režimu vývozu platí § 132h a 132i přiměřeně.
(2) Zjednodušené celní prohlášení může mít formu
a) neúplného celního prohlášení, nebo
b) obchodního nebo administrativního dokladu.
(3) Zjednodušené celní prohlášení bude přijato pouze tehdy, bude-li celnímu úřadu předloženo předmětné zboží.
(4) Žádost o propuštění zboží na základě obchodního nebo administrativního dokladu může být nahrazena souhrnnou žádostí vztahující se na veškeré zboží propouštěné do režimu vývozu ve stanovené době; odkaz na udělené povolení uvede deklarant ve zjednodušeném celním prohlášení.
(5) Bylo-li podáno zjednodušené celní prohlášení podle odstavce 2 písm. b), použijí se ustanovení § 132b a § 216a odst. 3 obdobně.
(1) Na základě písemné žádosti může celní úřad povolit, aby zboží bylo propuštěno do režimu vývozu v prostorách žadatele nebo na jiném místě určeném nebo schváleném celním úřadem. Pro podmínky k udělení povolení platí obdobně § 132k.
(2) Povolení podle odstavce 1 musí obsahovat konkrétní pravidla pro provádění režimu vývozu, zejména
a) celní úřad, u kterého může být místní řízení prováděno,
b) zboží, na které se povolení vztahuje,
c) způsob a formu plnění povinností uvedených v § 216d,
d) způsob zajištění celního dluhu,
e) okamžik propuštění zboží do režimu vývozu,
f) způsob potvrzování propuštění zboží,
g) lhůtu, v níž musí být celnímu úřadu předloženo dodatečné celní prohlášení.
(1) Aby se celní úřad mohl přesvědčit o řádném provedení příslušných operací, musí osoba, které bylo povolení uděleno (dále jen „schválený vývozce“), před přemístěním zboží z míst uvedených v § 216c
a) oznámit celnímu úřadu způsobem jím stanoveným toto přemístění,
b) zapsat předmětné zboží do své evidence vedené elektronicky,
c) poskytnout celnímu úřadu, po zapsání zboží do své evidence, veškeré doklady potřebné pro uplatnění ustanovení upravující propuštění zboží do režimu vývozu.
(2) Nebude-li tím ovlivněno řádné provádění režimu vývozu, může celní úřad schválenému vývozci povolit, z důvodů hodných zřetele, zejména je-li to odůvodněno charakterem předmětného zboží a jeho rychlým obratem, aby celnímu úřadu neoznamoval každé přemístění zboží, s podmínkou, že celnímu úřadu poskytne veškeré informace, které celní úřad považuje za potřebné k tomu, aby v případě potřeby mohl zboží překontrolovat. V těchto případech se zapsání předmětného zboží do evidence příslušné osoby považuje za propuštění zboží do režimu vývozu.
(3) Zápis vyváženého zboží do evidencí uvedených v odstavci 1 písm. b) může být se souhlasem celního úřadu nahrazen jiným úkonem, který skýtá celnímu úřadu záruku řádného provádění režimu. Vždy však musí být zřejmé datum zapsání do příslušné evidence a zboží musí být jednoznačně ztotožnitelné.
Propuštění předmětného zboží do režimu vývozu může být předem ověřeno
a) otiskem služebního razítka a podpisem pověřeného zaměstnance celního úřadu, nebo
b) otiskem zvláštního razítka schváleného vývozce; vzor razítka upraví ministerstvo vyhláškou. Otisk zvláštního razítka může být na písemném celním prohlášení předtištěn.“.
221. V § 217 odst. 1 písmeno a) zní:
„a) zahraniční zboží není pro účely cel, daní a poplatků vybíraných při dovozu a dovozních obchodně-politických opatření považováno za zboží, které se nachází v tuzemsku, s tím, že není propuštěno do volného oběhu nebo do jiného celního režimu nebo užito nebo spotřebováno za jiných podmínek, než stanovených celními předpisy,“.
