§ 146 Ústava Československé republiky – Hospodářské zřízení

Stručně

Paragraf 146 Ústavy Československé republiky z roku 1948 stanovuje, že výrobní prostředky v tehdejším hospodářském zřízení mohly být buď ve vlastnictví státu (národní majetek), ve vlastnictví lidových družstev, anebo v soukromém vlastnictví jednotlivých výrobců.

Co to znamená v praxi

• Tento paragraf definoval tři základní formy vlastnictví výrobních prostředků, což bylo klíčové pro tehdejší ekonomický systém.
• Umožňoval existenci soukromého vlastnictví výrobních prostředků, byť v omezené míře, vedle dominantního národního majetku a majetku lidových družstev.
• Zároveň naznačoval, že stát si vyhrazoval právo na vlastnictví klíčových výrobních prostředků, což bylo dále rozvedeno v následujících paragrafech.

Na co si dát pozor

• Paragraf sám o sobě nespecifikuje, jaký podíl jednotlivých forem vlastnictví byl povolen nebo jaké byly limity pro soukromé vlastnictví.
• Je třeba si uvědomit, že pojem „výrobní prostředky“ zahrnuje širokou škálu majetku, od továren a strojů po půdu a suroviny.
• Kontext dalších paragrafů (např. § 147 a § 148) ukazuje, že některé typy majetku byly vyhrazeny výhradně pro národní majetek, což omezovalo rozsah soukromého a družstevního vlastnictví.