Stručně: Paragraf 146 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanovuje, že výrobní prostředky v tehdejším hospodářském zřízení mohly být buď ve vlastnictví státu (národní majetek), ve vlastnictví lidových družstev, anebo v soukromém vlastnictví jednotlivých výrobců.
§ 146 Hospodářské zřízení
Výrobní prostředky jsou buď národním majetkem, nebo majetkem lidových družstev, anebo jsou v soukromém vlastnictví jednotlivých výrobců.
Paragraf 146 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanovuje, že výrobní prostředky v tehdejším hospodářském zřízení mohly být buď ve vlastnictví státu (národní majetek), ve vlastnictví lidových družstev, anebo v soukromém vlastnictví jednotlivých výrobců.
Co to znamená v praxi
Tento paragraf definoval tři základní formy vlastnictví výrobních prostředků, což bylo klíčové pro tehdejší ekonomický systém.
Umožňoval existenci soukromého vlastnictví výrobních prostředků, byť v omezené míře, vedle dominantního národního majetku a majetku lidových družstev.
Zároveň naznačoval, že stát si vyhrazoval právo na vlastnictví klíčových výrobních prostředků, což bylo dále rozvedeno v následujících paragrafech.
Na co si dát pozor
Paragraf sám o sobě nespecifikuje, jaký podíl jednotlivých forem vlastnictví byl povolen nebo jaké byly limity pro soukromé vlastnictví.
Je třeba si uvědomit, že pojem „výrobní prostředky“ zahrnuje širokou škálu majetku, od továren a strojů po půdu a suroviny.
Kontext dalších paragrafů (např. § 147 a § 148) ukazuje, že některé typy majetku byly vyhrazeny výhradně pro národní majetek, což omezovalo rozsah soukromého a družstevního vlastnictví.