222. V § 217 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Mají-li se podle zvláštních právních předpisů uplatňovat obchodně-politická opatření
a) při propuštění zboží do volného oběhu, neuplatňují se tato opatření na zboží umístěné do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu,
b) při vstupu zboží do tuzemska, uplatňují se tato opatření na zahraniční zboží umístěné do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu,
c) na vývoz zboží, uplatňují se tato opatření tehdy, je-li české zboží umístěné ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu vyváženo do zahraničí; vyvážené zboží je pod celním dohledem.“.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
223. V § 218 odstavec 1 zní:
„(1) Není-li stanoveno jinak, musí být svobodné celní pásmo oploceno. Celní orgány určí vstupní a výstupní místa svobodného celního pásma a svobodného celního skladu. Hranice svobodného celního pásma musí být vedena a objekt svobodného celního skladu musí být umístěn tak, aby usnadňovaly provádění celního dohledu a zabraňovaly nedovolenému přemisťování zboží ze svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu.“.
224. Označení dílu druhého včetně nadpisu nad § 219 se zařazuje nad § 220.
225. V § 219 se doplňují odstavce 5, 6 a 7, které znějí:
„(5) Zboží vstupující do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu nemusí být předkládáno celnímu úřadu a nemusí na ně být podáno celní prohlášení.
(6) Kontrolu podle odstavců 2 a 4 provádí celní úřad pouze namátkově a tehdy, má-li důvodně zato, že celní předpisy jsou porušovány; ustanovení odstavce 1 tím nejsou dotčena.
(7) Přepravním dokladem podle odstavce 4 se rozumí jakýkoliv doklad týkající se dopravy předmětného zboží, podle něhož lze toto zboží ztotožnit, zejména dodací list, nákladní list a manifest.“.
226. Za § 219 se vkládá nový § 219a, který zní:
(1) Ministerstvo může rozhodnutím určit svobodná celní pásma, ve kterých se, za podmínek stanovených pro režim uskladňování v celním skladu, provádí celní kontrola a příslušné celní formality a vyžaduje se zajištění celního dluhu. V těchto svobodných celních pásmech se nepoužijí ustanovení § 221, 227 a 231.
(2) Ustanovení § 47, § 81 odst. 1, § 82 a 242 o svobodných celních pásmech se na svobodná celní pásma určená podle odstavce 1 nevztahují.“.
227. V § 221 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:
„(5) V případu uvedeném v odstavci 2 písm. a) musí být předloženo také celní prohlášení, na jehož základě bylo předmětné zboží navrženo do příslušného celního režimu; ustanovení upravující zjednodušený postup při propouštění zboží do režimu, který je ukončován umístěním zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, tím nejsou dotčena.
(6) Jestliže je režim aktivního zušlechťovacího styku nebo režim dočasného použití ukončen propuštěním zušlechtěných výrobků nebo dovezeného zboží do režimu národního tranzitu, který je následně ukončen umístěním těchto zušlechtěných výrobků nebo dovezeného zboží do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu, je příslušná osoba povinna uvést tuto skutečnost do evidence vedené podle § 227.“.
228. V § 222 odst. 1 se za slova „svobodném celním pásmu“ vkládají slova „nebo svobodném celním skladu“.
229. V § 226 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
„(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije a předmětné zboží může být ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu spotřebováno nebo použito, jestliže se při jeho propuštění do režimu volného oběhu nebo dočasného použití neuplatňuje dovozní clo nebo obchodně-politická opatření. V tom případě se nevyžaduje celní prohlášení na propuštění do volného oběhu nebo dočasného použití. Celní prohlášení však musí být podáno, jestliže se toto zboží má započítat do celních kvót.“.
230. V § 228 odst. 2 se slovo „předtím“ zrušuje.
231. V § 231 odst. 1 se slova „v § 221 odst. 3“ nahrazují slovy „v § 221 odst. 4“.
232. V § 233 se odstavec 5 zrušuje.
233. V § 234 odst. 1 se slova „ze státu, do kterého bylo původně vyvezeno“ zrušují.
234. § 236 zní:
(1) Na zušlechtěné výrobky, které byly původně vyvezeny nebo vyvezeny zpět poté, co byly propuštěny do režimu aktivního zušlechťovacího styku, se ustanovení § 234 a 235 použijí přiměřeně.
(2) Částka dovozního cla se stanoví podle právních předpisů uplatňovaných pro režim aktivního zušlechťovacího styku s tím, že okamžik propuštění ke zpětnému vývozu se považuje za okamžik propuštění zušlechtěných výrobků do volného oběhu.“.
235. V § 238 odst. 3 větě druhé se za slova „V případě nepřímého zastoupení je“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
236. V § 238 odst. 3 větě třetí se za slova „je také“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
237. V § 239 odst. 4 se slova „Dlužníkem je“ nahrazují slovy „Dlužníky společnými a nerozdílnými jsou“.
238. V § 240 odst. 1 se na konci doplňuje tato věta: „Za nezákonné odnětí zboží celnímu dohledu se považuje také podání celního prohlášení na předmětné zboží, nebo jiný právní úkon mající stejné účinky, na jehož základě získá toto zboží neoprávněně status českého zboží.“.
239. V § 240 odst. 3 se slova „Dlužníkem je“ nahrazují slovy „Dlužníky společnými a nerozdílnými jsou“.
240. V § 241 odst. 1 úvodní větě se slovo „nemají-li“ nahrazuje slovem „mají-li“.
241. Za § 241 se vkládá nový § 241a, který zní:
Za nedostatky, které mají zásadní vliv na dočasné uskladnění nebo příslušný celní režim podle § 241, se nepovažuje
a) pokus o nezákonné odnětí předmětného zboží celnímu dohledu,
b) nedbalost příslušné osoby,
c) případ, kdy veškeré formality potřebné k upravení situace předmětného zboží jsou následně provedeny a jedná se o
1. překročení lhůty stanovené pro přidělení zboží některého celně schváleného určení zboží při jeho dočasném uskladnění nebo propuštěného do celního režimu, v případech, kdy by celní úřad povolil prodloužení této lhůty, kdyby o to bylo požádáno,
2. zboží propuštěné do režimu tranzitu a nebyla dodržena lhůta pro předložení zboží celnímu úřadu určení a k jeho předložení dojde později,
3. zboží dočasně uskladněné nebo propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu, se kterým bylo manipulováno jinak, než bylo stanoveno, a celní úřad by tuto manipulaci povolil, kdyby o ni bylo požádáno,
4. zboží propuštěné do režimu dočasného použití, bylo-li zboží použito jiným způsobem, než uvedeným v příslušném povolení, mohlo-li by být toto použití povoleno, kdyby o ně bylo požádáno,
5. zboží dočasně uskladněné nebo propuštěné do celního režimu přemístěné bez souhlasu celního úřadu a toto zboží může být předloženo celnímu úřadu na jeho žádost,
6. zboží dočasně uskladněné nebo propuštěné do celního režimu, které bylo vyvezeno zpět do zahraničí nebo bylo umístěno do svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu bez splnění stanovených celních formalit,
7. zboží, které může být zcela nebo částečně osvobozeno od dovozního cla podle § 197, a před jeho propuštěním do volného oběhu byly porušeny podmínky dočasného uskladnění nebo příslušného celního režimu, do kterého bylo před tím propuštěno,
8. zboží, které je průběžně propouštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku a příslušná osoba opomněla požádat o prodloužení platnosti příslušného povolení, ale podmínky pro jeho propuštění byly splněny.“.
242. V § 242 odst. 3 větě první se za slovo „Dlužníkem“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
243. V § 243 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Celní úřad vyhoví žádosti dotčené osoby týkající se úbytku zboží, prokáže-li, že ke zjištěným ztrátám nedošlo v důsledku nedodržení pokynů pro přepravu, skladování a zpracování zboží nebo pro manipulaci s ním, stanovených celními orgány.“.
244. Za § 245 se vkládají nové § 245a a 245b, které znějí:
(1) Aniž by byla dotčena ustanovení upravující zákazy a omezení, kterým může předmětné zboží podléhat, získá zboží, u kterého vznikl celní dluh podle § 239, 240, 241 nebo § 242 a clo bylo zaplaceno v plné výši, status českého zboží a není třeba je propouštět do volného oběhu.
(2) Propadnutí nebo zabrání zboží podle § 283 písm. c) a d) nemá vliv na změnu jeho statusu.
