Nařízení, kterým se provádí zákon o státním notářství

Notář podepíše listinu na konci za podpisy ostatních osob a připojí notářskou pečeť; mimoto se podepíše na každém archu nebo jednotlivém listu a na každé připojené příloze.

(1) Nezná-li notář účastníky, svědky úkonu, důvěrníky nebo tlumočníky osobně a jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti. Nezná-li notář svědky totožnosti osobně a jménem a příjmením, musí mu být jejich totožnost prokázána úředním průkazem.

(2) V notářském zápise (dále jen „zápis“) se uvede, jakým způsobem notář zjistil totožnost osob uvedených v odstavci 1.

(1) Notář musí přibrat dva svědky úkonu,

a) je-li účastník slepý,

b) neumí-li nebo nemůže-li účastník číst nebo psát.

(2) Notář může přibrat svědky úkonu i v jiných případech, pokládá-li to za účelné.

Svědci úkonu přivzatí podle § 12 odst. 1 musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být do zápisu pojato, při předčítání zápisu a jeho podepsání tím účastníkem, v jehož zájmu byli přibráni.

Svědky totožnosti a svědky úkonu nemohou být osoby nezletilé, osoby, které pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopny vydat svědectví, nebo které neumějí nebo nemohou číst a psát; dále jimi nemohou být osoby účastníkům blízké (§ 17 odst. 2 obč. zák.), osoby, které jsou zúčastněny na věci a osoby činné v notářství, v němž se zápis sepisuje.

(1) Je-li účastník hluchý nebo němý a umí-li číst a psát, musí si zápis sám přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že jej schvaluje; neumí-li nebo nemůže-li číst nebo psát, musí být kromě svědků úkonu přibrán jeho důvěrník, který se s ním umí dorozumět; jeho prostřednictvím notář zjistí, zda účastník zápis schvaluje.

(2) Důvěrník musí mít náležitosti způsobilého svědka (§ 14), může jím však být i osoba účastníku blízká.

(1) Nezná-li účastník nebo některý svědek úkonu jazyk, ve kterém se zápis sepisuje, přibere se stálý přísežný tlumočník; tlumočník musí mít náležitosti způsobilého svědka (§ 14).

(2) Od přibrání tlumočníka lze upustit, je-li notář sám stálým přísežným tlumočníkem.

(1) Účastníci, svědci, důvěrníci a tlumočníci se podepisují v zápise na konci; svědci totožnosti se však mohou podepsat již za potvrzením totožnosti. Nebyli-li účastníci přítomni současně, musí to být v zápise výslovně poznamenáno.

(2) V případech uvedených v § 3 může být podpis některého účastníka a dalších osob uvedených v odstavci 1, které se mají v jeho zájmu podepsat, připojen před dožádaným notářstvím, u něhož se v původním zápise pokračuje.

Neumí-li nebo nemůže-li se účastník podepsat, uvede notář tuto skutečnost v zápise a svědci úkonu svým podpisem potvrdí, že účastník souhlasí s obsahem zápisu.

Plné moci a jiné přílohy notářského zápisu lze připojit v prvopise nebo ověřeném opise; žádá-li o to některý účastník, přečtou se tyto přílohy spolu se zápisem.

Z notářských zápisů lze vydávat stejnopisy a úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené.

(1) Stejnopis se označuje v nadpise slovy „stejnopis notářského zápisu“; obsahuje doslovné znění zápisu s uvedením všech jeho podpisů, dále potvrzení, že stejnopis souhlasí se zápisem, a údaj, komu a kdy byl vydán.

(2) Do stejnopisu nemusí být pojato znění příloh zápisu; musí to však být v potvrzení vyznačeno.

(1) Byly-li v zápise provedeny opravy, změny nebo doplňky (§ 9 odst. 3), může být stejnopis zápisu vydán přímo v opraveném, pozměněném nebo doplněném znění.

(2) Byl-li zápis opraven, změněn nebo doplněn pozdějším zápisem, může být vydán společný stejnopis z obou zápisů nebo stejnopis z původního zápisu v opraveném, změněném nebo doplněném znění; ve vydaném stejnopise se uvede, kterým z obou způsobů se tak stalo.

(1) Pokud není dále stanoveno jinak, platí pro zápisy o zjištění některých skutečností přiměřeně ustanovení §§ 11 až 19.

(2) Ze zápisu o zjištění některých skutečností se vydávají notářská osvědčení (dále jen „osvědčení“), a pokud to povaha věci nevylučuje, úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené.

(3) Osvědčení se označuje v nadpise slovy „notářské osvědčení“. Pokud není dále stanoveno jinak, obsahuje doslovné znění zápisu, dále potvrzení, že osvědčení souhlasí se zápisem, a údaj, komu a kdy bylo vydáno; datum, podpis notáře a pečeť notářství obsahuje však vždy. Do osvědčení nemusí být pojato znění příloh zápisu; musí to však být v potvrzení vyznačeno.

(1) Má-li být osvědčeno, že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní, musí být v zápise uvedeno označení listiny a naznačen její stručný obsah.

(2) Osvědčení z takového zápisu vyhotoví notář jako doložku na listině, na níž se podpis nachází, nebo na listu s ní pevně spojeném. Doložka obsahuje potvrzení pravosti podpisu žadatele, jeho jméno a příjmení, zaměstnání, bydliště (pracoviště) a údaj, zda je notáři znám nebo zda a jakým způsobem zjistil jeho totožnost.

Ustanovení § 24 se užije přiměřeně na zápisy a osvědčení, že podpis někoho, kdo neumí nebo nemůže psát, byl nahrazen na listině samé potvrzením dvou svědků o jeho souhlasu.

