Vyhláška o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách

(1) Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen

a) seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,

b) řídit se příkazy vysílající a financující organizace,

c) dbát zásady nejvyšší hospodárnosti (§ 3), zejména při volbě ubytování,

d) omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,

e) podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),

f) vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).

(2) Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.

Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci

a) dieta,

b) náhrada výdajů za ubytování,

c) náhrada výdajů za použití hromadných dopravních prostředků, popř. za nutné použití jiných dopravních prostředků v mezistátní a meziměstské dopravě,

d) náhrada mimořádných výdajů, pokud byly ke splnění uložených úkolů nezbytně nutné.

(1) Výši diety stanoví prováděcí předpisy (§ 12), a to odstupňovaně, zejména podle míry nutných výdajů na stravu a ubytování a podle povahy úkolů zaměstnance.

(2) Z diet je zaměstnanec povinen hradit zejména

a) výdaje za stravu,

b) výdaje za nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání nebo výkonu,

c) běžné osobní a společenské výdaje.

(3) Dieta přísluší zaměstnanci od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska. Použije-li zaměstnanec jiného dopravního prostředku, přísluší mu dieta při odjezdu do zahraničí od okamžiku přestupu československých státních hranic a při návratu ze zahraničí do okamžiku jejich přestupu.

Při stěhování přísluší zaměstnanci vedle náhrady výdajů podle § 6 náhrada prokázaných výdajů za přepravu jeho svršků a za jejich pojištění proti ztrátě a poškození za dopravy, pokud stěhování bylo provedeno podle pokynů financující organizace.

Prováděcí předpisy stanoví, které náhrady a v jaké výši příslušejí rodinným příslušníkům zaměstnance, a které z povinností, uvedených v § 5 se vztahují i na rodinné příslušníky zaměstnance, zúčastní-li se s ním pracovní cesty; zvláštní předpisy stanoví, v kterých případech mohou se rodinní příslušníci takových cest zúčastnit.

Tato vyhláška se vztahuje na všechny zahraniční pracovní cesty nastoupené v době její účinnosti. U zahraničních pracovních cest nastoupených před počátkem účinnosti této vyhlášky a skončených v době její účinnosti, avšak před 1. červencem 1960, použije se dosavadních předpisů; u cest takto nastoupených, avšak ještě neskončených před 1. červencem 1960, použije se na jejich část konanou před 1. červencem 1960 dosavadních předpisů a na jejich část konanou po 30. červnu 1960 této vyhlášky.

Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů může povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.

Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů vydá k provedení této vyhlášky směrnice, zejména o výši náhrad a způsobu jejich vyúčtování.

Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 94/1955 Ú. l., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí a předpisy podle ní vydané.

Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.

První náměstek ministra:

inž. Sucharda v. r.

*) Pro tyto zaměstnance a jejich rodinné příslušníky platí samostatné úpravy.