Vyhláška ministerstva dopravy o městském přepravním řádu

(1) Jako zavazadlo může cestující vzít s sebou k přepravě též čtyřkolečkový dětský kočárek. K přepravě jsou připuštěny jen kočárky s dítětem, v době snížených nároků na přepravu též kočárky prázdné. Přepravovat dětský kočárek po pohyblivých schodech lze jen za podmínky, že způsobilost schodů k přepravě a způsob přepravy byly z hlediska její bezpečnosti schváleny. Schválený způsob přepravy musí dopravce vyhlásit a cestující jsou povinni jej dodržovat.

(2) Dopravce je povinen určit způsob vstupu cestujících s dětským kočárkem do přepravního prostoru a způsob výstupu z něho; může také určit, že cestující s dětským kočárkem jsou povinni použít zvláštního zařízení uvedeného v § 35.

(3) Dopravce je povinen vyhradit v každém vlaku místo pro přepravu dětských kočárků a určit dveře, kterými cestující s dětskými kočárky do vozidla nastupují a kterými z vozidla vystupují.

(4) Dopravce může místní úpravou omezit počet kočárků, které smějí být najednou přepravovány ve vlaku.

(1) Při čekání jsou cestující povinni stát podél hrany nástupiště a nepřekračovat vyznačenou čáru ohraničující nástupiště. Tuto čáru nesmějí přesahovat ani zavazadla nebo jiné předměty, které mají cestující s sebou.

(2) Cestujícím je zakázáno zdržovat se bezdůvodně v přepravním prostoru.

(3) Jestliže cestující upustil na trať jakýkoli předmět, je povinen to neprodleně ohlásit pracovníkovi dopravce.

(4) V přepravním prostoru není dovoleno nabízet cestujícím věci ke koupi bez souhlasu dopravce.

(1) Dopravce je povinen informovat rozhlasovým zařízením ve vlaku cestující při vjezdu vlaku do stanice o názvu stanice a možnosti přestupu; před odjezdem vlaku ze stanice je povinen vyzvat cestující k ukončení nástupu a výstupu, upozornit na zavírání dveří a oznámit název následující stanice.

(2) Dopravce je povinen vyhradit pro přepravu invalidů, nemocných osob a těhotných žen v každém voze nejméně šest míst k sezení, není-li pro tento účel vyhrazen ve vlaku zvláštní oddíl. Vyhrazená místa k sezení nebo vyhrazený oddíl musí být zřetelně označeny.

(3) Dopravce je povinen v přepravním prostoru zabezpečit nezbytnou pomoc invalidům a osobám se sníženou pohyblivostí.

(1) Pokud je v některých stanicích metra zřízeno zvláštní zařízení pro přepravu invalidů a osob se sníženou pohyblivostí (výtahy, zvláštní pohyblivé schody), neplatí pro tyto cestující, použijí-li tohoto zařízení, ustanovení § 29 a § 30 odst. 2, pokud se týká způsobu vstupu do přepravního prostoru.

(2) Pro placení jízdného (dovozného) a vstup do přepravního prostoru v případech uvedených v odstavci 1 platí místní úprava provedená dopravcem.

(1) Dopravce, cestující a objednatelé zvláštních jízd a účastníci těchto jízd odpovídají z přepravy podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, hospodářského zákoníku a ustanovení tohoto řádu.

(2) Jestliže v pravidelné přepravě osob nebyla provedena přeprava cestujícího s platnou jízdenkou nebo je-li pokračování v jízdě znemožněno, má tento cestující práva uvedená v § 6 odst. 1. Neprovedení přepravy z těchto důvodů, zpožděný příjezd, odjezd, popřípadě ztráta přípoje nezakládá právo na náhradu škody.

(3) Vznikla-li objednateli zvláštní jízdy škoda neprovedením sjednané přepravy nebo nedodržením časů dohodnutých pro provedení jízdy, je dopravce povinen mu škodu nahradit, a to do výše zaplaceného jízdného nebo jízdného, které odpovídá objednané přepravě. Dopravce se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

(4) Nemůže-li dopravce zjistit, kterým z účastníků zvláštní jízdy byla škoda způsobena, odpovídá za ni dopravci objednatel.

(1) Práva objednatele zvláštní jízdy podle § 28 odst. 2 musí být uplatněna u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou; šestiměsíční lhůta počíná od události zakládající právo, a jde-li o jízdu objednanou socialistickou organizací, ode dne, kdy jízda byla nebo měla být provedena.

(2) Právo se uplatňuje reklamací podanou písemně nebo ústně; jde-li o socialistickou organizaci jen písemně. Uplatňuje-li se právo ústní reklamací, vyhotoví o ní dopravce zápis. V reklamaci musí reklamující vymezit, čeho se jeho požadavek týká, uvést rozsah svých nároků, stručně je odůvodnit a připojit důkazní prostředky.

(3) Nemá-li reklamace náležitosti uvedené v odstavci 2, vyzve dopravce reklamujícího k jejímu doplnění a stanoví přiměřenou lhůtu, nikoliv kratší než 8 dnů. Bude-li doplnění reklamace provedeno ve stanovené lhůtě, platí, že byla řádně podána.

(4) Dopravce je povinen vyřídit reklamaci do tří měsíců od jejího podání. Zamítne-li dopravce zcela nebo zčásti reklamací uplatněné právo, je povinen svoje rozhodnutí odůvodnit.

(5) Právo občana uplatnit návrhem u soudu náhradu požadovanou již reklamací u dopravce se promlčuje za jeden rok ode dne, kdy bylo právo u dopravce uplatněno.

(6) Socialistická organizace může uplatnit svá práva proti dopravci u hospodářské arbitráže teprve tehdy, jestliže reklamace byla zcela nebo zčásti zamítnuta nebo jestliže nebyla vyřízena do tří měsíců. Právo socialistické organizace zaniká, nebylo-li uplatněno do 6 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po odeslání reklamace dopravci.

Pro uplatnění a zánik práv dopravce vůči cestujícím a objednatelům zvláštních jízd platí ustanovení občanského zákoníku.

Zrušuje se vyhláška ministerstva dopravy č. 364/1953 Ú. l., kterou se vydává přepravní řád pro městskou hromadnou dopravu osob (přepravní řád) ve znění vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 7/1963 Sb.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.

Ministr:

Indra v. r.

2) Označení stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci se zúčastněnými orgány.

3) Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky č. 134/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon Slovenské národní rady o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.