(1) Zahraniční zboží, které bylo přenecháno ve prospěch státu nebo které propadlo ve prospěch státu nebo bylo zabráno, je považováno za propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu.
(2) Zboží uvedené v odstavci 1 může celní úřad prodat pouze tehdy, provedl-li kupující bezodkladně všechny formality k přidělení celně schváleného určení předmětnému zboží. Zahrnuje-li cena, za kterou celní úřad předmětné zboží prodal, clo a daně, považuje se prodej za propuštění do volného oběhu a celní úřad příslušné clo a daně odvede na stanovený účet.
(3) Je-li se zbožím uvedeným v odstavci 1 naloženo jinak, než že je prodáno, provede celní úřad bezodkladně všechny formality potřebné pro to, aby mohlo být zboží přiděleno některé z celně schválených určení uvedených v § 2 písm. l) bodech 1 až 4.“.
245. V § 246 odst. 3 větě druhé se za slovo „dlužníkem“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
246. V § 247 odst. 3 se za slovo „Dlužníkem“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
247. V § 248 odst. 3 větě druhé se za slova „V případě nepřímého zastoupení je“ vkládají slova „společným a nerozdílným“.
248. Za § 249 se vkládá nový § 249a, který zní:
Stanoví-li celní předpisy pro předmětné zboží, na základě původu nebo konečného použití, sníženou celní sazbu nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního cla, přizná celní úřad tuto sníženou celní sazbu nebo částečné nebo úplné osvobození od dovozního cla také tehdy, vznikl-li celní dluh podle § 239 až 242 a § 247 a 248, nelze-li příslušné osobě přičítat klamaní nebo zřejmé zanedbání a prokáže-li tato osoba, že podmínky pro přiznání snížené celní sazby nebo osvobození od dovozního cla jsou splněny.“.
249. V § 252 se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:
„(3) Není-li zboží v tuzemsku propouštěno do celního režimu, vzniká celní dluh na místě, na kterém zboží propuštěné do příslušného režimu v zahraničí vstoupilo do tuzemska.
(4) Může-li celní úřad na základě informací, které jsou mu dostupné, určit, že celní dluh již vznikl na jiném místě, na kterém se zboží nacházelo dříve, považuje se celní dluh vzniklý na místě, kde celní dluh vznikl nejdříve.“.
250. § 254 zní:
(1) Mohou-li celní orgány v souladu s celními předpisy vyžadovat zajištění celního dluhu, musí být toto zajištění poskytnuto dlužníkem nebo tím, kdo by se dlužníkem mohl stát.
(2) Celní orgány nemusí požadovat zajištění celního dluhu, je-li zajišťovaná částka nižší než 20 000 Kč; to neplatí, jedná-li se o režim společného tranzitu.
(3) Celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze jeden druh zajištění.
(4) Celní orgány mohou povolit, aby zajištění celního dluhu poskytla jiná osoba než ta, od níž se zajištění celního dluhu požaduje.
(5) Osobám, které navrhují propuštění zboží do jiného režimu než tranzit, může ministerstvo povolit, aby nemusely zajišťovat celní dluh. Podmínky stanovené v § 144a až 144g se použijí přiměřeně.“.
251. § 256 včetně poznámky pod čarou č. 9b) zní:
(1) Zajištění celního dluhu může být učiněno
a) převodem příslušné částky na účet celního orgánu (dále jen „celní jistota“), je-li zajišťován celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem,
b) ručením
1. globálně za celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací prováděných jedním dlužníkem (dále jen „globální záruka“),
2. individuálně za celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace prováděné jedním dlužníkem (dále jen „individuální záruka“), a to buď s použitím záruční listiny nebo záručního dokladu, nebo
c) zástavním právem,9b) je-li zajišťován celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné operace, jiné než režim tranzitu, prováděné jedním dlužníkem; zástavním věřitelem je stát, jehož jménem jedná příslušný celní úřad, u něhož je zajištění celního dluhu zástavním právem použito.
(2) Za zajištění celního dluhu rovnocenné celní jistotě se považuje
a) předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou, nebo
b) předložení jiného dokladu uznaného celním úřadem jako prostředek platby.
