§ 76 vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení – Ukončení zaopatření v ústavu
Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení · 130/1975 Sb. · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 76 vyhlášky 130/1975 stanovuje, jakým způsobem může být ukončeno zaopatření občana v ústavu sociální péče, a upravuje související povinnosti a podmínky. Zaopatření v ústavu může skončit z několika důvodů: občan může odejít dobrovolně, být přemístěn do jiného ústavu, propuštěn ústavem, nebo zaopatření končí jeho úmrtím. (§ 76 zákona č. 130/1975 Sb., vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Ukončení zaopatření v ústavu
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Odchod z ústavu je občan povinen oznámit vedoucímu ústavu aspoň 15 dní předem“
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 130/1975 Sb.
(1) Zaopatření v ústavu končí dobrovolným odchodem občana z ústavu, přemístěním do jiného ústavu, propuštěním nebo jeho úmrtím.
(2) Odchod z ústavu je občan povinen oznámit vedoucímu ústavu aspoň 15 dní předem. Za nezletilé a za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům činí prohlášení o odchodu jejich zákonný zástupce nebo opatrovník.
(3) Obyvatel ústavu může být propuštěn, jestliže další poskytování ústavní péče není účelné nebo potřebné. Obyvatel ústavu může být dále propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí hrubě porušuje ústavní pořádek. Z ústavu však nelze propustit občana, o něhož není jinak postaráno a který je plně odkázán na pomoc společnosti.
(4) Úmrtí obyvatele ústavu oznámí vedení ústavu ihned nejbližším příbuzným nebo jiným občanům, které před svou smrtí obyvatel určí, místnímu národnímu výboru, popřípadě územnímu obvodnímu lékaři, v jehož obvodu osoba zemřela.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaopatření v ústavu může skončit z několika důvodů: občan může odejít dobrovolně, být přemístěn do jiného ústavu, propuštěn ústavem, nebo zaopatření končí jeho úmrtím.
- Pokud chce občan odejít z ústavu dobrovolně, musí to oznámit vedoucímu ústavu nejméně 15 dní předem. Za nezletilé nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům toto oznámení činí jejich zákonný zástupce nebo opatrovník.
- Ústav může propustit obyvatele, pokud už není ústavní péče účelná nebo potřebná, nebo pokud obyvatel hrubě porušuje ústavní pořádek i po opakovaném napomenutí.
- Ústav nesmí propustit občana, který je plně odkázán na pomoc společnosti a o něhož není jinak postaráno.
Na co si dát pozor
- Při dobrovolném odchodu je nutné dodržet patnáctidenní oznamovací lhůtu.
- Ústav má právo propustit obyvatele za hrubé porušování ústavního pořádku, ale pouze po předchozím napomenutí.
- Zákon chrání nejzranitelnější osoby tím, že zakazuje propuštění občana, který je plně odkázán na pomoc společnosti a nemá zajištěnou jinou péči.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 4 Katalog prací ve veřejných službách a správě (Nařízení vlády o katalogu prací ve veřej)§ 76 Ukončení zaopatření v ústavu (Vyhláška ministerstva práce a sociálních)§ 2 ZAŘÍZENÍ (Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochr)§ 24 Povinnosti ředitele zařízení (Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochr)§ 17 (Zákon, kterým se mění zákon č. 109/2002 )