Zákon o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky)

(1) Státní občanství České republiky nabývá rovněž dítě, které se narodí na jejím území a na tomto území se zdržuje v souladu s jinými právními předpisy1) a které v den svého narození bylo a nadále je bezdomovcem, pokud bylo svěřeno do náhradní péče.

(2) Dítě nabývá státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o svěření do náhradní péče.

Při obnově řízení ve věci nabytí státního občanství České republiky se postupuje podle správního řádu. V novém řízení se stanoviska podle § 22 odst. 3 nevyžadují. Na postup krajského úřadu a ministerstva při ověřování toho, zda jsou splněny podmínky pro nabytí státního občanství České republiky prohlášením, se použijí ustanovení správního řádu o obnově řízení obdobně; prohlašovateli zanikne státní občanství České republiky dnem nabytí právní moci rozhodnutí o tom, že státní občanství České republiky nenabyl.

(1) Státní občan České republiky pozbývá státní občanství České republiky prohlášením o vzdání se státního občanství České republiky, jestliže splňuje současně tyto podmínky:

a) trvale se zdržuje v cizině,

b) není v České republice přihlášen k trvalému pobytu a

c) je zároveň státním občanem cizího státu, nebo žádá o nabytí cizího státního občanství a prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky činí v souvislosti s nabytím tohoto státního občanství.

(2) Při podání prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky prohlašovatel prokáže státní občanství České republiky a k prohlášení připojí

a) doklad prokazující pobyt v cizině,

b) doklad o nabytí cizího státního občanství nebo doklad prokazující přislíbení nabytí cizího státního občanství.

(3) Prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky se činí před zastupitelským úřadem České republiky vykonávajícím působnost pro stát, ve kterém se prohlašovatel trvale zdržuje, nebo pro stát, o jehož státní občanství prohlašovatel žádá, anebo před krajským úřadem příslušným podle místa posledního trvalého pobytu na území České republiky. Pokud prohlašovatel trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměl, je místně příslušným Úřad městské části Praha 1. Zastupitelský úřad prohlášení spolu s předloženými doklady zašle příslušnému krajskému úřadu nejpozději do 15 dnů.

(4) Do prohlášení lze zahrnout i dítě. Je-li prohlášení podle věty první činěno pouze jedním z rodičů dítěte, je nutné předložit souhlas druhého rodiče s jeho úředně ověřeným podpisem s tím, aby dítě pozbylo státní občanství České republiky. Souhlas druhého rodiče se nevyžaduje, pokud byl rodičovské odpovědnosti zbaven, výkon jeho rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, není-li jeho pobyt, pokud žije mimo území České republiky, znám nebo zemřel.

(5) Jestliže oba rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské odpovědnosti, výkon jejich rodičovské odpovědnosti byl v této oblasti omezen nebo pozastaven, nebo není-li jejich pobyt, pokud žijí mimo území České republiky, znám, může prohlášení o pozbytí státního občanství České republiky učinit pro dítě jeho zákonný zástupce nebo opatrovník; souhlas rodičů se v takových případech nevyžaduje. Opatrovník k prohlášení připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení.

(6) K pozbytí státního občanství České republiky prohlášením podle odstavce 4 dítětem starším 15 let je třeba jeho souhlas s úředně ověřeným podpisem. Úředně ověřený podpis se nevyžaduje, jestliže dítě vyjádří svůj souhlas a prohlášení podepíše před správním orgánem, u něhož se prohlášení činí.

(7) V případě splnění podmínek pro pozbytí státního občanství České republiky prohlášením stanovených v odstavci 1 vydá krajský úřad prohlašovateli

a) doklad o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením, pokud prohlašovatel předložil doklad o nabytí cizího státního občanství, nebo

b) doklad o tom, že pozbude státní občanství České republiky, pokud prohlašovatel předložil doklad prokazující přislíbení nabytí cizího státního občanství; v dokladu o tom, že pozbude státní občanství České republiky, se uvede, kdy dojde k pozbytí státního občanství České republiky.

(8) Státní občanství České republiky se pozbývá dnem převzetí dokladu o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením.

