Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

(1) Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu náleží od prvního dne služby; splní-li se podmínky pro nárok na tento příspěvek teprve po nástupu služby, vzniká nárok dnem splnění podmínek. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy (příjmu) za dobu po nástupu služby, náleží příspěvek až ode dne následujícího po posledním dni, za který ještě náležela tato náhrada.

(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Pomine-li však některá z podmínek trvání nároku až po 22. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu až posledním dnem tohoto kalendářního měsíce; trvá-li však služba aspoň po část měsíce, náleží zaopatřovací příspěvek a příspěvek na úhradu za užívání bytu po celý kalendářní měsíc.

(3) Náleží-li zaopatřovací příspěvek nebo příspěvek na úhradu za užívání bytu jen po část měsíce, vyplácí se za každý den služby třicetina měsíční částky zaopatřovacího příspěvku nebo příspěvku na úhradu za užívání bytu.

(4) Dalšími druhy služby v ozbrojených silách se pro účely sociálního zabezpečení rozumějí

a) další služba (§ 37 branného zákona), pokud občan není hmotně zabezpečen jako voják z povolání,

b) mimořádná služba (§ 46 odst. 1 branného zákona),

c) zvláštní služba (§ 46 odst. 2 branného zákona), s výjimkou zvláštní služby příslušníků policejních sborů (Sboru národní bezpečnosti),

d) osobní úkony pro potřebu ozbrojených sil (§ 45 branného zákona).

(5) Není-li v této hlavě stanoveno jinak, platí pro dávky ze zabezpečení občanů konajících službu v ozbrojených silách nebo civilní službu a členů jejich rodin obdobně společná ustanovení o dávkách sociální péče (§ 94 a násl.).

(1) Starobní a invalidní důchody a důchody za výsluhu let se zvyšují takto:

rok přiznání důchoduvýše zvýšení důchodu

měsíčně Kčdo 31. prosince 197514019761301977120197811019791001980901981801982701983601984501985až 30. září 198840.

(2) Rokem přiznání důchodu se rozumí rok, do něhož spadá den, od kterého byl důchod přiznán, pokud nárok na něj trval nepřetržitě až do dne, od kterého zvýšení důchodu náleží.

(3) Starobní a invalidní důchody přiznané ze zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie se kromě zvýšení podle odstavce 1 dále zvyšují o 80 Kč měsíčně, jde-li o důchod přiznaný z I. pracovní kategorie, a o 40 Kč měsíčně, jde-li o důchod přiznaný z II. pracovní kategorie. Jako důchody ze zaměstnání I. pracovní kategorie se zvyšují též invalidní důchody občanů, kteří konali službu v ozbrojených silách, pokud se takový občan stal invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(4) Jako důchod přiznaný ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se zvyšuje též starobní nebo invalidní důchod přiznaný z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, pokud voják z povolání konal aspoň 20 roků službu zařazenou do I. (II.) kategorie funkcí nebo se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu takové služby nebo v přímé souvislosti s ním. Jako důchod přiznaný ze zaměstnání II. pracovní kategorie se zvyšuje též důchod přiznaný ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání podle předpisů platných před 1. lednem 1965, pokud se tento důchod stal podle předpisů platných po 31. prosinci 1964 důchodem starobním nebo invalidním a platila pro něj nejvyšší výměra důchodu stanovená pevnou částkou pro důchod přiznaný ze služby zařazené do II. kategorie funkcí.

Částečné invalidní důchody se zvyšují o polovinu částky, která by náležela jako zvýšení k invalidnímu důchodu přiznanému v témže roce jako částečný invalidní důchod.

(1) Vdovské důchody se zvyšují o 60 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byl vdovský důchod vyměřen.

(2) Sirotčí důchody jednostranně osiřelých dětí se zvyšují o 30 % a sirotčí důchody oboustranně osiřelých dětí o 50 % částky, která by náležela jako zvýšení k důchodu, z něhož byl sirotčí důchod vyměřen.

(3) Pokud sirotčí důchody po zvýšení podle odstavce 2 nedosahují nejnižších výměr uvedených v § 50 odst. 2, zvýší se na tyto nejnižší výměry.

Osobní důchody se zvyšují o částku, která by náležela k důchodu (důchodům), který osobní důchod nahrazuje.

(1) Starobní a invalidní důchody účastníků odboje se kromě zvýšení podle § 146 odst. 1 dále zvyšují o 120 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje I. skupiny, o 80 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje II. skupiny, a o 30 Kč měsíčně, jde-li o důchod účastníka odboje III. a IV. skupiny.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení starobního a invalidního důchodu jak podle odstavce 1, tak podle § 146 odst. 3 a 4, náleží jen jedno zvýšení, a to vyšší.

Částečné invalidní důchody účastníků odboje a vdovské a sirotčí důchody vdov a sirotků po účastnících odboje se kromě zvýšení podle § 147 a 148 dále zvyšují, a to příslušným poměrem z částek uvedených v § 150 odst. 1. Ustanovení § 150 odst. 2 platí zde obdobně.

Jestliže důchody účastníků odboje a vdov nebo sirotků po účastnících odboje nedosahují spolu se všemi zvýšeními podle § 146 až 151 a podle dříve platných předpisů17) částky uvedené v § 64 odst. 2 a 3, § 65 odst. 2, 3, 5 a 6 a § 66, zvyšují se na tyto částky.

(1) Důchody přiznané před 1. říjnem 1988 se zvyšují od splátky důchodu splatné po 30. září 1988.

(2) Při souběhu nároků na výplatu více důchodů náleží zvýšení jen k jednomu důchodu, a to zvýšení nejvyšší. Zvýšení k důchodu upravenému pro souběh nároků na výplatu důchodů náleží v plné výši; dosavadní úprava nároků na výplatu důchodů při jejich souběhu zůstává přitom i po přičtení tohoto zvýšení nadále zachována.

(3) Jde-li však o zvýšení důchodu vypláceného v souběhu s vdovským důchodem po účastníku odboje upraveným podle § 152, snižuje se úhrn zvýšení o částku, o kterou byl takto upraven vdovský důchod, popřípadě snížený o částky zvýšení podle dříve platných předpisů,17) pokud byly v nejnižší výměře stanovené dříve platnými předpisy zahrnuty.

(1) Zvýšení náležející podle tohoto zákona a zvýšení důchodů podle dříve platných předpisů17) se slučují s důchodem, ke kterému náleží, a tvoří s ním nadále jeden celek; sloučením s důchodem nároky na tato zvýšení zanikají.

(2) Při souběhu nároků na výplatu více důchodů se zvýšení podle tohoto zákona a podle zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů, a zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení, slučují s důchodem starobním, invalidním, částečným invalidním nebo za výsluhu let, a jde-li o souběh nároků na vdovský a sirotčí důchod, s důchodem vdovským. Zvýšení podle zákona č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení, se vždy slučuje s tím důchodem, ke kterému náleží. Zvýšení podle zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb. se však slučuje s vdovským, popřípadě sirotčím důchodem, jde-li o souběh těchto důchodů s důchodem invalidním nebo částečným invalidním, které byly přepočteny podle čl. III odst. 2 zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb.

Zvýšení náležející podle tohoto zákona a zvýšení náležející podle dříve platných předpisů17) náleží, i když důchod spolu s takovým zvýšením přesáhne nejvyšší výměru důchodu nebo úhrnu důchodů stanovenou předpisy platnými před 1. říjnem 1988.

Důchody vyplácené do ciziny se zvyšují podle předchozích ustanovení. K dílčím důchodům přiznaným podle mezinárodní smlouvy náleží zvýšení v plné výši, a to i v případě jejich výplaty do ciziny. Jestliže podle mezinárodní smlouvy náleží důchodci při jeho trvalém pobytu na území Československé socialistické republiky důchod jen podle československých předpisů, zvýší se důchod podle roku jeho přiznání ve smluvním státě, ze kterého důchodce přesídlil do Československé socialistické republiky.

Jde-li o důchody upravené jako jediný zdroj příjmu, náleží zvýšení podle ustanovení § 146 až 156 k částce důchodu před jeho úpravou.

Zvýšení podle § 146 odst. 3 a § 150 odst. 1 se poskytnou na žádost; na žádost se zvýší i částečné invalidní, vdovské a sirotčí důchody, jde-li o jejich zvýšení z částek zvýšení podle § 146 odst. 3 a § 150 odst. 1. Ostatní zvýšení se poskytnou bez žádosti. Zvýšení důchodů vyplácených orgány uvedenými v § 142 se poskytnou vždy bez žádosti.

Důchody přiznané po 30. září 1988 podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se zvyšují podle § 146 až 158; za den přiznání důchodu se přitom pro účely zvýšení považuje 30. září 1988.

(1) Organizace může ve prospěch svých zaměstnanců sjednat u pojišťovny smlouvu o důchodovém připojištění (dále jen „připojištění“).

(2) Pojistné na připojištění hradí organizace nebo v dohodnutém poměru organizace a zaměstnanci. Pojistné hrazené z prostředků organizace nesmí tvořit součást nákladů činnosti organizace.

(3) Vláda může nařízením stanovit podmínky, za nichž se provádí připojištění.

(1) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. říjnem 1988 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dříve platných předpisů s odchylkami dále stanovenými.

(2) Dávky přiznané podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se považují za dávky podle předpisů platných po 30. září 1988, a to ve výši v jaké náležely ke dni 30. září 1988 po zvýšení podle části šesté,*) pokud se dále nestanoví jinak.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. října 1988 i nároky na dávky, jejichž podmínky stanovené tímto zákonem byly splněny před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dříve platných předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Občanům, kteří splnili před 1. říjnem 1988 podmínky nároku na důchod stanovené dříve platnými předpisy kromě podmínky trvání zaměstnání,18) vznikne nárok na důchod po 30. září 1988, jen pokud chybějící podmínku splní po tomto dni, a to za podmínek stanovených dřívějšími předpisy a ve výši podle tohoto zákona; jestliže tento občan po 30. září 1988 splní věkovou podmínku vzniku nároku na poměrný starobní důchod a byl zaměstnán nejméně 25 roků, vyměří se mu tento důchod, jako by šlo o vznik nároku na starobní důchod. Ustanovení předchozí věty však neplatí, získal-li pracující potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na starobní důchod z I. pracovní kategorie; za den vzniku nároku se v tomto případě považuje 1. říjen 1988.

Výše starobního důchodu, invalidního důchodu a důchodu za výsluhu let, na který vznikne nárok v době od 1. října 1988 do 31. prosince 1990, nesmí být nižší, než jeho výše stanovená podle předpisů platných před 1. říjnem 1988, a to i pokud se výše uvedených důchodů zjišťuje pro vyměření částečného invalidního, vdovského nebo sirotčího důchodu; vznikl-li nárok na uvedené důchody po 31. prosinci 1990, vyměří se důchod ve výši podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 jen na žádost. K důchodu však nenáleží zvýšení podle části šesté*) tohoto zákona. Ustanovení § 12 odst. 1 až 5 a 7 však platí i v případě, že se uvedené důchody vyměřují podle předpisů dříve platných.

(1) Výše starobního důchodu občanů, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. říjnem 1988, jsou po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 30. září 1988 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se stanoví podle předpisů platných po 30. září 1988. Tato výše však nesmí být nižší než výše stanovená podle dříve platných předpisů.

(2) Ke starobnímu důchodu vyměřenému podle odstavce 1 věty první nenáleží zvýšení podle části šesté*) a ani podle dříve platných předpisů.17)

(1) Zvýšení starobního důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 za dobu dalšího zaměstnání konaného po 30. září 1988 náleží až do nejvyšších výměr stanovených tímto zákonem.

(2) Nejvyšší výměry úhrnu důchodů při souběhu stanovené tímto zákonem platí též, je-li jedním z důchodů starobní důchod vyměřený podle § 164 odst. 1.

(1) Stal-li se poživatel invalidního (částečného invalidního) důchodu přiznaného před 1. říjnem 1988 částečně invalidním (invalidním), vyměří se částečný invalidní (invalidní) důchod podle předpisů platných po 30. září 1988. Částečný invalidní důchod nesmí být nižší než polovina dosavadního invalidního důchodu; invalidní důchod nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod.

(2) Částečný invalidní důchod podle § 37 odst. 3 se přizná nejdříve od 1. října 1988.

(3) Jestliže zanikl nárok na invalidní, částečný invalidní nebo vdovský důchod, který vznikl před 1. říjnem 1988, a po 30. září 1988 do dvou roků po zániku tohoto nároku vznikl znovu nárok na takový důchod, nesmí být nově přiznaný důchod nižší, než dřívější důchod náležející ke dni zániku nároku včetně zvýšení, která by k němu náležela, kdyby nárok na něj trval ke dni 1. října 1988. Ustanovení předchozí věty platí obdobně pro sirotčí důchod; není přitom rozhodné, kdy na něj znovu vznikl nárok.

