6 Tdo 1523/2014 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1523/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 12. 2014 Spisová značka:6 Tdo 1523/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.1523.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Mimořádné opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1523/2014-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2014 o dovolání podaném obviněným V. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 4 To 148/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 200/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, č. j. 2 T 200/2012-513, byl obviněný V. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea prvá zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustil tím, že: v dosud nezjištěné době do 30. 12. 2010 na nezjištěném místě pozměnil na směnce vlastní údajně vystavené v B. dne 16. 8. 2013 výstavcem Z. P., na řad V. N., a P. N., na částku 236.000,- Kč, kdy rukojmím byla uvedena L. S., původní uvedené datum splatnosti směnky 31. 12. 2004 na datum 31. 12. 2007, ačkoli věděl, že předmětná směnka se neopírá o reálně existující závazek, a takto pozměněný platební prostředek použil tak, že dne 30. 12. 2010 podal ke Krajskému soudu v Brně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu na částku 236.000,- Kč s příslušenstvím proti žalovanému výstavci Z. P. a rukojmí L. S., za účelem zajištění majetkového prospěchu nejméně ve výši 236.000,- Kč ke škodě Z. P., potažmo L. S. Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, který usnesením ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 4 To 148/2014, podle § 256 tr. ř. toto odvolání zamítl. II. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Romany Lužné dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, když napadeným usnesením byly potvrzeny výroky o vině i trestu z předcházejícího rozsudku Městského soudu v Brně, se kterým nesouhlasí. Obviněný napadenému rozhodnutí vytýká (část II.), že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, na nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž namítá i nesprávnost skutkových zjištění. Obviněný míní, že skutek, jímž byl uznán vinným, neodpovídá skutkovým zjištěním soudů v předcházejícím řízení, a proto ani právní hodnocení nemůže být správné. Naplnění deklarovaného dovolacího důvodu spatřuje rovněž v neprovedení všech obhajobou navržených důkazů a v nedostatečnosti odůvodnění zamítnutí důkazních návrhů. Obviněný namítá [část III. ad 2)], že z provedeného dokazování není patrné, že skutek, který mu je kladen za vinu, spáchal právě on. Poukázal na soudy opomenutý přezkum v tom směru, zda směnka splňuje veškeré zákonné náležitosti pro to, aby mohla být považována za směnku platnou, tedy zda se jedná o listinu, která je způsobilá ke spáchání předmětného trestného činu. Podotýká, že v tomto směru vůbec dokazování nebylo vedeno. Proto z jeho pohledu nelze vyloučit, že žádný trestný čin nebyl spáchán. Obviněný brojí proti závěrům soudů [část III. ad 3)] a namítá, že vycházely z nesprávných skutkových zjištění, když dostatečně nezkoumaly, zda se nejednalo o blankosměnku, která by byla vyplněna na základě předchozí dohody účastníků, ani o jakou pohledávku se směnka opírala. Nebylo v této souvislosti dostatečně prokázáno, kdo konkrétně pozměnil údaje o splatnosti směnky. V průběhu řízení bylo pouze prokázáno, že směnku držel obviněný, když jím byla dne 27. 12. 2007 uplatněna v soudním řízení. Tato skutečnost však neprokazuje, že by se směnka v jiném období nenacházela v držení jiných směnečných účastníků. Ani ze samotného držení směnky nelze podle obviněného vyvozovat, že to byl právě on, který směnku pozměnil. Dovolatel předkládá alternativu, že mohl pozměněnou směnku pouze uplatnit, přičemž její pozměnění má na svědomí jiná osoba. Ve svém dovolání obviněný vznáší i námitku nevěrohodnosti svědka P., který ve své výpovědi uvedl, že směnku nikdy nepodepsal, přičemž pravost jeho podpisu na směnce byla potvrzena odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma a technického zkoumání dokladů a písemností. Soudy se podle něj dále v dostatečné míře nezabývaly vztahy mezi ním a svědky P. a S. Protože mezi nimi obchodní vztahy prokazatelně existovaly, nevypořádaly se soudy s jeho obhajobou, že směnka zajišťovala platné závazky a byla vyplněna s vůlí všech směnečných účastníků. Obviněný má za to, že v řízení nebyly provedeny důkazy, o které by bylo možné opřít výrok o jeho vině. Provedené výpovědi svědků obsahovaly rozpory, zejména stran obhajobou předložených důkazů o vzájemných obchodních vazbách. Soudy dostatečně neodůvodnily, z jakého důvodu uvěřily výpovědím svědků a nedostatečně odůvodnily existující pochybnosti v důkazech. Z důvodu těchto pochybností je přesvědčen, že soudy měly rozhodnout o jeho nevině a pro existující pochybnosti odkázal na procesní zásadu in dubio pro reo. Závěrem obviněný navrhl (část IV.), aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 4 To 148/2014, tak v souladu s § 265k odst. 2 tr. ř. i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2014, č. j. 2 T 200/2012-513, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. témuž soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl se závazným prvním názorem, aby stíhaný skutek nebyl posouzen jako trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Současně vyjádřil souhlas s projednáním jeho odvolání (správně dovolání) v neveřejném zasedání. Závěrem učinil podnět k tomu, aby předseda senátu dovolacího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o podaném dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného, jehož opis mu byl doručen dne 4. 11. 2014 (č. l. 600), ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil. Tato skutečnost však dovolacímu soudu nebránila v tom, aby o podaném mimořádném opravném prostředku obviněného rozhodl. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsa