Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

(1) Osoba samostatně výdělečně činná (§ 2 odst. 3 a 4), která vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňuje dále stanovené podmínky, je účastna důchodového zabezpečení (§ 6) a nemocenského pojištění.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je podle tohoto zákona účastna důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v § 2 odst. 3.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná, která je zároveň spolupracující osobou (§ 2 odst. 4), je z činnosti osoby samostatně výdělečně činné a spolupracující osoby účastna důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění jen jako osoba samostatně výdělečně činná.

(1) V kalendářním roce, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila nebo znovu zahájila (dále jen „zahájila“) samostatnou výdělečnou činnost, vzniká její účast na důchodovém zabezpečení dnem zahájení této činnosti, nejdříve však dnem, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat, a trvá až do 31. prosince kalendářního roku, v němž tuto činnost zahájila, pokud nezanikne podle § 145d.

(2) Účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné, která je podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo je poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, vznikne podle odstavce 1, jestliže

a) se přihlásila k účasti na důchodovém zabezpečení,41) nebo

b) její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení42) (dále jen „příjem“) dosáhl za kalendářní rok aspoň částky dvanáctinásobku minimální mzdy; tato částka se sníží o částku minimální mzdy za každý kalendářní měsíc před měsícem, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost, a kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy za měsíc pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,43) která je platná 1. ledna kalendářního roku, v němž osoba samostatně výdělečně činná zahájila svou činnost.

(3) Nebyla-li osoba samostatně výdělečně činná, která byla podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) účastna důchodového zabezpečení již z jiného důvodu nebo byla poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, účastna důchodového zabezpečení podle této části, vznikne její účast na důchodovém zabezpečení dnem následujícím po dni zániku účasti na důchodovém zabezpečení z jiného důvodu nebo po dni zániku nároku na invalidní důchod nebo na výplatu starobního důchodu a trvá až do 31. prosince kalendářního roku, v němž k tomuto zániku došlo, pokud účast na důchodovém zabezpečení nezanikne podle § 145d.

(4) Spolupracující osoba může být účastna důchodového zabezpečení, jen je-li účastna tohoto zabezpečení osoba samostatně výdělečně činná.

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna důchodového zabezpečení, pokud se v § 145b nestanoví jinak, dosáhl-li její příjem v předchozím kalendářním roce aspoň částky uvedené v § 145b odst. 2 písm. b) větě první; minimální mzdou se zde rozumí částka minimální mzdy za měsíc pro pracovníky v pracovním poměru odměňované měsíční mzdou,43) která je platná 1. ledna kalendářního roku, v němž se posuzuje účast na důchodovém zabezpečení. Pokud však osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínku stanovené výše příjmu, se neodhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení podle této části, trvá tato účast i nadále.

(2) Nedosáhl-li příjem osoby samostatně výdělečně činné v předchozím kalendářním roce částky uvedené v odstavci 1 a osoba samostatně výdělečně činná se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení, zaniká její účast na důchodovém zabezpečení uplynutím kalendářního měsíce, za který bylo nebo mělo být zaplaceno pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti30) splatné ke dni, ve kterém se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení, nejdříve však uplynutím kalendářního roku, v němž příjem osoby samostatně výdělečně činné nedosáhl částky uvedené v odstavci 1.

(3) Zanikla-li účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné podle odstavce 2, vzniká znovu dnem 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž její příjem dosáhl částky uvedené v odstavci 1, pokud samostatná výdělečná činnost byla od zániku účasti do tohoto data dále vykonávána.

(1) Účast na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné zaniká dnem

a) kterým byla ukončena samostatná výdělečná činnost,

b) zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost,

c) od kterého podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby uvedené v § 2 odst. 3 písm. d) a f),

d) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti,44) nebo

e) od kterého se odhlásila z účasti na důchodovém zabezpečení z důvodu přerušení samostatné výdělečné činnosti na dobu aspoň dvou kalendářních měsíců po sobě jdoucích po dni, ve kterém se odhlásila, ne však dříve než dnem, ve kterém se odhlásila z této účasti.