(9) V případě, že byl prohlašovateli vydán doklad o tom, že pozbude státní občanství České republiky, dojde k pozbytí státního občanství České republiky dnem, kdy prohlašovatel doručí zastupitelskému úřadu nebo krajskému úřadu doklad o tom, že nabyl státní občanství cizího státu. Zastupitelský úřad o doručení dokladu o nabytí státního občanství cizího státu bezodkladně informuje příslušný krajský úřad. Na žádost vystaví krajský úřad prohlašovateli doklad o pozbytí státního občanství České republiky prohlášením, ve kterém uvede, ke kterému datu k pozbytí státního občanství České republiky došlo. K pozbytí státního občanství České republiky dojde rovněž dnem, kdy je zastupitelskému úřadu nebo jinému státnímu orgánu České republiky doručeno oznámení orgánu cizího státu o tom, že státní občan České republiky nabyl cizí státní občanství bez ohledu na to, že prohlašovatel doklad o nabytí cizího státního občanství zastupitelskému úřadu nedoručil.

Státní občanství České republiky se prokazuje

a) občanským průkazem České republiky,

b) cestovním dokladem České republiky13),

c) osvědčením ne starším 1 roku,

d) listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku.

(1) Osvědčení se vydává na žádost fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná.

(2) Za dítě mladší 15 let mohou podat žádost o vydání osvědčení jeho zákonní zástupci nebo opatrovník, který k žádosti připojí pravomocné rozhodnutí soudu o svém ustanovení. Místo zákonného zástupce může podat žádost rovněž osoba, které bylo dítě svěřeno pravomocným soudním rozhodnutím do péče, nebo ředitel zařízení pro výkon ústavní výchovy anebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které pečují o dítě na základě pravomocného soudního rozhodnutí.

(3) Žádost o vydání osvědčení, které se bude týkat zemřelé osoby, může podat

a) příbuzný této osoby v řadě přímé, sourozenec, vdova nebo vdovec,

b) fyzická osoba, která prokáže právní zájem na vydání osvědčení.

V osvědčení se uvádí údaj o tom, že fyzická osoba je k datu jeho vydání státním občanem České republiky, a na žádost i údaj o tom, kdy, jakým způsobem a podle jakého právního předpisu fyzická osoba české či československé státní občanství nabyla nebo pozbyla, nebo také o tom, že k určitému datu nebo v určitém období byla českým státním občanem či československým státním občanem, případně o tom, že fyzická osoba je státním občanem České republiky od určitého data nepřetržitě do doby vydání osvědčení.

(1) Osvědčení vydává krajský úřad příslušný podle místa trvalého, popřípadě posledního trvalého pobytu fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná, na území České republiky. Pokud fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, je místně příslušným Úřad městské části Praha 1.

(2) Žádost o vydání osvědčení se podává u krajského úřadu podle odstavce 1. V cizině lze podat žádost u zastupitelského úřadu, který ji bezodkladně zašle příslušnému krajskému úřadu v České republice.

(1) Kromě vyplněného dotazníku, který je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je třeba k žádosti o osvědčení připojit doklady týkající se státního občanství fyzické osoby, o jejíž státní občanství se jedná, a to

a) rodný list, oddací list, pokud uzavřela manželství, doklad o vzniku partnerství, pokud vstoupila do partnerství, popřípadě doklad o rozvodu manželství, doklad o zrušení partnerství, úmrtní list zemřelého manžela nebo partnera8),

b) rodné listy rodičů, jejich oddací list, pokud uzavřeli manželství, popřípadě doklad o rozvodu manželství, jejich úmrtní listy, pokud zemřeli, má-li tyto doklady žadatel k dispozici,

c) dříve vydané doklady o jejím státním občanství a o státním občanství rodičů, popřípadě i dalších předků, má-li tyto doklady žadatel k dispozici,

d) doklad o osvojení, došlo-li k osvojení osoby, o jejíž osvědčení se jedná, státním občanem České republiky,

e) doklad prokazující datum a způsob nabytí cizího státního občanství.

(2) Žadatel na vyžádání krajského úřadu předloží i jiné doklady, pokud je jejich předložení podstatné pro zjištění státního občanství dotčené fyzické osoby.

