Stručně: Paragraf 22 vyhlášky 143/1965 Sb. definuje, co se považuje za pracovní neschopnost vzniklou pracovním úrazem pro účely nemocenského, a upřesňuje, kdy se opakovaná neschopnost po stejném úrazu považuje za pokračování té původní.
§ 22 Poskytování nemocenského
Za pracovní neschopnost vzniklou (způsobenou) pracovním úrazem se z hlediska § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb., považuje první pracovní neschopnost, která vznikla jako bezprostřední následek pracovního úrazu (úrazového děje). Nastoupil-li zaměstnanec po skončení této pracovní neschopnosti do práce a stal se nejpozději do dvou měsíců od tohoto nástupu opět neschopným práce a je-li tato druhá pracovní neschopnost podle lékařského posudku následkem téhož pracovního úrazu, považuje se za pokračování původní pracovní neschopnosti vzniklé tímto pracovním úrazem.
Paragraf 22 vyhlášky 143/1965 Sb. definuje, co se považuje za pracovní neschopnost vzniklou pracovním úrazem pro účely nemocenského, a upřesňuje, kdy se opakovaná neschopnost po stejném úrazu považuje za pokračování té původní.
Co to znamená v praxi
Za pracovní neschopnost z pracovního úrazu se považuje ta první, která bezprostředně po úrazu nastala.
Pokud se zaměstnanec po skončení této první neschopnosti vrátí do práce a do dvou měsíců se stane opět neschopným práce kvůli témuž úrazu, považuje se to za pokračování původní pracovní neschopnosti.
Pro posouzení, zda je druhá neschopnost následkem téhož úrazu, je rozhodující lékařský posudek.
Na co si dát pozor
Lhůta pro opětovné nastoupení neschopnosti, aby byla považována za pokračování, je dva měsíce od návratu do práce.
Je nutný lékařský posudek potvrzující souvislost druhé neschopnosti s původním pracovním úrazem.