Vládní vyhláška o novém zřízení Českobratrské církve evangelické.

Veškeré listiny pravoplatně s připojením úřední pečeti podpisuje farář, kurátor nebo jeho zástupce a ještě jeden člen staršovstva. Oprávněnost k pravoplatnému podpisu a pravost těchto podpisů potvrzuje senior podle potřeby.

Úřad staršovský jest úřadem čestným a koná se bezplatně.

Starší, který nedbaje napomenutí po třikráte bez odůvodněné omluvy nepřišel do schůze, může býti zbaven svého úřadu usnesením dvou třetin staršovstva.

(1) Kdyby staršovstvo zanedbávalo svých povinností, anebo se dopustilo jednání nezákonného, anebo sbor poškozujícího, má seniorátní výbor zastaviti jeho činnost až do nejbližšího seniorátního shromáždění, kteréž rozhodne, zda má činnost staršovstva i dále býti zastavena, anebo staršovstvo rozpuštěno a nová volba nařízena.

(2) Je-li činnost staršovstva zastavena, jmenuje seniorátní výbor správní komisi sborovou; totéž učiní až do nové volby při rozpuštění staršovstva. Za členy komise může seniorátní výbor jmenovati i takové důvěryhodné údy církve, kteří nejsou členy dotyčného sboru a může i sám senior členem komise se státi.

(1) Kazatelé — duchovní správcové, faráři, neb vikáři — jsou starší církevní k úřadu svému odborně vzdělaní a církví zvláště povolaní a zřízení (ordinovaní), kteří tento úřad přijali za své životní výhradní povolání. Všichni kazatelé jsou si rovni a vykonávají svůj úřad jménem a z povolání celé církve a v mezích ustanovených církevním zřízením.

(2) Ordinováni mohou býti jen ti, kteří vykonali s prospěchem bohoslovecké zkoušky předepsané zkušebním řádem, obdrželi dekret volitelnosti a byli řádně některým sborem za vikáře nebo faráře zvoleni.

(1) Církev žádá od svých kazatelů, aby pravdu Písma sv. pilně zvěstovali a tak sbor vedli ke Kristu nejen učením, nýbrž i svědectvím svého vzorného, Bohu věrného života křesťanského. Povinností jejich jest, aby se vědecky i prakticky ve svém povolání stále vzdělávali a aby se zdržovali zaměstnání, které se příčí jejich úřadu aneb je v konání jejich povinností zdržuje a ruší.

(2) Jsou také povinni před ordinací se zavázati reversem vlastnoručně podepsaným, že budou věrně konati svůj úřad. Revers bude předložen synodní radě skrze seniora, nebyl-li předložen již před tím přímo synodní radě.

(3) Jakožto starší, církví zvláště oddělení a zřízení, mají přede všemi jinými pečovati o duchovní a náboženský život ve sborech. Zejména pak jest povinností jejich říditi chrámová shromáždění podle platných církevních řádů, kázati slovo Boží, přisluhovati svátostmi a vykonávati všecky jiné služby duchovenské; pečovati o vyučování náboženství, o další duchovní vzdělání mládeže, navštěvovati členy sboru, a to zvláště v nemoci a zármutcích, k jejich duchovnímu utvrzení a potěšení.

(1) Kazatelé jsou buď faráři nebo vikáři. Farář jest duchovní správce sboru, jemuž jsou svěřeny povinnosti kazatelské k samostatnému vykonávání jako přednímu staršímu církevnímu. Nejen sám vyučuje, nýbrž i dozírá spolu se staršovstvem na vyučování náboženské i všecku náboženskou práci ve sboru, píše nebo dává psáti za své odpovědnosti církevní knihy, veřejné matriky, spravuje je a po dokončení každého roku posílá jeden stejnopis všech matrik seniorátnímu úřadu k revisi a schválení; pečuje též o sborový archiv a jest stálým členem staršovstva a seniorátního shromáždění.

(2) Vikář jest pomocník farářův, povolaný pro dočasnou jeho nemožnost plně úřad svůj vykonávati, aneb pro vzrůst práce ve sboru. Koná své práce podle návodu za dozoru a odpovědnosti farářovy neb administrátorovy v dorozumění se staršovstvem. Jest poradním členem staršovstva i seniorátního shromáždění. Se souhlasem shromáždění sborového (zastupitelstva) může se státi i plnoprávným členem staršovstva a se souhlasem seniorátního shromáždění i členem tohoto shromáždění.

(1) Vedle kazatelů ustanovuje církev i diakony, kteřížto jsou pomocníky staršovstva v celé jeho činnosti. Jsou to mužové, kteří nemajíce vysokoškolského vzdělání bohosloveckého, jsou přece k povolání svému odborně připraveni a zkouškou před komisí, synodní radou zřízenou, prokázali způsobilost k pomocné službě církevní.

(2) Diakoni, kteří po obdržení dekretu diakonského působili úspěšně nejméně pět let a dosáhli nejméně 30 let věku, prokáží-li že s prospěchem absolvovali nižší gymnasium nebo vykonali zkoušku z celého nižšího gymnasia, mohou býti připuštěni k nové zkoušce před komisí, ustanovenou synodní radou. Vykonají-li zkoušku s prospěchem, mohou býti prohlášeni volitelnými za vikáře. Statut o všech těchto zkouškách i změny jeho musí býti schváleny synodem. O těchto vikářích platí pak všecka ustanovení §§ 54—56.