(2) Za ukončení samostatné vydělečné činnosti podle odstavce 1 písm. a) se považuje též přerušení této činnosti, které trvá aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v § 145b odst. 2 písm. b).

(3) Dnem zániku účasti na důchodovém zabezpečení osoby samostatně výdělečně činné zaniká vždy účast na důchodovém zabezpečení její spolupracující osoby.

Pro nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných platí ustanovení předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud se dále nestanoví jinak.

(1) Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Nemocenského pojištění může být účastna jen osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem, od kterého se přihlásila k nemocenskému pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se k pojištění přihlásila; nemocenské pojištění však vznikne dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, pokud se přihlásila k nemocenskému pojištění nejpozději do osmi dnů ode dne

a) vzniku účasti na důchodovém zabezpečení,

b) podání přehledu o příjmech podle zvláštního zákona,45) vznikla-li účast na důchodovém zabezpečení podle § 145c odst. 3, nebo

c) zániku účasti na důchodovém zabezpečení podle § 6 odst. 1 písm. a) až e) nebo zániku nároku na invalidní důchod nebo na výplatu starobního důchodu.

(3) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění zaniká

a) dnem, od kterého se odhlásila z nemocenského pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se z nemocenského pojištění odhlásila,

b) dnem zániku účasti na důchodovém zabezpečení,

c) posledním dnem kalendářního měsíce, na který bezprostředně navazují tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné na nemocenské pojištění (dále jen „pojistné“).

(4) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro spolupracující osoby s tím, že přihlášení k nemocenskému pojištění a odhlášení z něho provádí za ně osoba samostatně výdělečně činná.

Z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se poskytují tyto dávky:

a) nemocenské,

b) peněžitá pomoc v mateřství.

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je uznána dočasně neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti pro nemoc nebo úraz nebo z důvodů poskytování lázeňské péče (dále jen „pracovní neschopnost“); za pracovní neschopnost se považuje též přijetí osoby samostatně výdělečně činné do ústavní péče ve zdravotnickém zařízení. Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem (dále jen „karanténa“).

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud

a) osoba samostatně výdělečně činná nevykonává po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost,

b) bylo zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok na nemocenské uplatněn, a to včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa); při vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény) v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, musí být zaplaceno pojistné za tento kalendářní měsíc. Podmínka zaplacení pojistného je splněna, pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatí pojistné nejpozději do tří měsíců ode dne vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény),

c) účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény); to však neplatí, vznikla-li účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných současně s účastí na důchodovém zabezpečení podle této části.

(1) Nemocenské se stanoví z denního vyměřovacího základu, který se zjistí tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období dělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Do tohoto počtu dnů se nezahrnují kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které se podle zvláštního zákona neplatí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti46) nebo v nichž nebyla osoba samostatně výdělečně činná účastna důchodového zabezpečení podle této části.

(2) Vyměřovacím základem podle odstavce 1 je úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.47)

(3) Rozhodným obdobím je kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Jestliže v rozhodném období podle odstavce 3 není ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím doba od 1. ledna kalendářního roku, v němž vznikla pracovní neschopnost, do konce kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost. Není-li v rozhodném období podle předchozí věty ani jeden kalendářní měsíc, na který se platí zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je rozhodným obdobím kalendářní měsíc, v němž vznikla pracovní neschopnost.

(5) Denní vyměřovací základ zjištěný při vzniku pracovní neschopnosti platí po celou dobu jejího trvání, a to i tehdy, přechází-li tato neschopnost do následujícího kalendářního roku.

(6) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro stanovení nemocenského při karanténě.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží ode dne, od kterého osoba samostatně výdělečně činná již nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství podle odstavce 1 náleží, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 145h odst. 2 písm. a) a b) a účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu 180 dnů v období jednoho roku před porodem, popřípadě převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující mateřskou péči. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství podle předchozí věty však vzniká, jen je-li současně splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění uvedená v § 6 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

zrušeny

Ze zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin se poskytují tyto státní dávky:

a) zaopatřovací příspěvek,

b) příspěvek na úhradu za užívání bytu,

c) náhrada výdělku při službě v ozbrojených silách.

(1) Zaopatřovací příspěvek náleží, koná-li občan základní (náhradní) službu v ozbrojených silách České republiky nebo civilní službu20) místo této služby (dále jen „voják“),

a) dítěti vojáka, uvedenému v § 71 odst. 2; dítěti, které je svěřeno do pěstounské péče, však nenáleží zaopatřovací příspěvek z důvodu rodinného vztahu k rodičům,

b) manželce vojáka, která pečuje o dítě ve věku do tří let nebo je invalidní anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná,

c) rozvedené manželce vojáka, která pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,

d) družce vojáka, která s ním žila ve společné domácnosti v době jeho nástupu základní (náhradní) služby nebo civilní služby aspoň tři měsíce a nadále v ní setrvává a pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,

e) matce dítěte vojáka, která není provdána a pečuje o jeho dítě ve věku do tří let,

f) zletilé příbuzné vojáka nebo manželky vojáka, která pečuje o jeho dítě ve věku do tří let, jehož matka zemřela nebo nemůže z vážných zdravotních důvodů o dítě pečovat anebo dítě opustila, nepobírá-li zaopatřovací příspěvek manželka vojáka,

g) občanu, jemuž bylo dítě vojáka ve věku do tří let svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu do péče nahrazující péči rodičů, nepobírá-li zaopatřovací příspěvek z důvodu péče o toto dítě manželka vojáka,

h) občanu, kterému soud přiznal vůči vojákovi výživné nebo příspěvek na výživu, a

i) manželu ženy, která nastoupila základní (náhradní) službu, je-li invalidní a odkázán výživou na manželku.

(2) Zaopatřovací příspěvek náleží oprávněným uvedeným v odstavci 1 také tehdy, nemá-li občan nárok na zabezpečení při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při výkonu civilní služby konané místo vojenského cvičení.

(1) Zaopatřovací příspěvek činí měsíčně

a) 680 Kč, jde-li o dítě,

b) 910 Kč, jde-li o ostatní oprávněné; bylo-li však v těchto případech přiznáno výživné (příspěvek na výživu) vůči vojákovi, náleží zaopatřovací příspěvek ve výši výživného (příspěvku na výživu), nejvýše však v částce 910 Kč měsíčně.

(2) Splňuje-li oprávněný podmínky pro poskytování zaopatřovacího příspěvku z různých důvodů, náleží jen jeden zaopatřovací příspěvek, a to vyšší.

(1) Zaopatřovací příspěvek dítěte se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření; zaopatřovací příspěvek dítěte, které je v zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež s celoročním nebo týdenním pobytem z jiných důvodů než z důvodů léčení, popřípadě z důvodů plnění povinné školní docházky nebo přípravy na budoucí povolání, se vyplácí tomuto ústavu.

(2) Zaopatřovací příspěvek občanů uvedených v § 145o odst. 1 písm. b) a h), kteří nepečují o dítě, se krátí o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující šest kalendářních měsíců, převyšuje 1500 Kč měsíčně. Pro krácení zaopatřovacího příspěvku platí obdobně ustanovení o krácení vdovského důchodu pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti.

(3) Manželka vojáka, která pobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,21) příspěvek před umístěním do zaměstnání nebo příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění,22) se považuje pro účely zaopatřovacího příspěvku za výdělečně činnou, pokud takový příspěvek převyšuje zaopatřovací příspěvek.

(4) Za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména soustavná příprava na budoucí povolání a péče o dítě předškolního věku starší tří let, pokud ji nelze zajistit jinak.

(5) Péči o dítě ve věku do tří let se klade naroveň péče o nezaopatřené dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou, jestliže není umístěno v zařízení s celoročním nebo týdenním pobytem pro takové děti.

(1) Vojáku náleží příspěvek na úhradu za užívání bytu. Tento příspěvek náleží také tehdy, nemá-li občan nárok na zabezpečení při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při civilní službě konané místo vojenského cvičení.

(2) Příspěvek na úhradu za užívání bytu se poskytuje k plné úhradě za užívání bytu, nejvýše však v částce 600 Kč měsíčně. Příspěvek nenáleží, pokud voják byt po dobu služby pronajímá.

(3) Do částky úhrady za užívání bytu se započítává také úhrada za služby spojené s užíváním bytu. Pokud tato úhrada není zahrnuta v úhradě za užívání bytu nebo je v ní zahrnuta jen zčásti, má se za to, že úhrada za služby spojené s užíváním bytu činí 200 Kč měsíčně, pokud skutečné náklady na tyto služby nejsou nižší.

(4) Za byt se považuje také obytná místnost v zařízení určeném k trvalému bydlení přidělená příslušným orgánem nebo organizací.

(5) Pokud organizace, v níž se vykonává civilní služba, hradí občanu, který po dobu výkonu civilní služby bydlí ve svém bytě, náklady vynaložené na jeho ubytování,23) příspěvek na úhradu za užívání bytu nenáleží.

(6) Pokud je byt ve společném nájmu více osob, vychází se při stanovení výše příspěvku podle odstavce 2 z té části, kterou se na nájemném podílí voják.

(1) Náhrada výdělku náleží osobám samostatně výdělečně činným při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách a při civilní službě konané místo vojenského cvičení.

(2) Náhrada výdělku činí za každý kalendářní den vojenského cvičení (jiné služby)

a) 50 % průměrné denní částky vyměřovacího základu,24) nevyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná žádnou osobu,

b) 65 % průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná jednu osobu,

c) 90 % průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná dvě osoby, a

d) 95 % průměrné denní částky vyměřovacího základu, vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná tři a více osob.

(3) Vyživovanými osobami se rozumějí osoby, které se uznávají za vyživované při poskytování náhrady mzdy při vojenském cvičení pracovníkům v pracovním poměru.25)

(4) Náhradu výdělku poskytuje příslušný orgán sociálního zabezpečení, který provádí sociální zabezpečení osob samostatně výdělečně činných.

(1) Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu náleží od prvního dne služby; splní-li se podmínky pro nárok na tento příspěvek teprve po nástupu služby, vzniká nárok dnem splnění podmínek. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy (příjmu) za dobu po nástupu služby, náleží příspěvek až ode dne následujícího po posledním dni, za který ještě náležela tato náhrada.

(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Pomine-li však některá z podmínek trvání nároku až po 22. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu až posledním dnem tohoto kalendářního měsíce; trvá-li však služba aspoň po část měsíce, náleží zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu po celý kalendářní měsíc.

(3) Náleží-li zaopatřovací příspěvek nebo příspěvek na úhradu za užívání bytu jen po část měsíce, vyplácí se za každý den služby třicetina měsíční částky zaopatřovacího příspěvku nebo příspěvku na úhradu za užívání bytu.

(4) Dalšími druhy služby v ozbrojených silách se pro účely sociálního zabezpečení rozumějí

a) další služba (§ 37 branného zákona), pokud občan není hmotně zabezpečen jako voják z povolání,

b) mimořádná služba (§ 46 odst. 1 branného zákona),

c) zvláštní služba (§ 46 odst. 2 branného zákona), s výjimkou zvláštní služby příslušníků policejních sborů (Sboru národní bezpečnosti),

d) osobní úkony pro potřebu ozbrojených sil (§ 45 branného zákona).

