§ 43 Zákon České národní rady o státní památkové péči – Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku…
Zákon České národní rady o státní památkové péči · 20/1987 Sb. · § 43 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 43 zákona č. 20/1987 Sb. rozšiřuje okruh osob, které mají práva a povinnosti vlastníka kulturní památky, i na jiné subjekty než je přímý vlastník, a to v závislosti na způsobu nakládání s památkou nebo jejím užívání.
§ 43
(1) Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku kulturní památky má,
a) je-li kulturní památka státním majetkem, státní organizace, která má kulturní památku ve správě26) nebo jiná organizace než státní, které byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání,27)
b) je-li kulturní památka v družstevním nebo náhradním užívání nebo v užívání na základě práva užívání k zajištění výroby, organizace, které takové užívací právo přísluší podle zvláštních předpisů,28)
c) občan, jemuž bylo zřízeno k pozemku, který je kulturní památkou, právo osobního užívání pozemku podle zvláštních předpisů,29)
d) ten, kdo s kulturní památkou nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu kulturní památka patří.30)
(2) Práva a povinnosti vlastníka věci, která by mohla být podle § 3 prohlášena za kulturní památku, má též správce a uživatel takové věci, jakož i ten, kdo s ní nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.30)
Paragraf 43 zákona č. 20/1987 Sb. rozšiřuje okruh osob, které mají práva a povinnosti vlastníka kulturní památky, i na jiné subjekty než je přímý vlastník, a to v závislosti na způsobu nakládání s památkou nebo jejím užívání.
Co to znamená v praxi
Pokud je kulturní památka státním majetkem, práva a povinnosti vlastníka má státní organizace, která ji spravuje, nebo jiná organizace, které byla památka předána do trvalého užívání.
V případě družstevního nebo náhradního užívání kulturní památky, nebo užívání k zajištění výroby, má práva a povinnosti vlastníka organizace, které přísluší takové užívací právo.
Osoba, které bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku, který je kulturní památkou, má práva a povinnosti vlastníka této památky.
Práva a povinnosti vlastníka má také ten, kdo s kulturní památkou nakládá jako se svou a je v dobré víře, že mu památka patří. To platí i pro věci, které by mohly být prohlášeny za kulturní památku.
Na co si dát pozor
Ustanovení se vztahuje i na věci, které ještě nejsou prohlášeny za kulturní památku, ale mohly by jí být podle § 3 zákona.
Dobrá víra, že věc patří, je důležitým kritériem pro určení práv a povinností v případě, že osoba není skutečným vlastníkem.