Zákon o domovní dani

Proti vyměření daně je možno se odvolat u národního výboru do 15 dnů po doručení platebního výměru nebo od posledního dne vyložení předpisných seznamů k veřejnému nahlédnutí.

(1) Poplatníci jsou povinni daň si vypočítat sami a zaplatit ji příslušnému národnímu výboru ve lhůtách uvedených v odstavcích 2 a 3, aniž by vyčkávali vyrozumění o vyměření daně.

(2) Daň, která se vyměřuje podle zastavěné plochy, je splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 15. února a do 15. května. Nečiní-li roční daň z budovy více než 100 Kčs, je splatná najednou, a to nejpozději do 15. února.

(3) Daň, která se vyměřuje podle nájemného a ceny užívání, je splatná ve čtyřech stejných splátkách, a to nejpozději do 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu. Nečiní-li roční daň z budovy více než 100 Kčs, je splatná najednou, a to nejpozději do 15. února.

(4) Jakmile byl poplatník vyrozuměn o vyměření daně vyložením předpisného seznamu nebo platebním výměrem, je povinen platit splátky podle toho, jak mu byla daň vyměřena. Rozdíl proti prošlým splátkám vypočteným v přiznání s případným zvýšením daně podle § 14 odst. 4 je splatný do 15 dnů od posledního dne vyložení předpisného seznamu k veřejnému nahlédnutí nebo po doručení platebního výměru.

Nebyla-li daň zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit penále ve výši 5 % nedoplatků daně s příslušenstvím, zjištěných ke dnům splatnosti uvedeným v § 18 odst. 2 a 3.

(1) Daň nelze vyměřit a vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se daň stala splatnou.

(2) Je-li proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu zpraven.

Pro daň vázne na budově zákonné zástavní právo, které má přednost přede všemi zástavními právy váznoucími na budově.

(1) Vlastník budovy, z níž se vyměřuje daň podle nájemného a ceny užívání a z níž základ domovní daně bez případné ceny užívání bytu obývaného vlastníkem (spoluvlastníkem) nebo zdarma domovníkem, popřípadě jinou osobou, která bytu zdarma užívala již před 1. lednem 1953, přesahuje ročně celkem 3000 Kčs, je povinen odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného.

(2) Nájemné (nárok na nájemné) nemůže být jednáním mezi vlastníkem budovy a jinými osobami sníženo, prominuto nebo postoupeno a nelze je uplatnit započtením nebo postihnout exekucí, s výjimkou exekuce vedené národním výborem pro splnění povinnosti vlastníka odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného.

Vlastník budovy je povinen i za platnosti tohoto zákona vybírat částky, které vybíral před 1. lednem 1953 jako dávku z nájemného nebo z používaných místností (dávku ze zastavěných ploch) a poplatek za čištění města (poplatek za odvoz popela a smetí, pokud odvoz není obstaráván zvláštním zařízením), a to ve výši podle posledního pravoplatného ročního předpisu. Tyto částky jsou součástí nájemného a nájemníci (uživatelé místností) jsou povinni je platit zároveň s nájemným.

(1) Vláda může

1. podle potřeby měnit sazby daně vyměřované podle zastavěné plochy (§ 9),

2. poskytnout úlevu, popřípadě osvobození od daně některým druhům budov nebo některým skupinám poplatníků.

(2) Ministerstvo financí

1. vydá předpisy potřebné k provedení tohoto zákona,

2. upraví řízení ve věcech této daně a odvádění nájemného na zvláštní účet,

3. může učinit opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, které by mohly z tohoto zákona vzniknout.

Daň podle tohoto zákona se vyměří poprvé na rok 1962.

Zrušuje se zákon č. 80/1952 Sb., o domovní dani, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, a předpisy podle něho vydané, s výjimkou vyhlášky č. 371/1952 Ú. l., o odvádění nájemného z budov na zvláštní účty u státních spořitelen.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.