§ 3 Vyhláška o Úmluvě o sociální bezpečnosti s Dodatkovou dohodou, Zvláštním a Závěrečným protokolem mezi republikou Československou a republikou Francouzskou, podepsané v Paříži dne 12. října 1948 – Zvláštní ustanovení

§ 3 Zvláštní ustanovení Nejvyšší správní úřady smluvních států mohou vzájemnou dohodou stanoviti výjimky z ustanovení paragrafu 1 tohoto článku. Rovněž se mohou dohodnouti na tom, že ustanovení o výjimkách, které má na mysli paragraf 2, nebude použito v některých zvláštních případech. Čl. 4 Ustanovení paragrafu 1, článku 3 platí pro zaměstnance nebo osoby jim na roveň postavené, ať jsou kterékoliv státní příslušnosti, zaměstnané v diplomatických nebo konsulárních službách československých nebo francouzských, nebo které jsou v osobních službách úředníků těchto zastupitelských míst. Avšak: 1. z použití tohoto článku jsou vyňati diplomatičtí a konsulární úředníci z povolání, počítajíc v to i úředníky kancelářské; 2. zaměstnanci nebo osoby jim na roveň postavené, kteří mají státní příslušnost státu zastoupeného diplomatickým nebo konsulárním místem a nejsou definitivně ustanoveni ve státě, v němž jsou zaměstnáni, mohou voliti mezi použitím zákonodárství státu, v němž pracují, a mezi použitím zákonodárství státu, jehož jsou příslušníky. ČÁST II ODDÍL 1 Čl. 5 Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud: 1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost; 2. nemoc se projevila po jejich příchodu na území tohoto státu, jestliže zákonodárství, které pro ně platí v jejich novém pracovním místě, neobsahuje příznivějších podmínek pro nápad dávek; 3. splňují podmínky, které jsou předepsány pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k dobám pojištění získaným postupně v obou těchto státech. Čl. 6 Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky z pojištění pro případ mateřství v tomto státě, pokud: 1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost; 2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k době pojištění ve státě, který opouštějí, a k pozdější době pojištění ve státě jejich nového pracovního místa. Čl. 7 Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, budou míti nárok na dávky v případě úmrtí na základě zákonodárství československého nebo francouzského, podle státu nového pracovního místa, pokud: 1. vykonávali v tomto státě činnost zakládající pojistnou povinnost; 2. splňují podmínky předepsané pro požívání těchto dávek zákonodárstvím státu jejich nového pracovního místa s přihlédnutím k dobám pojištění získaným postupně v obou těchto státech. Čl. 8 Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle této úmluvy na podkladě součtu dob pojištění, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství, jestliže splňují podmínky stanovené zákonodárstvím státu, v němž bydlí; náklady těchto dávek hradí nositelé sociální bezpečnosti státu, v němž tyto osoby bydlí. ODDÍL 2 Čl. 9