§ 17 Zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu – Zvláštní opatření ve vztahu k běhu dob rozhodných pro účely neúčinnosti právních úkonů

Stručně

Paragraf 17 stanoví, že doba trvání mimořádných opatření souvisejících s epidemií koronaviru se nezapočítává do lhůt, které jsou důležité pro posuzování neúčinnosti právních úkonů dlužníka v insolvenčním řízení.

Co to znamená v praxi

• Pokud dlužník v době mimořádných opatření učinil právní úkon, který by mohl být za normálních okolností napaden jako neúčinný (např. zvýhodňující některého věřitele), lhůta pro posouzení této neúčinnosti se po dobu trvání těchto opatření zastavuje.
• Cílem je zohlednit specifické podmínky, za kterých dlužníci v době epidemie jednali, a zabránit tomu, aby jim z těchto podmínek plynuly okamžité negativní důsledky v insolvenčním řízení.
• Doba, po kterou trvají účinky opatření podle § 12 (které je třeba si dohledat v plném znění zákona), se do rozhodných lhůt pro neúčinnost právních úkonů nezapočítává.

Na co si dát pozor

• Je klíčové zjistit, jaká konkrétní opatření a po jakou dobu spadají pod "účinky opatření podle § 12", aby bylo možné správně určit, kdy se lhůty pro neúčinnost právních úkonů zastavily a kdy opět začaly běžet.
• Paragraf odkazuje na konkrétní ustanovení insolvenčního zákona (§ 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3), která se týkají různých typů neúčinných právních úkonů (např. zvýhodňující úkony, úkony bezúplatné, úkony, jimiž dlužník zmařil uspokojení věřitelů).