Má-li být osvědčeno, že je někdo na živu nebo na určitém místě, musí být v zápise uvedeno, kdy, kde a jakým způsobem to notář zjistil.

(1) Má-li být osvědčeno, že listina byla předložena a v kterou dobu, musí být v zápise uvedeno, zda listina byla předložena notáři v prvopise nebo ověřeném opise, dále doba a místo předložení, jakož i označení listiny a naznačen její stručný obsah.

(2) Osvědčení z takového zápisu vyhotoví notář jako doložku na předložené listině nebo na listu s ní pevně spojeném. Doložka obsahuje s výjimkou označení a stručného obsahu listiny údaje uvedené v odstavci 1; kdo listinu předložil a jak byla zjištěna jeho totožnost, se uvede jen na žádost.

(1) Má-li být osvědčeno, že bylo odesláno prohlášení a že mělo určitý obsah, musí být v zápise uveden obsah prohlášení. Bylo-li o to požádáno dopisem nebo telegraficky, uvede notář tuto skutečnost v zápise a připojí k němu dopis nebo telegram, které nahrazují podpis žadatele; v zápise se uvede, zda a jakým způsobem notář zjistil totožnost žadatele.

(2) Notář zašle opis zápisu adresátovi do vlastních rukou; dobu a způsob odeslání uvede v původním zápise a připojí k němu průkaz o odeslání.

(1) Má-li být osvědčeno, že bylo sděleno prohlášení a že mělo určitý obsah, platí o zápisu obdobně ustanovení § 28 odst. 1.

(2) Notář sdělí obsah prohlášení adresátovi na místě žadatelem označeném a adresátovi vydá na žádost opis zápisu. Přitom může, byl-li o to požádán, vykonat i souvisící právní úkony. Totožnost adresáta zjistí, jen je-li to možné.

(3) Poté zapíše notář v původním zápise průběh úkonů podle odstavce 2. Na žádost adresáta zapíše jeho odpověď a vyzve ho k podpisu.

(4) Nebylo-li notáři možno z jakýchkoli důvodů sdělit prohlášení adresátovi, uvede se překážka v zápise.

Má-li být osvědčen průběh a výsledky jednání ve schůzi, musí být v zápise uvedeno, kde a kdy se schůze konala, která usnesení byla přijata, jakož i projevy a jiné události důležité pro posouzení průběhu schůze. Totožnost osob na schůzi přítomných notář zjistí, jen byl-li o to požádán.

Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které se staly v přítomnosti notáře nebo které sám zjistil, musí být tyto skutečnosti v zápise přesně popsány s uvedením místa, doby a způsobu zjištění. Bylo-li o takové osvědčení požádáno dopisem nebo telegraficky, uvede notář tuto skutečnost v zápise a připojí k němu dopis nebo telegram, které nahrazují podpis žadatele; v zápise se uvede, zda a jakým způsobem notář zjistil totožnost žadatele.

(1) Má-li být osvědčeno, že notář někoho vyslechl, musí být v zápise uvedeno, jakým způsobem byla zjištěna totožnost vyslýchaného, dále otázky mu položené a jeho výpověď. Vyslýchaný se vyzve, aby zápis podepsal.

(2) Žádá-li se o výslech přísežný, uvede se v zápise, že vyslýchanému bylo před výslechem sděleno znění přísahy a že ji vyslýchaný před svým výslechem opakoval. Přísaha zní: „Přísahám na svou čest, že o všem, nač budu tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic nezamlčím.“ Žádá-li se o výslech s následnou přísahou, znění přísahy se přiměřeně změní.

(1) Zápisy se uschovávají v notářství, v němž byly sepsány.

(2) Zápis může být vydán jen tehdy, jestliže o to požádají všechni účastníci nebo žadatelé, osvědčí právní zájem na jeho vydání a určí, komu má být vydán; jinak smí notář zapůjčit zápis jen soudu nebo prokurátoru.

(1) Není-li v zápise stanoveno jinak, smějí být stejnopisy zápisů vydány jen účastníkům nebo jejich právním nástupcům, a to i opětovně. Jiným osobám smějí být vydány, jen když všichni účastníci k tomu přivolí v původním nebo zvláště o tom sepsaném zápise.

(2) Ustanovení odstavce 1 se užije, pokud to povaha věci připouští, přiměřeně i na osvědčení.

(3) Těm, kdož osvědčí na věci právní zájem, lze ze zápisu vydat úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené.

(1) Potvrzení, že se opis nebo fotokopie shodují s předloženou listinou, vydá notář ve formě doložky na opise (fotokopii) nebo na listu s ním pevně spojeném. V doložce se uvede:

1. že opis (fotokopie) souhlasí úplně s předloženou listinou,

2. zda listina, s níž se shodnost potvrzuje, je prvopisem nebo ověřeným opisem, zda a jak je kolkována a z kolika listů nebo archů se skládá,

3. zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly zeslabit její věrohodnost,

4. zda byly na opise (fotokopii) provedeny opravy nějakých neshod s předloženou listinou,

5. zda jde o úplný nebo částečný opis (fotokopii) listiny,

6. místo a den potvrzení.

(2) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložka se připojí na každý z předložených prvopisů.

(1) Příkazy, dané soudem notářům podle dosavadních předpisů k provedení určitého řízení nebo jednotlivých úkonů, pokud do 1. ledna 1952 nebyly provedeny, se přeměňují na pověření podle § 6, a to v rozsahu podle tohoto ustanovení.

(2) Pověření podle odstavce 1 dokončí notář, který nastoupí na místo notáře, který dostal příkaz.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952.

Zápotocký v. r.

Dr. Rais v. r.