§ 147 Zákon, kterým se mění a doplňuje zákoník práce – Vrátí-li se do práce pracovník po skončení výkonu veřejné…

§ 147 (1) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení výkonu veřejné funkce nebo jiné činnosti pro společenskou organizaci, po školení nebo skončení služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní služby, nebo pracovnice po skončení mateřské dovolené (§ 157 odst. 1), nebo vrátí-li se do práce pracovník po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (karanténního opatření), je organizace povinna zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že tato práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě nebo alespoň jejich kvalifikaci. (2) Vrátí-li se do práce pracovník po skončení základní vojenské služby nebo pracovnice po skončení další mateřské dovolené (§ 157 odst. 2), je organizace povinna zařadit je na práci odpovídající pracovní smlouvě. Není-li to možné, protože sjednaný druh práce odpadl, musí je organizace zařadit na jinou práci odpovídající jejich kvalifikaci. (3) Nelze-li podle lékařského posudku pracovníka zařadit na původní práci a pracoviště, je organizace povinna zajistit mu jinou vhodnou práci.“ 59. V § 157 odst. 2 větě první, v § 159 odst. 1 a § 160 odst. 2 se slova „jednoho roku“ nahrazují slovy „dvou let.“ 60. § 162 odst. 2 zní: „(2) Ustanovení této hlavy platí s výjimkou § 152 a 154 obdobně pro vojákyně z povolání, příslušnice Sboru národní bezpečnosti a příslušnice Sborů nápravné výchovy. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstva spravedlnosti.“ 61. V § 166 odst. 1 se připojuje tato věta: „Výjimečně mohou mladiství starší než 16 let konat noční práci nepřesahující jednu hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání. Noční práce mladistvého musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu pracovních směn na denní dobu.“ 62. V § 168 odst. 1 písm. b) se slova „ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů“ nahrazují slovy „ministerstva zdravotnictví v dohodě s Českou radou odborových svazů nebo se Slovenskou radou odborových svazů“. 63. V § 171 odst. 1 se slovo „má“ nahrazuje slovem „je povinen“. 64. V § 175 věta první zní: „Na pracovníku, který vědomě ani neupozornil vedoucího pracovníka na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě (§ 171), ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může organizace požadovat, aby přispěl k úhradě škody v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak.“ 65. § 183 odst. 1 zní: „(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, může organizace nebo soud určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka. Byla-li škoda způsobena v opilosti nebo na svěřených hodnotách, které je pracovník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů, může být náhrada škody takto snížena jen soudem nebo ve smíru, schváleném komisí pro pracovní spory. Výše náhrady musí však činit nejméně jednu třetinu skutečné škody, a přesahuje-li škoda trojnásobek průměrného měsíčního výdělku pracovníka, nejméně částku rovnající se jeho průměrnému měsíčnímu výdělku.“ 66. V § 187 se vypouští odstavec 3. 67. § 189 odst. 1 zní: „(1) Organizace je povinna nahradit pracovníku skutečnou škodu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro způsob a rozsah její náhrady ustanovení o pracovních úrazech s tím omezením, že jednorázové odškodnění pozůstalým nenáleží.“ 68. V § 194 se slova „před pracovním úrazem nebo před zjištěním nemoci z povolání“ nahrazují slovy „před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání“. 69. § 195 zní: