Vyhláška, kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie a chladu

(1) Rozvody a vnitřní rozvody chladu se dimenzují na základě optimalizačního výpočtu respektujícího ekonomicky efektivní úspory energie.

(2) Rozvody a vnitřní rozvody chladu s provozní teplotou chladicí látky +18 °C až +5 °C mají tloušťku izolace podle § 5 odst. 9 a 11.

(3) Pro tepelné izolace rozvodů a vnitřních rozvodů chladu se použije materiál mající součinitel tepelné vodivosti λ menší nebo roven 0,038 W/m.K (hodnoty λ udávány pro 0 °C).

(4) Rozvody a vnitřní rozvody chladu s provozní teplotou chladicí látky nižší než +5 °C se opatřují tepelnou izolací s minimální tloušťkou danou 1,5násobkem tloušťky stanovené podle § 5 odst. 9 a 11.

(5) Pro vnitřní rozvody chladu malých průměrů menších než DN 10 se při návrhu tloušťky tepelné izolace přihlíží k izolačnímu logicky neřešitelnému rozporu.

(6) Povrchy, spoje a čela tepelných izolací se opatří vhodnou nepřerušovanou parotěsnou vrstvou k zamezení pronikání vlhkosti difuzí vodních par. Pro ochranu izolací platí rovněž § 5 odst. 2. Tepelné izolace opatřené na vnějším povrchu kovovým opláštěním se při provozních teplotách nižších než +15 °C na všech spojích opatří stále pružným tmelem proti difuzi vlhkosti s faktorem difuzního odporu μ > 7000.

(7) Pokud není vnější povrch tepelné izolace opatřen parotěsnou vrstvou nebo utěsňovaným oplechováním, použije se tepelná izolace s faktorem difuzního odporu μ > 5000.

(8) Pro rozvody s provozní teplotou nižší než +15 °C se vláknité izolace nepoužívají. V rozmezí teplot 0 až +15 °C je jejich použití možné pouze v kombinaci s kapilárně vodivou tkaninou.

(9) Při montáži potrubí a při dopěňování polyuretanových izolací se postupuje podle technologického předpisu výrobce potrubí.

(10) Tepelná izolace se provede tak, aby jí neprocházely žádné kabely, vodovodní potrubí apod. Pokud je nezbytné, aby izolací procházel vodič, provede se v tepelné izolaci zvláštní průchodka vhodně zaizolovaná a utěsněná proti difuzi.

(11) Tepelná izolace se provede tak, aby mezi potrubím a tepelnou izolací nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti ze vzduchu.

(12) Minimální tloušťka tepelné izolace zásobníků chladu se určuje optimalizačním výpočtem, respektujícím ekonomicky efektivní úspory energie.

(13) Každý zdroj chladu, případně k němu připojené předávací stanice se k zabezpečení hospodárného nakládání s chladem a k zabezpečení rovnovážného stavu mezi výrobou a spotřebou chladu vybavuje zařízením automaticky regulujícím chladicí výkon v závislosti na potřebě chladu.

(14) Při navrhování regulace dodávky chladu se volí způsob podle technicko-ekonomického výpočtu nejvýhodnější.

(15) Zdroje chladu se vybavují regulací umožňující centrálně snížit či odstavit dodávku chladu, stejně jako zapnout a vypnout elektrická zařízení zajišťující dodávku chladu a regulující zdroje chladu, v závislosti na určující veličině. Při volbě druhu regulace se upřednostňuje požadavek maximálních úspor chladu.

(16) U rozvodu chladu a vnitřního rozvodu chladu se seřizují průtoky tak, aby odpovídaly projektovaným jmenovitým průtokům s maximální odchylkou ± 12 %. Seřízení průtoků chladicí látky se prokazuje měřením v jednotlivých větvích soustavy. Měření se provádí při uvádění do provozu, po odstranění závažných provozních závad, při nedostatečném zásobování a při změnách zařízení, které ovlivňují tlakové poměry v síti, zejména při připojení nových a odstavení stávajících odběratelů či spotřebitelů. Protokol o měření a nastavení průtoků zůstává trvale uložen u provozovatele rozvodu či vnitřního rozvodu chladu.

(1) V provozních podmínkách se používají pro zjišťování tepelných ztrát a zisků v zařízeních pro rozvod tepelné energie, chladu a teplé vody provozní metody.

(2) U provozních metod nejsou teploty přesně definovány a měření je závislé na možnostech měřicí metody. Přesnost naměřených hodnot, tj. tepelného toku, popř. tepelné vodivosti, je horší než 5 %. Provozní metody ověřují tepelně izolační vlastnosti především tepelnou vodivostí a tepelnými ztrátami.

(3) V protokolu z provozního měření se zaznamená

a) datum, čas a délka měření,

b) technický popis měřicího zařízení a místa měření,

c) rozměry měřené izolace, zejména průměry potrubí, složení a tloušťky vrstev,

d) druh izolačního materiálu a jeho stav,

e) provozní teploty, teplota okolí, klimatické poměry.

(4) Provozní metody jsou Schmidtova, termovizní a kalorimetrická. Popis provozních metod je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(5) Vzhledem k toku tepla se měření provádí

a) při ustáleném toku tepla, v časovém úseku, kdy se nemění teploty vnitřního a vnějšího prostředí ani rychlost proudění okolního vzduchu (stacionární metoda),

b) při neustáleném tepelném toku, při řízeném ohřívání nebo ochlazování, za současného zjišťování času, za který se druhá strana izolované desky ohřeje nebo ochladí. Jde o metody laboratorní s vyšší nepřesností a nemožností určení střední teploty (nestacionární metoda).

Zrušuje se:

1. Vyhláška č. 151/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti účinnosti užití energie při rozvodu tepelné energie a vnitřním rozvodu tepelné energie.

2. Vyhláška č. 153/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti určení účinnosti užití energie při přenosu, distribuci a vnitřním rozvodu elektrické energie.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 2007.

Ministr:

Ing. Říman v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 193/2007 Sb.

A) Účinnost užití z hlediska dopravy tepelné energie je určena vztahem:

ηc = mxPN + ∑i=1k nixPSN ,iPN -

kde

l + m + n = l [-]

B) Účinnost užití z hlediska tepelných ztrát je určena vztahem:

ηZ = ∑i=1kQOD,iQZD -

kde

PN jmenovitý příkon čerpadla [kW]PSNpříkon čerpadla při nižších než jmenovitých otáčkách [kW]QOD,iteplo odebrané i-tým odběrným místem [GJ]QZDteplo dodané zdrojem [GJ]kpočet pevně nastavitelných stupňů otáček, na které je čerpadlo provozováno [-]lpoměrná část provozní doby čerpadla za otopné období, kdy čerpadlo nepracuje [-]mpoměrná část provozní doby čerpadla za otopné období, kdy čerpadlo pracuje se jmenovitými otáčkami [-]n poměrná část provozní doby čerpadla za otopné období, kdy čerpadlo pracuje se sníženými otáčkami; u čerpadel s plynule proměnnými otáčkami se uvažuje n=0,5 [-]

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 193/2007 Sb.

Vnitřní Teplota vody v trubce [°C] Potrubí výpočtová 90 85 80 75 70 65 60 teplota Tepelný výkon neizolovaného potrubí DN °C W/m 10 20 45 40 35 30 30 25 20 15 20 60 50 45 40 35 30 30 20 20 70 65 60 50 45 40 35 25 20 90 80 70 65 55 50 40 32 20 110 100 90 80 70 60 55 40 20 125 115 100 90 80 70 60 50 20 150 140 120 110 100 85 75

Vnitřní Teplota vody v trubce [°C] Potrubí výpočtová 90 85 80 75 70 65 60 teplota Tepelný výkon neizolovaného potrubí DN ti [°C] W/m 10 20 35 30 30 25 25 20 15 15 20 45 40 35 30 30 25 20 20 20 55 50 45 40 35 30 25 25 20 70 60 55 50 45 40 30 32 20 85 75 70 60 55 50 40 40 20 95 85 80 70 60 55 50 50 20 115 105 90 85 75 65 55

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 193/2007 Sb.

U = π1αi + 12λtr ln dD + 12λiz ln dizd + 1αiz . diz W/mK

kde:Usoučinitel prostupu tepla vztažený na jednotku délky[W/mK] Dvnitřní průměr trubky[m] dvnější průměr trubky[m] dizvnější průměr izolace [m] αiz součinitel přestupu tepla na povrchu izolace[W/m2K] αisoučinitel přestupu tepla na vnitřní straně trubky[W/m2K] λizsoučinitel tepelné vodivosti tepelné izolace[W/m.K] λtrsoučinitel tepelné vodivosti materiálu trubky[W/m.K] teteplota okolního vzduchu[°C] tizpovrchová teplota tepelné izolace[°C]

Součinitel přestupu tepla na vnitřní straně trubky se určí z odpovídajících kriteriálních rovnic respektujících rychlost proudění a další fyzikální veličiny a na vnější straně tepelné izolace se ještě respektuje sálavá složka.

αiz = αiz,K + αiz,S

kde:αiz,Ksoučinitel přestupu tepla na povrchu izolace konvekcí [W/m2.K] αiz,Ssoučinitel přestupu tepla na povrchu izolace sáláním[W/m2.K]

DN10 až 1520 až 3240 až 6580 až 125150 až 200U [W/mK]0,150,180,270,340,40

DN20253240506580100125150175200U

[W/mK]A0,140,170,180,210,230,250,270,280,320,360,380,39B0,160,190,200,240,260,300,310,320,360,400,440,46

A – pevné potrubí; B – pružné potrubí a potrubí zdvojená (uložená vedle sebe)

Při výpočtu součinitele prostupu tepla u rozvodů uložených v zemi se ve vztahu nahradí poměr 1/αiz tepelným odporem vrstvy 1 m přilehlé zeminy Rz [m2.K/W].

- sypká zemina a písek Rz= 1,11 m2.K/W

- skála Rz = 0,42 m2.K/W

- zemina nebo skála pod hladinou spodní vody Rz = 0 m2.K/W

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 193/2007 Sb.

1) Schmidtova metoda

Gumový pásek je obložen sériovým termočlánkem měřícím rozdíl teplot na tloušťce pásku 2 mm. Pásek je zavulkanizován do pasu 60 x 5 x 600 mm. Pas se přikládá k měřenému povrchu, kterým prochází tepelný tok. Ten vyvolá změnu teplot na vnitřním i vnějším povrchu zavulkanizovaného pásku a sériové termočlánky násobící změnu signalizují napětí v závislosti na velikosti tepelného toku. Po ocejchování pasu se získá konstanta pasu C. Násobením odečteného napětí na svorkovnici pasu získáme hodnotu měřeného tepelného toku. Vzhledem k cejchování pasu na rovině se tepelný tok určovaný na potrubí násobí korekčním součinitelem. Měření vyžaduje ustálený stav, povrch se chrání před prouděním okolního vzduchu, pas nelze položit na kovový povrch, k zamezení bočních ztrát se k pasu z boků přidávají další pasy a měření vyžaduje zkušenost obsluhy.

2) Termovizní metoda

Tato metoda představuje způsob měření, při kterém se termovizní kamerou snímá povrch izolovaného zařízení. Termovizní zobrazení povrchových ploch umožňuje zaznamenat rozložení povrchových teplot zařízení a tak případné vady izolace, které se projevují jako tepelné mosty. Tato metoda neumožňuje ověření součinitele tepelné vodivosti tepelných izolací.

Termovizní metoda je vhodná pro komplexní zhodnocení skutečného stavu tepelně izolovaných rozvodů a energetických zařízení.

3) Kalorimetrická metoda

Metoda vycházející z kalorimetrické rovnice a umožňuje stanovit tepelné ztráty či zisky na úseku rozvodu. Měřením se stanoví rozdíl teplot teplonosné látky a průtok. Při využití fakturačních měřidel tepla dodavatele a součtových hodnot fakturačních měřidel na vstupu u odběratelů lze přibližně stanovit tepelné ztráty celé sítě. Naměřený rozdíl však zahrnuje krom tepelné ztráty sítě i veškeré nepřesnosti měřidel a často tato metoda nedává věrohodné výsledky.

1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES o energetické náročnosti budov.