Vdovský důchod a důchod za výsluhu let zálohově krácené ke dni 1. října 1988 pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti se krátí podle dříve platných předpisů až do konce zúčtovacího období stanoveného podle těchto předpisů a poté podle § 44 a 48; vyplacené zálohy se však již nezúčtovávají. Zvýšení k těmto důchodům podle části šesté*) náleží k vyplácené záloze v plné výši až do konce zúčtovacího období.

Činí-li důchod manželky ke dni 1. října 1988 méně než 200 Kč měsíčně, upraví se na tuto částku od splátky důchodu splatné po 30. září 1988; činí-li více než 200 Kč měsíčně, výše důchodu se nemění.

Od 1. října 1988 se částečné důchody za výsluhu let považují za částečné invalidní důchody, vdovské důchody družky přiznané podle předpisů platných před 1. červencem 1964 za vdovské důchody a důchody rodičů a sourozenců přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1957 za sociální důchody.

Doby zaměstnání a náhradní doby v cizině před 1. květnem 1990 se hodnotí podle předpisů platných před tímto dnem; přitom se nevyžaduje splnění podmínky povolení československých státních orgánů k pobytu v cizině.

Zařazení zaměstnání vykonávaného před 1. říjnem 1988 do I. nebo II. pracovní kategorie se určuje po 30. září 1988 podle tohoto zákona, jestliže je to pro občana výhodnější a nevznikl mu nárok na důchod před 1. říjnem 1988; pokud však bylo zařazení zaměstnání vykonávaného před 1. říjnem 1988 výhodnější podle předpisů platných v době výkonu zaměstnání, určuje se do 30. září 1988 zařazení podle těchto předpisů.

Zvýšení důchodu pro bezmocnost, které podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 bylo přiznáno v nižších částkách, než které jsou uvedeny v § 70 odst. 1, nebo nebylo přiznáno, protože by důchod spolu s ním přesáhl částku 2000 Kč měsíčně, popřípadě bylo z tohoto důvodu přiznáno v nižší částce, se na žádost přizná nebo zvýší na částky uvedené v § 70 odst. 1 od splátky důchodu splatné po 30. září 1988; nejvyšší výměry stanovené v § 70 odst. 2 a § 139 odst. 2 platí i zde.

(1) Nárok na výchovné k částečnému invalidnímu důchodu zaniká od splátky důchodu splatné po 30. září 1988.

(2) Zvýšení výchovného pro bezmocnost přiznané podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se poskytuje v dosavadní výši; poté je lze jen snížit nebo odejmout za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. říjnem 1988.

(3) Příslušný orgán národního výboru nejpozději do 30. září 1989 posoudí, které z dětí, jež bylo před 1. říjnem 1988 uznáno za invalidní a vyžadující stálou péči podle dříve platných předpisů, splňuje podmínky pro uznání za dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžadující mimořádnou péči s nárokem na příplatek k výchovnému ve výši 700 Kč měsíčně.

(1) Zaopatřovací příspěvek dítěti se zvýší na částku 400 Kč měsíčně bez žádosti od 1. října 1988.

(2) Pokud zaopatřovací příspěvek podle tohoto zákona již nenáleží, bude poskytován podle předpisů platných před 1. říjnem 1988, pokud náležel ke dni 30. září 1988.

(1) Občan, který vykonával před 1. lednem 1993 zaměstnání I. pracovní kategorie, popřípadě službu I. nebo II. kategorie funkcí, má po 31. prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku alespoň

a) 56 let, byl-li zaměstnán nejméně 14 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 19 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 19 roků ve službě I. kategorie funkcí,

b) 57 let, byl-li zaměstnán nejméně 13 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 9 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 18 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 18 roků ve službě I. kategorie funkcí,

c) 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 16 roků ve službě I. kategorie funkcí nebo 17,5 roku ve službě II. kategorie funkcí, nebo

d) 59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. a), popřípadě 7,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až l) anebo 15 roků ve službě I. nebo II. kategorie funkcí.

(2) Podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní kategorie nebo služba I. nebo II. kategorie funkcí trvaly ke dni 31. prosince 1992; za zaměstnání se pro tyto účely považují i náhradní doby a doby uvedené v § 5 odst. 1 a v § 6 odst. 1 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb.