Kromě farářů sborových jsou faráři diasporní, ustanovení pro rozptýlené členy církevní. Volí se podle zvláštních stanov přijatých synodem. I o nich platí ustanovení §§ 54—56.

Kde je ve sboru několik farářů, ustanoví se zvláštním statutem sborovým aneb usnesením staršovstva, jak budou rozděleny práce a povinnosti i práva jejich. Statut aneb usnesení takové nesmí odporovati vokačním listinám, leč by byl k tomu dán souhlas farářů, jichž se to týče.

Každý sbor má poskytnouti svému faráři příjmy dostatečné k opatření slušné výživy jeho rodiny a k vychování jeho dětí. Synod vždy ustanovuje minimum farářova služného, poskytovaného od sboru.

Všechny sbory, faráři, vikáři, definitivní učitelé církevní, diakoni, sborové sestry jsou povinni státi se členy církevního ústavu pensijního a nemocenské pokladny.

Každý farář může se ve vykonávání jednotlivých úředních služebností dáti zastoupiti osobami k tomu způsobilými, avšak je za vše sám odpověden.

(1) Farář má nárok na dovolenou nejméně třínedělní. O tuto dovolenou třeba jest mu žádati u seniora. Postará-li se o obstarání nejnutnějších prací sborových, zvláště služeb Božích, nemůže mu býti odepřena. Rozstůně-li se farář, nebo zemře-li, nebo je-li déle nepřítomen z příčiny úřední, pečuje o jeho zastupování staršovstvo v dorozumění se seniorem. Náklad na zastupování ve všech těchto případech platí sbor. Jde-li o dovolenou farářovu z důvodů soukromých, mimo roční pravidelnou dovolenou, pečuje o zastupování své a hradí náklad na ně on sám, leč by se stala jiná dohoda se sborem. Je-li farář nemocen více nežli jeden rok a podle dobrozdání lékařského potrvá nemoc ještě delší čas a nelze čekati, že by v případě uzdravení mohl práci ve sboru vykonávati, musí se státi dojednání mezi sborem a dotyčným farářem, podle něhož buď odebéře se farář na odpočinek, nebo mu sbor umožní povolati vikáře. Toto dojednání nabývá platnosti teprve schválením synodní rady po slyšení příslušného seniorátního úřadu. Nemůže-li se docíliti dohodnutí ani po zakročení seniorátního úřadu, rozhodne synodní rada.

(2) Když pominul nárok faráře nebo jeho vdovy a dítek na plat farářský (§ 66), náleží administrátorovi od sboru přiměřená odměna. Poplatky štolové, pokud měl na ně nárok farář, náležejí rovněž administrátorovi. Na odměně pro administrátora může se sbor s administrátorem dohodnouti prostřednictvím nebo souhlasem příslušného seniora. Nestalo-li se takové dohodnutí, náleží administrátorovi, převzal-li celé obstarávání sboru uprázdněného, jedna třetina základního služného farářského synodem ustanoveného (bez trienálek a bez výchovného). Tuto odměnu platí administrátorovi dotyčný sbor sám až do jedné poloviny platu, který sbor ten povinen jest dávati faráři podle ustanovení synodu. Když by ustanovená odměna administrátorova převyšovala tuto polovinu, hradí se rozdíl mezi touto polovinou a odměnou administrátorovou synodní radou ze státní dotace, pokud takové se církvi dostávati bude. Když by ve sboru vykonával církevní služebnosti vedle administrátora ještě některý jiný kazatel, anebo když by si sbor povolal zvláštního kazatele výpomocného, zmenší se v tomto poměru odměna administrátorova aneb zanikne úplně. O tom se stane dohodnutí mezi sborem a administrátorem, po případě rozhodne seniorátní výbor.

(1) Každý farář je povinen podle nařízení seniorova zastupovati jiné faráře v jejich úředních povinnostech. Náklad hradí buď zastupovaný sbor, nebo zastupovaný farář podle ujednání.

(2) Při delším zastupování platí ustanovení § 63, 2. Spolufaráře vlastního sboru, který přijav vyšší úřad církevní má úřadovati mimo svůj sbor, povinen je zastupovati druhý farář jen tenkráte, když se farář onen v pracích svého farního úřadu nemůže dáti zastupovati jinak.

Člen sboru může výjimečně žádati, aby byla služebnost církevní pro něho vykonána jiným než příslušným farářem; kdyby příslušný farář odepřel povolení k tomu, může je senior dáti sám. Příslušnému faráři náleží však v každém takovém případě všecky poplatky, které jsou za výkon ten v jeho sboru obvyklé, a farář služebnost vykonávající musí také do 8 dnů dodati mu výkazy potřebné k zápisu do matriky.

Onemocní-li farář, poskytuje mu sbor služné a všecky ostatní požitky jeho nezkráceně. Zemře-li a zůstane-li po něm vdova nebo nezaopatřené dítky, náleží jim po šest měsíců ode dne úmrtí farářova služné i všecky ostatní příjmy a poplatky (ovšem bez přídělu ze státní dotace), které byly faráři zaručeny povolací listinou neb pozdějším usnesením, jakož i naturální byt. Na vdovu a děti po faráři, který zemřel již ve výslužbě, se toto ustanovení nevztahuje.

