151/1948 Sb. · 489 paragrafů
Obhájcem z úřední moci nemůže býti určen:
poškozený, manžel nebo snoubenec poškozené osoby, rovněž ten, kdo s poškozeným, s některým ze soudců, s žalobcem je spřízněn nebo sešvagřen v linii vzestupné nebo sestupné nebo v linii pobočné až do dětí sourozenců nebo je k některé z uvedených osob v poměru poručnickém, opatrovnickém, pěstounském neb adoptivním.
Obhájci, kteří jsou důstojníky justiční služby v činné službě, nesmějí míti vyšší hodnost (pořadí) než předseda rozhodovacího soudu. Toto omezení platí i pro jiné obhájce, dostaví-li se k přelíčení ve vojenském stejnokroji.
Zní-li žaloba na porušení subordinace neb odvolává-li se žalovaný na to, že k trestnému činu byl sveden chováním některého představeného odporujícím předpisům, nesmí býti obhájce, který má býti určen z úřední povinnosti, v poměru podřízeného k tomu, proti němuž bylo spácháno porušení subordinace nebo proti němuž směřuje výpověď obviněného.
(1) Obhájce z úřední povinnosti určuje ve všech případech soud, u nejvyššího vojenského soudu jeho president.
(2) Kdo je podle § 91 oprávněn obhajovati před vojenskými soudy, je povinen převzíti obhajování, které se mu v jeho bydlišti z úřední povinnosti přidělí, neuplatní-li dostatečných důvodů pro odmítnutí. O závažnosti přednesených důvodů rozhoduje ten, kdo je povolán určiti obhájce.
(3) Vojenské osoby v činné službě potřebují k převzetí obhajování souhlasu svého představeného velitelství, který však může býti odepřen jen z důvodů nepostradatelnosti ve službě.
(1) Žalovanému není dovoleno vzíti si více než jednoho obhájce.
(2) Z několika současně žalovaných může si každý zvoliti vlastního obhájce.
(3) Z úřední moci se určuje pro několik současně žalovaných zpravidla společný obhájce. Jen tehdy, ukáže-li se rozpor zájmů, je třeba na návrh některého ze žalovaných neb obhájce nebo z úřední moci postarati se o oddělené zastupování.
(1) Žalovaný může, i když je ve vazbě, hovořiti se svým obhájcem bez přítomnosti třetích osob a také si s ním dopisovati bez kontroly.
(2) Žalovaný, jakož i jeho obhájce mají právo nahlížeti pod dohledem do spisů kromě poradních protokolů a činiti si z nich opisy.
(3) Obhájce může zakročovati v zájmu žalovaného, aniž potřebuje k jednotlivým úkonům procesním zvláštní plné moci. K ohlášení řádných opravných prostředků, jakož i k podání návrhu na obnovu trestního řízení potřebuje souhlasu žalovaného. Rozklad může činiti podáním neb ústně.
Také v řízení před podáním žaloby může si obviněný z počtu přípustných obhájců (§ 91) zvoliti obhájce a oznámiti ho soudu. Tento obhájce je oprávněn navrhovati jednotlivé vyhledávací úkony, spolu působiti při úředních jednáních uvedených v §§ 194, odst. 2, 203 a 230 a za tím účelem s obviněným hovořiti, a to, je-li obviněný ve vazbě, v přítomnosti orgánu, kterému bylo svěřeno vyhledávání, nebo jeho náměstka. Pokud je to slučitelné s účelem řízení, bude obviněnému a jeho obhájci dovoleno též nahlížeti do všech spisů nebo do jejich částí.
Obhájce určený soudem první stolice není povinen kromě případu opětného určení spolu působiti při líčení nařízeném vyšším soudem o odvolání neb o zmateční stížnosti, je však nicméně povinen býti nápomocen žalovanému při podávání opravných prostředků.
(1) Poškozený je ten, jehož právo bylo přímo poškozeno neb ohroženo trestným činem jiné osoby.
(2) Soukromý žalobce je ten, kdo při trestných činech, které podle trestního práva smějí býti stíhány jen na žádost účastníka, jest oprávněn k této žádosti a ji podal.
Soukromý žalobce je oprávněn ustoupiti od žádosti za trestní stíhání až do té doby, kdy se soud rozhodující v první stolici odebere k vynesení rozsudku.
(1) Na odepření trestního stíhání veřejným žalobcem (§§ 138 a 240, odst. 2) a na zastavení vyhledávacího řízení soudem (§ 240, odst. 1) přísluší poškozenému a soukromému žalobci právo stížnosti do osmi dnů poté, kdy o tom byli zpraveni, a jestliže nebyli zpraveni, do tří měsíců po odepření nebo zastavení řízení.
(2) O stížnosti na odepření trestního stíhání rozhoduje nejvyšší vojenský soud, jde-li však o věc přikázanou samosoudci krajského vojenského soudu a bylo-li trestní stíhání odepřeno z důvodů uvedených v § 138, odst. 1, vrchní vojenský soud. Nejvyššímu vojenskému soudu náleží také rozhodovati o stížnosti na soudní zastavení vyhledávacího řízení.
(3) Stížnost musí obsahovati skutečnosti, které mají odůvodniti zakročení trestního soudu, jakož i průvodní prostředky.
(4) O stížnosti musí býti obviněný vyslechnut nebo vyzván k vyjádření.
(1) Pokládá-li vrchní nebo nejvyšší vojenský soud stížnost za odůvodněnou, nařídí, aby proti obviněnému bylo zavedeno trestní soudní řízení. Na podkladě tohoto opatření má veřejný žalobce zavésti vyhledávací řízení nebo v něm pokračovati nebo podati žalobu.
(2) V opačném případě musí býti stěžovatel zpraven o rozhodnutí vrchního nebo nejvyššího vojenského soudu s oznámením důvodů.
(1) Všechna práva příslušející podle tohoto zákona poškozenému a soukromému žalobci mohou za ně vykonávati také jejich zákonní zástupci.
(2) Poškozený a soukromý žalobce, jakož i jejich zákonní zástupcové mohou svá práva při soudních vyhledávacích úkonech a při líčeních před soudem uplatňovati buď osobně nebo zmocněncem, který je způsobilý být obhájcem před vojenskými soudy.
(1) Každý vojenský soudce, každá osoba jinak povolaná k soudcovským funkcím a každý zapisovatel u soudu je vyloučen ze spolu působení při soudních jednáních anebo rozhodováních v obou stolicích,
1. je-li sám poškozeným nebo osobou, proti níž byl trestný čin spáchán,
2. je-li osoba obviněná nebo poškozená s ním zasnoubena nebo je-li nebo byla-li s ním spojena svazkem manželským,
3. je-li s ním obviněný, poškozený, žalobce, soukromý žalobce neb obhájce spřízněn nebo sešvagřen v linii vzestupné nebo sestupné, je-li dítětem jeho sourozence nebo ještě blíže s ním spřízněn nebo v stejném stupni sešvagřen,
4. je-li nebo byl-li k některé z osob uvedených v č. 3 v poměru poručnickém, opatrovnickém, pěstounském neb adoptivním.
(2) Vylučovací důvod zakládající se na švagrovství trvá dále, i když již netrvá manželství, které je založilo.
(1) Dále je vyloučen v obou stolicích z činnosti vojenského soudce, z vykonávání soudcovských funkcí a z činnosti zapisovatele u soudu, kdo
1. byl mimo své služební úkony svědkem trestného činu, o který jde, nebo byl ve věci té vyslýchán jako svědek anebo znalec, neobsahuje-li jeho výpověď toliko vylíčení skutečností, o nichž se služebně dověděl,
2. spolu působil v této věci jako udavač, obhájce nebo žalobce nebo sepsal trestní oznámení (§ 130, odst. 1).
(2) Ze spolu působení a rozhodování u hlavního přelíčení před vrchními vojenskými soudy nebo před senátem krajských vojenských soudů je vyloučen ten, kdo v téže věci působil jako soudce vyšetřující.
(3) Musí-li se hlavní přelíčení před vrchním vojenským soudem nebo před senátem krajského vojenského soudu pro nějaký opravný prostředek opakovati, jsou z nového hlavního přelíčení vyloučeni soudci, kteří se zúčastnili prvního hlavního přelíčení.
Vojenští soudci a přísedící povolaní k soudcovským funkcím jsou vyloučeni ve vyšší instanci:
1. z rozhodování o opravných prostředcích proti rozsudkům a o stížnostech na opatření a usnesení, v kterých se sami v nižší stolici účastnili na usnášení,
2. z rozhodování o všech trestních věcech, při nichž působili jako vyšetřující soudci,
3. ze zpravodajství a z předsednictví v trestních věcech, při nichž jako vyšetřující soudce nebo jako předseda u nižšího soudu působila osoba, která k nim je v některém z poměrů uvedených v § 109, č. 3 a 4.
Z působení jako žalobce jsou vyloučeny osoby jmenované v § 109, č. 1 a osoby, k nimž je obviněný neb jeho obhájce nebo poškozený v některém z poměrů uvedených v § 109, č. 2 až 4, dále ti, kdož byli mimo své služební úkony svědky trestného činu, o který jde, nebo v té věci byli vyslýcháni jako svědci nebo znalci, neobsahuje-li jejich výpověď toliko vylíčení skutečností, o nichž se služebně dověděli, konečně ti, kdo v téže trestní věci působili jako obhájci nebo soudci.
(1) Vojenský soudce a každá osoba povolaná k funkcím soudcovským anebo prokurátorským je povinna neprodleně oznámiti poměr, který je důvodem jejího vyloučení, tomu činiteli, kterému náleží učiniti opatření o náhradě za vyloučeného.
(2) Vyloučený zapisovatel oznámí to vyšetřujícímu soudci nebo předsedovi, u něhož má psáti protokol.
(1) Vojenský soudce a soudní zapisovatel, jakož i každá osoba povolaná k soudcovským funkcím, zdrží se pod neplatností každého soudního úkonu od okamžiku, kdy se dověděli o vylučujícím důvodu. Toliko je-li nebezpečí v prodlení a nelze-li ihned opatřiti způsobilou náhradu, provede vyloučený sám naléhavě nutné úřední úkony, leč by se mělo zakročiti proti osobám, které jsou k němu v některém z poměrů uvedených v § 109, č. 2 a 3.
(2) Na zakročení orgánu veřejného žalobce, který je podle zákona vyloučen a byl by se měl tudíž zdržeti zakročení, může si obviněný stěžovati, řízení tím však nesmí býti zdržováno.
(3) O stížnosti na zakročení vojenského (vrchního vojenského) prokurátora rozhoduje generální vojenský prokurátor, o stížnosti na jeho zakročení ministerstvo národní obrany.
Žalobce a obviněný mohou jak v době vyhledávacího řízení, tak i při líčení před soudem rozhodujícím první i druhé stolice zamítnouti soudcovskou osobu nebo soudního zapisovatele nejen pro některý ze zákonitých důvodů vylučovacích uvedených v §§ 109 až 111, nýbrž i tenkrát, mohou-li jmenovati a prokázati jiné důvody, které jsou způsobilé uvésti v pochybnost úplnou nezaujatost toho, jenž má býti odmítnut.
(1) Žádost, kterou se uplatňuje zamítací právo, nutno podati u soudu, k němuž zamítnutý náleží, a to při zamítání mimo líčení rozhodovacího soudu způsobem uvedeným v § 324.
(2) Zamítání některého člena nebo zapisovatele rozhodovacího soudu může se uplatňovati toliko před samým líčením nebo za něho, a to pro obavu ze zaujatosti jen do té doby, než se začne v první stolici předčítati, před samosoudcem krajského vojenského soudu přednášeti žaloba, v druhé stolici podávati zpráva.
(3) V zamítací žádosti musí býti důvody zamítnutí přesně uvedeny a co možná doloženy.
(4) Zamítnutý se má o zamítacích důvodech vyjádřiti.
(1) O přípustnosti zamítnutí vyšetřujícího soudce rozhoduje president soudu, vychází-li však návrh od žalobce a nepřistoupí-li president soudu na tento návrh, soud vyšší stolice. Koná-li president soudu sám vyhledávání, přísluší rozhodnutí ve všech případech soudu vyšší stolice.
(2) O zamítnutí zapisovatele rozhoduje ve vyhledávacím řízení president soudu.
(1) Je-li zamítán některý člen rozhodovacího soudu neb jeho zapisovatel, rozhodne tento soud sám.
(2) Byla-li zamítací žádost podána pozdě nebo nebyl-li uveden a hodnověrně doložen důvod zamítání, zamítne soud žádost jako nepřípustnou. Rovněž může býti žádost zamítnuta, je-li soud jednohlasně toho mínění, že byla zřejmě podána jen v tom úmyslu, aby se řízení protáhlo.
