26 Cdo 4188/2014 — Nejvyšší soud

26 Cdo 4188/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2015 Spisová značka:26 Cdo 4188/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4188.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Notářský zápis Smlouva o půjčce Směnky Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) Dotčené předpisy:§ 71a předpisu č. 358/1992Sb. § 657 obč. zák. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 4188/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Ing. M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, proti povinným 1) E. S., zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, 2) Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, 3) Ing. M. H., zastoupenému Mgr. Janem Klváčkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tylova 1136/6, pro 4.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 3541/2011, o dovolání povinného 1) a povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. června 2013, č. j. 51 EXE 3541/2011-317, se ve vztahu k povinným 1) a 3) zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Povinní se svými návrhy ze dne 11. 4. 2011, 12. 4. 2011 a 18. 4. 2011 domáhali odkladu a zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2011, č. j. 51 EXE 3541/2011-16, podle notářského zápisu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. NZ 19/2008, N 20/2008, sepsaného JUDr. Milanem Šmidrkalem, notářem v Brně, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4.500.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo. Návrh odůvodnili zejména tím, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečným hmotněprávním ujednáním mezi oprávněným a povinnými a že vymáhaná pohledávka byla povinnými uhrazena před podáním návrhu na nařízení exekuce. Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 1. 2012, č. j. 51 EXE 3541/2011-177 (prvním v pořadí), zamítl návrh na zastavení exekuce (výrok I.) i návrh na její odklad (výrok II.). K odvolání povinných do výroku I. (o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. 40 Co 418/2012-211, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl mu, že neučinil podstatná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 14. 6. 2013, č. j. 51 EXE 3541/2011-317 (druhým v pořadí), návrh na zastavení exekuce opětovně zamítl. Vyšel z toho, že povinní dne 17. 1. 2008 uzavřeli v notářské kanceláři dohodu o půjčce částky 4.500.000 Kč a dohodu o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti, o čemž byl sepsán notářský zápis, který je podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) způsobilým titulem pro nařízení exekuce, jelikož splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů, uvedené zejména v ustanovení § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), a současně předepsané obsahové náležitosti, jejichž prostřednictvím se identifikuje materiální vykonatelnost, a které jsou obsaženy v ustanovení § 71b notářského řádu. Dodal, že „neplatnost notářského zápisu nezpůsobuje ani to, že půjčená částka byla rozepsána na menší částky, neboť oprávněný povinným dne 17. 1. 2008 celou sumu půjčil“. Dále shledal, že dne 17. 1. 2008 povinný 1) vystavil směnku vlastní bez protestu na řad oprávněného na částku 4.450.000,- Kč, splatnou dne 15. 4. 2008, která byla avalována povinným 2) a 3) a společností Festa servis spol. s r.o., jejímž jednatelem je povinný 1), která je platná a obsahuje všechny zákonné náležitosti. Konstatoval, že oprávněný postupoval v souladu se zákonem, pokud částky hrazené ze strany povinných ve výši 3.200.000,- Kč dne 11. 12. 2008, ve výši 700.000,- Kč dne 6. 2. 2009 a ve výši 300.000,- Kč dne 6. 3. 2009, započetl na dluh méně zajištěný, tedy dluh ze směnky. Soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzení povinných ohledně zajišťovacího charakteru směnky, když uzavřel, že povinní v průběhu řízení neprokázali, že by mezi nimi a oprávněným byla uzavřena jakákoliv jiná dohoda než ta, která je zachycena v notářském zápise, proto nelze dovodit, že by oprávněný kromě nároku na vrácení půjčky neměl nárok na hrazení směnečného peníze dle vystavené směnky. Není tedy dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g), h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). K odvolání povinných odvolací soud usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že dohoda o půjčce, jež je obsahem notářského zápisu, nabyla reálné podoby dne 17. 1. 2008, kdy částku 4.500.000 Kč oprávněný před sepisem notářského zápisu odevzdal povinným, že existuje pohledávka ze směnky vystavené v Brně dne 17. 1. 2008 a splatné dne 15. 4. 2008, jež je řádně vybavenou listinou (čl. I. § 1, 2, 75 a 76 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového), a byla uvedena řádně do oběhu (§ 5 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech), že povinní neunesli důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že svým jednostranným úkonem určili, na který ze svých dluhů (z notářského zápisu či ze směnky) plní a že za této situace je třeba vycházet ze zásady priority s tím, že došlo k přednostnímu vyrovnání dluhu méně zajištěného, tj. dluhu ze směnky. Odvolací soud dále uzavřel, že námitky povinných proti účelu směnky jsou právně bezvýznamné, neboť ty se mohou projevit až v okruhu kauzálních námitek, jimiž se dlužník může úspěšně bránit povinnosti zaplatit ze směnky jinak platné a pravé. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný 1) a povinný 3) dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku materiální vykonatelnosti notářského zápisu jako exekučního titulu, neboť smlouva o půjčce, která je jeho součástí, nebyla realizována způsobem v něm uvedeným (časově specifikovanými splátkami, jež měly být poskytnuty před jeho sepisem), ale byla realizována jednorázovou platbou dne 17. 1. 2008. Podle jejich názoru byla smlouva o půjčce jako simulovaný úkon neplatná (a to i pro obcházení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů), v důsledku čehož je neplatné i ujednání o přímé vykonatelnosti. Mají za to, že odvolací soud pochybil i v tom, že se nezabýval námitkami povinných ohledně zajišťovacího účelu směnky, a nemohl proto řádně zhodnotit právo oprávněného domáhat se dle vystavené směnky plnění. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a z důvodu hospodárnosti řízení také usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí, resp. aby usnesení odvolacího soudu změnil tak, že exekuci zastaví. Oprávněný ve vyjádřeních k dovoláním uvedl, že smlouvu o půjčce považuje za platnou, neboť povinní svorně potvrdili, že finanční částku převzali, sporná byla pouze její výše (zda šlo o 4.200.000 Kč nebo o 4.500.000 Kč). Skutečnost, jakým způsobem byla částka předána (najednou či ve splátkách), není ve věci relevantní. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu pak nečiní právní úkon neplatným rozpor se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů. Popíral, že by závazek ze směnky byl závazkem zajišťovací povahy ke smlouvě o půjčce. Navrhl, aby dovolací soud podaná dovolání odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen o. s. ř.), a zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a jsou ve smyslu § 237 o. s.