(5) Není-li v této hlavě stanoveno jinak, platí pro dávky ze zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin obdobně společná ustanovení o dávkách sociální péče (§ 94 a násl.).

(1) Starobní a invalidní důchody a důchody za výsluhu let se zvyšují takto:

rok přiznání důchoduvýše zvýšení důchodu

měsíčně Kčdo 31. prosince 197514019761301977120197811019791001980901981801982701983601984501985až 30. září 198840.

(2) Rokem přiznání důchodu se rozumí rok, do něhož spadá den, od kterého byl důchod přiznán, pokud nárok na něj trval nepřetržitě až do dne, od kterého zvýšení důchodu náleží.

(3) Starobní a invalidní důchody přiznané ze zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie se kromě zvýšení podle odstavce 1 dále zvyšují o 80 Kč měsíčně, jde-li o důchod přiznaný z I. pracovní kategorie, a o 40 Kč měsíčně, jde-li o důchod přiznaný z II. pracovní kategorie. Jako důchody ze zaměstnání I. pracovní kategorie se zvyšují též invalidní důchody občanů, kteří konali službu v ozbrojených silách, pokud se takový občan stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(4) Jako důchod přiznaný ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se zvyšuje též starobní nebo invalidní důchod přiznaný z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, pokud voják z povolání konal aspoň 20 roků službu zařazenou do I. (II.) kategorie funkcí nebo se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu takové služby nebo v přímé souvislosti s ním. Jako důchod přiznaný ze zaměstnání II. pracovní kategorie se zvyšuje též důchod přiznaný ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání podle předpisů platných před 1. lednem 1965, pokud se tento důchod stal podle předpisů platných po 31. prosinci 1964 důchodem starobním nebo invalidním a platila pro něj nejvyšší výměra důchodu stanovená pevnou částkou pro důchod přiznaný ze služby zařazené do II. kategorie funkcí.

Částečné invalidní důchody se zvyšují o polovinu částky, která by náležela jako zvýšení k invalidnímu důchodu přiznanému v témže roce jako částečný invalidní důchod.

(1) Vdovské důchody se zvyšují o 60 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byl vdovský důchod vyměřen.

(2) Sirotčí důchody jednostranně osiřelých dětí se zvyšují o 30 % a sirotčí důchody oboustranně osiřelých dětí o 50 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byl sirotčí důchod vyměřen.

(3) Pokud sirotčí důchody po zvýšení podle odstavce 2 nedosahují nejnižších výměr uvedených v § 50 odst. 2, zvýší se na tyto nejnižší výměry.

Osobní důchody se zvyšují o částku, která by náležela k důchodu (důchodům), který osobní důchod nahrazuje.

(1) Starobní a invalidní důchody účastníků odboje se kromě zvýšení podle § 146 odst. 1 dále zvyšují o 120 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje I. skupiny, o 80 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje II. skupiny, a o 30 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje III. a IV. skupiny.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení starobního a invalidního důchodu jak podle odstavce 1, tak podle § 146 odst. 3 a 4, náleží jen jedno zvýšení, a to vyšší.

Částečné invalidní důchody účastníků odboje a vdovské a sirotčí důchody vdov a sirotků po účastnících odboje se kromě zvýšení podle § 147 a 148 dále zvyšují, a to příslušným poměrem z částek uvedených v § 150 odst. 1. Ustanovení § 150 odst. 2 platí zde obdobně.

Jestliže důchody účastníků odboje a vdov nebo sirotků po účastnících odboje nedosahují spolu se všemi zvýšeními podle § 146 až 151 a podle dříve platných předpisů17) částky uvedené v § 64 odst. 2 a 3, § 65 odst. 2, 3, 5 a 6 a § 66, zvyšují se na tyto částky.

(1) Důchody přiznané před 1. říjnem 1988 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 30. září 1988.

