Stručně: Paragraf stanovuje povinnost poskytovatelům zdravotních služeb evidovat nežádoucí příhody s následkem smrti nebo poškození zdraví pacienta ve zdravotnické dokumentaci a Ústavu pro státní kontrolu léčiv (Ústavu) ukládá povinnost evidovat a uchovávat dokumentaci z šetření těchto příhod po stanovenou dobu.
§ 33
(1) Poskytovatelé, u kterých došlo k nežádoucí příhodě s následkem smrti nebo poškození zdraví pacienta, jsou povinni evidovat tuto skutečnost ve zdravotnické dokumentaci poškozeného pacienta.
(2) Ústav eviduje nežádoucí příhody zjištěné podle § 32 odst. 1 a 2, vede a uchovává dokumentaci z jejich šetření po dobu nejméně 15 let; v případě nežádoucí příhody spojené s újmou na zdraví, popřípadě úmrtím fyzické osoby uchovává dokumentaci z jejího šetření po dobu 30 let.
Paragraf stanovuje povinnost poskytovatelům zdravotních služeb evidovat nežádoucí příhody s následkem smrti nebo poškození zdraví pacienta ve zdravotnické dokumentaci a Ústavu pro státní kontrolu léčiv (Ústavu) ukládá povinnost evidovat a uchovávat dokumentaci z šetření těchto příhod po stanovenou dobu.
Co to znamená v praxi
Poskytovatelé zdravotních služeb musí zaznamenat do zdravotnické dokumentace pacienta, pokud u něj došlo k nežádoucí příhodě, která měla za následek jeho smrt nebo poškození zdraví.
Ústav eviduje nežádoucí příhody, které mu byly oznámeny podle § 32 odst. 1 a 2 zákona.
Ústav je povinen uchovávat dokumentaci z šetření nežádoucích příhod po dobu nejméně 15 let.
Pokud nežádoucí příhoda souvisela s újmou na zdraví nebo úmrtím fyzické osoby, Ústav uchovává dokumentaci z šetření po dobu 30 let.
Na co si dát pozor
Zákon rozlišuje mezi povinností poskytovatelů evidovat příhodu ve zdravotnické dokumentaci pacienta a povinností Ústavu evidovat a uchovávat dokumentaci z šetření.
Délka uchovávání dokumentace Ústavem se liší v závislosti na závažnosti následků nežádoucí příhody.
Hlídat změny § 33 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.