Správní řád

(1) Správní orgán může připustit na místě důkazu čestné prohlášení účastníka řízení.

(2) Čestné prohlášení nemůže být připuštěno, je-li na zjištění určité skutečnosti zvláštní obecný zájem nebo, když by tím byla porušena v řízení, v němž vystupuje několik účastníků, rovnost mezi nimi. Čestným prohlášením nemůže být nahrazen znalecký posudek.

(3) Průkaznost čestného prohlášení zhodnotí správní orgán s přihlédnutím k výsledkům celého řízení. Není-li obsah čestného prohlášení v souladu s výsledky řízení, může správní orgán také nařídit provedení důkazu, na jehož místě připustil čestné prohlášení.

Je-li předmět řízení sporný mezi účastníky řízení a nevylučuje-li to povaha věci, mohou účastníci uzavřít se schválením věcně příslušného správního orgánu smír. O uzavření smíru, který lze s hlediska obecného zájmu schválit, má se správní orgán vždy pokusit.

Rozhodnutí vydává příslušný správní orgán po předepsaném řízení, zejména po spolehlivém zjištění stavu věci (§ 18). Rozhodnutí musí odpovídat zákonům a ostatním předpisům i výsledkům řízení, aby jím bylo co nejlépe zajištěno splnění účelu sledovaného zákonem i ochrana práv a oprávněných zájmů pracujících a socialistických organisací.

(1) V jednoduchých věcech, zejména jde-li o rozhodnutí vydávané jen na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně po podání návrhu. Bezodkladně vydává správní orgán také osvědčení o skutečnostech, které jsou mu známy.

(2) V ostatních případech je nutno zpravidla rozhodnout do 15 dnů. Nemůže-li být v této lhůtě ve věci rozhodnuto pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů, vyrozumí o tom správní orgán účastníky s uvedením důvodů a sdělí jim lhůtu, v níž o návrhu rozhodne.

(1) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, výrok a poučení o odvolání. Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se v rozhodnutí účastníkům řízení v plném rozsahu a není-li námitek jiného účastníka.

(2) Z odůvodnění musí být jasně patrno, na jakém podkladě bylo rozhodnutí vydáno a jaké úvahy rozhodovaly při hodnocení důkazů. Odůvodnění musí být přesvědčivé, aby z něho byla patrna správnost rozhodnutí a aby upevňovalo důvěru pracujících v lidově demokratický státní aparát a vychovávalo je k dobrovolnému a ukázněnému plnění jejich povinností.

(3) Výrok má úplně vyřídit projednávanou věc a všechny návrhy účastníků řízení. Správní orgán může, je-li to účelné, rozhodnout o některé části předmětu jednání zvlášť. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k nějakému plnění, stanoví pro ně správní orgán přiměřenou lhůtu.

(4) Poučení o odvolání má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno se z něho odvolat, do jaké lhůty a u kterého správního orgánu. Chybí-li v rozhodnutí poučení o odvolání nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (§ 26), aby bylo doplněno. Lhůta k odvolání počíná v takovém případě běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal odvolání po lhůtě, považuje se odvolání za podané včas.

Rozhodnutí je oznámeno doručením jeho písemného vyhotovení účastníkovi řízení; bylo-li však vyhlášeno ústně v přítomnosti účastníků řízení, je oznámeno již tímto ústním vyhlášením. Účastník řízení může i v takovém případě do 3 dnů žádat, aby mu bylo doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí; takovému účastníkovi je rozhodnutí oznámeno teprve dnem, kdy mu bylo doručeno jeho písemné vyhotovení.

(1) Není-li jinak stanoveno, je účastník řízení oprávněn podat proti rozhodnutí odvolání. Nelze se však odvolat:

a) proti rozhodnutí ústředního úřadu,

b) proti rozhodnutí o odvolání vydanému odvolacím orgánem (§ 31).

(2) Proti rozhodnutí vydanému za řízení lze se bránit - není-li výslovně připuštěno odvolání samostatné - až v odvolání, které bylo podáno proti závěrečnému rozhodnutí.

(1) Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 26) u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

(2) Lhůta k odvolání je zachována i tehdy, bylo-li odvolání před jejím uplynutím podáno přímo u odvolacího orgánu anebo u místního národního výboru místa bydliště, pobytu nebo pracoviště odvolatele. Rovněž je lhůta zachována, bylo-li odvolání před jejím uplynutím odevzdáno k poštovní dopravě a adresováno správnímu orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, nebo odvolacímu orgánu.

(1) Odvolání podané včas oprávněným účastníkem řízení má odkladný účinek.

(2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, je-li pro naléhavý obecný zájem okamžitý výkon rozhodnutí nezbytný nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu utrpí jiný účastník řízení, po případě jiná osoba, nenahraditelnou újmu. Proti rozhodnutí, kterým se vylučuje odkladný účinek odvolání, se nelze odvolat.

