6 Ads 134/2012 — Nejvyšší správní soud

8 A 79/2023- 107 - text 17 8 A 79/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: proti žalovanému: S. I., bytem X, zastoupené advokátem JUDr. Ladislavem Salvetem sídlem Sedlčanská 1044/18, Praha 4, Magistrát hlavního města Prahy, IČO: 00064581 sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2023, č. j. MHMP 431177/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu ze dne 6. 3. 2023, č. j. MHMP 431177/2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 15, odboru stavebního (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 11. 2022, č. j. ÚMČ P15 56681/2022/OST/PDo, sp. zn. 056289/2022/OST/Pdo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 137 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v rozhodném znění (dále jen „stavební zákon“), žalobkyni coby vlastníkovi stavby „Zámek Petrovice“, areál č. p. X v k. ú. X, ul. X, na pozemku parc. č. X v katastrálním území X, nařízena povinnost opatřit do 8 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí projektovou dokumentaci nezbytných úprav uvedené stavby a předložit ji stavebnímu úřadu. 2. Stavební úřad takto rozhodl na základě zjištění, že předmětný objekt je památkově chráněn od 3. 5. 1958. Ve druhé polovině 20. století zde byl Státní statek, po roce 1998 je areál bez využití. Žalobkyně se stala vlastníkem tohoto objektu na základě usnesení soudu o dědictví v říjnu 2021. Stavební úřad uskutečnil dne 31. 8. 2021 na místě samém kontrolní prohlídku, v jejímž rámci zjistil, že předmětná stavba je ve špatném technickém stavu, vlastník ji neudržuje, jednotlivé objekty chátrají a dochází k jejich degradaci. 3. Dne 8. 3. 2022 bylo provedeno ohledání předmětné stavby coby kulturní památky, a na základě tohoto ohledání pořízené dokumentace byl Národním památkovým ústavem zpracován dokument nazvaný Vyhodnocení stavebně technického stavu a posouzení možnosti obnovy (dále jen „Vyhodnocení“). Následně byl Ing. arch. O. Š. (NPÚ, územní odborné pracoviště v Praze) zpracován návrh opatření, která je na jednotlivých objektech Zámku Petrovice nezbytné provést. Na základě výše uvedených skutečností a podkladů pak stavební úřad dle § 137 odst. 5 stavebního zákona prvostupňovým rozhodnutím nařídil žalobkyni pořízení dokumentace pro nezbytné úpravy předmětné stavby. 4. Proti rozhodnutí žalovaného žalobkyně brojila žalobou ze dne 5. 5. 2023, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 9. 2024, č. j. 8A 79/2023-66, tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud takto rozhodl poté, co dospěl k závěru, že postup správního orgánu prvého stupně i žalovaného je v rozporu s § 137odst. 5, věta druhá stavebního zákona a povinností stavebního úřadu bylo, aby s rozhodnutím, kterým nařídil opatření projektové dokumentace, současně rozhodl o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku na úhradu nákladů na pořízení této dokumentace a o podmínkách jeho vyplacení. Městský soud konstatoval, že stavební úřad byl ze zákona povinen vydat rozhodnutí o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku současně s rozhodnutím o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci nezbytných úprav, jelikož stavební úřad takto nepostupoval a pochybení stavebního úřadu nebylo zhojeno ani v řízení odvolacím přistoupil městský soud ke zrušení napadeného rozhodnutí pro jeho nezákonnost. 5. Žalovaný podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8As 232/2024-43 (dále také jako „zrušující rozsudek“). Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž vyslovil pro Městský soud v Praze závazný právní názor, a sice, že ze systematického výkladu. § 137 odst. 5 věta druhá stavebního zákona ve spojení s § 138 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že řízení o záloze stavebního příspěvku je zahájeno na žádost a rozhodnutí o záloze není podmínkou pro vydání rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci, povinnost rozhodnout o záloze stavebního příspěvku současně s nařízením opatřit projektové dokumentace je proto nutné vykládat jako příkaz rozhodnout o záloze a povinností obstarat projektovou dokumentaci v určité časové souslednosti, tento výklad nevede k faktické nepoužitelnosti pravidla o současném poskytnutí zálohy, účel zálohy připouští, aby o ni vlastní stavby požádal v průběhu řízení o nezbytných úpravách ještě před vydáním rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci; právě v takovém případě rozhodne stavební úřad o žádosti současně s rozhodnutím o nařízení projektové dokumentace dle § 137 odst. 5 věta druhá stavebního zákona. Nesplnění této povinnosti nepůsobí nezákonnost rozhodnutí o nařízení opatření projektové dokumentace, neboť se nejedná o podmínku pro vydání tohoto rozhodnutí Podtrženo soudem). II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 6. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala neurčitost a nevykonatelnost prvostupňového rozhodnutí, kdy podle výzvy stavebního úřadu měly být podle § 137 odst. 1, písm. b) stavebního zákona provedeny nezbytné úpravy, aby byly odstraněny bezpečnostní a požární závady. Není však jednoznačně a konkrétně konstatováno, jaké úpravy mají být provedeny, co musí dokumentace zahrnovat a řada dalších aspektů, aby bylo možno v tomto mimořádně obtížném případě a s přihlédnutím k aspektu účelnosti prováděných prací účinně postupovat. Žalovaný zásadně pochybil, pokud se ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí z uvedeného důvodu, čímž byl porušen § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). 7. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala dílčí vady odůvodnění napadené rozhodnutí. 8. Uvedla, že v odůvodnění žalovaný odkazuje na Vyhodnocení zpracované Ing. J. V. Tento dokument však není vůbec znaleckým posudkem podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, v platném znění, protože nesplňuje náležitosti dané hlavou VI tohoto zákona, a tudíž z něj nelze přijmout účinné závěry, které by mohly směřovat k obnově objektu. Jedná se o pouhé vyjádřením názoru Ing. J. V. a vůbec nezohledňuje statický stav objektu, jenž je stěžejní pro možnost jakýchkoli obnovných prací. V této souvislosti žalovaný zcela přehlédl „Odborné vyjádření ke stavu objektů v areálu Zámku Petrovice“ vypracované Bukovský SPS, s.r.o., kde ze závěrů obsažených na stranách 46 až 60 je zcela zjevné statické narušení a další aspekty. Pokud žalovaný činil jakékoli věcné závěry na základě dokumentu Ing. V., činil tak chybně, jelikož tento dokument nehodnotil to podstatné, statický stav objektů. Pokud žalovaný při svém rozhodnutí vyhodnocoval i možnosti obnovy zámku, vyhodnocoval je chybně, poněvadž si nevyjasnil základní otázku, zda je možno dané práce vůbec provést, zda je to bezpečné jak pro pracovníky samotné, tak pro třetí osoby (sousedy apod.) a zda je zachována historická hodnota zámku, pokud žalobkyně přistoupí na dosud ničím nepotvrzenou tezi, že zámek a další objekty jsou kulturní památkou. 9. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabývá dokumentem Ing. V., který hájí, byť poznamenává, že jej použil pouze jako informaci o jednotlivých objektech kulturní památky. Opomněl ovšem doplnit, že veškeré práce byly nařízeny právě na základě tohoto dokumentu, a ačkoli je Ing. V. autorizován v ČKAIT, jeho dokument obsahuje pouze vyhodnocení stavebně technického stavu a nikoli statické posouzení, ačkoli je tak u ČKAIT zapsán. Nelze přitom pominout absenci autorizace s odůvodněním, že dokument zajišťoval NPÚ. Z Vyhodnocení tak nelze činit jakékoli závěry, a to jak kvůli absentující autorizaci, tak kvůli absenci statického zhodnocení stavu objektu, absenci konkrétních měření, absenci podrobných stavebně – technických průzkumů atd. 10. Dále žalobkyně namítala, že ji žalovaný osočuje ze záměny čísel pozemků, „jež jsou předmětem rozhodnutí a jsou součástí národní kulturní památky“. K tomu uvedla, že se v případě zámku nejedná o „národní kulturní památku“ podle § 4 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o památkové péči“), ale jen o „kulturní památku“ podle § 2 tohoto zákona, což je podstatný rozdíl, a to jak v zápisu těchto památek, tak ve způsobu ochrany. Žalovaný chybně označil druh památky, když přidal v prvním odstavci šesté strany napadeného rozhodnutí adjektivum „národní“. 11. Žalobkyně čísla pozemků nezaměnila, ale jen vycházela z údajů uvedených v katastru nemovitostí, kde jsou chráněny jako „nemovitá ku