§ 38f Zákon České národní rady o daních z příjmů (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění) – Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí

§ 38f Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí (1) Pokud plynou poplatníkovi daně z příjmů podle § 2 a 17 příjmy ze zdrojů v zahraničí, může si od této daně odečíst obdobnou daň zaplacenou v zahraničí, nejvýše však do částky daně z příjmů připadající na příjmy plynoucí ze zahraničí. (2) Plynou-li poplatníkovi příjmy ze státu, s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, postupuje se při vyloučení dvojího zdanění podle této smlouvy. Daň zaplacená ve druhém smluvním státě se však započte na úhradu daně nejvýše částkou, která může být ve druhém smluvním státě vybírána v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění. (3) Příjmy ze závislé činnosti vykonávané v zahraničí plynoucí poplatníkům uvedeným v § 2 odst. 2 od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí nebo od zaměstnavatele se sídlem nebo bydlištěm v České republice, pokud příjmy ze závislé činnosti jdou k tíži stálé provozovny v zahraničí, se vyjímají ze zdanění. Z ostatního příjmu poplatníka se vypočte daň procentem daňového zatížení zjištěným ze základu daně nesníženého o tuto vyjmutou část. V případě, že je to pro poplatníka výhodnější, použije se i u těchto příjmů ustanovení odstavce 2. (4) Jestliže v důsledku odlišného začátku nebo délky zdaňovacího období v zahraničí nemá poplatník ve lhůtě k podání daňového přiznání doklad od zahraničního správce daně, uvede v daňovém přiznání předpokládanou výši zahraničního daňového základu nebo daně připadající na zdaňovací období, za něž je daňové přiznání podáváno. (5) Zjistí-li poplatník, že v důsledku stanovení základu daně nebo daně zahraničním správcem daně má být jeho daňová povinnost jiná, než jak byla vyměřena, postupuje podle zvláštních daňových předpisů.39a) ČÁST ČTVRTÁ