Nároky vyplývající ze zařazení zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie nebo služby do I. a II. kategorie funkcí se přiznávají do 31. prosince 2016.

zrušeny

(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vydá vyhlášku podle § 6 odst. 2 a 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 2, § 12 odst. 2, 3 a 7, § 19 odst. 3, § 23 odst. 3, § 37 odst. 3, § 41 odst. 2, § 44 odst. 2, § 48 odst. 2, § 54 odst. 9, § 59 odst. 3, § 92 odst. 2, § 93 odst. 1, § 94 odst. 1, § 100 odst. 2, § 101 odst. 1, § 108 odst. 2, § 120 odst. 7, § 131 odst. 3 a § 142 odst. 5.

(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou, kteří občané mají v důchodovém zabezpečení práva a povinnosti jako pracovníci v pracovním poměru, bližší podmínky jejich účasti na tomto zabezpečení, které další doby se považují za doby zaměstnání a náhradní doby, co se považuje za dobu zaměstnání v cizině, které osoby se považují za blízké osoby, co se považuje za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, za zvlášť ulehčené pracovní podmínky a mimořádné podmínky pro nárok na invalidní a částečný invalidní důchod, podstatný pokles výdělku a bližší úpravu jednotlivých podmínek invalidity a částečné invalidity, úpravu srovnatelného výdělku o přepočítací koeficient, co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, které dítě se považuje za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, co se rozumí pobytem dítěte v zařízení, výchovou dítěte a péčí nahrazující péči rodičů, souběh nároků na výchovné a přídavky na děti a doplatek k výchovnému, způsob vzájemného zúčtování dávek při jejich souběhu nebo zpětné výplatě, kdy je občan částečně, převážně nebo úplně bezmocný, výši úhrady v ústavech sociální péče pro mládež a výši kapesného v ústavech sociální péče a podmínky poskytování úrazových důchodů, zaopatřovacích požitků vojenských a válečných poškozenců, přídavků za zranění a příspěvků přiznaných podle § 6 zákona č. 16/1947 Sb., které byly přiznány podle předpisů platných před 1. lednem 1957.

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vydá vyhlášku podle § 93a.

Zrušují se

1. čl. IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečení účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení;

2. čl. 3 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o dalších změnách v sociálním zabezpečení;

3. čl. I zákona č. 106/1971 Sb., o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení;

4. zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., zákona č. 150/1979 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 116/1983 Sb., zákona č. 56/1984 Sb., zákona č. 108/1984 Sb. a zákona č. 53/1987 Sb., s výjimkou § 84 odst. 2, § 85 až 87, § 90, 92, § 97 odst. 3 a § 101;

5. zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 76/1979 Sb., o zvýšení důchodů;

6. zákonné opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 7/1982 Sb., o zvýšení důchodů a o některých změnách zákona o sociálním zabezpečení;

7. zákon č. 108/1984 Sb., o zvýšení některých nízkých důchodů a o dalších změnách zákona o sociálním zabezpečení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1988, s výjimkou ustanovení § 176 písm. c), které nabývá účinnosti dnem 1. července 1988.

* * *

Zákon č. 110/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, nabyl účinnosti dnem 1. května 1990, zákon č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. července 1990, zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, nabyl účinnosti dnem 1. února 1991, zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, nabyl účinnosti dnem 1. března 1991, zákon č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním zabezpečení, nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1991, zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, nabyl účinnosti dnem 29. listopadu 1991, zákon č. 578/1991 Sb., o státním rozpočtu federace na rok 1992 a o změně daňových a některých dalších zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1992, zákon č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení, nabyl účinnosti dnem 1. června 1992, zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, zákon České národní rady č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, s výjimkou ustanovení čl. IV bodů 27 až 29, 32, 35 a 36, čl. V a čl. XI bodů 2 a 9, které nabyly účinnosti dnem 1. března 1993, zákon č. 84/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, a některé navazující zákony, nabyl účinnosti dnem 1. března 1993, zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 1993, zákon č. 266/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 1993 a zákon č. 307/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení čl. I bodu 38, které nabylo účinnosti dnem 23. prosince 1993.

* * *

Zákon č. 46/1991 Sb., o zvyšování důchodů, nabyl účinnosti dnem 1. března 1991.

Zákon č. 246/1991 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1991, nabyl účinnosti dnem 1. července 1991.

