28 Cdo 2158/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2158/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 10. 2007 Spisová značka:28 Cdo 2158/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.2158.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2158/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. H. M. T. D., 2. J. T. C., 3. I. A. G., 4. E. S. M. J., 5. J. Z. F. M. J., 6. A. M. D. J., 7. R. M., 8. M. M., 9. A. M. J. M., 10. A. M., 11. A. A. S., 12. C. E. S. – K., 13. J. S. M., 14. Z. S., 15. A. S., 16. T. S., 17. P. M. S., 18. C. S., a 19. J. M. S., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 23.1.2007, sp.zn. 20 Co 273/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.zn. 6 C 1516/2000 (žalobců 1-19 shora uvedených, zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) České republice – Ú. p. z. s. v. v. m., 2) N. p. ú., a 3) S. N. p. P., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem), takto: I. Dovolání dovolatelů se odmítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě, podané v této právní věci 28.12.2000, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě z 9.12.2005, č.j. 6 C 1516/2000-475. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, aby bylo rozsudkem soudu určeno, že Z. A. L. S. (narozený a zemřelý), polský státní příslušník, byl v den své smrti vlastníkem těchto nemovitostí v katastrálním území V. n. D., okres Z.: budovy  (občanská vybavenost na pozemku parc. č. 142/1), budovy (občanská vybavenost na pozemku parc. č. 142/2), budovy bez čísla popisného (občanská vybavenost na pozemku parc. č. 143), budovy bez čísla popisného (občanská vybavenost na pozemku parc. č. 144/2, pozemků parc. č. 142/1, parc. č. 142/2, parc. č. 142/3, parc. č. 143, parc. č. 144/2, parc. č. 147/2, parc. č. 148, parc. č. 166, parc. č. 169, parc. č. 170/1, parc. č. 170/2, parc. č. 171, parc. č. 172, parc. č. 173, parc. č. 174/3, parc. č. 174/4, parc. č. 198, parc. č. 167, parc. č. 168/2, parc. č. 145/1, parc. č. 145/2, parc. č. 146, parc. č. 147/1, parc. č. 159/1, parc. č. 159/2, parc. č. 159/3, parc. č. 159/4, parc. č. 161/1, parc. č. 161/2, parc. č. 161/3, parc. č. 161/4, parc. č. 174/1, parc. č. 174/2 a parc. č. 168/1. Žalobcům bylo uloženo zaplatiti společně a nerozdílně žalované České republice – Ú. p. z. s. v. v. m. na náhradu nákladů řízení 9.017,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobcům bylo dále uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované S. n. p. P. na náhradu nákladů řízení 7.235,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žalobci a N. p. ú. v P. nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 23.1.2007, sp.zn. 20 Co 273/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu ve Znojmě z 9.12.2005, č.j. 6 C 1516/2000-475 potvrzen. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované České republice – Ú. p. z. s. v. v. m. na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.322,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalobcům bylo také uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované S. n. p. P. na náhradu nákladů odvolacího řízení 13.260,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalovanému N. p. ú. v P. nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána. Nebyla také přiznána státu náhrada zálohovaných nákladů řízení, vyplacených Okresním soudem ve Znojmě na zaplacení tlumočného v této právní věci. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo shledáno věcně správným a bylo potvrzeno podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Ohledně žalovaných měl odvolací soud za doloženo, že v katastru nemovitostí je stát zapsán jako vlastník všech žalobci uváděných nemovitostí. Žalovaný N. p. ú. a žalovaná S. n. p. P. vykonávají správu těchto nemovitostí v rozsahu, jak je to v katastru nemovitostí uvedeno. Ohledně žalobců vycházel odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, z toho, že žalobci jsou právními nástupci svého právního předchůdce Z. L. S., zemřelého, který byl původním vlastníkem zámku ve V. n. D. s parkem a dalšími pozemky ve V. n. D. ve výměře 72 ha 7.640 m2. Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že pro potřeby tohoto soudního sporu, týkajícího se majetku uvedeného právního předchůdce žalobců, se soustředil odvolací soud pouze na nemovitosti, které jsou předmětem tohoto řízení a které jsou obsaženy v rozhodnutí, jímž byla v roce 1925 provedena pozemková reforma podle zákona č. 215/1919 Sb. Podle zákona č. 215/1919 Sb. se pozemková reforma týkala velkého pozemkového majetku, ležícího na území Čs. republiky, který byl v rámci této reformy zabrán státem. Pokud šlo o nemovitý majetek, byly tu ponechány podle ustanovení § 20 tohoto zákona (tzv. přídělového zákona) některé pozemky ve vlastnictví právního předchůdce žalobců. To se stalo rozhodnutím Pozemkového úřadu z 29.1.1948, č.j. 4260/48-IX/R 12, potvrzeným rozhodnutím Státního pozemkového úřadu č.j. 110.858/24-II/3; toto rozhodnutí bylo však zrušeno Ministerstvem zemědělství dne 6.10.1949, č.j. 4260/48-IX/A 21, takže tímto rozhodnutím se nemovitosti (dříve majiteli ponechané) staly opět majetkem zabraným státem. Na uvedené rozhodnutí ze dne 6.10.1949 pak navazoval zápis sepsaný 1.12.1949 o převzetí se zámkem ve V. souvisejících pozemků státem do držby a do vlastnictví. Tyto nemovitosti pak byly vyňaty z přídělu ve prospěch právního předchůdce žalobců při revizi první pozemkové reformy na základě zákona č. 142/1947 Sb. Dohoda o realizaci pozemkové reformy při jednání příslušných státních orgánů, státních lesů a statků, k níž došlo 19.5.1950 ve V. n. D., se pak týkala pouze výkupového řízení podle zákona č. 46/1948 Sb., a to 50 ha pozemků a stavebních nemovitostí přidělených právnímu předchůdci žalobců v roce 1925 podle § 11 zákona č. 215/1919 Sb. a podle zákona č. 142/1947 Sb. Odvolací soud ještě dodával, že „jiná věc je, že právnímu předchůdci žalobců nebyla za vyvlastněné a odebrané nemovitosti nejspíše vyplacená žádná finanční náhrada podle zákona č. 329/1920 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.“. Podle názoru odvolacího soudu šlo tu o případné nároky právního předchůdce žalobců, na něž se mohla vztahovat dohoda mezi Československou republikou a Polskou republikou, o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, uzavřená 29.3.1958, která nabyla platnosti 9.1.1959 (uveřejněná pod č. 4/1959 Sb.). Podle článku 2 této dohody se ovšem touto dohodou vypořádávají a jsou zlikvidovány všechny závazky Čs. státu související s nároky, jež vyplývají z opatření učiněných do dne podepsání této dohody podle čs. znárodňovacích, vyvlastňovacích a jakýchkoli jiných vlastnické právo odnímajících nebo omezujících zákonných předpisů, jimiž byly postiženy polské majetky, práva a zájmy na území Čs. republiky. Na tuto dohodu (vydanou pod č. 4/1959 Sb. formou vyhlášky) navazuje zákon č. 38/1959 Sb., podle jehož ustanovení § 2 majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti Čs. státu a čs. právnickým osobám, pokud se považují podle dohody za vypořádané, a pokud již podle ní na Čs. stát nepřešly, přecházejí na stát dnem 9.1.1959. „Odvolací soud ovšem navíc poukazuje na znění ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., které výslovně stanoví, že za okamžik přechodu vlastnictví postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. se považuje den faktického převzetí majetku státem nebo jinou právnickou osobou.“ Odvolací soud byl toho názoru, že v případě konkrétního majetku, který byl předmětem tohoto sporu, došlo k jeho převzetí státem (zde zastoupeným pověřeným pracovníkem Ministerstva zemědělství) podle protokolu ze dne 1.12.1949. Odvolací soud měl za to, že z průběhu uvedeného jednání z 1.12.1949 a dále z průběhu restitučního řízení u Okresního soudu ve Znojmě, vedeného pod sp.zn. Nc XI 75/49, jakož i z jednání o realizaci pozemkové reformy podle zákona č. 46/1948 Sb. (týkajícího se zbývajících 50 ha pozemků), konaného 19.5.1950, vyplývá, že právní předchůdce žalobců předal zámek ve V. n. D. a přilehlé pozemky při jednání dne 1.12.1949 a byl si také předání tohoto majetku zcela vědom. Odvolací soud byl i toho názoru, že tu k přechodu majetku na stát došlo v rozhodném období (25.2.1948 až 1.1.1990) podle restitučních předpisů, a to na základě revize první pozemkové reformy. Zákony o pozemkové r