§ 3 vyhláška o Úmluvě o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republikou Francouzskou, podepsané v Paříži dne 12. října 1948 – Zvláštní ustanovení

Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech.

Čl. 4

Ustanovení paragrafu 1, článku 3 platí pro zaměstnance nebo osoby jim na roveň postavené, ať jsou kterékoliv státní příslušnosti, zaměstnané v diplomatických nebo konsulárních službách československých nebo francouzských, nebo které jsou v osobních službách úředníků těchto zastupitelských míst.

Avšak:

1. z použití tohoto článku jsou vyňati diplomatičtí a konsulární úředníci z povolání, počítajíc v to i úředníky kancelářské;

2. zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, kteří mají státní příslušnost státu zastoupeného diplomatickým nebo konsulárním místem a nejsou definitivně ustanoveni ve státě, v němž jsou zaměstnáni, mohou voliti mezi použitím zákonodárství státu, v němž pracují, a mezi použitím zákonodárství státu, jehož jsou příslušníky.

ČÁST II

ODDÍL 1

Čl. 5

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud:

1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost;

2. nemoc se projevila po jejich příchodu na území tohoto státu, jestliže zákonodárství, které pro ně platí v jejich novém pracovním místě, neobsahuje příznivějších podmínek pro nápad dávek;

3. splňují podmínky, které jsou předepsány pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k dobám pojištění získaným postupně v obou těchto státech.

Čl. 6

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky z pojištění pro případ mateřství v tomto státě, pokud:

1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost;

2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k době pojištění ve státě, který opouštějí, a k pozdější době pojištění ve státě jejich nového pracovního místa.

Čl. 7

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, budou míti nárok na dávky v případě úmrtí na základě zákonodárství československého nebo francouzského, podle státu nového pracovního místa, pokud:

1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost;

2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k dobám pojištění získaným postupně v obou těchto státech.

Čl. 8

Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle této úmluvy na podkladě součtu dob pojištění, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství, jestliže splňují podmínky stanovené zákonodárstvím státu, v němž bydlí; náklady těchto dávek hradí nositelé sociální bezpečnosti státu, v němž tyto osoby bydlí.

ODDÍL 2

Čl. 9