(3) Rozhodovati není třeba, pokládá-li zamítaný zamítací žádost za odůvodněnou.
Zrušen zákonem č. 89/1918 Sb.
(1) Rozhodnutí a opatření, jimiž se zamítá nějaký návrh nebo která mohou býti brána v odpor opravným prostředkem, musí býti opatřena důvody.
(2) Rozhodnutí a opatření se oznamují buď ústním prohlášením anebo dodáním prvopisu neb ověřeného opisu.
(1) Ústní prohlášení musí býti ve spisech poznamenáno.
(2) U osob mužstva a u rotmistrů v činné službě jest ústní prohlášení pravidlem. Může býti provedeno podle okolností na dožádání i skrze přímo nadřízené velitelství toho, kdo má býti zpraven.
(3) Na požádání nutno vydati tomu, jemuž se rozhodnutí neb opatření ústně prohlašuje, jeho ověřený opis.
(4) Vojenskému, vrchnímu vojenskému a generálnímu vojenskému prokurátoru se oznamují soudní rozhodnutí neb opatření zpravidla zasláním původního konceptu. Ti na něm potvrdí nahlédnutí a připojí datum. Na požádání bude jim vydán ověřený opis.
(1) Rozhodnutí a opatření se dodávají vojenským osobám v činné službě skrze velitelství jim přímo nadřízené.
(2) Jiným osobám podléhajícím v daném případě vojenské trestní soudní pravomoci doručuje se buď přímo vojenskými úřady nebo skrze úřady neb orgány povolané doručovati občanská trestní soudní opatření.
(3) O dodání jiným osobám nežli v předcházejících odstavcích uvedeným mají se vojenské soudy, úřady a orgány obraceti na úřady a orgány, které jsou povolány doručovati občanská trestní soudní opatření.
(4) Občanské úřady a orgány vykonají tato dodání podle předpisů pro ně platných.
(1) Poškozenému a soukromému žalobci musí soud během vyhledávacího řízení dovoliti nahlédnouti do trestních soudních spisů, není-li proti tomu zvláštních důvodů. Mimo to musí jim soud dovoliti, aby nahlédli do trestních soudních spisů nebo aby jim byly vydány opisy z nich, dokáží-li hodnověrně, že tohoto nahlédnutí neb opisu potřebují, aby mohli provésti nároky na odškodnění nebo žádati za obnovu, nebo z jiných důvodů.
(2) Ponechává se uvážení soudu, zda se kromě případů v tomto trestním soudním řádě uvedených má dovoliti i jiným osobám, aby do spisů nahlédly neb aby jim byl vydán opis.
(3) U nejvyššího vojenského soudu udílí povolení uvedené v předcházejících odstavcích president (vicepresident).
(1) Do lhůt určených podle dnů se nepočítá den, kdy se stalo opatření, jednání neb událost určující počátek lhůty.
(2) Lhůta určená podle týdnů nebo měsíců se končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo posledního měsíce, který svým pojmenováním anebo číslem odpovídá dnu, kterého lhůta počala; schází-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) Neděle a svátky se do lhůt počítají.
(1) Při zmeškání lhůty k ohlášení opravného prostředku může ten, kdo je povolán k rozhodování o opravném prostředku, povoliti navrácení do předešlého stavu tehdy, prokáže-li navrhovatel, že nemohl lhůtu dodržeti pro vojenskou službu nebo pro nějakou neodvratnou překážku jím nezaviněnou.
(2) Za neodvratnou překážku považuje se též, nenabyl-li navrhovatel bez vlastní viny vědomosti o dodání.
(3) Překážka způsobená vojenskou službou musí býti prokázána služebním osvědčením.
(1) Žádost, aby promeškání lhůty bylo ospravedlněno, musí býti podána nejpozději tři dni po tom, kdy přestala překážka, u úřadu, u něhož měl býti opravný prostředek ohlášen, s uvedením příčin promeškání a okolností, jimiž se promeškání ospravedlňuje.
(2) S žádostí musí býti spojeno ohlášení promeškaného opravného prostředku.
(1) Povolí-li ten, kdo je povolán k rozhodování o opravném prostředku, navrácení do předešlého stavu, rozhodne ihned ve věci hlavní.
