§ 4 Vyhláška o Úmluvě o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republikou Francouzskou, podepsané v Paříži dne 12. října 1948 – Ustanovení společná pro invalidní a starobní pojištění a pojištění pozůstalých (důchody)

§ 4 Ustanovení společná pro invalidní a starobní pojištění a pojištění pozůstalých (důchody) Dávky, o něž se může pojištěnec ucházeti u československého nositele, se vyměřují v zásadě - pokud jde o složky nezávislé na době ztrávené v pojištění - tím způsobem, že výše těchto složek vypočtená tak, jako kdyby úhrn dob uvedených v paragrafu 1 byl získán v československé soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě. Složky důchodu, které se mění s délkou pojištěné doby a vyměřují se výlučně v závislosti na délce doby získané v československé soustavě, se nekrátí. Čl. 14 Nesplňuje-li pojištěnec po sečtení dob uvedených v paragrafu 1 článku 13 současně podmínky předepsané zákonodárstvím obou států, má nárok na důchod v každém zákonodárství v míře, v jaké tyto podmínky splňuje. ODDÍL 4 Čl. 15 Jestliže zákonodárství jednoho ze smluvních států váže přiznání určitých dávek na podmínku bydliště, nelze tyto dávky odpírati československým nebo francouzským státním příslušníkům, bydlí-li v jednom z obou smluvních států. Čl. 16 Při používání paragrafům 3 a 4 článku 13 přihlíží se jen k dobám pojištění platným v soustavě, v které byly získány, a jejichž délka je nejméně jeden rok jak v Československu, tak ve Francii. Čl. 17 Jestliže podle zákonodárství jednoho ze států se dávky vyměřují na podkladě průměrného výdělku za celou dobu pojištění nebo za část této doby, určí se průměrný výdělek sloužící za podklad pro výpočet dávek hrazených tímto státem dohodou mezi nejvyššími správními úřady smluvních států, kromě případu, kdy část doby, rozhodná pro stanovení průměrného výdělku, byla získána zcela v soustavě tohoto státu. Čl. 18 Nechť je bydliště oprávněného v Československu nebo ve Francii, řídí se složky důchodu vypláceného podle zákonodárství jednoho z obou států, pokud jde o ustanovení o výši výdělku a o konkurenci důchodu s výdělkem, zákonodárstvím, podle něhož se tyto složky důchodu vyměřují. Při tom se nepřihlíží ke složkám důchodů poskytovaným podle soustavy druhého zákonodárství. Podrobnosti o provádění tohoto článku budou stanoveny správní dohodou. ODDÍL 5 Čl. 19 Proti státním příslušníkům jednoho ze smluvních států nelze použíti ustanovení obsažených v zákonodárství druhého státu, která se týkají pracovních úrazů a nemocí z povolání a omezují nároky cizinců nebo je ruší v důsledku jejich bydliště. Čl. 20 Zvýšení nebo přídavky poskytované k důchodům po pracovních úrazech podle zákonodárství platných v každém z obou smluvních států poskytují se nadále osobám, o nichž jedná článek 19, které přeloží své bydliště z jednoho státu do druhého. Čl. 21 Jestliže zaměstnanec, kterému se dostalo odškodnění za nemoc z povolání v jednom ze smluvních států, bude uplatňovati pro nemoc téhož druhu nároky na odškodnění s hlediska zákonodárství svého nového pracovního místa v druhém státě, musí hlásiti příslušnému nositeli druhého státu dávky a přídavky, které před tím pobíral za tutéž nemoc. Nositel poskytující nové dávky a přídavky přihlédne k dávkám dřívějším, jako kdyby je byl poskytoval sám. ČÁST III ODDÍL 1 Čl. 22 Úřady jakož i nositelé sociální bezpečnosti obou smluvních států poskytnou si navzájem služby a pomoc ve stejné míře, jako kdyby šlo o provádění jejich vlastních soustav sociální bezpečnosti. Čl. 23