§ 37 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) – Kdo způsobil neplatnost právního úkonu
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 37 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 37 zákona 101/1963 stanoví, že ten, kdo zavinil neplatnost právního úkonu, musí nahradit škodu tomu, komu byl úkon určen a kdo utrpěl škodu, protože věřil v jeho platnost.
§ 37
Kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen a která utrpěla škodu proto, že důvěřovala v jeho platnost.
Paragraf 37 zákona 101/1963 stanoví, že ten, kdo zavinil neplatnost právního úkonu, musí nahradit škodu tomu, komu byl úkon určen a kdo utrpěl škodu, protože věřil v jeho platnost.
Co to znamená v praxi
Pokud někdo svým jednáním způsobí, že právní úkon je neplatný, a druhá strana na platnost tohoto úkonu spoléhala a utrpěla kvůli tomu škodu, musí původce neplatnosti tuto škodu uhradit.
Odpovědnost za škodu vzniká v situacích, kdy se ukáže, že právní úkon, do kterého poškozený vložil důvěru, je neplatný z důvodu, který zavinila druhá strana.
Pro nárok na náhradu škody je klíčové prokázat, že poškozená osoba důvěřovala v platnost právního úkonu a právě z této důvěry jí vznikla škoda.
Na co si dát pozor
Škoda musí být přímým důsledkem důvěry v platnost právního úkonu, který se následně ukázal jako neplatný.
Povinnost nahradit škodu dopadá na toho, kdo neplatnost právního úkonu způsobil.