29 ICdo 202/2023 – Nejvyšší soud

KSBR 57 INS 9488/2021 73 ICm 1549/2022 29 ICdo  202/2023-274 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně Mgr. Veroniky Zmrzlíkové Tomečkové, se sídlem ve Zlíně, Třída Tomáše Bati 202, PSČ 760 01, jako insolvenční správkyně dlužníka FACEGARDEN s. r. o., proti žalovanému Ticketmaster Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60192577, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 73 ICm 1549/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka FACEGARDEN s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00,  identifikační číslo osoby 07338848, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 57 INS 9488/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci  ze dne 14. září 2023, č. j. 73 ICm 1549/2022, 14 VSOL 151/2023-238 (KSBR 57 INS 9488/2021), t a k t o: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2023, č. j. 73 ICm 1549/2022, 14 VSOL 151/2023-238 (KSBR 57 INS 9488/2021), kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2023, č. j. 73 ICm 1549/2022, 14 VSOL 151/2023-238 (KSBR 57 INS 9488/2021), se mění t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2023, č. j. 73 ICm 1549/2022-153, se mění t a k t o: 1. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému určení, že dohoda o náhradě škody uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným dne 30. ledna 2020 je vůči věřitelům dlužníka neúčinná, a vydání (zaplacení) částky 1.774.016,32 Kč (jako plnění z tohoto neúčinného právního jednání) do majetkové podstaty dlužníka. 2. O té části žaloby, kterou se žalobkyně eventuálně domáhala vůči žalovanému určení, že dohoda o náhradě škody ze dne 30. ledna 2020 je neplatná a zaplacení částky 1.774.016,32 Kč (jako plnění z tohoto neplatného právního jednání) do majetkové podstaty dlužníka, a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I.   Dosavadní průběh řízení 1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) 2. června 2022 (č. l. 2 až 5) se žalobkyně (Mgr. Veronika Zmrzlíková Tomečková, jako insolvenční správkyně dlužníka FACEGARDEN s. r. o.) domáhala vůči žalovanému (Ticketmaster Česká republika, a. s.): [1] určení, že dohoda o náhradě škody uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným dne 30. ledna 2020 je vůči věřitelům dlužníka neúčinná; současně požadovala vydání (zaplacení) částky 1.774.016,32 Kč do majetkové podstaty dlužníka, eventuálně (pro případ, že insolvenční soud bude mít za to, že „předmětné právní úkony dlužníka jsou právními úkony absolutně neplatnými“) se pak domáhala: [2] určení, že dohoda o náhradě škody je neplatná a (zároveň) zaplacení částky 1.774.016,32 Kč do majetkové podstaty dlužníka. 2. Žalobu odůvodnila ve skutkové rovině tím, že: [1] Dlužník uzavřel s žalovaným 18. června 2019: 1) Příkazní smlouvu, podle které žalovaný zajišťoval pro dlužníka výrobu, distribuci a prodej vstupenek na akci „The Illusionists“ [série 7 představení, která dlužník pořádal ve dnech 6. až 9. února 2020 v Kongresovém centru v Praze (dále též jen „akce v Praze“)] za úplatu představovanou tzv. servisními poplatky promítnutými v ceně vstupenky. 2) „Dohodu o slevě/provizi“ (dále též jen „dohoda o slevě“), kterou se žalovaný zavázal vyplatit dlužníku provizi ve výši 30 % z celkové sumy vybraných servisních poplatků. [2] Dne 30. ledna 2020 uzavřeli dlužník s žalovaným (i dalšími osobami jako ručiteli) dohodu o náhradě škody, kterou se dlužník zavázal nahradit žalovanému část servisních poplatků, které by žalovaný jinak získal jako odměnu (utržil jako příjem) v souvislosti s prodejem vstupenek na představení, kdyby nebyl nucen se jich vzdát ve prospěch společnosti GALAXO, a. s. (dále jen „společnost G“), na základě dohody uzavřené s touto společností 27. ledna 2020. Údajně byl žalovaný nucen se takto vzdát 70 % všech servisních poplatků, které vybral nebo vybere v souvislosti s pořádáním představení (aby umožnil konání představení). Dlužník a žalovaný učinili v dohodě o náhradě škody nesporným, že částka, které se žalovaný byl nucen vzdát, představuje újmu (škodu), která by mu jinak nevznikla. Dlužník tak za účasti ručitelů uznal odpovědnost za vzniklou škodu a výslovně co do důvodu a výše uznal závazek nahradit žalované takto (údajně) vzniklou škodu v plné výši. [3] Podáním datovaným 19. února 2020 vyčíslil žalovaný škodu částkou 1.857.711,90 Kč, kterou na základě dohody z 27. ledna 2020 vyplatil společnosti G, vyzval dlužníka k zaplacení škody a (současně) provedl jednostranné započtení této pohledávky proti svému závazku vůči dlužníku z příkazní smlouvy ve výši 1.774.016,32 Kč a požádal dlužníka o zaplacení rozdílu (ve výši 83.695,58 Kč). 3. V rovině právní pak žalobkyně z popsaných skutkových tvrzení dovozovala – dovolávajíc se § 240 až § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – že: [1] Dlužník dohodou o náhradě škody prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva ve smyslu § 241 odst. 3 písm. c/ insolvenčního zákona, jelikož žalovanému umožnil nesplnit povinnost vyplatit mu zbytek příjmů z prodeje vstupenek na představení ve výši 1.774.016,32 Kč. Současně se žalovanému dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího (100%) uspokojení na náhradě škody, než jaké by mu náleželo v konkursu (§ 241 odst. 1 insolvenčního zákona). [2] Žalovaný neměl důvod se vzdát 70 % servisních poplatků ve prospěch společnosti G (s níž neměl žádný právní vztah), přičemž na ony servisní poplatky měl nárok na základě příkazní smlouvy s dlužníkem, který svým jednáním nezpůsobil žalovanému žádnou škodu. Jestliže snad dlužník nějakou takovou škodu uznal, pak jednal v přímém úmyslu zkrátit uspokojení svých dalších věřitelů (kterých měl v době uzavření dohody o náhradě škody „nespočet“), což žalovanému muselo být známo (§ 242 insolvenčního zákona). 4. Žalobkyně dále v žalobě uvádí, že ke dni uzavření dohody o náhradě škody měl dlužník 9 (jí označených) věřitelů se splatnými (označenými) závazky (dluhy), takže k 27. lednu 2020 byl v úpadku. 5. K době rozhodné pro neúčinná právní jednání dlužníka žalobkyně v žalobě dovozuje (s odkazem na § 12 a § 17 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, a na § 240 odst. 3, § 241 odst. 4 a § 242 odst. 3 insolvenčního zákona), že v situaci, kdy insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno 20. května 2021 a účinky opatření dle § 12 zákona č. 191/2020 Sb. trvaly od 24. dubna 2020 do 30. června 2021, se běh příslušných lhůt počítá (zpětně) od 24. dubna 2020, takže právnímu jednání dlužníka lze odporovat. 6. Žalobkyně tamtéž míní, že právní jednání dlužníka případně lze hodnotit (také) jako právní úkon absolutně neplatný, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje zákonu, když dlužník uznal škodu, kterou nezpůsobil, a šlo o jednání učiněné zřejmě ve snaze vyvést co nejvíce finančních prostředků z dispozice dlužníka a úmyslně poškodit další věřitele dlužníka. 7. Požadavek na vydání (zaplacení) předmětné částky do majetkové podstaty opírá žalobkyně (v návaznosti na požadavek o určení neúčinnosti dohody o náhradě škody) o § 239 odst. 4 insolvenčního zákona, s tím, že jde o částku, kterou žalovaný měl zaplatit dlužníku podle příkazní smlouvy, kdyby neprovedl započtení. Ve vztahu k požadavku na určení neplatnosti dohody o náhradě škody opírá žalobkyně požadavek na zaplacení předmětné částky do majetkové podstaty o ustanovení § 233 odst. 1 insolvenčního zákona a o ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). 8. V reakci na poučení, jehož se jí dostalo při jednání insolvenčního soudu, jež se konalo 24. října 2022 (srov. protokol o jednání, č. l. 68-69), žalobkyně následně podáním datovaným 22. listopadu 2022 (č. l. 84-85) doplnila žalobní tvrzení tak, že: [1] Z hlediska podmínek odporovatelnosti dle § 242 insolvenčního zákona: 1) Postačí objektivní zkrácení jakéhokoli dlužníkova věřitele. 2) Úmysl dlužníka zkrátit své věřitele plyne z toho, že jednatelka dlužníka si musela být vědoma kritické hospodářské (ekonomické i obchodní) situace dlužníka, který měl k 30. lednu 2020 „nespočet“ věřitelů a neměl téměř žádný majetek, z nějž by je mohl uspokojit. 3)  Vědomost žalovaného o tomto úmyslu dlužníka plyne z toho, že ke dni vzniku „právního úkonu“ (jakož i k 19. únoru 2020) věděl o mnohosti věřitelů dlužníka, takže s ohled