Odvolání lze podat písemně nebo ústně. Je třeba je odůvodnit a podle možnosti k němu připojit nebo v něm navrhnout potřebné důkazy; správní orgán však projedná odvolání i tehdy, nejsou-li tyto náležitosti splněny.

(1) O odvolání rozhoduje nadřízený správní orgán.

(2) O odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán národního výboru bezprostředně vyššího stupně; jde-li o odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu krajského národního výboru, rozhoduje o něm příslušný ústřední úřad. O odvolání proti rozhodnutí rady místního národního výboru, u něhož nejsou zřízeny odbory, rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán okresního národního výboru s vědomím své rady.

Správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, může sám vyhovět odvolání, netýká-li se napadené rozhodnutí nikoho jiného než odvolatele. Proti takovému rozhodnutí o odvolání se lze dále odvolat.

Správní orgán vyrozumí o podaném odvolání, o nových tvrzeních odvolatelových a o nově navržených důkazech ostatní účastníky řízení. Přitom určí přiměřenou lhůtu, ne kratší než 3 dny, ve které se mohou vyjádřit.

(1) Nevyhoví-li správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, odvolání sám, předloží je ihned s celým spisem odvolacímu orgánu. Je-li třeba řízení doplnit, učiní tak neprodleně, aby odvolání mohl předložit odvolacímu orgánu nejpozději do 3 týdnů ode dne, kdy mu došlo; v této lhůtě provede i nově navržené důkazy, jichž je třeba k doplnění řízení. Odvolání předloží také tehdy, bylo-li podáno opožděně nebo není-li přípustné.

(2) K předloženému odvolání připojí správní orgán též své stanovisko s důvody a případná vyjádření ostatních účastníků řízení.

Odvolací orgán vrátí věc správnímu orgánu první stolice k doplnění, je-li ke spolehlivému rozhodnutí odvolacího orgánu nutno dosavadní řízení doplnit, zejména provedením nových důkazů nebo opakováním důkazů již provedených. Je-li to účelné, doplní odvolací orgán řízení sám.

(1) Odvolací orgán rozhodne zpravidla ve věci samé.

(2) Odvolací orgán může však napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu první stolice k novému projednání a rozhodnutí, je-li stav věci zjištěn tak nedostatečně, že by bylo nutné provádět rozsáhlé šetření nebo celé řízení opakovat. Správní orgán první stolice je stanoviskem odvolacího orgánu vázán.

(3) Odvolání je třeba vyřídit do 3 týdnů ode dne, kdy došlo odvolacímu orgánu. Nemůže-li být pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů v této lhůtě vyřízeno, vyrozumí o tom odvolací orgán odvolatele s uvedením důvodů, proč odvolání nemohlo být vyřízeno včas.

Odvolací orgán není vázán návrhy účastníků řízení, přezkoumá správnost celého napadeného rozhodnutí a může je jakkoli změnit nebo doplnit; přitom dbá o odstranění všech vad řízení provedeného v první stolici, které by mohly mít vliv na správnost rozhodnutí.

Bylo-li podáno odvolání opožděné nebo nepřípustné, odvolací orgán přezkoumá, zda není důvodu ke zrušení nebo změně rozhodnutí mimo odvolací řízení; jinak odvolání zamítne.

Oddíl 6.

a) výkonných orgánů národních výborů:

(1) Nadřízené orgány mají právo přezkoumávat rozhodnutí rad národních výborů a mohou je rušit nebo měnit. Orgány nadřízené odborům nebo obdobným výkonným orgánům národních výborů mají právo přezkoumávat jejich rozhodnutí a nesprávná rozhodnutí rušit nebo měnit.

(2) Nadřízený orgán přezkoumává rozhodnutí z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného, zejména ke stížnosti pracujících.

(1) Hodlá-li nadřízený správní orgán zrušit nebo změnit rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je povinen vyžádat si předem jeho vyjádření.

(2) Při zrušení nebo změně rozhodnutí je třeba dbát, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

(3) Rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je třeba pečlivě odůvodnit, aby vnitřním obsahem plně přesvědčovalo o své správnosti. Stejnopis rozhodnutí se zašle také příslušnému prokurátorovi.

b) jiných správních orgánů:

Ustanovení § 40 se užije obdobně také v případech, kdy nadřízené správní orgány mohou rušit nebo měnit rozhodnutí i jiných správních orgánů než výkonných orgánů národních výborů.

(1) Protestu generálního prokurátora může vyhovět sám správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje. Rozhodnutí, jímž protestu vyhovuje, je správní orgán povinen oznámit (§ 26) ve lhůtě v protestu určené.

(2) Nehodlá-li správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje, protestu vyhovět, je povinen předložit jej se svým stanoviskem ve lhůtě v protestu určené k rozhodnutí správnímu orgánu vyššího stupně.