(3) K dokladu o osvojení, který je vydán orgánem cizího státu a který by mohl mít vliv na nabytí státního občanství České republiky, se přihlíží pouze tehdy, pokud lze osvojení v České republice podle zákona o mezinárodním právu soukromém uznat.

Krajský úřad si na základě podané žádosti opatří bez zbytečného odkladu potřebné podklady a provede potřebná šetření za účelem ověření, zda lze žadateli osvědčení s požadovanými údaji vydat. Lhůta pro vydání osvědčení ve složitých případech vyžadujících archivní šetření činí 180 dnů. V ostatních případech vydá krajský úřad osvědčení bezodkladně.

Zjistí-li krajský úřad po provedeném šetření, že podmínky pro vydání osvědčení jsou splněny, osvědčení žadateli vydá; rozhodnutí se v takovém případě písemně nevyhotovuje. V opačném případě žádost zamítne.

Krajský úřad příslušný k vydání osvědčení na žádost osoby, která je oprávněna podle § 42 požádat o vydání osvědčení, vydá osvědčení o tom, že fyzická osoba není k datu jeho vydání státním občanem České republiky; rozhodnutí se v takovém případě písemně nevyhotovuje.

Krajský úřad příslušný k vydání osvědčení poskytuje státním orgánům a orgánům územních samosprávných celků pro výkon jejich působnosti informace o tom, zda fyzická osoba je nebo není státním občanem České republiky, popřípadě informace o tom, zda a k jakému datu byla českým státním občanem či československým státním občanem nebo podle jakého právního předpisu české či československé státní občanství nabyla či pozbyla, v případě, že tuto skutečnost nemůže prokázat fyzická osoba, o jejíž státní občanství se jedná, popřípadě osoba, která je podle tohoto zákona oprávněna požádat o vydání osvědčení, nebo je-li tato skutečnost sporná. Dotčená fyzická osoba je povinna za účelem zjištění státního občanství poskytnout potřebnou součinnost.

Evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, je vedena v informačním systému Ústřední evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky (dále jen „ústřední evidence“). Správcem ústřední evidence je ministerstvo.

V ústřední evidenci nejsou vedeni státní občané České republiky, kteří nabyli státní občanství České republiky narozením podle § 4.

(1) V ústřední evidenci se o fyzických osobách vedou následující údaje:

a) jméno, popřípadě jména,

b) příjmení,

c) rodné příjmení,

d) pohlaví,

e) datum narození, popřípadě rodné číslo,

f) dosavadní státní občanství,

g) okres místa trvalého pobytu, má-li fyzická osoba trvalý pobyt v cizině, stát místa jejího pobytu,

h) datum a způsob nabytí nebo pozbytí státního občanství České republiky.

Údaje se vedou podle stavu ke dni pozbytí nebo nabytí státního občanství, s výjimkou údaje o okresu, který se v případě změny na základě jiného právního předpisu14) aktualizuje.

(2) V ústřední evidenci se dále vede záznam o poskytnutí údajů podle § 54 odst. 2.

Státní orgány, orgány územních samosprávných celků, právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny pro účely vedení ústřední evidence poskytnout ministerstvu potřebnou součinnost sdělováním skutečností souvisejících s nabytím nebo pozbytím státního občanství České republiky.

(1) Ministerstvo poskytuje údaje z ústřední evidence v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených zákonem.

(2) O poskytnutí údajů podle odstavce 1 se v ústřední evidenci provede záznam o dni, případně hodině výdeje, je-li údaj poskytován způsobem umožňujícím dálkový přístup, a komu byly údaje poskytnuty.

