Zákoník mezinárodního obchodu

Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek zasílatele vůči příkazci ze zasílatelské smlouvy, pokud o nich příjemce věděl nebo vědět musel.

Zasílatel má k zajištění všech svých nároků, a to i z běžného účtu vzniklého ze zasílatelského poměru, zástavní právo na zásilce, dokud je u něho nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal.

Zasílatel je povinen na žádost dřívějších zasílatelů uplatnit všechna oprávnění, která jim přísluší, zejména z jejich zástavního práva, a je oprávněn uspokojit jejich nároky. Pokud tyto nároky uspokojil, přecházejí na něho spolu se zástavním právem je zajišťujícím.

Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z jednoho místa (místo odeslání) do jiného místa (místo určení) a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci odměnu (přepravné).

(1) Dopravce je oprávněn žádat, aby mu odesílatel vydal písemné potvrzení o objednávce přepravy (nákladní list), a odesílatel je oprávněn žádat, aby mu dopravce písemně potvrdil příjem zásilky.

(2) Je-li k provedení přepravy třeba zvláštních listin, je odesílatel povinen je odevzdat dopravci na jeho požádání při předání zásilky k přepravě. Odesílatel odpovídá za škody, které by dopravci vznikly neodevzdáním nebo opožděným odevzdáním takových listin nebo jejich nesprávností nebo nedostatečností.

(1) Mezi stranami může být ujednáno, že dopravce vydá odesílateli při převzetí zásilky k přepravě náložný list.

(2) Náložný list je listina představující nárok ze závazku dopravce vydat zásilku převzatou k přepravě osobě oprávněné podle listiny, která dopravci předloží náložný list a na něm potvrdí přijetí zásilky.

(1) Náložný list může být vydán na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad.

(2) Náložný list na doručitele převádí se odevzdáním, náložný list na jméno podle předpisů o postupu pohledávky.

(3) Osoba, na jejíž řad byl náložný list vydán, je oprávněna převést vyplněným nebo nevyplněným rubopisem práva z náložného listu na další osoby, které jsou oprávněny k dalšímu takovému převodu. Není-li v náložném listě uvedeno, na čí řad je vydán, platí, že je vydán na řad odesílatele.

(1) Dopravce je povinen v náložném listě uvést:

a) označení přepravované věci (zásilky) podle druhů, množství a značek,

b) jméno a sídlo (bydliště) dopravce,

c) jméno odesílatele,

d) jméno příjemce nebo údaj, že náložný list byl vydán na řad nebo na doručitele,

e) místo určení,

f) místo a den vydání náložného listu a podpis dopravce.

(2) Byl-li náložný list vydán ve více stejnopisech, vyznačí se počet stejnopisů na každém z nich. Po vydání zásilky na jeden stejnopis oprávněné osobě pozbývají ostatní stejnopisy platnosti.

Náložný list je rozhodný pro právní vztah mezi dopravcem a osobou oprávněnou požadovat vydání zásilky při předložení náložného listu. Dopravce se nemůže vůči ní dovolávat ustanovení přepravní smlouvy, pokud nejsou v náložném listě obsažena nebo pokud se tam na ně výslovně nepoukazuje. Proti osobě oprávněné k přijetí zásilky podle náložného listu může dopravce vznést jen námitky, které vyplývají z obsahu náložného listu nebo z vlastního vztahu dopravce k oprávněnému.

Odesílatel je oprávněn žádat, aby přeprava byla přerušena a zásilka mu vrácena nebo aby byla dodána jinému příjemci, anebo aby s ní bylo naloženo jinak, pokud dopravce ještě zásilku příjemci nevydal. Byl-li však vydán náložný list a byl již předán osobě oprávněné požadovat vydání zásilky, může takové příkazy udělit jen tato oprávněná osoba při předložení náložného listu, popřípadě jen při předložení všech jeho stejnopisů, byly-li vydány.

(1) Byl-li v přepravní smlouvě určen příjemce, nabývá práva ze smlouvy vůči dopravci okamžikem, kdy požádá o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení nebo po lhůtě, kdy tam měla dojít. Tímto okamžikem přecházejí na příjemce i práva podle § 559 a 560.

