§ 265 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti
Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních · 104/2013 Sb. · § 265 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 265 stanovuje, že v určitých případech, kdy jiný členský stát označí konkrétní skutek ve formuláři, český samosoudce nezjišťuje, zda tento skutek naplňuje znaky trestného činu podle českého práva, a to pro účely uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu.
§ 265 Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti
V případě, kdy jde o skutek, který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení23), samosoudce pro účely rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Tím není dotčen § 268 odst. 2.
Paragraf 265 stanovuje, že v určitých případech, kdy jiný členský stát označí konkrétní skutek ve formuláři, český samosoudce nezjišťuje, zda tento skutek naplňuje znaky trestného činu podle českého práva, a to pro účely uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu.
Co to znamená v praxi
Pokud jiný členský stát EU zašle rozhodnutí a v osvědčení (konkrétně v písmenu g) odst. 3) označí skutek jako spadající pod určitou kategorii, český soud nebude zkoumat, zda by takový skutek byl trestný i podle českých zákonů.
Tato výjimka z požadavku oboustranné trestnosti zjednodušuje a zrychluje uznávání a výkon rozhodnutí mezi členskými státy EU v určitých přesně definovaných případech.
Umožňuje vykonat rozhodnutí jiného členského státu i v situaci, kdy by daný skutek nebyl v České republice považován za trestný čin.
Tato výjimka se týká pouze rozhodování o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu, nikoli o posuzování trestnosti skutku v jiných souvislostech.
Na co si dát pozor
Výjimka platí pouze pro skutky, které jsou výslovně označeny v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení zaslaného jiným členským státem.
Paragraf výslovně odkazuje na § 268 odst. 2, což naznačuje, že i přes tuto výjimku mohou existovat další omezení nebo podmínky pro uznání a výkon rozhodnutí.
Samosoudce je vázán tímto ustanovením a nemá diskreci zkoumat oboustrannou trestnost v těchto specifických případech.