Stručně: Paragraf 21 zákona o Ústavním soudu stanovuje, jak se postupuje v případě, kdy senát Ústavního soudu nedokáže rozhodnout o věci samé většinou hlasů, a jak se řeší rovnost hlasů v ostatních případech.
§ 21
(1) Nezíská-li postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na rozhodnutí ve věci samé, postoupí předseda senátu věc bez zbytečného odkladu k rozhodnutí plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)].
(2) V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy.
Paragraf 21 zákona o Ústavním soudu stanovuje, jak se postupuje v případě, kdy senát Ústavního soudu nedokáže rozhodnout o věci samé většinou hlasů, a jak se řeší rovnost hlasů v ostatních případech.
Co to znamená v praxi
Pokud se senát nedokáže shodnout na rozhodnutí o samotné podstatě projednávané věci (tzv. věc samá), předá se celá záležitost k rozhodnutí plénu Ústavního soudu.
Tento mechanismus zajišťuje, že i v případě neshody v senátu bude nakonec o věci rozhodnuto, a to na vyšší úrovni (plénum).
V ostatních případech, které se netýkají věci samé (např. procesní otázky), rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas předsedy senátu.
Předseda senátu má tedy v těchto "ostatních věcech" rozhodující slovo, pokud se hlasy rozdělí rovnoměrně.
Na co si dát pozor
Rozdíl mezi "rozhodnutím ve věci samé" a "ostatními věcmi" je klíčový pro pochopení postupu při neshodě.
V případě věci samé se neshoda neřeší hlasem předsedy, ale přesunem k plénu.
Předseda senátu má rozhodující hlas pouze u "ostatních věcí", nikoli u samotného merita sporu.
Hlídat změny § 21 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.