(3) Je-li celní dluh zajištěn celní jistotou, nehradí celní orgány žádný úrok ze zajištěné částky.
(4) Při zajišťování celního dluhu celní jistotou v režimu tranzitu uvolní celní úřad odeslání celní jistotu ihned poté, co byla tranzitní operace vyřízena podle § 142 odst. 3.
(5) Při zajišťování celního dluhu celní jistotou v jiných operacích než v režimu tranzitu uvolní příslušný celní úřad celní jistotu ihned poté, co zajištění podle § 263 odst. 1 zaniklo.
(6) Není-li celní dluh ve lhůtách stanovených tímto zákonem dobrovolně splněn, použije se celní jistota na úhradu cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu, dopravného, skladného, pokuty uložené podle tohoto zákona a nákladů řízení. Případný zbytek celní jistoty se vrátí osobě, která celní dluh zajistila celní jistotou.
(7) Ručení se poskytuje v rozsahu stanoveném záručními listinami samostatně pro
a) národní tranzit,
b) společný tranzit, nebo
c) jiné operace než režim tranzitu.
(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou formu, obsah, náležitosti, rozsah a způsob použití záručních listin, záručních dokladů a osvědčení o zajištění celního dluhu globální zárukou, jakož i způsob a podmínky pro stanovení částky uváděné v záruční listině (zaručená částka).
9b) § 151a až 151j zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.“.
252. § 257 zní:
(1) Stanoví-li celní předpisy povinné zajištění celního dluhu, určí celní orgány toto zajištění ve výši, kterou je
a) přesná výše příslušného celního dluhu nebo dluhů, jestliže je možno tuto výši bezpečně určit v době, kdy je zajištění celního dluhu požadováno,
b) celními orgány odhadnutá nejvýše možná výše příslušného celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout, v ostatních případech.
(2) Je-li propouštěno do režimu tranzitu zboží uvedené v seznamu stanoveném podle § 260g odst. 1, nesmí být výše individuálního zajištění celního dluhu nižší než částka, která odpovídá množství přepravovaného zboží.
(3) Stanoví-li celní předpisy, že zajištění celního dluhu není povinné a celní orgány toto zajištění vyžadují, stanoví výši zajištění tak, aby nepřesahovala výši uvedenou v odstavci 1.“.
253. § 258 zní:
(1) Používání globální záruky může celní orgán povolit na žádost české osoby, která ji hodlá v budoucnu používat a
a) nebyla pravomocně postižena za závažné nebo opakované porušení celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích v průběhu 3 let před podáním žádosti, a
b) režim, v němž má být celní dluh globální zárukou zajištěn, používá pravidelně a nikoliv pouze příležitostně.
(2) Žádost o povolení se podává písemně a musí obsahovat veškeré údaje, které umožní celním orgánům posoudit, zda podmínky, za kterých může být povolení uděleno, jsou splněny.
(3) Žadatel je odpovědný za správnost poskytnutých údajů a pravost dokladů, kterými je podání doloženo.
(4) Držitel povolení je povinen informovat celní orgán, který povolení udělil, o všech okolnostech, které vyšly najevo po udělení povolení a mohou mít vliv na platnost nebo obsah uděleného povolení.
(5) Celní orgán, který povolení udělil, zruší jeho platnost nebo je změní, jestliže držitel povolení neplní podmínky stanovené v povolení nebo stanovené celními předpisy.“.
254. § 259 zní:
(1) V režimu tranzitu lze použít globální záruku k zajištění celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, až do výše referenční částky. Hlavní povinný odpovídá za to, že celní dluh nebo součet celních dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, nepřekročí referenční částku. Dojde-li k překročení referenční částky, je hlavní povinný povinen o této skutečnosti neprodleně informovat celní orgán, který globální záruku povolil. Není-li dále stanoveno jinak, je referenční částka shodná se zaručenou částkou.
(2) V jiných operacích než režim tranzitu lze použít globální záruku k zajištění celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, až do výše zaručené částky. Uživatel globální záruky odpovídá za to, že celní dluh nebo součet celních dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout ze zajištěných operací, nepřekročí zaručenou částku. Dojde-li k překročení zaručené částky, je uživatel globální záruky povinen o této skutečnosti neprodleně informovat celní orgán, který globální záruku povolil.“.
