11 Tz 53/2016 — Nejvyšší soud

11 Tz 53/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2017 Spisová značka:11 Tz 53/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:11.TZ.53.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání a výkon cizozemských rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 147 odst. 1 tr. ř. § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. § 265 z. m. j. s. § 267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. § 268 odst. 1 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tz 53/2016-20ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 61 To 119/2015, ve prospěch obviněného B. M. a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. t a k t o : I. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 61 To 119/2015, b y l p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného B. M. v ustanovení § 147 odst. 1 a § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 265, § 267 odst. 1 písm. b) a § 268 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 61 To 119/2015, s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Městskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 T 1/2015, bylo rozhodnuto, že podle § 267 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 265 a contrario zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „z.m.j.s.“), se neuznává rozhodnutí soudního (správního) orgánu DARS d.d. ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 714-3/Z20140071/2-BM (14-252030300068), jímž byl obviněný B. M. shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 77a odst. 1 bod 3 zákona č. 33/06, o veřejných silnicích, dožadujícího státu, za což mu byla uložena peněžitá sankce ve výši 300 EUR. Protiprávního jednání dožadujícím státem označeného jakožto ,,porušení předpisu, který upravuje způsob platby mýtného ve Slovinské republice“ se měl obviněný dopustit tím, že dne 20. 2. 2014 v 16:12 hod. řídil po silnici s mýtným A1 v blízkosti mýtné stanice AC-A1 R. automobil bez předchozí úhrady mýtného. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 3 T 1/2015, podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 stížnost. Městský soud v Praze následně tuto stížnost projednal a usnesením ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 61 To 119/2015, rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se zrušuje napadené rozhodnutí a podle § 268 odst. 1 z.m.j.s. se rozhodnutí soudního (správního) orgánu DARS d.d. ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 714-3/Z20140071/2-BM (14-252030300068), uznává a vykoná. Ministr spravedlnosti podal dne 22. 8. 2016 pod č. j. MSP-489/2015–OD–SPZ/3 podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného B. M. Ve svém opravném prostředku ministr nejprve poukázal na skutečnost, že rozhodnutí jiného členského státu Evropské unie (dále jen ,,EU“) je možno na území České republiky uznat a rozhodnout o výroku peněžité sankce nebo jiného peněžitého plnění v něm uloženého pouze tehdy, není-li dán některý z důvodů pro neuznání takového rozhodnutí. Aby pak nebyl naplněn důvod pro neuznání rozhodnutí podle § 267 odst. 1 písm. b) z.m.j.s., musí se jednat buď o výjimku z oboustranné trestnosti podle § 265 z.m.j.s., tedy o případ, kdy jiný členský stát podřadí skutek pod některé z jednání v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, u kterých se nepřezkoumává oboustranná trestnost, a popis skutku a právní kvalifikace uvedené v osvědčení označenému jednání odpovídají, nebo skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Slovinská strana však tento skutek nepodřadila pod žádné z jednání v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, ale pod písmeno g) odst. 4 tohoto formuláře, tedy pod jednání, u nichž se přezkoumává oboustranná trestnost, a jako popis přestupku uvedla porušení předpisu, který upravuje způsob platby mýtného v Slovinské republice. Pro úplnost pak ministr připomněl, že české i slovinské ministerstvo spravedlnosti již dříve dospělo ke shodnému závěru, že skutek spočívající v jízdě po zpoplatněné silnici bez dálniční známky nespadá pod kategorii jednání uvedenou v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení. Za daných okolností se tedy nemohla uplatnit výjimka z oboustranné trestnosti podle § 265 z.m.j.s. a bylo třeba posoudit, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Jízda po zpoplatněné silnici bez dálniční známky však přitom znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky nenaplňuje, takže u tohoto skutku byl dán důvod pro neuznání rozhodnutí podle § 267 odst. 1 písm. b) z.m.j.s. Pokud tedy městský soud zrušil na podkladě stížnosti státní zástupkyně rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl, že se rozhodnutí slovinského správního orgánu DARS d.d. neuznává, stalo se tak v rozporu se zákonem. Ministr navíc zdůraznil, že otázka, jestli takový skutek naplňuje znaky skutkové podstaty jiného deliktu než trestného činu, je zde naprosto irelevantní. Pojem ,,znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky“ v § 267 odst. 1 písm. b) z.m.j.s. totiž rozhodně nelze za použití uznávaných metod výkladu právních norem vykládat tak, že postačí postižitelnost skutku jiným typem deliktu než trestným činem. Podle ustanovení části 5. Hlavy VI z.m.j.s. lze sice uznat a vykonat i rozhodnutí jiného členského státu vydané správním orgánem ohledně jiného deliktu než trestného činu, dotčená osoba však musí mít možnost domáhat se projednání věci před soudem, který je příslušný též ve věcech trestních. To ale nic nemění na tom, že skutek lze buď podřadit pod některé z výčtu jednání, u nichž se nepřezkoumává oboustranná trestnost, nebo naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Přestupky podle českého zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, však tento trestní prvek neobsahují, a proto nelze přezkum oboustranné trestnosti rozšiřovat též na postižitelnost za přestupek. Závěrem svého opravného prostředku pak ministr upozornil na některé formální vady výroku usnesení městského soudu. Podle § 268 odst. 1 z.m.j.s. se rozhodnutí jiného členského státu EU uznává ,,na území České republiky“, avšak tato slova v uznávacím výroku usnesení městského soudu chybí. Vykonávací výrok měl být současně v souladu s § 268 odst. 1 z.m.j.s. formulován tak, že se vykoná nikoli (celé) rozhodnutí, ale peněžitá sankce nebo jiné peněžité plnění uložené uznaným rozhodnutím, přičemž podle § 268 odst. 5 z.m.j.s. je pak třeba takovou peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění přepočítat na české koruny. Vzhledem k uvedenému ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 61 To 119/2015, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. M., a to v ustanovení § 147 odst. 1 a § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 265, § 267 odst. 1 písm. b) a § 268 odst. 1 z.m.j.s., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a rovněž další rozhodnutí na něho obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud, jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost ministra spravedlnosti je důvodná. S ohledem na výše uplatněné námitky ministra spravedlnosti považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné rovině připomenout, že podle § 268 odst. 1 z.m.j.s. samosoudce uzná rozhodnutí jiného členského státu EU na území České republiky a současně rozhodne, že se peněžit