Zákon o zemědělské dani · 103/1974 Sb. · § 2 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 2 zákona č. 103/1974 Sb. stanoví, že předmětem daně z pozemků je veškerá zemědělská půda evidovaná v katastru nemovitostí, a to bez ohledu na její skutečné využití, a dále hospodářsky využívané vodní plochy a okrasné zahrady v užívání občanů.
§ 2 DAŇ Z POZEMKŮ
(1) Předmětem daně jsou veškeré pozemky vedené v evidenci nemovitostí1) jako zemědělská půda, bez ohledu na to, jsou-li skutečně obdělávány či nikoliv nebo slouží-li k jiným účelům než k zemědělské výrobě.
(2) Z nezemědělské půdy podléhají dani
a) hospodářsky využívané vodní plochy,
b) okrasné zahrady2) v užívání občanů.
Paragraf 2 zákona č. 103/1974 Sb. stanoví, že předmětem daně z pozemků je veškerá zemědělská půda evidovaná v katastru nemovitostí, a to bez ohledu na její skutečné využití, a dále hospodářsky využívané vodní plochy a okrasné zahrady v užívání občanů.
Co to znamená v praxi
Daň z pozemků se platí za všechny pozemky, které jsou v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělská půda, i když se na nich zemědělská činnost neprovádí nebo slouží k jiným účelům.
Z nezemědělské půdy se daň platí za vodní plochy, které jsou hospodářsky využívány (např. rybníky pro chov ryb).
Okrasné zahrady, které užívají občané, jsou rovněž předmětem této daně, přestože nejsou zemědělskou půdou.
Pro určení, zda je pozemek předmětem daně, je rozhodující jeho zápis v evidenci nemovitostí jako zemědělská půda, nikoli jeho aktuální stav nebo způsob využití.
Na co si dát pozor
Skutečné obdělávání pozemku nebo jeho využití k jiným účelům než zemědělské výrobě nemá vliv na povinnost platit daň, pokud je pozemek v evidenci nemovitostí veden jako zemědělská půda.
I když pozemek není zemědělskou půdou, může podléhat dani, pokud jde o hospodářsky využívanou vodní plochu nebo okrasnou zahradu v užívání občanů.