Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

(1) Organizace poskytují nápravně výchovným ústavům za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 3). Mzdu za práci poskytují podle ustanovení zákoníku práce a mzdových předpisů.

(2) Pracovní čas, pracovní podmínky a podmínky pro uložení přesčasové práce jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků. Náčelník ústavu může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy;4) nad tuto hranici může práci přesčas povolit na návrh ministra spravedlnosti vlády republiky.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

32. V § 29 odst. 4 se vypouští poslední věta.

33. § 30 zní:

Posláním kulturně výchovné práce je vytvářet u odsouzených uvědomělý vztah ke společnosti založený na zásadách občanské morálky a kultury. Je zaměřena především na výchovu odsouzených k zachovávání zákonů a pravidel občanského spolužití, k poctivému poměru k práci, k ochraně všech forem vlastnictví, jakož i na celkové zvyšování všeobecného vzdělání odsouzených a jejich kulturní úrovně.“.

34. Za § 34 se vkládá nový § 34a, který zní:

Za škodu způsobenou odsouzenému ve výkonu trestu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů v organizaci nebo v ústavu odpovídá organizace nebo ústav podle zvláštních předpisů.5) Obdobně odpovídá organizace nebo ústav odsouzenému za škodu vzniklou pracovním úrazem, nemocí z povolání6) a za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.7)“.

35. V § 42 se slova „pracujícího člověka“ nahrazují slovem „občana“.

36. § 46 se vypouští.

37. § 48 včetně nadpisu zní:

(1) Na nápravě odsouzených se zúčastňují i církevní organizace a zájmová sdružení občanů, působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy a mající vztah k odsouzenému, zejména tím, že jejich pověření zástupci mohou po dobu výkonu trestu udržovat s odsouzenými osobní styk, zajímat se o jejich chování ve výkonu trestu a pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jejich budoucí život. Na požádání je správa ústavu informuje o stavu a o chování odsouzeného.

(2) Nápravně výchovné ústavy umožňují konat v době pracovního klidu společné náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí ústavní řád (§ 18).“.

38. V § 49 odst. 1 se slova „společenskými organizacemi“ nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

39. V § 50 se z nadpisu vypouští slovo „hospodářských“, z odstavců 1 a 3 se vypouští slovo „hospodářské“, z odstavce 2 se vypouští slovo „hospodářská“, z odstavce 2 se vypouští slovo „okresního“, v odstavci 3 se slova „společenskými organizacemi“ nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

40. Dosavadní text § 52, v kterém se slova „pracujícího člověka“ nahrazují slovem „občana“, se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

„(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, ústav zabezpečí její plnění vyučováním místo výkonu práce.“.

41. V § 53 odst. 2 se slova v závorce „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“.

42. § 54 včetně nadpisu zní:

(1) V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé nejsou stanoveny nápravně výchovné skupiny; rozsah práv a omezení mladistvých je vymezen jednotně.

(2) V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé se mladiství rozdělují do kolektivů podle povahových vlastností, pracovních schopností, druhu a závažnosti spáchaného činu, recidivy a výměry trestu tak, aby byli odděleni zejména mladiství, u kterých je možnost účinnějšího ovlivnění nápravně výchovnou činností, mladiství s kladným vztahem k práci a společnosti, odsouzení za trestné činy spáchané z nedbalosti a trestné činy menší společenské nebezpečnosti, prvně trestaní mladiství od mladistvých narušených, odsouzených za zvlášť závažné trestné činy, organizátorů a vedoucích skupinové trestné činnosti a agresivních mladistvých, a podle možnosti i od těch, kteří z výkonu trestu předtím uprchli, nebo se o to pokusili.“.

43. § 55 včetně nadpisu zní:

Mladistvý vykonávající trest v nápravně výchovném ústavě pro mladistvé smí přijímat návštěvy v rozsahu, který se stanoví se zřetelem na zájem upevnění vztahu mladistvého k rodině, na posilnění výchovného vlivu výkonu trestu. Návštěvy příbuzných smí přijímat nejméně jednou za týden.“.

44. § 56 odst. 1 zní:

„(1) Kázeňskými tresty u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé jsou:

a) důtka,

b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až do dvou měsíců,

c) propadnutí věci,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 10 dnů,

e) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 10 dnů,

f) umístění do samovazby až do 10 dnů.“.

45. V § 59 se slova „i krajské“ nahrazují slovy „v mezích své působnosti i“.

46. V § 60 se slovo „hospodářské“ vypouští a slova „společenskými organizacemi“ se nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

47. V § 61a odst.2 se vypouští slovo „socialistické“.

48. § 62a se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou oprávněni v nebezpečí při plnění služebního úkolu požádat každého o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vydal vážnému ohrožení sebe anebo blízkou osobu.“.

49. V § 64 se vypouští odstavec 2. Zároveň se zrušuje označení odstavců.

50. § 65 zní:

(1) Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady se nemohly uhradit srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2).

(2) Podle odstavce 1 hradí odsouzený náklady výkonu trestu i po dobu léčebně preventivní péče, která byla potřebná, protože si úmyslně způsobil nebo jinému dovolil způsobit mu újmu na zdraví nebo bez závažných důvodů se odmítl podrobit lékařskému zákroku, ke kterému dal podnět anebo předcházející souhlas. V těchto případech je odsouzený povinen nahradit i zvýšené náklady ochrany a dopravy do zdravotnických zařízení.

(3) Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá náčelník ústavu. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení spolu s dalšími podrobnostmi o jejich náhradě určí ministr spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 300 Kčs; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.“.

51. Za § 65 se vkládá nový § 66, který zní:

(1) Výkon rozhodnutí, kterým se uložila povinnost nahradit škodu (§ 32) a náklady výkonu trestu, náklady ochrany a dopravy a náklady předvedení (§ 65), uskutečňuje srážkami ze mzdy8) nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů ta organizační složka Sboru nápravné výchovy, která pohledávku spravuje.

(2) Podle odstavce 1 se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.9)“.

52. V § 67 se vypouští slovo „hospodářské“.

53. Za § 67 se vkládá nový § 67a, který zní:

(1) Jestliže utrpěl poškození na zdraví nebo smrt občan v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Sboru nápravné výchovy nebo jeho příslušníkům na jejich žádost (§ 62a odst. 4) anebo s jejich vědomím, vzniklou škodu uhradí stát obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením určí,

a) v kterých případech a v jakém rozsahu patří občanovi, který poskytl pomoc, a členovi závodní stráže (dále jen „pracovník“), který utrpěl poškození na zdraví při střežení nebo v souvislosti s ním (§ 67), jednorázové mimořádné odškodnění,

b) v kterých případech a jak se zvyšuje jednorázové odškodnění patřící podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po pracovníkovi usmrceném při střežení nebo v souvislosti s ním, nebo po občanovi, který poskytl pomoc, a kdy lze takovéto odškodnění přiznat osobám, které byly na něho odkázány výživou.

(2) Občanovi se uhradí i škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se uhrazuje skutečná škoda, a to uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné nebo účelné, uhrazuje se v penězích. Poškozenému se však může přiznat náhrada nákladů spojených s obstaráním nové věci jako náhrady za věc poškozenou; to platí i v případě, že se náhrada věcné škody poskytuje pracovníkovi, kterému škoda vznikla při střežení nebo v souvislosti s ním.

(3) Škodu, kterou způsobil občan v souvislosti s pomocí poskytnutou Sboru nápravné výchovy nebo jeho příslušníkům, a věcnou škodu, která jinému občanovi vznikla v důsledku opatření nevyhnutných při plnění služebních úkolů příslušníky Sboru nápravné výchovy, hradí stát.

(4) Právo na náhradu škody za poskytnuté plnění vůči tomu, kdo za ni odpovídá poškozenému podle občanského zákoníku, není předcházejícími ustanoveními dotčeno.

(5) Náhradu škody podle odstavců 1 až 3 poskytuje v zastoupení státu příslušné ministerstvo spravedlnosti.“.

54. § 71 se doplňuje novým odstavcem 4, který zní:

„(4) Pokud je zřejmé, že odsouzený, který vykonává trest ve vojenském nápravném útvaru, bude před jeho vykonáním propuštěn z činné služby a nejsou-li splněny podmínky pro upuštění od výkonu zbytku trestu nebo pro jeho podmíněné propuštění na svobodu, soud rozhodne, že dnem propuštění z činné služby se odsouzený pro výkon zbytku trestu přeřadí do nápravně výchovného ústavu a zařadí ho zpravidla do první nápravně výchovné skupiny.“.

Čl. II

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 116 občanského zákoníku.

2) § 33, § 41 odst. 2, § 165 a § 166 odst. 2 trestního řádu.

3) § 135 odst. 2 písm. a), b), c), f) zákoníku práce.

4) § 97 odst. 1 až 3 zákoníku práce.

5) § 187, 205a a 205b zákoníku práce.

6) § 190 až 203 zákoníku práce.

7) § 204 a 205 zákoníku práce.

8) § 71 až 80 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

9) § 152 odst. 1 písm. a) trestního řádu.