(1) Synodní rada může faráře přeložiti k jiné práci neb i navrhnouti synodu přeložení jeho na odpočinek:

a) stane-li se o tom dohodnutí s farářem, příslušným sborem a seniorátním výborem aneb

b) souhlasí-li s tím většina hlasovných údů, což vyšetří buď seniorátní výbor, nebo synodní rada, a je-li také zjištěno, buď usnesením seniorátního shromáždění aneb platným kárným nálezem, že přeložení je v zájmu církve žádoucí.

(2) Farář může býti také propuštěn ze služby sborové usnesením synodu na základě návrhu synodní rady, zjistí-li se, že za působení jeho sbor hyne, buď pro jeho nezpůsobilost, nebo netečnost anebo jinou v něm ležící příčinu.

(1) K systemisování nových míst farářských je potřebí schválení synodní rady při šetření příslušných zákonů státních. O toto schválení staršovstvo na základě usnesení sborového shromáždění (zastupitelstva) s průkazem o zajištění dostatečných prostředků požádejž skrze seniorátní výbor. I povolání vikáře a diakona se může díti jen se svolením synodní rady, leč by dotyčný sbor nebo jeho farář nečinil vůbec žádných nároků na jakýkoli doplatek z ústředních církevních prostředků.

(2) Systemisování každého dalšího místa farářského na jednom sboru může se státi, když sbor sám zajistí mu celé jeho služné, jež se však musí rovnati minimálnímu služnému, jak se vypočítává podle směrnic pro udílení doplatků ze státní dotace. Mělo-li by se povoliti systemisování druhého místa farářského v nějakém sboru, i když plné služné jeho ve sboru tom není zajištěno, může se to státi jen pro takové sbory, které čítají nejméně 2500 duší. Třetí místo farářské s nárokem na příspěvky ze státní dotace může se systemisovati jenom tehdy, čítá-li sbor více než 4500 duší, avšak v obou těchto případech musí se sbor dříve dohodnouti se synodní radou ohledně výše platu.

(1) Volitelnost k úřadu kazatelskému předpokládá úplnou mravní zachovalost. Za faráře volitelni jsou pak ti, kdož získali dekret volitelnosti v církvi Českobratrské evangelické a dovršili 26. rok věku; ti, kdož nedovršili 26. roku, jsou volitelni jen za vikáře. Kandidátům mladším, kteří měli aspoň jeden rok praxe a jsou-li aspoň 24letí, může synodní rada v naléhavých případech na žádost sboru uděliti dispens od vyžadovaného věku.

(2) Uchází-li se o úřad farářský nebo vikářský cizinec, musí prokázati, že jest způsobilý k úřadu takovému podle předpisů své církve a vlasti, a musí také vykonati zvláštní zkoušku před komisí ustanovenou synodní radou (§ 76, 3). Synodní rada je povinna zkoumati podle vysvědčení dotyčného kandidáta, zdali jeho všeobecné a odborné vzdělání odpovídá požadavkům, jež církev na své kandidáty úřadu farářského ve svém studijním a zkušebním řádu klade. Ve výjimečných případech, při známé vynikající kvalifikaci kandidátově, může býti rozhodnutím synodní rady od této zvláštní zkoušky upuštěno.

(3) Tatáž ustanovení platí i pro příslušníky Československé republiky, kteří nabyli i všeobecného i odborného vzdělání v cizině a v některé evangelické církvi zahraniční byli ordinováni, jakož i pro ty, kteří v některé jiné evangelické církvi v Československé republice ordinováni byli.

(4) Duchovní církví jiných než evangelických, kteří žádají za přijetí do řad kandidátů duchovenské služby v Českobratrské církvi evangelické, mohou býti výjimečně připuštěni synodní radou za kazatele Českobratrské církve evangelické, vyhoví-li těmto podmínkám:

a) mají-li svědectví bezúhonného života a opravdovosti náboženské,

b) přistoupí-li k Českobratrské církvi evangelické,

c) prokáží-li se maturitním vysvědčením z gymnasia,

d) vykonají-li před zkušební komisí, zřízenou synodní radou, s prospěchem zkoušku z předmětů, které synodní rada určí,

e) prohlásí-li, že s učením Českobratrské církve evangelické souhlasí a podepíší-li revers kazatelský této církve,

f) přijmou-li ordinaci církve Českobratrské evangelické.

(5) Synodní radě náleží, aby uvážila veškeré okolnosti a prozkoumala bedlivě kvalifikaci žadatelovu, ke zkoušce jej připustila či odmítla. Z nálezu odmítavého není žádného odvolání. Připustí-li synodní rada žadatele ke zkouškám a vyhoví-li kandidát veškerým podmínkám jemu synodní radou uloženým, může býti žadatel ordinován a připuštěn provisorně na tři roky za vikáře nebo faráře Českobratrské církve evangelické. Po uplynutí tří let může býti žadatel na základě nově podané své žádosti synodem přijat definitivně a nabýti dekretu volitelnosti za faráře. Byl-li dotyčný provisorně již zvolen za faráře, může býti bez další volby, souhlasí-li s tím staršovstvo, na témž sboru potvrzen za faráře definitivně.