(2) Při souběhu nároků na výplatu více důchodů náleží zvýšení jen k jednomu důchodu, a to zvýšení nejvyšší. Zvýšení k důchodu upravenému pro souběh nároků na výplatu důchodů náleží v plné výši; dosavadní úprava nároků na výplatu důchodů při jejich souběhu zůstává přitom i po přičtení tohoto zvýšení nadále zachována.

(3) Jde-li však o zvýšení důchodu vypláceného v souběhu s vdovským důchodem po účastníku odboje upraveným podle § 152, snižuje se úhrn zvýšení o částku, o kterou byl takto upraven vdovský důchod, popřípadě snížený o částky zvýšení podle dříve platných předpisů,17) pokud byly v nejnižší výměře stanovené dříve platnými předpisy zahrnuty.

(1) Zvýšení náležející podle tohoto zákona a zvýšení důchodů podle dříve platných předpisů17) se slučují s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek; sloučením s důchodem nároky na tato zvýšení zanikají.

(2) Při souběhu nároků na výplatu více důchodů se zvýšení podle tohoto zákona a podle zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů, a zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení, slučují s důchodem starobním, invalidním, částečným invalidním nebo za výsluhu let, a jde-li o souběh nároků na vdovský a sirotčí důchod, s důchodem vdovským. Zvýšení podle zákona č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení, se vždy slučuje s tím důchodem, ke kterému náleží. Zvýšení podle zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb. se však slučuje s vdovským, popřípadě sirotčím důchodem, jde-li o souběh těchto důchodů s důchodem invalidním nebo částečným invalidním, které byly přepočteny podle čl. III odst. 2 zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb.

Zvýšení náležející podle tohoto zákona a zvýšení náležející podle dříve platných předpisů17) náleží, i když důchod spolu s takovým zvýšením přesáhne nejvyšší výměru důchodu nebo úhrnu důchodů stanovenou předpisy platnými před 1. říjnem 1988.

Důchody vyplácené do ciziny se zvyšují podle předchozích ustanovení. K dílčím důchodům přiznaným podle mezinárodní smlouvy náleží zvýšení v plné výši, a to i v případě jejich výplaty do ciziny. Jestliže podle mezinárodní smlouvy náleží důchodci při jeho trvalém pobytu na území Československé socialistické republiky důchod jen podle československých předpisů, zvýší se důchod podle roku jeho přiznání ve smluvním státě, ze kterého důchodce přesídlil do Československé socialistické republiky.

Jde-li o důchody upravené jako jediný zdroj příjmu, náleží zvýšení podle ustanovení § 146 až 156 k částce důchodu před jeho úpravou.

Zvýšení podle § 146 odst. 3 a § 150 odst. 1 se poskytnou na žádost; na žádost se zvýší i částečné invalidní, vdovské a sirotčí důchody, jde-li o jejich zvýšení z částek zvýšení podle § 146 odst. 3 a § 150 odst. 1. Ostatní zvýšení se poskytnou bez žádosti. Zvýšení důchodů vyplácených orgány uvedenými v § 142 se poskytnou vždy bez žádosti.

Důchody přiznané po 30. září 1988 podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se zvyšují podle § 146 až 158; za den přiznání důchodu se přitom pro účely zvýšení považuje 30. září 1988.

(1) Organizace může ve prospěch svých zaměstnanců sjednat u pojišťovny smlouvu o důchodovém připojištění (dále jen „připojištění“).

(2) Pojistné na připojištění hradí organizace nebo v dohodnutém poměru organizace a zaměstnanci. Pojistné hrazené z prostředků organizace nesmí tvořit součást nákladů činnosti organizace.

(3) Vláda může nařízením stanovit podmínky, za nichž se provádí připojištění.

(1) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. říjnem 1988 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dříve platných předpisů s odchylkami dále stanovenými.