(3) Rovněž správní orgán vyššího stupně oznámí své rozhodnutí o protestu ve lhůtě v protestu určené; tato lhůta se počítá ode dne, kdy obdržel protest od podřízeného správního orgánu. Nemůže-li včas rozhodnout, vyrozumí o tom i o důvodech, jež dodržení lhůty brání, prokurátora, který protest podal.

Rozhodnutí o protestu zašle správní orgán současně s jeho oznámením (§ 42 odst.1 a 3) též prokurátorovi, který protest podal. Rovněž předloží-li správní orgán protest k rozhodnutí správnímu orgánu vyššího stupně (§ 42 odst. 2), vyrozumí o tom i o svém stanovisku současně prokurátora, který protest podal.

(1) Správní exekuci lze provést na podkladě:

a) vykonatelných rozhodnutí ústředních úřadů a smírů před nimi uzavřených,

b) vykonatelných rozhodnutí výkonných orgánů národních výborů a smírů před nimi uzavřených,

c) vykonatelných rozhodnutí jiných správních orgánů, je-li tak stanoveno zvláštním předpisem, a za stejných podmínek též na podkladě smírů před nimi uzavřených,

d) vykonatelných výkazů nedoplatků sestavených ústředními úřady nebo výkonnými orgány národních výborů, jakož i na podkladě vykonatelných výkazů nedoplatků sestavených jinými orgány, pokud je tak stanoveno zvláštním předpisem.

(2) Podklad správní exekuce jest exekučním titulem též pro soudní exekuci.

(1) Rozhodnutí je vykonatelné, není-li proti němu přípustný opravný prostředek nebo nemá-li opravný prostředek odkladný účinek.

(2) Výkaz nedoplatků je vykonatelný, byl-li sestaven na základě vykonatelných rozhodnutí nebo na základě dlužníkovy povinnosti stanovené právním předpisem zaplatit bez vydání zvláštního rozhodnutí.

Správní exekucí lze vymáhat:

a) peněžité nároky, nejde-li o exekuci na nemovité věci nebo na práva k nim,

b) nároky na vydání nebo dodání věcí movitých,

c) nároky na splnění povinnosti něco konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět,

d) nároky na vyklizení nemovité věci nebo její části.

(1) Prostředky exekuce k vymáhání nepeněžitých nároků jsou:

a) náhradní výkon,

b) nepřímé donucení peněžitou pokutou,

c) přímé donucení.

(2) Peněžitá pokuta nesmí v jednotlivém případě přesahovat částku 1.000 Kčs.

Podrobnější předpisy o exekučním řízení budou vydány vyhláškou ministerstva spravedlnosti.

Správní orgán je povinen šetřit v řízení imunit a výsad přiznávaných právem mezinárodním, mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou republikou nebo zvláštními československými vnitrostátními předpisy.

(1) Ustanovení tohoto nařízení se užije i na řízení zahájené přede dnem počátku jeho účinnosti; právní účinky jednotlivých úkonů, které nastaly již přede dnem počátku účinnosti tohoto nařízení, zůstávají zachovány.

(2) Do doby, než budou podle § 48 vydány podrobnější předpisy o exekuci k vymáhání peněžitých nároků, postupuje se při vymáhání těchto nároků podle předpisů o vymáhání daní.

Vyhláškou ministerstva spravedlnosti mohou být vydány předpisy potřebné k provedení tohoto nařízení, zejména předpisy o zastupování, o dožádání, o doručování, o dokazování a o protokolech.

(1) Zrušeny jsou obecné předpisy o správním řízení, zejména:

1. vládní nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení),

2. nařízení ministra vnitra č. 150/1944 Sb., o obecním správním řízení,

3. zákon č. 173/1948 Sb., o čestném prohlášení ve správním řízení,

4. zák. čl. XX/1901, o zjednodušení administrativního řízení, a předpisy vydané k jeho provedení.

(2) Nedotčeny zůstávají:

1. zvláštní předpisy o správním řízení (na př. o řízení ve věcech daňových),

2. zvláštní ustanovení o řízení obsažená v jiných předpisech; zrušena jsou však ustanovení §§ 28 až 30 zákona č. 138/1948 Sb., o hospodaření s byty, a ustanovení předpisů je provádějících,

3. vládní nařízení č. 31/1951 Sb., o styku státních úřadů a jiných orgánů s úřady a orgány cizích států,

4. vládní vyhláška č. 225/1954 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících u národních výborů a jejich výkonných orgánů.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. července 1955; provedou je všichni členové vlády.

Široký v. r.

Dr. Dolanský v. r.

gen. arm. Dr. Čepička v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Dr. Škoda v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Poláček v. r.

Štoll v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Smida v. r.

Dr. Bartuška v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

Málek v. r.

Maurer v. r.

Dr. Neuman v. r.

Nosek v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.