(6) Dekrety volitelnosti vydává synodní rada podle ustanovení zkušebního řádu bohosloveckého.

(7) Ztráta volitelnosti nastává vzdáním se kazatelského úřadu a služby v církvi Českobratrské vůbec, anebo přijetím úřadu nebo povolání jiného, leč by na žádost dotyčného synodní rada se usnesla jej i dále vésti v seznamu volitelných kandidátů farního úřadu. Ale je-li dotyčný více nežli pět let mimo službu církevní, pozbývá volitelnosti a i oprávnění v zastoupení vykonávati služebnosti církevní. Toto poslední ustanovení neplatí pro katechety, profesory Husovy fakulty bohoslovecké v Praze, vojenské duchovní a úředníky církevní správy.

Faráři se volí po pravidle na doživotí. Ti však, kdož neztrávili ve službě církevní, buď jakožto vikáři nebo jako faráři aspoň tři roky, jsou voleni za faráře prozatímně. Po třech letech celkové své služby církevní stávají se definitivními, jestliže se sborové shromáždění do měsíce po uplynutí tříletí neusnese vykonati novou volbu faráře. Definitivní potvrzení platí na doživotí.

Vikáři a diakoni se nevolí na doživotí. Úřad jejich pomíjí vypršením doby, na kterou byli povoláni podle vokační listiny, aneb nebyla-li doba určena, vypršením výpovědní lhůty po výpovědi dané staršovstvem. Vikář synodního seniora neb seniora, jichž úřad pominul, přidělí se, souhlasí-li, tomu, kdo vykonává úřad předešlého, eventuelně i nově zvolenému nástupci jeho. Byl-li vikář zvolen k pomoci farářově na neurčitou dobu a bez určení výpovědní lhůty a zemřel-li farář neb odešel ze služby na sboru dotyčném, pomine úřad vikáře toho, avšak vikář ten může, poskytuje-li mu sbor plat, i nadále býti pomocníkem administrátorovým až do nového obsazení úřadu farního. Totéž se týká i vikáře voleného s určitou výpovědní lhůtou, ale tak, že když farář zemřel, aneb ze služby odešel, pomine úřad vikáře i bez výpovědi, když lhůta výpovědní od odejití faráře uplynula. Jestliže vikář pracoval na některém sboru 15 let, může býti tím sborem volen se svolením synodní rady vikářem na doživotí. Volba se koná podle ustanovení § 73 celým sborem.

Místo faráře se uprázdní:

a) úmrtím;

b) odchodem na odpočinek;

c) když farář nebyl podle § 70 při definitivní volbě znovu zvolen;

d) když byl farář pro těžkou chorobu, která mu trvale znemožňuje vykonávání úřadu, od synodní rady na základě jednání se sborem a seniorátním úřadem přeložen na odpočinek;

e) přeložením na jiné působiště aneb na odpočinek podle § 67;

f) vystoupením z Českobratrské církve evangelické;

g) pravoplatným nálezem disciplinárním, znějícím na zbavení úřadu;

h) dobrovolným vzdáním se úřadu. V tomto případě podá farář resignaci staršovstvu a seniorovi, ten pak ji předloží synodní radě k potvrzení, vyšetře dříve, nevázne-li snad onen farář nějak v pracích svých úředních. Není-li takovéto závady, musí resignace býti přijata;

i) ztrátou státního občanství;

j) přijetím povolání mimo Českobratrskou církev evangelickou.

Uprázdní-li se místo farářské, podá o tom staršovstvo zprávu seniorovi s návrhem, jak by se úřad ten měl prozatímně zastupovati, načež senior zařídí, čeho jest potřebí.

(1) Připravovati a říditi volbu faráře jest povinností staršovstva. Staršovstvo má na vůli veřejně ohlásiti, že místo je uprázdněno. Pak uchazečům podá zevrubnou zprávu o povinnostech a příjmech s místem tím spojených. Staršovstvo je povinno zaslati jména těch, kdož se o místo ucházejí nebo by volbu přijali, synodní radě a ta doporučí sboru tři nejvhodnější kandidáty, po případě dva neb jednoho, při čemž není vázána na kandidáty staršovstvem jí oznámené. Když dojde tento návrh, pro nějž se ustanovuje lhůta 30 dní od podání, určí staršovstvo čas volby. Poté dá volbu ohlásiti předepsaným způsobem (§ 10) a ustanoví volební komisi. Předsedou jejím jest administrátor, případně druhý farář dotyčného sboru. Jestliže jest předseda spřízněn s některým z kandidátů až do třetího stupně, aneb uchází-li se sám o místo, povolá senior k řízení volby jiného faráře, který v tom není súčastněn.

(2) Voliti faráře přísluší všem hlasovným členům sboru a nemůže býti právo toto přeneseno na zastupitelstvo. Členové nejsou při volbě vázáni doporučením synodní rady ani staršovstva neb zastupitelstva. Listina hlasovných členů musí býti před volbou aspoň 14 dní vyložena k nahlédnutí v sídle farního úřadu. Reklamace přijímá staršovstvo do 6 dnů před volbou a rozhoduje o nich.

(3) K platnosti volebního jednání se vyhledává, aby byli všichni hlasovní údové k volbě řádné pozvání.