255. Za § 259 se vkládá nový § 259a, který zní:
(1) Hlavnímu povinnému, který vykazuje dlouhodobou finanční stabilitu a nepřepravuje zboží uvedené v seznamu stanoveném podle § 260g odst. 1, může být zaručená částka snížena na
a) 50 % referenční částky, prokáže-li, že má dostatečné zkušenosti s režimem tranzitu,
b) 30 % referenční částky, prokáže-li, že má dostatečné zkušenosti s režimem tranzitu, a aktivně spolupracuje s celními orgány.
(2) Hlavnímu povinnému, který vykazuje dlouhodobou finanční stabilitu, má dostatečné zkušenosti s režimem tranzitu a přepravuje zboží uvedené v seznamu stanoveném podle § 260g odst. 1, může být zaručená částka snížena na
a) 50 % referenční částky, prokáže-li, že aktivně spolupracuje s celními orgány a používá účinný systém kontroly dopravních operací,
b) 30 % referenční částky, prokáže-li, že aktivně spolupracuje s příslušnými úřady, používá účinný systém kontroly dopravních operací a je schopen plnit platební povinnosti a dostát svým závazkům.
(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou, co se rozumí dlouhodobou finanční stabilitou, dostatečnými zkušenostmi s režimem tranzitu, aktivní spoluprací s celními orgány a účinným systémem kontroly dopravních operací.“.
256. V § 260 odst. 1 se na konci doplňují tato slova: „, není však společným a nerozdílným dlužníkem ve smyslu ustanovení § 238 až 242“.
257. V § 260 odstavec 2 zní:
„(2) Ručitelem může být pouze česká osoba, rozdílná od dlužníka, které být ručitelem povolil příslušný celní orgán na žádost
a) budoucího uživatele globální záruky, má-li být poskytnuta globální záruka,
b) budoucího ručitele, má-li být poskytnuta individuální záruka s použitím záručního dokladu, nebo
c) dlužníka nebo osoby, která by se dlužníkem mohla stát, má-li být poskytnuta individuální záruka s použitím záruční listiny.“.
258. V § 260 odst. 3 písmeno c) zní:
„c) která nebyla pravomocně postižena za závažné nebo opakované porušení celních předpisů nebo předpisů o daních a poplatcích v průběhu 3 let před podáním žádosti.“.
259. V § 260 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Osoba, která hodlá být ručitelem ve společném tranzitu, musí splnit nejen podmínky uvedené v odstavci 3, ale také musí zřídit kontaktní místo pro účely úředního styku s celními orgány v každé smluvní straně, které bude záruka poskytnuta; jedná-li se o Evropské společenství, zřizuje se kontaktní místo v každém jeho členském státě.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
260. V § 260 odst. 5 písmena b) a c) znějí:
„b) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo
c) neplní podmínky stanovené v povolení.“.
261. V § 260 odst. 5 se písmeno d) zrušuje.
262. V § 260 se za odstavec 5 vkládají nové odstavce 6 a 7, které znějí:
„(6) Ručitel může kdykoliv a bez udání důvodů zrušit ručitelský vztah. Zrušení nabude účinnosti šestnáctého dne ode dne písemného oznámení této skutečnosti ručitelem celnímu orgánu, který povolení udělil, a současně tímto dnem udělené povolení pozbývá platnosti.
(7) Celní orgány odejmou udělené povolení, jestliže uživatel globální záruky
a) závažným způsobem porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem,
b) řádně a včas neplní povinnosti vyplývající z celních předpisů,
c) neplní podmínky stanovené v povolení nebo stanovené celními předpisy, nebo
d) o odnětí povolení požádal.“.
Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 8.
263. V § 260 odst. 8 písm. b) se slovo „odejmutí“ nahrazuje slovem „odnětí“.
264. V § 260 se doplňují odstavce 9 a 10, které znějí:
„(9) Ode dne pozbytí platnosti povolení nelze celní dluh zajistit záruční listinou, záručním dokladem ani osvědčením o záruce, které byly vydány v době platnosti povolení.
