§ 170 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Souhlas s rozšířením předání
Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních · 104/2013 Sb. · § 170 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 170 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stanoví, že souhlas s rozšířením předání osoby není potřeba v určitých případech týkajících se mezinárodních soudů.
§ 170 Souhlas s rozšířením předání
(1) Souhlas podle § 103 odst. 1 se nevyžaduje také, pokud
a) byla osoba z České republiky předána mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a) a jde o stíhání této osoby takovým mezinárodním soudem nebo o výkon trestu uloženého takovým mezinárodním soudem, anebo
b) byla osoba z České republiky vydána cizímu státu a jde o její předání z cizího státu mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a).
(2) Souhlas podle § 216 odst. 1 se nevyžaduje také, pokud jde o předání osoby z členského státu, jemuž byla předána z České republiky, mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a).
HLAVA IV
Paragraf 170 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních stanoví, že souhlas s rozšířením předání osoby není potřeba v určitých případech týkajících se mezinárodních soudů.
Co to znamená v praxi
Pokud byla osoba předána z České republiky mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a), není nutný další souhlas pro její stíhání nebo výkon trestu tímto soudem.
Jestliže byla osoba vydána z České republiky cizímu státu a tento stát ji následně předává mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a), souhlas s rozšířením předání se nevyžaduje.
V případě, že osoba byla z České republiky předána do jiného členského státu a tento členský stát ji předává mezinárodnímu soudu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. a), není potřeba souhlas s rozšířením předání.