(4) Volba může býti staršovstvem ustanovena a ohlášena členům sboru na jeden určitý den a určitou dobu. Nesejde-li se k ní nadpoloviční většina hlasovných členů, nemůže býti vykonána, nýbrž po protokolárním zjištění, že při první volební schůzi nesešel se nadpoloviční počet voličů, musí býti stejným způsobem učiněno pozvání k volbě druhé, při které se volba vykoná pravoplatně za každého počtu súčastněných hlasovných členů.

(5) Volba faráře, jakož i jiné volby sborové mohou se konati také na více místech. V tomto případě musí býti pro každé z těchto míst ustanovena místní volební komise, jejímžto předsedou musí býti jeden ze starších. Tato komise má za úkol pouze sebrati hlasy, sečísti je, vložiti do obálky, obálku tu zapečetiti a poslati ji hned do ústředí sborového spolu se zápisem obsahujícím počet a jména súčastněných voličů, dobu a trvání volby a podpisy místní volební komise. Skrutinium vykoná ústřední volební komise v sídle sboru. Volba se konati musí ve všech volebních místech jeden a týž den.

(6) V případech, kde se koná volba jen na jednom místě a kde jest pouze jedna volební komise, může volba faráře býti ustanovena a ohlášena i na několik dní a když by se v těchto napřed ustanovených a ohlášených dnech nesúčastnil nadpoloviční počet hlasovných údů, může se volba prodloužiti i na další dny, až by se dosáhlo nadpoloviční většiny. Po vykonání skrutinia nemůže volba býti prodloužena.

O vykonané volbě zpraví staršovstvo sbor při příštím shromáždění chrámovém, zvoleného pak tím, že mu zašle povolací listinu. Když pak zvolený potvrdí na listině této, že volbu přijímá, podá staršovstvo skrze seniora žádost k synodní radě za potvrzení volby a připojí k žádosti té kromě povolací listiny ještě dva opisy její, dále protokol volební, seznam všech hlasovných členů, jakož i těch, kdož se volby súčastnili, potom i křestní list, list domovský, osvědčení o státním občanství a dekret volitelnosti zvoleného a také, nebyl-li ordinován už před tím, revers kazatelský. Zvolený jest povinen podepsati listinu vokační do jednoho měsíce po obdržení. Nepodepíše-li ji do té doby, má se za to, že volbu nepřijal. Volba, která do šesti měsíců po vykonání nebyla synodní radě ohlášena k potvrzení, pozbývá platnosti.

Kdo se o místo faráře ucházel, aneb přisvědčil, že by volbu přijal, je povinen, byl-li zvolen, povolání přijmouti a nejméně tři léta úřad zastávati. Jestliže povolání nepřijme aneb opustí úřad před uplynutím tří let, nahradí sboru na žádost staršovstva útraty volební, jak je vyměří seniorátní výbor.

(1) Volby farářů a vikářů potvrzuje synodní rada. Dříve než tak učiní, oznámí jméno zvoleného s daty a doklady osoby jeho se týkajícími zemskému úřadu. Jestliže ten do měsíce od oznámení neprojeví proti osobě zvoleného námitek, může synodní rada předsevzíti potvrzení volby.

(2) Při potvrzení má se zkoumati nejen, zdali se volba konala v souhlasu s církevním zřízením, nýbrž i zdali listina povolací jest správná. Synodní rada má také povinnost odmítnouti potvrzení, jestliže důchody farářovy, listinou povolací zajištěné, jsou nižší nežli byly (v poměru služební doby) zajištěny vokační listinou faráři předešlému, nebo jsou-li na majetkové poměry sboru nízké.

(3) Je-li volen za faráře nebo vikáře cizozemec, musí zvolený, nežli může býti potvrzen, nabýti československého státního občanství.

(4) Do nového působiště nesmí se farář přestěhovati před svým potvrzením, leč se svolením synodní rady. Jestliže by byl zvolen někdo, kdo už jinde farářské místo zastával, nesmí toto své dosavadní působiště opustiti před řádným propuštěním z něho.

(5) Volby diakonů potvrzuje seniorátní výbor (§ 86, 17.).

Nově zvolený farář nabývá veškerých práv svého úřadu i příjmů s úřadem jeho spojených, jakmile po svém potvrzení se do sboru přestěhoval a úřad svůj řádně převzal. Slavnostní uvedení zvoleného v úřad přísluší seniorovi.

V.

(1) Seniorát je svaz sborů v určitém obvodu spojených k společné správě církevní a činnosti náboženské, dobročinné, diasporní a misijní.

(2) Každý sbor Českobratrské církve evangelické musí býti přičleněn k některému seniorátu. Činiti změny ve složení seniorátů nebo rozmnožiti jejich počet náleží do pravomoci synodu, avšak seniorátní konventy, jichž se změna týká, musí se o tom vyjádřiti. Všecky změny ve složení seniorátů oznámí se ministerstvu školství a národní osvěty.

(3) Povinnosti a práva seniorátu vykonávají seniorátní shromáždění, seniorátní výbor a senior.