(3) V případech, kdy byly podle odstavce 1 na základě jiného právního předpisu poskytnuty z informačního systému údaje nezbytné pro zajišťování

a) bezpečnosti státu,

b) obrany státu,

c) veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti,

d) předcházení, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů,

e) významného hospodářského nebo finančního zájmu České republiky nebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti, nebo

f) ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých,

a subjekt, kterému byly tyto údaje poskytnuty, písemně prohlásí, že zpřístupnění záznamu o poskytnutí údajů by mohlo ohrozit zajištění některého účelu uvedeného v písmenech a) až f), nelze po dobu trvání tohoto ohrožení záznam o poskytnutí údajů zpřístupnit, s výjimkou zpřístupnění tohoto záznamu orgánu činnému v trestním řízení, jde-li o trestný čin související s účelem poskytnutí údajů, nebo orgánu vykonávajícímu dozor nad zpracováním osobních údajů podle jiného právního předpisu15). Správce informačního systému má k tomuto záznamu o poskytnutí údajů přístup pouze v rozsahu nezbytně nutném pro účely výkonu činnosti správce podle jiného právního předpisu.

(1) Krajský úřad eviduje k fyzickým osobám, které mají nebo měly v jeho správním obvodu trvalý pobyt, nabytí nebo pozbytí státního občanství České republiky v rozsahu údajů stanoveném v § 51 a 52. Pokud fyzická osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, eviduje údaje podle věty první Úřad městské části Praha 1.

(2) Krajský úřad využívá údaje evidované podle odstavce 1 pro výkon své působnosti.

(3) Změny v údajích evidovaných podle odstavce 1 předává krajský úřad bez zbytečného odkladu ministerstvu pro účely vedení ústřední evidence.

(4) Krajský úřad může údaje evidované podle odstavce 1 poskytnout dalším subjektům za podmínek stanovených v § 54.

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) jako žadatel o udělení státního občanství České republiky uvede nepravdivý nebo neúplný údaj o své bezúhonnosti v čestném prohlášení podle § 19 písm. e),

b) jako prohlašovatel uvede v některém z prohlášení podle § 31 až 36 nepravdivý nebo neúplný údaj, nebo

c) uvede nepravdivý nebo neúplný údaj, který může mít zásadní vliv na rozhodnutí ve věci, anebo tento údaj zatají, v úmyslu neoprávněně získat

1. jako účastník řízení o nabytí státního občanství České republiky, toto občanství,

2. jako zákonný zástupce nebo opatrovník jednající za dítě jeho jménem v řízení o nabytí státního občanství České republiky tohoto dítěte, toto občanství pro dítě,

3. jako žadatel o vydání osvědčení, toto osvědčení, nebo

4. jako zákonný zástupce nebo opatrovník žádající o vydání osvědčení pro dítě, toto osvědčení pro dítě.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c) pokutu do 50 000 Kč.

(3) Přestupky podle odstavce 1 v prvním stupni řízení projednává správní orgán, který vede řízení o nabytí státního občanství České republiky, jde-li o přestupek podle písmene a) nebo b) anebo podle písmene c) bodu 1 nebo 2, nebo správní orgán, který je příslušný vydat osvědčení, jde-li o přestupek podle písmene c) bodu 3 nebo 4.

Při posuzování, zda fyzická osoba je nebo byla českým státním občanem, československým státním občanem, státním občanem Československé federativní republiky nebo České a Slovenské Federativní Republiky, se postupuje podle právních předpisů účinných v době, kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí státního občanství této osoby.

Pokud se podle tohoto zákona žadateli ve správním řízení v plném rozsahu vyhovuje, rozhodnutí se písemně nevyhotovuje.

(1) Doklady vystavené orgány cizího státu, jejichž předložení stanovuje tento zákon, se předkládají s potřebnými ověřeními16), nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, a opatřené úředními překlady do českého jazyka17), s výjimkou listin vystavených ve slovenském jazyce a listin vydaných orgány cizího státu, jejichž součástí je vícejazyčný standardní formulář vyhotovený podle přímo použitelného předpisu Evropské unie18).

(2) Příslušný správní orgán promine ověření dokladu16), pokud by jeho obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

(1) Doklad, který je jinak třeba podle tohoto zákona předložit, se nepředkládá, pokud si skutečnost v něm uvedenou příslušný správní orgán může ověřit ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z registru rodných čísel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů, z informačního systému evidence cestovních dokladů nebo z informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů.

(2) Doklad, který je třeba podle tohoto zákona předložit, lze nahradit odpovídajícím dokladem vydaným cizím státem, pokud tento stát požadovaný doklad nevydává.