(2) Dávky přiznané podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se považují za dávky podle předpisů platných po 30. září 1988, a to ve výši v jaké náležely ke dni 30. září 1988 po zvýšení podle části šesté,*) pokud se dále nestanoví jinak.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. října 1988 i nároky na dávky, jejichž podmínky stanovené tímto zákonem byly splněny před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dříve platných předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Občanům, kteří splnili před 1. říjnem 1988 podmínky nároku na důchod stanovené dříve platnými předpisy kromě podmínky trvání zaměstnání,18) vznikne nárok na důchod po 30. září 1988, jen pokud chybějící podmínku splní po tomto dni, a to za podmínek stanovených dřívějšími předpisy a ve výši podle tohoto zákona; jestliže tento občan po 30. září 1988 splní věkovou podmínku vzniku nároku na poměrný starobní důchod a byl zaměstnán nejméně 25 roků, vyměří se mu tento důchod, jako by šlo o vznik nároku na starobní důchod. Ustanovení předchozí věty však neplatí, získal-li pracující potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na starobní důchod z I. pracovní kategorie; za den vzniku nároku se v tomto případě považuje 1. říjen 1988.

Výše starobního důchodu, invalidního důchodu a důchodu za výsluhu let, na který vznikne nárok v době od 1. října 1988 do 31. prosince 1990, nesmí být nižší, než jeho výše stanovená podle předpisů platných před 1. říjnem 1988, a to i pokud se výše uvedených důchodů zjišťuje pro vyměření částečného invalidního, vdovského nebo sirotčího důchodu; vznikl-li nárok na uvedené důchody po 31. prosinci 1990, vyměří se důchod ve výši podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 jen na žádost. K důchodu však nenáleží zvýšení podle části šesté*) tohoto zákona. Ustanovení § 12 odst. 1 až 5 a 7 však platí i v případě, že se uvedené důchody vyměřují podle předpisů dříve platných.

(1) Výše starobního důchodu občanů, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. říjnem 1988, jsou po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 30. září 1988 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se stanoví podle předpisů platných po 30. září 1988. Tato výše však nesmí být nižší než výše stanovená podle dříve platných předpisů.

(2) Ke starobnímu důchodu vyměřenému podle odstavce 1 věty první nenáleží zvýšení podle části šesté*) a ani podle dříve platných předpisů.17)

(1) Zvýšení starobního důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 za dobu dalšího zaměstnání konaného po 30. září 1988 náleží až do nejvyšších výměr stanovených tímto zákonem.

(2) Nejvyšší výměry úhrnu důchodů při souběhu stanovené tímto zákonem platí též, je-li jedním z důchodů starobní důchod vyměřený podle § 164 odst. 1.

(1) Stal-li se poživatel invalidního (částečného invalidního) důchodu přiznaného před 1. říjnem 1988 částečně invalidním (invalidním), vyměří se částečný invalidní (invalidní) důchod podle předpisů platných po 30. září 1988. Částečný invalidní důchod nesmí být nižší než polovina dosavadního invalidního důchodu; invalidní důchod nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod.

(2) Částečný invalidní důchod podle § 37 odst. 3 se přizná nejdříve od 1. října 1988.

(3) Jestliže zanikl nárok na invalidní, částečný invalidní nebo vdovský důchod, který vznikl před 1. říjnem 1988, a po 30. září 1988 do dvou roků po zániku tohoto nároku vznikl znovu nárok na takový důchod, nesmí být nově přiznaný důchod nižší, než dřívější důchod náležející ke dni zániku nároku včetně zvýšení, která by k němu náležela, kdyby nárok na něj trval ke dni 1. října 1988. Ustanovení předchozí věty platí obdobně pro sirotčí důchod; není přitom rozhodné, kdy na něj znovu vznikl nárok.

Vdovský důchod a důchod za výsluhu let zálohově krácené ke dni 1. října 1988 pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti se krátí podle dříve platných předpisů až do konce zúčtovacího období stanoveného podle těchto předpisů a poté podle § 44 a 48; vyplacené zálohy se však již nezúčtovávají. Zvýšení k těmto důchodům podle části šesté*) náleží k vyplácené záloze v plné výši až do konce zúčtovacího období.