§ 4 zákon ČNR o státní památkové péči – Národní kulturní památky
Zákon České národní rady o státní památkové péči · 20/1987 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 4 zákona č. 20/1987 Sb. stanoví, že vláda České republiky prohlašuje nejvýznamnější kulturní památky za národní kulturní památky a určuje podmínky jejich ochrany, a to formou nařízení. Vláda České republiky má pravomoc povýšit některé kulturní památky na status národní kulturní památky, což značí jejich mimořádný význam pro kulturní bohatství národa. (§ 4 zákona č. 20/1987 Sb., zákon ČNR o státní památkové péči, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Národní kulturní památky
- Judikatura: na § 4 odkazuje 6 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 20/1987 Sb.
(1) Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany.
(2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Vláda České republiky má pravomoc povýšit některé kulturní památky na status národní kulturní památky, což značí jejich mimořádný význam pro kulturní bohatství národa.
- Prohlášení za národní kulturní památku se děje prostřednictvím vládního nařízení, což je právní předpis s celostátní platností.
- Spolu s prohlášením vláda stanoví i specifické podmínky, jak se má o tyto nejvýznamnější památky pečovat a jak je chránit.
- Vláda také obecně stanovuje pravidla pro výkon státní památkové péče u všech národních kulturních památek.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 4
Jak soudy aplikují § 4
K tomu uvedla, že se v případě zámku nejedná o „národní kulturní památku“ podle § 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o památkové péči“), ale jen o „kulturní památku“ podle § 2 tohoto zákona, což je podstatný rozdíl, a to jak v zápisu těchto památek, tak ve způsobu ochrany.
Dle § 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění rozhodném (dále jen „zákon o památkové péči“) ve spojení s nařízením vlády č. 147/1999 Sb., je povinností osoby na řízení zúčastněné pečovat o zachování areálu, udržovat jej v dobrém stavu a užívat jej pouze způsobem, jenž odpovídá kulturně politickému významu areálu, památkové hodnotě a technickému stavu.
Zákonodárce dává v § 4 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, vládě kompetenci k takovému postupu v konkrétně určené věci (národní kulturní památce) a výslovně ji zmocňuje k vydání nařízení.
Související
§ 4 Archiválie prohlášené za národní kulturní pam (Zákon České národní rady o archivnictví)§ 31 (Zákon o archivnictví a spisové službě a )§ 4 Změna nařízení vlády č. 404/1992 Sb., o změně (Nařízení vlády o vymezení některých náro)§ 2 Podmínka zabezpečení ochrany národní kulturní (Nařízení vlády o prohlášení Usedlosti Be)§ 30 Ochrana archivních kulturních památek a národ (Zákon o archivnictví a spisové službě a )