(10) Za osobu rozdílnou od dlužníka se pro účely odstavce 2 nepovažují osoby uvedené v § 65 odst. 3.“.
265. Za § 260 se vkládají nové § 260a až 260l, které znějí:
(1) Žádost o povolení ručitele a užívání globální záruky se podává
a) ministerstvu, jedná-li se o režim společného tranzitu,
b) celnímu ředitelství, v jehož územním obvodu má žadatel bydliště nebo sídlo, jedná-li se o režim národního tranzitu,
c) celnímu úřadu, u něhož bude záruka používána v případech jiných než uvedených v písmenech a) a b).
(2) Žádost o povolení ručitele pro individuální záruku s použitím záručního dokladu se podává ministerstvu.
(3) Žádost o povolení ručitele pro individuální záruku s použitím záruční listiny se podává celnímu úřadu, u něhož bude záruka použita.
(4) K žádosti podle odstavců 1 až 3 se přikládají podklady potřebné pro rozhodnutí, kterými se rozumí
a) osvědčení příslušných orgánů, ne starší 60 dnů, že daňové povinnosti, jakož i dávky na pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ručitele a v systému globální záruky i uživatele jsou řádně a včas plněny,
b) kopie daňových přiznání ručitele a v systému globální záruky i uživatele za dva roky nazpět,
c) u ručitele a v systému globální záruky i u uživatele globální záruky účetní doklady, kterými se rozumí účetní závěrka nebo výkaz o majetku a závazcích a o příjmech a výdajích, sestavené k poslednímu dni účetního období, které předcházelo účetnímu období, v němž byla žádost celnímu orgánu doručena.
(5) Není-li žádost doložena stanovenými podklady podle odstavce 4 a nejsou-li ověřované skutečnosti celnímu orgánu známy, vyzve celní orgán žadatele k předložení chybějících podkladů v jím stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů. Ode dne odeslání výzvy do dne, kdy celní orgán požadované podklady obdrží, lhůta pro rozhodnutí podle § 260b neběží. Nebudou-li požadované podklady předloženy ve stanovené lhůtě, je žádost neplatná a pohlíží se na ni, jako kdyby nebyla podána.
Celní orgán je povinen o žádosti podle § 260a odst. 1 nebo 2 rozhodnout do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit odvolací orgán (orgán příslušný rozhodnout o rozkladu). Nemůže-li celní orgán rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, je povinen o tom žadatele s uvedením důvodů prodlení s vyřízením žádosti a konečné lhůty pro vydání rozhodnutí uvědomit.
Rozhodnutí, kterým se žádosti podle § 260a odst. 1 až 3 vyhovuje, nemusí být odůvodněno a nemusí obsahovat poučení o opravném prostředku.
Byla-li žádost podle § 260a odst. 1 nebo 2 zamítnuta, protože žadatel nesplňuje stanovená kritéria, lze novou žádost podat nejdříve po 12 měsících ode dne oznámení zamítavého rozhodnutí.
Celní orgán, který povolení podle § 260a odst. 1 udělil, vydá žadateli osvědčení o zajištění celního dluhu globální zárukou. Osvědčení se nevydává, jsou-li údaje uvedené v rozhodnutí obsaženy v informačním systému celní správy.
(1) Při vystavení osvědčení nebo kdykoliv později během jeho platnosti určí deklarant osobu, která je oprávněna jednat jeho jménem. Předložením osvědčení prokazují oprávněné osoby, že jsou oprávněny za deklaranta jednat v rozsahu uvedených právních úkonů a zajišťovat celní dluh globální zárukou. Ministerstvo vyhláškou stanoví, při kterých operacích může být celní dluh zajištěn globální zárukou.
(2) Doba platnosti osvědčení nesmí být delší než 2 roky. Platnost osvědčení lze jednou prodloužit, a to nejvýše o další 2 roky.
(3) Bude-li povolení zajišťovat celní dluh globální zárukou odejmuto, hlavní povinný nebo deklarant neprodleně vrátí celnímu orgánu, který povolení vydal, všechna osvědčení, jejichž doba platnosti ještě neuplynula.