Zákon o ochraně státního tajemství

Cizinec a osoba bez státní příslušnosti se může seznamovat se státním tajemstvím jen v souvislosti s přípravou, uzavíráním a plněním mezinárodních smluv a dohod; v ostatních případech jen se souhlasem federálního ministerstva vnitra.

(1) Organizace je povinna zabezpečit, aby určená osoba byla seznámena s povinnostmi a omezeními podle tohoto zákona a v rozsahu zastávaného pracovního místa (funkce) též s ostatními předpisy upravujícími ochranu státního tajemství včetně příslušných seznamů skutečností tvořících předmět státního tajemství.

(2) O seznámení podle předchozího odstavce se pořídí písemný záznam, který určená osoba vlastnoručně podepíše; záznam se založí do osobního spisu určené osoby.

Organizace je povinna vést evidenci určených osob, které jsou u ní v pracovním (služebním) nebo členském poměru nebo s ní uzavřely dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ještě tři roky po skončení tohoto poměru.

Určená osoba je povinna učinit vše, aby se státní tajemství nestalo známým nepovolané osobě. Zejména je povinna

a) zachovávat mlčenlivost o státním tajemství, s nímž přichází do styku při výkonu funkce (práce), a to i po skončení pracovního (služebního) poměru,

b) zajišťovat, aby materiály obsahující státní tajemství byly při dopravě a úschově zabezpečovány podle předpisů k tomu vydaných,

c) dbát, aby nedocházelo k vyzrazení státního tajemství technickými prostředky (telefon, telegraf, dálnopis apod.).

(1) Má-li být určená osoba dotazována v řízení před státním orgánem o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, může být na žádost tohoto orgánu zproštěna mlčenlivosti. O zproštění mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí organizace, v níž byla tato osoba ke styku se státním tajemstvím určena. Jde-li o věc, kterou projednávají orgány zákonodárných sborů, může o zproštění mlčenlivosti rozhodnout předsednictvo tohoto sboru.

(2) Vedoucí organizace nebo předsednictvo zákonodárných sborů odepře zproštění mlčenlivosti podle odstavce 1, byla-li by tím státu způsobena vážná škoda.

(3) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení trestního řádu a dalších předpisů.

(1) Na území České a Slovenské Federativní Republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat (dále jen „fotografovat“) objekty, prostory a zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ.

(2) O zákazu fotografování v zájmu obrany a bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra; tato ministerstva rozhodují též o výjimkách z tohoto zákazu.

(3) O zákazu fotografování v zájmu ochrany státního tajemství v prostorech organizace a o výjimkách z tohoto zákazu rozhoduje její vedoucí.

Šifrovou službu v České a Slovenské Federativní Republice metodicky řídí federální ministerstvo vnitra, za její činnost odpovídá vedoucí organizace.

(1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.

(2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou.

(3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této ochraně.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1972.

Svoboda v. r.

Dr. Hanes v. r.

Dr. Štrougal v. r.