Zákon o ochraně státního tajemství

Seznámí-li se jakkoliv se státním tajemstvím osoba, jež ke styku s ním nebyla určena (§ 9), je povinna učinit vše, aby toto tajemství nebylo zneužito; zejména je povinna zachovávat mlčenlivost o tomto státním tajemství, a jde-li o předměty obsahující státní tajemství, předat je bez odkladu nejbližšímu útvaru, popřípadě příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo jinému státnímu orgánu.

Jestliže je nezbytné, aby se státním tajemstvím se seznámila osoba, jež ke styku s ním nebyla určena, avšak nezbytnost tohoto seznámení vyplývá z jejího postavení poslance zákonodárného sboru nebo primátora města nebo starosty obce nebo jejího postavení obhájce v trestním řízení, poučí ji předem o povinnosti učinit vše, aby toto tajemství nebylo zneužito, a o povinnosti zachovávat mlčenlivost orgán nebo osoba, která takovou osobu se skutečnostmi obsahujícími státní tajemství seznámí.

Federální ministerstvo vnitra plní při ochraně státního tajemství v orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky tyto úkoly:

a) vydává potřebné metodické pokyny nebo směrnice k zajištění jednotného provádění ochrany státního tajemství na území Československé socialistické republiky,

b) provádí kontrolu dodržování předpisů vydaných k ochraně státního tajemství a doporučuje příslušným organizacím opatření ke zjednání nápravy.

(1) Se státním tajemstvím se může seznamovat pouze osoba, která splňuje stanovené předpoklady a je k tomu zvlášť určena vedoucím organizace (dále jen „určená osoba“).

(2) Určenou osobou může být občan České a Slovenské Federativní Republiky, který svými charakterovými a osobními vlastnostmi poskytuje záruku, že státní tajemství nebude ohroženo.

(3) Organizace je povinna si vyžádat před určením osoby ke styku se státním tajemstvím vyjádření federálního ministerstva vnitra nebo Federální bezpečnostní informační služby k této osobě, zda mu nejsou známy překážky, které by tomuto určení bránily.

(4) Zjistí-li organizace, že určená osoba již stanoveným předpokladům nevyhovuje, je povinna učinit ihned potřebná opatření.

Cizinec a osoba bez státní příslušnosti se může seznamovat se státním tajemstvím jen v souvislosti s přípravou, uzavíráním a plněním mezinárodních smluv a dohod; v ostatních případech jen se souhlasem federálního ministerstva vnitra.

(1) Organizace je povinna zabezpečit, aby určená osoba byla seznámena s povinnostmi a omezeními podle tohoto zákona a v rozsahu zastávaného pracovního místa (funkce) též s ostatními předpisy upravujícími ochranu státního tajemství včetně příslušných seznamů skutečností tvořících předmět státního tajemství.

(2) O seznámení podle předchozího odstavce se pořídí písemný záznam, který určená osoba vlastnoručně podepíše; záznam se založí do osobního spisu určené osoby.

Organizace je povinna vést evidenci určených osob, které jsou u ní v pracovním (služebním) nebo členském poměru nebo s ní uzavřely dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ještě tři roky po skončení tohoto poměru.

Určená osoba je povinna učinit vše, aby se státní tajemství nestalo známým nepovolané osobě. Zejména je povinna

a) zachovávat mlčenlivost o státním tajemství, s nímž přichází do styku při výkonu funkce (práce), a to i po skončení pracovního (služebního) poměru,

b) zajišťovat, aby materiály obsahující státní tajemství byly při dopravě a úschově zabezpečovány podle předpisů k tomu vydaných,

c) dbát, aby nedocházelo k vyzrazení státního tajemství technickými prostředky (telefon, telegraf, dálnopis apod.).

(1) Má-li být určená osoba dotazována v řízení před státním orgánem o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, může být na žádost tohoto orgánu zproštěna mlčenlivosti. O zproštění mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí organizace, v níž byla tato osoba ke styku se státním tajemstvím určena. Jde-li o věc, kterou projednávají orgány zákonodárných sborů, může o zproštění mlčenlivosti rozhodnout předsednictvo tohoto sboru.

(2) Vedoucí organizace nebo předsednictvo zákonodárných sborů odepře zproštění mlčenlivosti podle odstavce 1, byla-li by tím státu způsobena vážná škoda.

(3) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení trestního řádu a dalších předpisů.

(1) Na území České a Slovenské Federativní Republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat (dále jen „fotografovat“) objekty, prostory a zařízení označené tabulkou ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ.

(2) O zákazu fotografování v zájmu obrany a bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky rozhoduje federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra; tato ministerstva rozhodují též o výjimkách z tohoto zákazu.

(3) O zákazu fotografování v zájmu ochrany státního tajemství v prostorech organizace a o výjimkách z tohoto zákazu rozhoduje její vedoucí.

Šifrovou službu v České a Slovenské Federativní Republice metodicky řídí federální ministerstvo vnitra, za její činnost odpovídá vedoucí organizace.

(1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou.

(2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou.

(3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této ochraně.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1972.

Svoboda v. r.

Dr. Hanes v. r.

Dr. Štrougal v. r.