(3) Příslušný správní orgán promine předložení dokladu, pokud by jeho obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

Orgánem sociálně-právní ochrany dětí příslušným k plnění úkolů podle tohoto zákona je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází bydliště dítěte; pokud se bydliště dítěte nachází mimo území České republiky, je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu se nachází bydliště osoby, která podala žádost o nabytí státního občanství České republiky dítětem.

Působnosti stanovené tímto zákonem orgánu územního samosprávného celku jsou výkonem přenesené působnosti.

Zkoušku z jazyka a reálií je oprávněna uskutečňovat osoba, která jako plnoprávný člen Asociace jazykových zkušebních institucí v Evropě uskutečňuje touto asociací certifikovanou zkoušku z českého jazyka jako cizího jazyka. Zkoušku z jazyka a reálií lze uskutečňovat za úplatu.

Fyzická osoba, jejíž osvojitel byl ke dni osvojení státním občanem České republiky nebo by se jím stal k 1. lednu 1969, nabývá dnem účinnosti tohoto zákona státní občanství České republiky, pokud toto občanství nenabyla jinak a jde-li o osvojení rozhodnutím cizího státu, lze toto osvojení v České republice uznat.

Občan Slovenské republiky může do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 18a, 18b a 18c zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a nabýt takto státní občanství České republiky.

Fyzická osoba, která splňuje podmínky stanovené v § 35 odst. 1 písm. a) až c), avšak je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona starší 21 let, může do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky, a nabýt takto státní občanství České republiky. Ustanovení § 35 odst. 2 a 3 se použijí obdobně.

Řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů; pozbytí dosavadního státního občanství se pro udělení státního občanství České republiky nevyžaduje.

Evidence fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, které jsou do 31. prosince 2013 vedeny u magistrátů měst Plzně, Brna a Ostravy, převezmou místně příslušné krajské úřady.

Souhlas rodiče stanovený v jiných ustanoveních tohoto zákona se nepožaduje, pokud byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům v oblasti rodičovské odpovědnosti a účinky tohoto rozhodnutí trvají.

Do doby nabytí účinnosti právní úpravy zřízení jednoho inkasního místa žadatel o udělení státního občanství České republiky připojí k žádosti rovněž potvrzení, že nemá nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení evidovaný u příslušného orgánu sociálního zabezpečení a nedoplatek na pojistném na veřejné zdravotní pojištění evidovaný u příslušné zdravotní pojišťovny.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s ministerstvem stanoví vyhláškou

a) rozsah znalostí českého jazyka, základní znalosti ústavního systému České republiky a základní orientace v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky pro účely zkoušky z jazyka a reálií,

b) bližší pravidla organizace zkoušky z jazyka a reálií, včetně zkušebního řádu a zveřejňování informace o její organizaci,

c) vzor dokladu o absolvování zkoušky z jazyka a reálií,

d) jazykové zkoušky rovnocenné jazykové části zkoušky z jazyka a reálií.

Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory

a) listin o nabytí a udělení státního občanství České republiky,

b) dokladu o pozbytí státního občanství České republiky,

c) osvědčení.

Zrušuje se:

1. Zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

2. Zákon č. 272/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky.

3. Zákon č. 140/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb.

4. Zákon č. 139/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. a zákona č. 140/1995 Sb.

5. Zákon č. 194/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

6. Části padesátá první a padesátá pátá zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů.

7. Zákon č. 357/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

8. Část dvacátá zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

9. Zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

10. Části sedmá a jedenáctá zákona č. 142/2012 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti se zavedením základních registrů.

11. Zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů.

12. Zákon č. 46/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

13. Část čtyřicátá sedmá zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

14. Nařízení vlády č. 337/1993 Sb., kterým se prodlužují lhůty stanovené pro volbu a udělení státního občanství České republiky státním občanům Slovenské republiky.

15. Vyhláška č. 137/1993 Sb., kterou se stanoví kritéria pro prokazování znalosti českého jazyka žadatelů o udělení státního občanství České republiky.

V § 11 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 80/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb., se za slova „agendovém informačním systému evidence diplomatických a služebních pasů,“ vkládají slova „evidencích fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky8),“.