(1) Členy seniorátního shromáždění jsou:

a) členové seniorátního výboru;

b) všichni v činné službě jsoucí faráři příslušného seniorátu, jakož i vikáři, kteří jsou duchovními správci na farních sborech na místě farářů aneb které uzná seniorátní shromáždění za plnoprávné členy;

c) poslanci volení staršovstvem farního sboru podle § 45, 13.;

d) jeden poslanec každého filiálního sboru;

e) jeden zástupce učitelů církevních škol národních, kterého sobě zvolí definitivní učitelé ze svého počtu, pokud počet ten neklesne pod tři, jakož i nejstarší ředitel církevních středních škol v seniorátě.

Volba se může konati buď při shromáždění těchto učitelů svolaném seniorem, neb písemným hlasováním, jež se zašle seniorovi, který povolaje ještě jednoho staršího provede skrutinium.

(2) Vikáři a učitelé církevních škol a činní diakoni, kteří aspoň tři léta po své zkoušce ve službě církevní ztrávili, jakož i faráři ve výslužbě bydlící v obvodu seniorátu mají právo poradní.

(3) Člen synodní rady může býti volen za člena seniorátního konventu.

(4) Vedle poslanců uvedených pod c), d) a e) voliti jest stejný počet jejich náhradníků. Opětná volba poslanců i náhradníků je dovolena.

(5) Seniorátní konvent má právo povolati na základě návrhu seniorátního výboru jednoho z katechetů působících v obvodu jeho do svého shromáždění s hlasem poradním.

(1) Řádná shromáždění seniorátní konají se každý druhý rok, mimořádná podle potřeby.

(2) Senior vyzývá před každým shromážděním k volbě poslanců a svolává konvent, při čemž členům oznámí předměty a pořad jednání.

(3) Konvent zahajuje a řídí senior, kdyby nemohl, seniorátní kurátor, a dále náměstek seniorův. Pro každé zasedání volí si shromáždění zapisovatele, po pravidle aklamací.

(4) Před započetím jednání se seniorátní shromáždění usnáší o pochybnostech vzniklých stran platnosti voleb a omluvách členů, kteří se nedostavili, i o povolání náhradníků.

(5) Seniorátní shromáždění se usnáší také o dnu a místě budoucího shromáždění.

Seniorátnímu shromáždění přísluší:

1. rokovati o stavu a potřebách jednotlivých sborů a o práci v nich konané, zvláště co se týká shromáždění chrámových, cvičení mládeže, kázně a mravů, péče o chudé a práce lásky k bližnímu, a to podle zprávy, kterou senior na základě zpráv staršovstev všech sborů, různých seniorátních odborů, jakož i svých visitací shromáždění podá;

2. jednati o stavu a potřebách seniorátu podle zprávy seniorovy i o činnosti jeho vlastní i seniorátního výboru. Zprávy seniorovy mají býti pokud možno vždy vytištěny a aspoň týden před shromážděním zaslány všem jednotlivým členům;

3. rokovati a usnášeti se o návrzích staršovstev neb seniorátního výboru neb o předlohách zaslaných synodní radou, ať se týkají záležitostí seniorátních či celé církve Českobratrské;

4. jednati a usnášeti se o došlých peticích, o podnětech porad seniorátních i odborů seniorátních a o návrzích učiněných jednotlivými členy, jestliže byly podporovány aspoň čtvrtinou přítomných;

5. jednati o případných stížnostech na faráře, vikáře, starší, na seniora, nebo seniorátní výbor a předkládati usnesení o tom synodní radě. Jednání a usnášení se musí díti bez účasti těch, jichž se to týká; má-li se rokovati o stížnosti na seniorátní výbor, zvolí si seniorátní shromáždění zvláštního předsedu, který není členem seniorátního výboru;

6. rokovati, po případě usnášeti se o mravní i hmotné podpoře snah o zakládání nových sborů a kazatelských stanic, o podpoře práce misijní a vnitromisijní, činnosti dobročinné a sociální;

7. usnášeti se o sloučení a zrušení sborů (§§ 23—26);

8. usnášeti se o statutech seniorátních, o změnách ve složení seniorátů a o povolání seniorátních vikářů;

9. zkoumati i schvalovati účty seniorátní pokladny i všech fondů seniorátem spravovaných, povolovati náklad na seniorátní výdaje, jmenovitě na seniorátní vikáře (§ 94, 5.), i na podpory osobám nebo sborům, nebo důležitým církevním podnikům. K tomu cíli může seniorátní shromáždění ukládati sborům poměrné příspěvky;

10. rozhodovati o prozatímních opatřeních seniorátního výboru a usnášeti se o opatřeních dalších;

11. voliti odbory buď dočasné nebo stálé ke zvláštním pracím a rozhodovati o zprávách a předlohách těchto odborů;

12. voliti ze sebe výbor seniorátní, totiž seniora, konseniora, seniorátního kurátora a jeho zástupce a dva náhradníky (jednoho faráře a jednoho staršího) vesměs na šest let s výjimkou doplňovacích voleb podle § 85, 6. Seniorátní kurátor a jeho zástupce, když jejich úřad jakožto starších pominul a oni nebyli znovu voleni do staršovstva, podrží přes to své mandáty až do příštího seniorátního shromáždění. Když následkem úmrtí nebo odstoupení některého člena výboru seniorátního nastoupí na jeho místo náhradník, koná funkci do příštího konventu.

Volby seniora, konseniora a seniorátního kurátora i jeho zástupce, jakož i jejich náhradníků, potřebují schválení synodní rady a ta jména zvolených oznámí ministerstvu školství a národní osvěty;

13. usnášeti se na doporučení nebo nedoporučení podniků nebo ústavů nesoucích jméno Českobratrské církve evangelické neb dožadujících se mravní i hmotné pomoci církevní veřejnosti, voliti i zástupce, kterým by byl svěřen dozor na příslušný ústav nebo podnik;

14. voliti poslance do synodu ze svých členů a jejich náhradníky;

15. usnášeti se o návrzích pro synod.

Důležité předměty, o kterých má shromáždění jednati, jest dříve odkázati k předběžnému probrání jednomu neb několika odborům, voleným z jeho členů. Volby ty se dějí aklamací.

Protokoly o seniorátním shromáždění předkládá senior synodní radě k stvrzení. Potom oznámí seniorátní výbor všem sborům učiněná platná usnesení s vyzváním, aby je staršovstva vzala na vědomí, po případě provedla a o tom i zprávu podala výboru seniorátnímu.

Vedle shromáždění seniorátních mají se konati také pravidelné porady starších, kazatelů, církevních učitelů, učitelů náboženství a církevních pracovníků vůbec a svolává je i předsedá jim senior, nebo komu by on to svěřil. Není-li při svolání výslovně ustanoveno jinak, jsou porady ty přístupny všem členům církve. Mají účel poradný, přípravný a propagační a mohou předkládati své podněty a návrhy seniorátnímu shromáždění.

(1) Seniorátní výbor skládá se ze seniora jako předsedy, konseniora, seniorátního kurátora a jeho zástupce. Náhradníci nejsou stálými členy seniorátního výboru; mohou býti zváni k sedění jeho, ale platný hlas mají, když zastupují řádného člena.

(2) Senior, konsenior, jakož i jeden z náhradníků volí se z farářů, seniorátní kurátor a jeho zástupce i druhý náhradník ze starších, pokud jsou členy konventu.

(3) Konsenior zastupuje seniora, když by toho bylo potřebí, a podle potřeby dělí se s ním o práci v seniorátě; v tomto případě má nárok na odměnu určenou seniorátním výborem.

(4) Seniorátní kurátor zastupuje seniora v předsedání v seniorátním shromáždění, po případě i v seniorátním výboru; buď on aneb jeho zástupce jest pokladníkem seniorátním, nezvolí-li seniorátní shromáždění pokladníka zvláštního.

(5) Je-li zvolen za člena seniorátního výboru někdo, kdo je již členem synodní rady, musí se, přijme-li volbu, členství v synodní radě vzdáti.

(6) Zemře-li nebo vzdá-li se senior, zastupuje jej konsenior, při úmrtí nebo odstoupení seniorátního kurátora nastupuje jeho zástupce a na místo konseniora, event. zástupce kurátorova, nastupují příslušní náhradníci jejich. Všichni tito pak vykonávají svůj úřad až do příštího konventu, který provede volbu na místa uprázdněná úmrtím nebo resignací, platnou do konce vypršení šestiletí všech členů.

(7) Seniorátní výbor rozhoduje většinou hlasů, předseda hlasuje rovněž a při rovnosti hlasů rozhoduje. Seniorátní výbor může jednati a usnášeti se i písemně a usnesení jeho vykonává po pravidle senior.

(8) Resignaci člena seniorátního výboru přijímá, po případě o ní rozhoduje synodní rada.

Seniorátnímu výboru přísluší vedle práv a povinností uvedených v jiných oddílech tohoto zřízení:

1. připravovati předlohy pro seniorátní shromáždění, navrhovati odbory pro jeho zasedání, jakož i složení a úkol jejich;

2. vykonávati usnesení seniorátního shromáždění;

3. spravovati seniorátní pokladnu i fondy, předkládati seniorátnímu shromáždění účty ke schválení, jakož i po případě rozpočet seniorátní;

4. dohlížeti ke správě církevního, školního a fondového jmění všech jednotlivých sborů, za kteroužto příčinou může seniorátní výbor i osobně ve sborech provésti kontrolu pokladny a hospodářství sborového;

5. zkoumati a schvalovati účty všech sborů a stanic; zkoumati koupě nebo prodeje sborových nemovitostí, posuzovati zamýšlené nové stavby církevní a zasílati posudky a návrhy o tom synodní radě k rozhodnutí, pokud nemůže rozhodnouti ve vlastním oboru působnosti;

6. posílati synodní radě výpis z účtů jmění seniorátního, jakož i výpisy z účtů všech sborů;

7. dávati posudky o sborových statutech a posílati je synodní radě ke schválení (§ 34);

8. dohlížeti na náboženský a církevní život ve sborech a zasahovati v něj, když toho žádá potřeba, buď z vlastního počinu nebo z podnětů vycházejících ze sborů, po případě vyžádati si o příslušné věci posouzení nebo rozhodnutí seniorátního shromáždění;

9. vznikne-li potřeba, dáti návrh ke kárnému řízení příslušnému kárnému výboru;

10. donucovati sborové funkcionáře zdráhající se vykonávati uloženou jim povinnost k poslušnosti nejprve důtkou, a kdyby ta zůstala bez výsledku, pořádkovou pokutou do výše 100 Kč ve prospěch všeobecného církevního fondu, jakož i tím, že seniorátní výbor dá uloženou povinnost vykonati delegovanými zástupci na účet neposlušného funkcionáře. Také může seniorátní výbor věc takovou oznámiti konventu a synodní radě;

11. urovnávati sborové rozepře, rozhodovati o námitkách a stížnostech proti volbám starších nebo zastupitelů;

12. v naléhavých případech zastaviti činnost staršovstva a učiniti opatření prozatímní (§ 53);

13. rozhodovati o odloučení obcí nebo částí jejich od sboru ke sboru (§ 28);

14. usnášeti se, po případě podávati posudky o změnách ve složení sborů, o zrušení nebo spojení jich, pak posudky a návrhy o tvoření sborů nových, schvalovati, po případě zřizovati kazatelské stanice podle § 30;

15. schvalovati usnesení sborového shromáždění o zřízení zastupitelstva a počtu starších;

16. podávati na požádání zprávu seniorátnímu shromáždění nebo synodní radě o všech věcech, týkajících se poměrů sborových i seniorátních, a dáti nahlédnouti do svých spisů;

17. zkoumati a potvrzovati volby diakonů.

(1) V seniorovi se soustřeďuje veškerá působnost seniorátu.

(2) Místem jeho úřadování je sídlo jeho farářské. Volitelný za seniora jest každý v úřad uvedený a úřadující farář v seniorátě. Senior se volí v seniorátním shromáždění na šest let; léta se počítají ode dne, kdy byla volba potvrzena. Dosavadní senior může býti zvolen znovu, ale jen ještě na jedno šestiletí. Kdo dovršil 70. rok věku svého, přestává býti seniorem.

(3) Volba jest tajná a děje se vždy volebními lístky podle ustanovení § 13.

(4) Při volbě předsedá seniorátní kurátor nebo jeho zástupce. Skrutinium se vykoná hned v seniorátním shromáždění a sepíše se o volbě zvláštní protokol. Protokol ten pošle předseda volby synodní radě se žádostí za schválení volby a potvrzení zvoleného. V úřad uvádí seniora synodní senior aneb některý k duchovnímu úřadu ordinovaný člen synodní rady, jí delegovaný. Je-li týž senior zvolen znovu, uvádění v úřad se nekoná.

(1) Senior dostává funkční plat, jehožto výši stanoví synod a o jehož vyplácení ze státní podpůrné dotace požádá synodní rada, dokud taková dotace bude.

(2) Seniorátní shromáždění může se usnésti, že má býti seniorovi dán vikář. Toto usnesení potřebuje schválení synodu podle návrhu synodní rady. V tom případě volí vikáře seniorátní výbor a plat obstarává seniorát a synodní rada.

Seniorovi kromě povinností naznačených v tomto zřízení jinde přísluší:

1. dohlížeti k působení a obcování farářů, vikářů a diakonů, kandidátů bohosloví, starších, učitelů a jiných církevních pracovníků v seniorátě, pečovati o jejich další vzdělání, a to svoláváním porad kazatelů, starších, učitelů a j.; podporovati je v působení jejich, uváděti faráře a vikáře v úřad, dávati jim dovolenou na šest až třicet dnů, požadovati při tom zprávu o zastoupení příslušného faráře a oznámiti udělení dovolené synodní radě, pečovati se staršovstvem o zatímní administraci sboru, je-li farář nemocen, aneb je-li farní úřad uprázdněn; míti v evidenci studující a kandidáty bohosloví, oznamovati jejich jména a podávati o nich a jejich studiích zprávu synodní radě; činiti návrhy, aby farář nebo vikář, odchází-li ze sboru, byl zproštěn svého úřadu; tento návrh může se však učiniti jen tenkrát, když se senior přesvědčil, že dotyčný kazatel neváznul nějak ve svých úředních pracích v dosavadním sboru; konati přípravy k jednání seniorátního shromáždění a svolávati je (§ 80, 2.), jakož i podávati mu zprávu na základě zpráv staršovstev všech sborů (§ 81, 1.);

2. dohlížeti na náboženskou výchovu mládeže školní i dospívající, míti dozor na veškeré vyučování náboženství; jednati se školními úřady ve věcech vyučování náboženství na školách obecných i občanských. Ve věcech vyučování náboženství na školách středních jedná se školními úřady synodní rada;

3. konati visitace nejméně dvakrát za funkční období v každém sboru, o visitaci podávati zprávu seniorátnímu shromáždění a synodní radě;

4. zkoumati a potvrzovati volby učitelů náboženství;

5. pečovati o dobrý pořádek a bezpečné uschování seniorátního archivu, jakož i o řádné odevzdání jeho seniorovi novému. Umřel-li senior, přezkoumá archiv konsenior v přítomnosti seniorátního kurátora nebo jeho zástupce a s jeho pomocí doplní inventární seznam a převezme archiv ve svou odpovědnost; rovněž přísluší seniorovi přijímati duplikáty matriční z farních úřadů, revidovati a schvalovati je; po schválení jich jest jeho povinností odeslati je synodní radě;

6. podávati na požádání zprávu synodní radě nebo synodnímu seniorovi o záležitostech seniorátu, i jest senior povinen opatřiti si k tomu potřebné informace.

VI.