Nařízení vlády republiky Československé ku provedení zákona ze dne 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.

(1) Vyšetření jest zpravidla provésti ohledáním věci na místě samém.

(2) Provede je zástupce politického úřadu druhé stolice (župan), a byl-li k vyšetření zmocněn politický úřad prvé stolice, jeho přednosta nebo jeho zástupce, přibera podle potřeby odborného zástupce, jejž určí ministerstvo v § 2 zmíněné.

(3) K šetření jest nejméně osm dní předem pozvati nynějšího držitele věci nebo jeho zmocněného zástupce, místně příslušnou finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě) a dřívějšího držitele věci, jeho nástupce nebo zástupce, a nejsou-li známi, ministerstvo zahraničních věcí. Tyto osoby mají právo býti přítomny jednání, činiti návrhy a prohlášení.

(1) Držitel věci jest povinen, aby byl řízení přítomen buď osobně nebo aby vyslal k němu informovaného zástupce, jest povinen dovoliti úředním orgánům přístup do místností nebo na pozemky, kde požadované věci jsou, umožniti jich prohlídku a zjištění jejich totožnosti a předložiti veškeré doklady o jich nabytí. Zároveň jest zjistiti, zda na věci váznou věcná práva ve prospěch osob třetích a jaká.

(2) O vyšetření jest poříditi písemný zápis, v němž třeba uvésti jména přítomných, předložené doklady, výsledek ohledání věci a zjištění její totožnosti s věcí cizím státem požadovanou.

(3) Zápis jest podepsati všemi přítomnými.

(4) K zápisu tomuto jest připojiti dobrozdání zástupce ministerstva jmenovaného v § 2 o nynějším stavu věci a její dnešní hodnotě, a jde-li o prostředky výrobní, též o tom, zda věc možno odevzdati, aniž provoz podniku utrpí vydáním věci, a jaké náklady budou spojeny s opatřením náhradních prostředků výrobních podobného druhu.

(1) Po provedeném šetření jest předložiti spisy příslušnému politickému úřadu druhé stolice (županu), který rozhodne písemným nálezem, zda držitel věci jest povinen věc odevzdati československému státu či nikoliv.

(2) V nálezu jest uvésti:

1. přesné označení věci, která má býti státu odevzdána,

2. nynějšího držitele věci,

3. stanoviti dobu a místo pro odevzdání věci,

4. úřad nebo zástupce státu, jemuž věc jest odevzdati,

5. po případě výrok o náhradě útrat podle § 2, odst. 4., zákona.

(3) Dále jest uvésti důvody rozhodnutí, zejména na základě kterých smluv plyne povinnost československého státu k odevzdání věci, a na podkladě jakých průvodů byla zjištěna její totožnost.

(4) Prohlásí-li zástupce finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě), že nečiní námitek podle § 2, odst. 2., zákona, jest do nálezu pojmouti výrok, že držiteli věci přísluší nárok na náhradu, případně že mu přísluší nárok na dvě třetiny náhrady, jsou-li okolnosti uvedené v § 2, odst. 4., zákona před vydáním nálezu pravoplatně zjištěny nebo stranami uznány.

(5) Mimo případy právě zmíněné jest v nálezu vysloviti, že se držitel s nárokem na náhradu za odevzdanou věc odkazuje na pořad práva.

(1) Písemný nález jest doručiti:

1. nynějšímu držiteli věci nebo jeho zmocněnému zástupci,

2. finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě) podle místní příslušnosti,

3. politickému úřadu prvé stolice, jemuž přísluší výkon nálezu,

4. ministerstvu zahraničních věcí,

5. ministerstvu zmíněnému v § 2,

6. všem osobám, pro které vázne na věci věcné právo.

(2) Ministerstvu zahraničních věcí jest doručiti dvojí vyhotovení nálezu, aby mohlo zpraviti o výsledku řízení příslušný cizí stát, po případě dřívějšího cizího držitele, jeho nástupce nebo zástupce.

(1) Proti výroku, že držiteli věci přísluší nárok na náhradu, nebo že se se svým nárokem na náhradu odkazuje na pořad práva, přísluší stížnost nynějšímu držiteli a finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě).

(2) Stížnost proti této části nálezu jest do čtyř neděl od doručení nálezu podati u politického úřadu druhé stolice (župana), který nález vydal. O stížnosti rozhodne ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zmíněným v § 2.

(1) Jakmile byl držiteli doručen nález o tom, že má věc odevzdati státu, jest povinen uvésti věc neprodleně do takového stavu, aby mohla býti státní správou převzata v době a na místě, jež nález určil. Zejména je povinen, byla-li věc pevně spojena s nemovitostí, opětně zrušiti toto spojení.

(2) Výkon nálezu není závislý na tom, že držiteli věci byl přiznán nárok na náhradu, anebo na tom, že mu náhrada byla již z prostředků státních vyplacena.

(3) K žádosti zúčastněných stran může však politický úřad druhé stolice (župan), který ve věci rozhodl, odložiti povinnost v odstavci prvním zmíněnou, bylo-li mu prokázáno, že proti nálezu byla podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, anebo jde-li o věci zmíněné v § 2, odst. 3. a 5., zákona, předpokládajíc v obou případech, že jest toho nezbytně potřebí k udržení dalšího provozování živnosti neb podniku.

(4) O odkladu výkonu nálezu v tomto případě jest vyrozuměti politický úřad prvé stolice, nynějšího držitele věci, finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě) a ministerstvo zahraničních věcí.

O výkonu nálezu dohodne se politický úřad prvé stolice se státním orgánem, jemuž podle nálezu má býti věc odevzdána, vyžádaje si případně pokyny od ministerstva zahraničních věcí.

Byl-li držiteli přiznán v nálezu pravoplatně nárok na náhradu za věc vydanou státu, nebo bylo-li pořadem práva rozhodnuto, že mu takový nárok přísluší, rozhodne o výši náhrady — nedojde-li k dohodě o její výši mezi oprávněnými a příslušnou finanční prokuraturou (generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě) za souhlasu osob třetích, pro něž na věci váznou věcná práva — okresní soud, v jehož obvodu věc jest, na písemnou žádost oprávněné strany v řízení nesporném.

(1) Žádost podle § 10 jest podati u soudu v dvojím vyhotovení, z nichž jedno soud doručí příslušné finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě) k vyjádření.

(2) V žádosti jest uvésti veškeré okolnosti rozhodné pro vyměření náhrady.

(3) Neposkytují-li spisy o řízení před úřady politickými dostatečné opory pro rozhodnutí soudní, a zejména, neobsahují-li znaleckého dobrozdání o obecné hodnotě věci (§ 5), nařídí soud k projednání věci rok, k němuž obešle žadatele a příslušnou finanční prokuraturu (generální finanční ředitelství v Bratislavě). K roku jest přibrati jednoho znalce, žádá-li za to žadatel nebo úřad zastupující stát.

(1) Náhradu jest vyměřiti po náležitém objasnění všech rozhodných okolností ve výši:

1. zaplacené kupní ceny připočtené podle kursu v den jejího skutečného splacení, a nemůže-li býti tento den zjištěn, podle kursu v den uzavření kupní smlouvy, pokud nepřesahuje zjištěnou obecnou hodnotu věci (§ 5),

2. nákladů na nutné a účelné opravy,

3. nákladů spojených s odevzdáním věcí, zejména s odloučením jejich od nemovitostí, byly-li s nemovitostmi uvedeny v trvalé spojení přede dnem účinnosti zákona ze dne 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n.

(2) V případě § 2, odst. 4., zákona jest náhradu vyměřiti pouze dvěma třetinami částek uvedených pod 1.—3.

(3) Při výrobních prostředcích, pokud jsou v provozu, jest při vyměření náhrady hleděti k tomu, aby strana měla možnost opatřiti si náhradní výrobní prostředky a udržeti nerušený provoz živnosti nebo podniku.

Rozhodnutí soudu budiž s důvody doručeno straně a finanční prokuratuře (generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě), ministerstvu zahraničních věcí a stranám uvedeným v § 6, pod. č. 6.

(1) Práva osob třetích váznoucích na věci státu vydané přecházejí na poskytnutou náhradu.

(2) V případě § 2, odst. 5., zákona může býti oprávněné straně vyplacena náhrada, jen prokáže-li, že se postarala o opatření náhradních prostředků výrobních.

(1) Jakmile soudní rozhodnutí o výši náhrady nabude moci práva, anebo došlo-li k dohodě o výši náhrady podle § 10, poukáže ministerstvo zahraničních věcí částku straně přisouzenou poštovním úřadem šekovým a v případech § 14 okresním soudem (§ 10).

(2) Soudu náleží, aby zjistil, jsou-li tu podmínky § 14, odst. 2. Neprokáže-li držitel souhlas osob třetích, pro které na věci váznou věcná práva, zadrží soud výplatu náhrady nebo přiměřené její části na zajištění těchto nároků.

Bude-li předložen politickému úřadu druhé stolice (županu) písemný doklad o tom, že držitel věci dohodl se s finanční prokuraturou (generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě) o odevzdání věci požadované podle § 1 zákona, a že došlo k dohodě podle § 10 tohoto nařízení, vydá politický úřad druhé stolice (župan) nález podle § 5 bez dalšího řízení.

Náklady řízení před úřady správními a před soudem, vyjímajíc výlohy spojené s účastí zástupců a znalců, které si strany samy přibraly, hradí stát, pokud § 2, odst. 4., zákona nestanoví jinak.

Ministerstvo zahraničních věcí povede přehled všech případů, v nichž vrácení věci podle zákona z 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., bylo cizím státem požadováno a provedeno nebo odepřeno.

Nařízení toto nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou je ministři zahraničních věcí, vnitra, spravedlnosti a financí v dohodě se zúčastněnými ministry.

Udržal v. r.,

jako náměstek předsedy vlády, spolu za ministra zahraničních věcí.

L. Novák v. r.

Srba v. r.

Dr. Vrbenský v. r.

A. Novák v. r.

Staněk v. r.

Dr. Dérer v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Habrman v. r.

Tučný v. r.

Šrámek v. r.

Černý v. r.