Poznámka pod čarou č. 8 zní:

„8) § 50 a násl. zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.“.

V § 3a odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 227/2009 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb., se slova „, ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst“ zrušují.

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb., zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb., zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb., zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb., zákona č. 134/2011 Sb., zákona č. 152/2011 Sb., zákona č. 188/2011 Sb., zákona č. 245/2011 Sb., zákona č. 249/2011 Sb., zákona č. 255/2011 Sb., zákona č. 262/2011 Sb., zákona č. 300/2011 Sb., zákona č. 308/2011 Sb., zákona č. 329/2011 Sb., zákona č. 344/2011 Sb., zákona č. 349/2011 Sb., zákona č. 350/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 428/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 19/2012 Sb., zákona č. 37/2012 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 119/2012 Sb., zákona č. 169/2012 Sb., zákona č. 172/2012 Sb., zákona č. 202/2012 Sb., zákona č. 221/2012 Sb., zákona č. 225/2012 Sb., zákona č. 274/2012 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 359/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 428/2012 Sb., zákona č. 496/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákona č. 50/2013 Sb. a zákona č. 69/2013 Sb., se mění takto:

1. V příloze k zákonu části I položce 8 písm. h) a bodu 2 se slova „nebo potvrzení“ zrušují.

2. V příloze k zákonu části I položce 8 písm. i) se slova „nebo státním občanství“ zrušují.

3. V příloze k zákonu části I položce 8 písmeno j) zní:

„j) Udělení státního občanství České republiky zletilé fyzické osoběKč 2 000“.

4. V příloze k zákonu části I položce 8 se za písmeno j) doplňují písmena k) až m), která znějí:

„k) Udělení státního občanství České republiky nezletilé fyzické osoběKč 500

l) Udělení státního občanství České republiky azylantoviKč 500

m) Přijetí prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 31, 32, 35 a 36 zákona o státním občanství České republikyKč 500“.

5. V příloze k zákonu části I položce 8 text „Zmocnění“ zní:

Správní úřad může z důvodů hodných zvláštního zřetele snížit poplatek podle písmene j) této položky až na částku 500 Kč, poplatek podle písmene k) této položky až na částku 100 Kč a poplatek podle písmene l) této položky až na částku 100 Kč.“.

6. V příloze k zákonu části XII položka 159 zní:

„Položka 159

a) Vydání osvědčení o státním občanství České republikyKč 300b) Přijetí prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 31, 32, 35 a 36 zákona o státním občanství České republikyKč 500“.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.

Němcová v. r.

Zeman v. r.

Nečas v. r.

Příloha č. 1 k zákonu č. 186/2013 Sb.

Úřad městské části Praha 1

Úřad městské části Praha 2

Úřad městské části Praha 3

Úřad městské části Praha 4

Úřad městské části Praha 5

Úřad městské části Praha 6

Úřad městské části Praha 7

Úřad městské části Praha 8

Úřad městské části Praha 9

Úřad městské části Praha 10

Úřad městské části Praha 11

Úřad městské části Praha 12

Úřad městské části Praha 13

Úřad městské části Praha 14

Úřad městské části Praha 15

Úřad městské části Praha 16

Úřad městské části Praha 17

Úřad městské části Praha 18

Úřad městské části Praha 19

Úřad městské části Praha 20

Úřad městské části Praha 21

Úřad městské části Praha 22

Příloha č. 2 k zákonu č. 186/2013 Sb.

1) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

2) Přílohy V a VIII Dohody o Evropském hospodářském prostoru, vyhlášené pod č. 34/2010 Sb. m. s.

3) § 63 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

4) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.

5) § 41 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

6) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů.

7) § 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 113/2006 Sb.

§ 16 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 379/2007 Sb. a zákona č. 427/2010 Sb.

8) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů.

11) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

12) Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské.

Smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině č. 186/1946 Sb.

13) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.

14) Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů.

15) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

16) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

17) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů.

18) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1191 ze dne 6. července 2016 o podpoře volného pohybu občanů zjednodušením požadavků na předkládání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012.