(2) Žádost za navrácení do předešlého stavu, dokud toto navrácení nebylo povoleno, nestaví provedení. Může však býti nařízen odklad provedení, a to jde-li o trestní rozsudek, veřejným žalobcem, jinak úřadem, u něhož opravný prostředek měl býti ohlášen, ve všech případech však také úřadem, který je povolán k rozhodování o opravném prostředku.
(1) Kdo se doví o trestném činu, který náleží do příslušnosti vojenských soudů a stíhá se z moci úřední, je oprávněn jej oznámiti.
(2) Kdy jsou vojenské osoby povinny oznámiti trestné činy, je ustanoveno vojenským trestním právem a vojenskými služebními předpisy.
(3) Vojenské osoby v činné službě mají taková oznámení učiniti zpravidla služebním postupem.
(4) O podávání oznámení jinými osobami, které nejsou uvedeny v předcházejících odstavcích, platí předpisy občanského trestního řádu, ale přijmouti oznámení jsou povinna též velitelství nadřízená podezřelému, každý místní úřad vojenský, každý vojenský a vrchní vojenský prokurátor a každý vojenský soud.
(5) O ústním oznámení se zpravidla sepíše protokol.
(1) Žádost za trestní soudní stíhání pro trestné činy, které lze stíhati jen na žádost oprávněné osoby, musí oprávněná osoba, je-li ve vojenské činné službě, podati služebním postupem, jinak písemně neb ústně u některého z vojenských úřadů uvedených v § 128, odst. 4.
(2) Poslední odstavec § 128 platí i zde.
(1) Jakmile dostane představené velitelství na svého podřízeného udání z trestného činu náležejícího do vojenské soudní pravomoci nebo se jinak o něm doví, zahájí ihned šetření a nařídí, čeho je nezbytně třeba k objasnění skutkového stavu a k zajištění důkazů a pachatele, načež sepíše přesné trestní oznámení, obsahující zjištěný skutkový stav, důvody podezření a průvodní prostředky, a předloží je neprodleně veřejnému žalobci.
(2) Tytéž povinnosti má místní úřad nejbližší místu činu nebo pobytu podezřelé osoby, který se dověděl o trestném činu, jenž má býti stíhán vojenským soudem, nemůže-li pro odlehlost místa včas zakročiti velitelství představené podezřelému nebo není-li podezřelý žádnému vojenskému velitelství vůbec podřízen.
(3) Ve všech ostatních případech zašlou místní úřady právě tak jako vojenské soudy neodkladně oznámení veřejnému žalobci.
(4) Všechna velitelství, úřady a orgány jmenované v předcházejících odstavcích mají i po předložení oznámení až do rozhodnutí veřejného žalobce činiti neodkladná přípravná zjištění a vydávati nařízení, která mají věc objasniti nebo která mají za účel zachovati stopy trestného činu a průvodní prostředky nezměněné nebo zabrániti útěku pachatele.
(5) Tato opatření a jejich výsledek hlásí neodkladně veřejnému žalobci.
(1) Je-li při přípravném šetření uvedeném v § 130 nezbytně nutné, aby byl přísežně vyslechnut svědek nebo aby bylo provedeno ohledání, zabavení, prohlídka domu neb osoby, požádá představené velitelství nebo místní úřad o provedení těchto úředních úkonů nejbližší vojenský soud, a nemůže-li ho včas dosáhnouti nebo nemůže-li vojenský soud úřední úkon podle § 132 tohoto zákona provésti, nejbližší občanský trestní soud.
(2) Nemůže-li býti opatřeno okamžité zakročení soudu a je-li nebezpečí z prodlení, musí býti ohledání a zabavení - vyjma případy uvedené v § 227, odst. 1 až 3 - jakož i prohlídky domu nebo osoby vykonány představeným velitelstvím anebo místním úřadem samým neb o výkon dožádaným velitelstvím (místním úřadem), které je blíže místu, kde se má úřední jednání provésti, pokud je to dovoleno podle § 132 tohoto zákona. Také úřady a orgány národní bezpečnosti mohou býti dožádány o takové neodkladné úřední úkony.