(2) Byl-li vydán náložný list, má právo uvedené v odstavci 1 osoba oprávněná požadovat vydání zásilky při předložení náložného listu. Touto osobou je

a) podle náložného listu na jméno osoba v něm uvedená,

b) podle náložného listu na řad osoba, na čí řad je náložný list vystaven, nebyl-li převeden rubopisem; byl-li takto náložný list převeden, osoba, která je uvedena jako poslední v nepřerušené řadě rubopisů, nebo doručitel náložného listu s posledním rubopisem nevyplněným; dopravce se zprošťuje závazku z přepravní smlouvy, jestliže v dobré víře zásilku vydá osobě, která nabyla náložný list na základě rubopisu, i když na tuto osobu nároky z přepravní smlouvy nepřešly;

c) podle náložného listu na doručitele jeho doručitel.

(3) Dopravce není oprávněn zásilku vydat příjemci, jestliže by to bylo v rozporu s pokyny danými mu podle § 554; v tomto případě nároky podle odstavce 1 a 2 příjemci nevznikají.

Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek dopravce vůči odesílateli z přepravní smlouvy, pokud o těchto pohledávkách příjemce věděl nebo vědět musel.

Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu.

Dopravce může k provedení přepravy užít dalšího dopravce; při tom odpovídá, jako by přepravu uskutečňoval sám.

Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež na ní vznikla v době od jejího převzetí k přepravě až do vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.

(1) Za škodu na zásilce dopravce neodpovídá, jestliže byla způsobena

a) odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky, nebo

b) vadou nebo přirozenou povahou zásilky včetně obvyklého úbytku, anebo

c) vadným obalem, na který dopravce odesílatele upozornil při převzetí zásilky k přepravě; neupozornil-li jej, neodpovídá dopravce za škodu na zásilce jen tehdy, nemohl-li takové upozornění učinit proto, že vadnost obalu nebyla seznatelná.

(2) Dopravce je však povinen vynaložit odbornou péči, aby škoda byla co nejmenší.

(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit běžnou cenu, kterou by zásilka měla v místě určení v době, kdy měla být doručena.

(2) Při poškození nebo znehodnocení zásilky je dopravce povinen nahradit rozdíl mezi cenou zásilky poškozené nebo znehodnocené a cenou, kterou by zásilka měla ve stavu nepoškozeném v místě určení v době doručení.

(3) Z náhrady za ztracenou, zničenou, poškozenou nebo znehodnocenou zásilku se odečte částka, která byla v důsledku škody na zásilce uspořena na cle, přepravném a jiných nákladech.

(1) Dopravci přísluší smluvená odměna nebo nebyla-li smluvena, odměna podle vydaných dopravních sazeb závazných pro dopravce, jinak odměna přiměřená.

(2) Dopravce má nárok na přepravné po provedení přepravy ve smlouvě určené.

(3) Nelze-li přepravu provést pro skutečnosti, které nemohl dopravce odvrátit při vynaložení odborné péče, má dopravce nárok na poměrnou část přepravného s přihlédnutím k přepravě již vykonané.

(1) Dopravce má k zajištění všech svých nároků, které vyplývají z provedení přepravní smlouvy, zástavní právo k zásilce, pokud s ní může nakládat.

(2) Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má právo později vzniklé přednost před právem vzniklým dříve. Zástavní práva dopravce mají přednost před zástavními právy zasílatele.

O právu dopravce prodat zásilku a o povinnostech dopravce ve vztahu k předchozím dopravcům platí obdobně ustanovení o smlouvě zasílatelské.

Tento zákon platí pro přepravu zásilek bez ohledu na použití dopravních prostředků, pokud předpisy upravující jednotlivé druhy přeprav neobsahují úpravu odlišnou.

(1) Smlouvou o nájmu lodi zavazuje se pronajímatel přenechat nájemci dočasně užívání lodi a nájemce se zavazuje platit nájemné.

(2) Smlouva o nájmu lodi musí být uzavřena písemně.

Pronajímatel je povinen odevzdat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání spolu s potřebnými listinami; nájemce je povinen udržovat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání na náklad pronajímatele.

Pronajímatel odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do převzetí lodi nájemcem.

Nestanoví-li smlouva výslovně jinak, nesmí nájemce dát najatou loď do podnájmu, ani postoupit svá práva ze smlouvy.

Pokud § 567 až 569 nestanoví jinak, platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.

(1) Smlouvou o provozu lodi (charter) se zavazuje poskytovatel provozu lodi (provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu lodi (objednatelem) a k tomu účelu vykonat buď s určitou lodí jednu nebo několik předem určených cest, nebo vykonat s určitou lodí během smluvené doby cesty podle určení objednatele, a objednatel se zavazuje zaplatit za to odměnu.

(2) Smlouva o provozu lodi musí být uzavřena písemně.