Zákon č. 116/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1992, nabyl účinnosti dnem 31. března 1992, s výjimkou § 2, 4 a 5, které nabyly účinnosti dnem 1. června 1992.

Zákon České národní rady č. 547/1992 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1993, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Zákon č. 255/1993 Sb., o druhém zvýšení důchodů v roce 1993 a o zvýšení důchodů přiznávaných v roce 1994, nabyl účinnosti dnem 1. listopadu 1993.

Zákon č. 41/1994 Sb., o zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů, a sociálních důchodů, nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1994.

* * *

Zákon č. 39/1994 Sb., o předčasném poskytování starobního důchodu a o změně zákonů na úseku zaměstnanosti, nabyl účinnosti dnem 21. března 1994.

* * *

Článek IV zákona č. 110/1990 Sb. zní:

Čl. IV

Osobní důchod přiznaný na základě § 53 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, nebo jiných dříve platných předpisů, se mění ode dne 1. května 1990 na ten důchod, který podle předpisů platných přede dnem 1. května 1990 nahrazoval, a to ve výši, v jaké se k tomuto dni vyplácel; tím není do 31. prosince 1990 dotčena možnost snížení důchodu, který byl přede dnem účinnosti tohoto zákona přiznán jako osobní důchod, podle dosavadních předpisů o osobních důchodech.

Články VIII a XI zákona č. 180/1990 Sb. znějí:

Čl. VIII

Na výběrovou a dětskou rekreaci organizovanou odborovými organizacemi se poskytují příspěvky ze státního rozpočtu. Způsob a výši jejich poskytování stanoví Federální ministerstvo financí na návrh příslušných ústředních odborových orgánů.

Čl. XI

Zrušují se:

1. ustanovení § 244 odst. 2 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 78/1983 Sb.), a označení odstavce 1,

2. čl. III zákona č. 110/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců,

3. vyhláška č. 88/1967 Sb., o nemocenském pojištění členů výrobních družstev.

§ 32 bod 4 zákona č. 1/1991 Sb. zní:

Zrušují se:

4. § 80 až 85 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb.

§ 12 zákona č. 46/1991 Sb. zní:

Zrušuje se § 160 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb.

Článek VII zákona č. 306/1991 Sb. zní:

Čl. VII

(1) Nárok na vdovecký příspěvek zaniká dnem 31. července 1991.

(2) O nárocích na vdovecký příspěvek, jež vznikly přede dnem 1. srpna 1991 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se za dobu před 1. srpnem 1991 rozhodne podle předpisů platných před tímto dnem.

(3) Zaopatřovací příspěvek se zvýší na částku 500 Kč měsíčně nebo 750 Kč měsíčně bez žádosti od 1. srpna 1991.

(4) Do 31. prosince 1991 mohou o nárocích ze sociálního zabezpečení vojáků z povolání Československé armády rozhodovat krajské vojenské správy příslušné podle místa trvalého pobytu oprávněné osoby.

§ 9 bod 2 zákona č. 482/1991 Sb. zní:

Zrušují se

2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

(1) Bylo-li zaměstnání před účinností tohoto zákona sjednáno na dobu určitou delší než jeden rok, považuje se podmínka sjednání zaměstnání na dobu nejdéle jednoho roku do 31. prosince 1992 za splněnou.

(2) Organizace, u níž je po 31. prosinci 1992 zaměstnán poživatel starobního důchodu v zaměstnání sjednaném na dobu delší než jeden rok, je povinna tuto skutečnost ohlásit příslušnému orgánu sociálního zabezpečení do 10. ledna 1993.

(3) Ustanovení § 7 se použije poprvé při zdanění mezd vyúčtovaných za měsíc leden 1992.

(4) Nároky na hmotné zabezpečení vzniklé uchazečům o zaměstnání přede dnem účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních předpisů, výše hmotného zabezpečení a doba jeho poskytování se však ode dne účinnosti tohoto zákona řídí ustanoveními tohoto zákona.

(5) Uchazečům o zaměstnání, kterým vznikl nárok na hmotné zabezpečení přede dnem účinnosti tohoto zákona pouze započtením jiných dob než doby zaměstnání, které se nezapočítávají podle tohoto zákona stejně jako zaměstnání, se ode dne jeho účinnosti hmotné zabezpečení stanoví z fiktivního výdělku obdobně podle § 17 odst. 6 zákona o zaměstnanosti.

§ 133 bod 9 zákona č. 582/1991 Sb. zní: