Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody

(1) Trest se vykonává v nápravně výchovných ústavech, v nápravně výchovných ústavech pro mladistvé a ve vojenských nápravných útvarech. V ústavech pro výkon vazby je možné zřizovat samostatná oddělení pro výkon trestu.

(2) Nápravně výchovné ústavy, nápravně výchovné ústavy pro mladistvé a ústavy pro výkon vazby (dále jen „ústavy“) zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti České republiky a ministr spravedlnosti Slovenské republiky (dále jen „ministr spravedlnosti“). Vojenské nápravné útvary zřizuje a zrušuje ministr národní obrany České a Slovenské Federativní Republiky.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3 a věta za středníkem zní: „při ministerstvu spravedlnosti je možné k prohloubení vědeckosti a zvýšení účinnosti nápravně výchovné činnosti zřídit poradní orgán.“.

4. V § 4 se slova „a socialistické organizace“ nahrazují slovy „organizace a zájmová sdružení občanů“ a slova „oddíl 13“ včetně závorek se nahrazují slovy „České republiky a Sboru nápravné výchovy Slovenské republiky (dále jen „Sbor nápravné výchovy“)“.

5. Nadpis druhého oddílu zní:

„ Oddíl 2

6. § 5 odst. 1 zní:

„(1) Trest se vykonává odděleně podle pohlaví a odděleně na dospělých a mladistvých. V ústavech se trest vykonává diferencovaně ve třech nápravně výchovných skupinách.“.

7. V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Do ústavů se k prohloubení výchovného vlivu výkonu trestu odsouzení rozdělují podle nápravně výchovných skupin. O tom, do které nápravně výchovné skupiny se odsouzený zařadí, rozhoduje soud. O tom, do kterého ústavu se odsouzený umístí, rozhoduje správa Sboru nápravné výchovy. Přitom se řídí konkrétními potřebami jeho resocializace, zejména aby odsouzený mohl udržovat vztahy s příbuznými (§ 12 odst. 2).“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

8. § 7 se vypouští.

9. § 8 včetně nadpisu zní:

(1) V rámci nápravně výchovných skupin se odsouzení rozdělují do kolektivů, které zpravidla společně pracují a jsou společně ubytované. Zařazování odsouzených do jednotlivých kolektivů se uskutečňuje podle věku, osobnosti, chování a vztahu k nápravně výchovné činnosti, druhu a závažnosti spáchaného činu, recidivy a výšky trestu tak, aby byli odděleni odsouzení, u kterých je možnost účinnějšího ovlivnění nápravně výchovnou činností, pachatelé odsouzení za činy spáchané z nedbalosti a méně narušení odsouzení od ostatních odsouzených.

(2) V zájmu zvýšení účinnosti nápravně výchovné činnosti s přihlédnutím na osobnost odsouzeného a možnost jeho účinnějšího ovlivnění je možno odsouzené umístit do polootevřených nebo otevřených oddělení příslušné nápravně výchovné skupiny se zmírněným režimem nápravně výchovného procesu a s rozšířenými možnostmi samosprávy.“.

10. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který včetně nadpisu zní:

(1) Výkon trestu odnětí svobody je vyloučen u těhotné ženy a ženy, která se stará o vlastní dítě mladší než jeden rok.

(2) Výkon trestu u žen, které překročily 60. rok věku, se vykonává tak, aby byl výkon trestu přiměřený tomuto věku a jejich zdravotnímu stavu, především jsou zařazovány do zvláštních kolektivů.“.

11. Dosavadní text § 10 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

„(2) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní řízení a je splněn důvod vazby podle § 67 trestního řádu, uplatní se proti němu přiměřeně omezení, která by si podle zákona vyžadoval důvod vazby, zejména odloučení spolupachatelů trestného činu, cenzura korespondence, povolování návštěv a případné nezařazování odsouzeného do práce.“.

12. § 11 odst. 1 zní:

„(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí takové materiální a kulturní podmínky života, aby byl zabezpečen jejich náležitý tělesný a duševní rozvoj. V souladu s tím se stanoví náležitosti a podmínky stravování tak, aby odpovídaly obvyklým hodnotám výživy potřebným k udržení zdraví a síly, s přihlédnutím k obtížnosti vykonávané práce. Náležitosti a podmínky ubytování a vystrojování se stanoví v souladu s obecnými hygienickými požadavky a požadavky hygienických norem na hygienická zařízení, přičemž ubytovací plocha připadající na odsouzeného musí být nejméně 3,5 m2, každý odsouzený musí mít zabezpečeno lůžko a prostor pro uložení osobních věcí. Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví.“.

13. V § 11 odst. 4 se vypouštějí slova „jakož i odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání odsouzených“.

14. § 12 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:

(1) Odsouzený smí přijímat a odesílat korespondenci bez omezení. Náčelník ústavu a jím pověřená osoba jsou oprávněni nahlédnout do korespondence odsouzeného, s výjimkou peticí, stížností, žádostí a návrhů adresovaných státním orgánům a korespondence s advokátem, adresované na jeho pracoviště.

(2) Odsouzený smí přijímat návštěvy blízkých osob1) v rozsahu stanoveném řádem výkonu trestu odnětí svobody pro nápravně výchovnou skupinu, do které je zařazen. Nejméně však jednou za 2 týdny při zařazení do I. nápravně výchovné skupiny, jednou za měsíc při zařazení do II. nápravně výchovné skupiny a jednou za 6 týdnů při zařazení do III. nápravně výchovné skupiny. Je-li to v zájmu jeho nápravy nebo je-li pro to jiný závažný důvod, může se mu povolit návštěva jiné osoby.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

15. § 13 včetně nadpisu zní:

(1) Odsouzený může odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace podle svého zájmu, duševních potřeb a vyznání víry v rozsahu, jako je to umožněno ostatním členům společnosti.

(2) V zařízeních pro výkon trestu (§ 3) jsou zřízeny knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné knihovny, v nichž si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního výběru; ministr spravedlnosti stanoví povinné vybavení knihoven právními předpisy, právnickou, jinou odbornou a náboženskou literaturou.“.

16. V § 15 odst. 1 se poslední věta nahrazuje textem: „V zařízeních pro výkon trestu se vytvářejí takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby byla vyloučena možnost zacházení s nimi jinými než oprávněnými osobami. Náčelník ústavu určí okruh osob pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí.“.

17. § 15 odst. 3 zní:

„(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích své plné moci vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení. Správa zařízení pro výkon trestu (§ 3) je povinna vytvořit podmínky umožňující pověřené osobě Sboru nápravné výchovy rozhovory mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne však slyšet. V případě uvedeném v § 10 odst. 2 se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu o styku obhájce s obviněným, který je ve vazbě.2)“.

18. § 16 včetně nadpisu zní:

(1) Samosprávy odsouzených se volí na 1 rok ve všech nápravně výchovných skupinách příslušnými kolektivy odsouzených v tajných volbách.

(2) Odsouzení si volí ze svého středu oddílové samosprávy a z odsouzených, zvolených do oddílových samospráv, si volí celoústavní samosprávu.

(3) Posláním samosprávy odsouzených je vést odsouzené k samostatnému řešení otázek, které souvisejí se způsobem života a s prací ve výkonu trestu, napomáhat dodržování stanoveného pořádku a kázně, zvyšovat pracovní aktivitu, všeobecné i odborné vzdělání odsouzených, a tím je připravovat na aktivní zapojení do života společnosti po propuštění z výkonu trestu. Samospráva se též zabývá otázkami, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za tím účelem samosprávy odsouzených mají právo navrhovat náčelníkovi ústavu udělení kázeňské odměny (§ 19) a uložení kázeňských trestů (§ 20), projednávat s náčelníkem ústavu anebo jím pověřenou osobou zaměření a obsah nápravně výchovné činnosti, zejména zaměření pracovní výchovy odsouzených a obsah kulturně výchovné práce, mohou zprostředkovat podání a projednání společných stížností, žádostí a návrhů více odsouzených, pokud se týkají stejné věci, zastupují odsouzené při řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 28) a dalších otázek vyplývajících ze zařazení odsouzených do práce (§ 26 a 27).“.

19. V § 17 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) Mezi základní povinnosti odsouzeného patří i povinnost dodržovat opatření a pokyny k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zvláštních předpisů.3)

(3) Odsouzený je povinen podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 82 odst. 2 a 3 trestního řádu, nebo je potřebné ji vykonat za účelem bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění služebního zákroku anebo výkonu trestu odnětí svobody.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 4, který zní:

„(4) Odsouzeného, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, je potřebné, pokud nestačila předcházející výzva nebo napomenutí, donutit k jejich plnění prostředky podle zákona povolenými.“.

20. Nadpis oddílu 4 zní: „Kázeňské odměny a tresty a zabavení věci“.

21. V § 19 odst. 2 se vypouští slovo „zejména“ a písmeno b).

Dosavadní písmena c), d), e), f), a g) se označují jako písmena b), c), d), e) a f).

22. § 20 včetně nadpisu zní:

(1) Zaviněné porušení stanoveného pořádku a kázně (režimu) při výkonu trestu je kázeňským přestupkem, za nějž se může odsouzenému uložit kázeňský trest.

(2) Kázeňskými tresty jsou:

a) důtka,

b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,

c) zákaz přijetí balíčků až na dobu tří měsíců,

d) propadnutí věci,

e) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 20 dnů,

f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,

g) umístění do samovazby až do 20 dnů.

(3) Propadnutí věci je možno uložit, jde-li o věc,

a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,

b) která byla určena k spáchání kázeňského přestupku,

c) kterou odsouzený získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za něj,

d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem c).

Propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli kázeňského přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

(4) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupku.

(5) Pro umístění odsouzeného do celodenního umístění do uzavřeného oddělení a samovazby je potřebné předcházející vyjádření ústavního lékaře o tom, že ze zdravotního hlediska je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému trestu. Při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci osobní potřeby (§ 14) kromě základních hygienických potřeb. Stejně se postupuje i při celodenním umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený je povinen vykonávat práce uvedené v § 27 odst. 2. S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze začít dříve, než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů; jestliže však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby byl znovu uložen ještě v průběhu výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat dva takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou. Celodenní umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby nelze uložit odsouzené ženě. Umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době lze uložit odsouzené ženě jen do 10 dnů.

(6) Osoby umístěné do samovazby a do celodenního umístění do uzavřeného oddělení musí být denně navštíveny lékařem, který posoudí, zda jsou zdravotně schopné podrobit se trestu.“.

23. V § 21 odst. 2 se na konci připojují slova „s výjimkou propadnutí věci.“.

24. Za § 21 se vkládají nové § 21a, 21b a 21c, které včetně nadpisu znějí:

(1) Jestliže výkon kázeňského trestu, proti jehož uložení již nelze podat stížnost, není vzhledem na další chování odsouzeného potřebný, lze tento trest odpustit.

(2) Jestliže další výkon kázeňského trestu není potřebný, protože odsouzený projevuje účinnou snahu po nápravě, lze od výkonu jeho zbytku upustit.

(3) Prominutím kázeňského trestu a upuštěním od výkonu jeho zbytku se kázeňský trest považuje za vykonaný.

(1) Jestliže po výkonu kázeňského trestu odsouzený splní podmínky pro udělení kázeňské odměny, lze mu místo jejího udělení zahladit kázeňské potrestání, kterým byl uložen zpravidla poslední vykonaný kázeňský trest.

(2) Zahlazením kázeňského potrestání se na odsouzeného hledí, jako by mu nebyl kázeňský trest uložen.

(1) Jestliže nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že se taková věc zabavuje,

a) jestliže pachatele nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo kázeňsky potrestat,

b) jestliže mu věc nepatří nebo

c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, případně jiný obdobný obecný zájem.

(2) Rozhodnutí o zabavení věci je třeba písemně správou Sboru nápravné výchovy oznámit pachateli kázeňského přestupku a osobě, které se přímo týká, pokud je známa; vlastníkem zabavené věci se stává stát. Zabavení věci nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.“.

25. § 22 včetně nadpisu zní:

(1) Odsouzený má právo do 3 dnů od oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci.

(2) Proti rozhodnutí o zabavení věci má pachatel kázeňského přestupku a osoba, které se rozhodnutí o zabavení věci přímo týká, právo do 3 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný účinek.

(3) O stížnosti rozhodne do 3 dnů náčelník nápravně výchovného ústavu nebo k tomu zmocněný jiný pracovník. K rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit pracovníka, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabavení věci.“.

26. V § 24 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo přečinem“.

27. Nadpis oddílu 5 zní: „Zaměstnávání odsouzených“.

28. § 25 včetně nadpisu zní:

Zaměstnávání odsouzených zahrnuje:

a) zařazování odsouzených do společensky prospěšné práce a jejich odměňování za práci,

b) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci.“.

29. V § 26 odst. 1 se nahrazují slova „hospodářských organizací“ slovy „státních organizací (dále jen „organizací“)“.

30. V § 26 odst. 2 a 3 a v § 33 odst. 1 a 2 se vypouští slovo „hospodářské“; v § 26 se vypouští slovo „hospodářskou“; v § 33 odst. 2 se vypouští slovo „hospodářská“.

31. § 27 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:

(1) Organizace poskytují nápravně výchovným ústavům za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 3). Mzdu za práci poskytují podle ustanovení zákoníku práce a mzdových předpisů.

(2) Pracovní čas, pracovní podmínky a podmínky pro uložení přesčasové práce jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků. Náčelník ústavu může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy;4) nad tuto hranici může práci přesčas povolit na návrh ministra spravedlnosti vlády republiky.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

32. V § 29 odst. 4 se vypouští poslední věta.

33. § 30 zní:

Posláním kulturně výchovné práce je vytvářet u odsouzených uvědomělý vztah ke společnosti založený na zásadách občanské morálky a kultury. Je zaměřena především na výchovu odsouzených k zachovávání zákonů a pravidel občanského spolužití, k poctivému poměru k práci, k ochraně všech forem vlastnictví, jakož i na celkové zvyšování všeobecného vzdělání odsouzených a jejich kulturní úrovně.“.

34. Za § 34 se vkládá nový § 34a, který zní:

Za škodu způsobenou odsouzenému ve výkonu trestu při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů v organizaci nebo v ústavu odpovídá organizace nebo ústav podle zvláštních předpisů.5) Obdobně odpovídá organizace nebo ústav odsouzenému za škodu vzniklou pracovním úrazem, nemocí z povolání6) a za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.7)“.

35. V § 42 se slova „pracujícího člověka“ nahrazují slovem „občana“.

36. § 46 se vypouští.

37. § 48 včetně nadpisu zní:

(1) Na nápravě odsouzených se zúčastňují i církevní organizace a zájmová sdružení občanů, působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy a mající vztah k odsouzenému, zejména tím, že jejich pověření zástupci mohou po dobu výkonu trestu udržovat s odsouzenými osobní styk, zajímat se o jejich chování ve výkonu trestu a pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jejich budoucí život. Na požádání je správa ústavu informuje o stavu a o chování odsouzeného.

(2) Nápravně výchovné ústavy umožňují konat v době pracovního klidu společné náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí ústavní řád (§ 18).“.

38. V § 49 odst. 1 se slova „společenskými organizacemi“ nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

39. V § 50 se z nadpisu vypouští slovo „hospodářských“, z odstavců 1 a 3 se vypouští slovo „hospodářské“, z odstavce 2 se vypouští slovo „hospodářská“, z odstavce 2 se vypouští slovo „okresního“, v odstavci 3 se slova „společenskými organizacemi“ nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

40. Dosavadní text § 52, v kterém se slova „pracujícího člověka“ nahrazují slovem „občana“, se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

„(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, ústav zabezpečí její plnění vyučováním místo výkonu práce.“.

41. V § 53 odst. 2 se slova v závorce „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 3“.

42. § 54 včetně nadpisu zní:

(1) V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé nejsou stanoveny nápravně výchovné skupiny; rozsah práv a omezení mladistvých je vymezen jednotně.

(2) V nápravně výchovných ústavech pro mladistvé se mladiství rozdělují do kolektivů podle povahových vlastností, pracovních schopností, druhu a závažnosti spáchaného činu, recidivy a výměry trestu tak, aby byli odděleni zejména mladiství, u kterých je možnost účinnějšího ovlivnění nápravně výchovnou činností, mladiství s kladným vztahem k práci a společnosti, odsouzení za trestné činy spáchané z nedbalosti a trestné činy menší společenské nebezpečnosti, prvně trestaní mladiství od mladistvých narušených, odsouzených za zvlášť závažné trestné činy, organizátorů a vedoucích skupinové trestné činnosti a agresivních mladistvých, a podle možnosti i od těch, kteří z výkonu trestu předtím uprchli, nebo se o to pokusili.“.

43. § 55 včetně nadpisu zní:

Mladistvý vykonávající trest v nápravně výchovném ústavě pro mladistvé smí přijímat návštěvy v rozsahu, který se stanoví se zřetelem na zájem upevnění vztahu mladistvého k rodině, na posilnění výchovného vlivu výkonu trestu. Návštěvy příbuzných smí přijímat nejméně jednou za týden.“.

44. § 56 odst. 1 zní:

„(1) Kázeňskými tresty u mladistvých vykonávajících trest v nápravně výchovném ústavu pro mladistvé jsou:

a) důtka,

b) snížení kapesného nejvíce o jednu třetinu až do dvou měsíců,

c) propadnutí věci,

d) umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době až do 10 dnů,

e) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 10 dnů,

f) umístění do samovazby až do 10 dnů.“.

45. V § 59 se slova „i krajské“ nahrazují slovy „v mezích své působnosti i“.

46. V § 60 se slovo „hospodářské“ vypouští a slova „společenskými organizacemi“ se nahrazují slovy „zájmovými sdruženími občanů“.

47. V § 61a odst.2 se vypouští slovo „socialistické“.

48. § 62a se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou oprávněni v nebezpečí při plnění služebního úkolu požádat každého o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vydal vážnému ohrožení sebe anebo blízkou osobu.“.

49. V § 64 se vypouští odstavec 2. Zároveň se zrušuje označení odstavců.

50. § 65 zní:

(1) Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady se nemohly uhradit srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2).

(2) Podle odstavce 1 hradí odsouzený náklady výkonu trestu i po dobu léčebně preventivní péče, která byla potřebná, protože si úmyslně způsobil nebo jinému dovolil způsobit mu újmu na zdraví nebo bez závažných důvodů se odmítl podrobit lékařskému zákroku, ke kterému dal podnět anebo předcházející souhlas. V těchto případech je odsouzený povinen nahradit i zvýšené náklady ochrany a dopravy do zdravotnických zařízení.

(3) Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá náčelník ústavu. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení spolu s dalšími podrobnostmi o jejich náhradě určí ministr spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 300 Kčs; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.“.

51. Za § 65 se vkládá nový § 66, který zní:

(1) Výkon rozhodnutí, kterým se uložila povinnost nahradit škodu (§ 32) a náklady výkonu trestu, náklady ochrany a dopravy a náklady předvedení (§ 65), uskutečňuje srážkami ze mzdy8) nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů ta organizační složka Sboru nápravné výchovy, která pohledávku spravuje.

(2) Podle odstavce 1 se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.9)“.

52. V § 67 se vypouští slovo „hospodářské“.

53. Za § 67 se vkládá nový § 67a, který zní:

(1) Jestliže utrpěl poškození na zdraví nebo smrt občan v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Sboru nápravné výchovy nebo jeho příslušníkům na jejich žádost (§ 62a odst. 4) anebo s jejich vědomím, vzniklou škodu uhradí stát obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením určí,

a) v kterých případech a v jakém rozsahu patří občanovi, který poskytl pomoc, a členovi závodní stráže (dále jen „pracovník“), který utrpěl poškození na zdraví při střežení nebo v souvislosti s ním (§ 67), jednorázové mimořádné odškodnění,

b) v kterých případech a jak se zvyšuje jednorázové odškodnění patřící podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po pracovníkovi usmrceném při střežení nebo v souvislosti s ním, nebo po občanovi, který poskytl pomoc, a kdy lze takovéto odškodnění přiznat osobám, které byly na něho odkázány výživou.

(2) Občanovi se uhradí i škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se uhrazuje skutečná škoda, a to uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné nebo účelné, uhrazuje se v penězích. Poškozenému se však může přiznat náhrada nákladů spojených s obstaráním nové věci jako náhrady za věc poškozenou; to platí i v případě, že se náhrada věcné škody poskytuje pracovníkovi, kterému škoda vznikla při střežení nebo v souvislosti s ním.

(3) Škodu, kterou způsobil občan v souvislosti s pomocí poskytnutou Sboru nápravné výchovy nebo jeho příslušníkům, a věcnou škodu, která jinému občanovi vznikla v důsledku opatření nevyhnutných při plnění služebních úkolů příslušníky Sboru nápravné výchovy, hradí stát.

(4) Právo na náhradu škody za poskytnuté plnění vůči tomu, kdo za ni odpovídá poškozenému podle občanského zákoníku, není předcházejícími ustanoveními dotčeno.

(5) Náhradu škody podle odstavců 1 až 3 poskytuje v zastoupení státu příslušné ministerstvo spravedlnosti.“.

54. § 71 se doplňuje novým odstavcem 4, který zní:

„(4) Pokud je zřejmé, že odsouzený, který vykonává trest ve vojenském nápravném útvaru, bude před jeho vykonáním propuštěn z činné služby a nejsou-li splněny podmínky pro upuštění od výkonu zbytku trestu nebo pro jeho podmíněné propuštění na svobodu, soud rozhodne, že dnem propuštění z činné služby se odsouzený pro výkon zbytku trestu přeřadí do nápravně výchovného ústavu a zařadí ho zpravidla do první nápravně výchovné skupiny.“.

Čl. II

Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá z pozdějších zákonů.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) § 116 občanského zákoníku.

2) § 33, § 41 odst. 2, § 165 a § 166 odst. 2 trestního řádu.

3) § 135 odst. 2 písm. a), b), c), f) zákoníku práce.

4) § 97 odst. 1 až 3 zákoníku práce.

5) § 187, 205a a 205b zákoníku práce.

6) § 190 až 203 zákoníku práce.

7) § 204 a 205 zákoníku práce.

8) § 71 až 80 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

9) § 152 odst. 1 písm. a) trestního řádu.