Stručně: Paragraf 11 zákona 215/1919 Sb. stanoví, že osoby, kterým byl majetek zabrán, nebo jejich dědicové, mají právo na přidělení části zabraného majetku zpět, a to do určité výměry, s možností zohlednění jejich volby a dalších kritérií, avšak s horním limitem 500 hektarů.
§ 11
Osoby, jejichž majetek tímto zákonem se zabírá, po případě jejich dědicové, mají právo, aby jim byla z majetku jim zabraného přidělena majetnost nepřesahující výměry uvedené v § 2, pokud možno dle jich volby. Osobám těmto lze propustiti ze záboru i větší výměru, hledíc k tomu, jaká jest potřeba půdy na jednotlivých místech, hledíc k její jakosti a k tomu, čeho žádá účelné hospodaření, zřetel na zemědělský průmysl, zásobování měst i jinaké zřetele všeobecného blaha. Ze záboru nesmí býti propuštěno více než 500 ha půdy (§ 2).
Paragraf 11 zákona 215/1919 Sb. stanoví, že osoby, kterým byl majetek zabrán, nebo jejich dědicové, mají právo na přidělení části zabraného majetku zpět, a to do určité výměry, s možností zohlednění jejich volby a dalších kritérií, avšak s horním limitem 500 hektarů.
Co to znamená v praxi
Původní vlastníci nebo jejich dědicové mohou požádat o navrácení části zabraného majetku, přičemž se přihlíží k jejich preferencím.
Velikost navráceného majetku je omezena výměrou uvedenou v § 2 zákona, ale v odůvodněných případech může být přidělena i větší plocha.
Při rozhodování o větší výměře se zohledňuje potřeba půdy v dané lokalitě, její kvalita, účelné hospodaření, zemědělský průmysl, zásobování měst a další aspekty obecného blaha.
Maximální výměra půdy, která může být ze záboru propuštěna, je 500 hektarů.
Na co si dát pozor
Právo na přidělení části majetku zpět není neomezené a podléhá stanoveným limitům a kritériím.
Rozhodnutí o přidělení větší výměry než je uvedeno v § 2 závisí na posouzení mnoha faktorů obecného blaha.
Horní hranice 500 hektarů je absolutní a nelze ji překročit.