(3) Velitelství (místní úřady) mají při ohledání, zabavení a při domovní neb osobní prohlídce šetřiti co možná podstatných formalit předepsaných pro soudní úkony tohoto druhu, protokoly o vykonané domovní prohlídce nutno sepsati vždy, v ostatních případech však jen tehdy, vyžaduje-li toho přesné zjištění důležitých okolností. Sepsané protokoly musí býti zaslány s vylíčením neodkladné nutnosti provedeného úředního jednání neprodleně veřejnému žalobci, který, nařídil-li vyhledávací řízení, učiní opatření, aby tyto spisy byly oznámeny příslušnému vyšetřujícímu soudu. Soud má přezkoumati formu a úplnost protokolů, podle potřeby provésti znovu vyhledávací úkon neb jej doplniti a rozhodnouti, zda zabavení ponechává v platnosti, či zda je zrušuje.
(1) Vojenské soudy a velitelství (místní úřady) mohou vynutiti ohledání, provésti zabavení nebo domovní neb osobní prohlídku mimo vojenské budovy a místnosti vojskem obsazené (tábory, střelnice atd.) toliko vůči osobám podléhajícím vojenské trestní soudní pravomoci. Dále nesmějí býti donucovací cestou předvedeni před shora uvedené úřady znalci podléhající občanské trestní soudní pravomoci a jen před soudy mohou býti donuceni k výpovědi.
(2) Svědkové podléhající občanské trestní soudní pravomoci nesmějí být před vojenská velitelství a místní úřady ani donucovací cestou předvedeni ani před těmito úřady nuceni k výpovědi.
(1) Doví-li se občanský trestní soud neb jiný občanský úřad (orgán) o trestném činu, který se stíhá před vojenským soudem a nestíhá se jen na žádost oprávněného, oznámí to velitelství, které je nadřízené podezřelému, nebo nejbližšímu vojenskému místnímu úřadu nebo nejbližšímu vojenskému soudu. Provedou též vyšetřování a opatření náležející do oboru jejich působnosti, jichž je třeba k objasnění případu, k zajištění důkazů a osoby podezřelé a která nestrpí odkladu.
(2) Občanské trestní soudy a úřady a orgány národní bezpečnosti vyhoví pak dožádáním, která jim byla učiněna podle § 131, bez rozdílu, mají-li se úřední jednání provésti proti osobě podléhající trestní soudní pravomoci občanské nebo vojenské, náleží-li žádané úřední jednání do jejich oboru působnosti a je-li podle zákonných předpisů pro ně platných přípustno.
(3) Občanské trestní soudy provedou také na požádání výslech svědků pod přísahou a s přibráním osob k přítomnosti oprávněných (§ 194).
(4) Úřady a orgány občanské budou požadovány o provedení úředních jednání, k nimž jsou vojenské soudy (velitelství, orgány) oprávněny, toliko tenkráte, není-li v místě, kde má býti provedeno úřední jednání, nebo v samé jeho blízkosti vojenský soud neb jiné vojenské velitelství neb orgán oprávněný k úřednímu jednání.
(5) Za podmínek uvedených na konci druhého odstavce mohou občanské trestní soudy a úřady a orgány národní bezpečnosti ve vojenských trestních soudních případech vykonati ohledání, zabavení, prohlídku domovní neb osobní vůči osobám podléhajícím vojenské trestní soudní pravomoci také bez požádání, je-li nebezpečí v prodlení a nemůže-li vojenský soud neb jiné vojenské velitelství neb orgán oprávněný k úřednímu jednání včas zakročiti.
(1) Vyšetřovati trestné činy, jejichž pachatel není znám, podléhá však zřejmě vojenské trestní soudní pravomoci, jakož i vyšetřovati trestné činy, které byly spáchány neznámým pachatelem nepodléhajícím zřejmě trestní soudní pravomoci občanské, v budově vojenské, v budově vojskem obsazené nebo v takové místnosti, přísluší velitelstvím, jimž je domnělý pachatel podřízen nebo do jejichž rozkazovacího obvodu náleží budova nebo místnost, a veřejnému žalobci příslušnému podle místa činu.
(2) Při tomto vyšetřování přísluší veřejnému žalobci stejná práva jako při provádění vyhledávacího řízení (§§ 141 a 142).
(3) Jinak platí obdobně ustanovení XXV. hlavy.
Zemře-li vojenská osoba v činné službě nepřirozenou smrtí, nebo najde-li se mrtvola neznámé vojenské osoby, mají úřady národní bezpečnosti bez újmy ostatních předpisů pro ně platících učiniti ihned oznámení nejbližšímu vojenskému soudu nebo nejbližšímu místnímu vojenskému úřadu.