(1) Provozce lodi je povinen uvést loď před vyplutím do stavu způsobilého k smluvenému účelu a k plavbě pro příslušnou cestu. Dále je povinen náležitě ji opatřit posádkou a zásobami.

(2) Provozce odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do vyplutí lodi.

Objednatel může převést oprávnění ze smlouvy na další osobu. Tato osoba nenabývá v pochybnostech přímého nároku vůči provozci a ani mu není zavázána.

Pokud v § 571 až 573 není stanoveno jinak, platí pro smlouvu o provozu lodi mezinárodní zvyklosti, jinak, pokud to povaha věci připouští, ustanovení o smlouvě přepravní.

Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje nahradit ve sjednaném rozsahu škodu způsobenou nahodilou událostí ve smlouvě blíže označenou (pojistná událost) a pojistník se zavazuje zaplatit pojistné.

Součástí pojistné smlouvy jsou pojistitelovy pojistné podmínky, pokud se na ně smlouva odvolává; odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před ustanoveními pojistných podmínek.

Pojistník je povinen oznámit pojistiteli

a) úplně a správně všechny okolnosti rozhodné pro uzavření smlouvy nebo pro stanovení jejího obsahu, pokud o nich pojistník ví;

b) všechny smlouvy, o nichž ví, že je jimi táž věc pojištěna proti témuž nebezpečí u více pojistitelů, a sdělit výši pojistných částek;

c) bez zbytečného odkladu každé závažné zvýšení pojistného nebezpečí, které nastalo po uzavření smlouvy a o němž pojistník ví.

(1) Pojistitel je povinen vydat pojistníkovi na jeho žádost listinu o uzavřené smlouvě (pojistku). Za ztracenou nebo zničenou pojistku je pojistitel povinen vydat na žádost a na náklad pojistníka náhradní pojistku; může však požadovat, pokud je nutno pojistku předložit k uplatnění práva na pojistnou náhradu, aby původní pojistka byla napřed umořena.

(2) V dopravním pojištění může pojistka obsahovat též oprávnění pojistníka převést práva z pojistné smlouvy rubopisem, a to i nevyplněným, na další osoby, které jsou oprávněny k dalšímu převodu (pojistka na řad). Tento převod dopravní pojistky rubopisem (indosamentem) má účinky postupu pohledávky, i když pojistitel nebyl o postupu vyrozuměn. Pojistitel není povinen zkoumat platnost rubopisu.

Bylo-li dohodnuto, že se pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu, pokud pojistník v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že pojistná událost již nastala.

(1) Pojistník je povinen zaplatit pojistné ihned po uzavření pojistné smlouvy. Není-li zaplaceno pojistné a nejde-li o případ uvedený v § 579, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu z pojistných událostí, ke kterým došlo před zaplacením pojistného.

(2) Pojistitel nemá právo na pojistné, jestliže v době uzavření smlouvy věděl, že pojistná událost nemůže nastat.

Pojistník je povinen

a) podle svých možností dbát, aby pojistná událost nenastala; nesmí porušovat předpisy, popřípadě smlouvou převzaté povinnosti směřující k odvrácení pojistné události nebo zmenšení nebezpečí jejího vzniku;

b) oznámit pojistiteli bez zbytečného odkladu každou nehodu, která by mohla být podkladem nároku na pojistnou náhradu, a nastala-li již pojistná událost, učinit nutná opatření, aby škoda byla co nejmenší;

c) oznámit bez zbytečného odkladu, že nastala pojistná událost, jakmile se o ní dověděl, poskytnout všechna potřebná vysvětlení a dovolit šetření potřebná ke zjištění okolností rozhodných pro povinnost pojistitele poskytnout pojistnou náhradu, jakož i předložit potřebné doklady.

Pojistitel je povinen poskytnout pojistnou náhradu bez zbytečného odkladu.

(1) Pojistitel je povinen nahradit do částky sjednané ve smlouvě (pojistná částka) jen škodu způsobenou na pojištěné věci pojistnou událostí, a to i tehdy, převyšuje-li pojistná částka hodnotu věci, která podle smlouvy platí za její pojistnou hodnotu. Není-li dohodnuto něco jiného, je pojistnou hodnotou věci její obchodní cena.

(2) Je-li pojistná částka nižší než pojistná hodnota, je pojistitel povinen nahradit škodu jen v poměru pojistné částky k pojistné hodnotě.

Pojistitel je zproštěn závazku z pojistné smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo má pojistku. Bylo-li vydáno více stejnopisů pojistky, je pojistitel zproštěn závazku ze smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo předložil kterýkoliv stejnopis pojistky.