221/1999 Sb. · 215 paragrafů
Veliteli vojenského útvaru, náčelníkovi, vedoucímu nebo řediteli vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu a řediteli nebo veliteli organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství náleží příplatek až do výše 15 % služebního tarifu stanoveného v § 68 odst. 2. Příplatek se zaokrouhluje na celé desetikoruny směrem nahoru.
Vojákovi, kterému byla nařízena služební pohotovost podle § 30, náleží příplatek za služební pohotovost ve výši 1 500 Kč v kalendářním měsíci, ve kterém služební pohotovost zasáhla alespoň do 10 dnů, nebo ve výši 3 000 Kč v kalendářním měsíci, ve kterém služební pohotovost zasáhla alespoň do 20 dnů.
Za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu lze vojákovi poskytnout odměnu.
Voják má v rozsahu doby, která zasahuje do základní týdenní doby výkonu služby, nárok na služební plat za dobu
a) řádné dovolené,
b) zvláštní dovolené,
c) studijního volna poskytnutého ke studiu při výkonu služby,
d) preventivní rehabilitace,
e) mimořádné rehabilitace,
f) rekvalifikace,
g) náhradního volna za službu konanou nad základní týdenní dobu služby a volna z důvodu výkonu nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení,
h) po kterou nekonal službu proto, že svátek11) připadl na jeho obvyklý den služby,
i) služebního volna z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna, nebo
j) strávenou na služební cestě nebo studijním pobytu jinak než výkonem služby.
(1) Zachovaný služební plat se určí jako součet výkonnostního příplatku, pokud vojákovi náležel, a služebního tarifu podle § 68 odst. 1 ke dni předcházejícímu dni, ke kterému náleží zachovaný služební plat.
(2) Zachovaný služební plat náleží vojákovi, který
a) je před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru určen do dispozice,
b) je zajat nebo se stal v průběhu zahraniční operace nezvěstným, nejednalo-li se o svémocné odloučení nebo zběhnutí,
c) byl vyslán ke studiu a studuje denní formou studia, nejedná-li se o vojáka v hodnostním sboru čekatelů, nebo
d) vykonává službu v zahraničí podle § 40 odst. 4.
(3) Zachovaný služební plat náleží také vojákyni, která nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení z důvodu těhotenství v době, kdy je z tohoto důvodu určena do dispozice.
(4) Vojákovi, kterému náleží zachovaný služební plat podle odstavce 2 nebo 3, lze poskytnout odměnu a přiznat zvláštní příplatek.
(5) Vojákovi, který je určen do dispozice před propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. d), f) až k), m) nebo o), náleží zachovaný služební plat ve výši služebního tarifu, který mu náležel ke dni předcházejícímu dni určení do dispozice.
(6) Vojákovi, který je určen do dispozice před propuštěním ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. l), náleží zachovaný služební plat ve výši služebního tarifu odpovídajícího hodnosti, do které je voják jmenován.
(7) Nemůže-li být pro účely určení výše zachovaného služebního platu použit služební tarif podle § 68 odst. 1, použije se služební tarif odpovídající hodnosti, do které je voják jmenován.
(1) Vojákovi určenému do dispozice z důvodu, že nelze rozhodnout o jeho služebním zařazení, náleží služební tarif podle předchozího služebního zařazení a výkonnostní příplatek, pokud mu byl přiznán; tomuto vojákovi lze udělit odměnu a přiznat zvláštní příplatek a příplatek za službu v zahraničí.
(2) Vojákovi určenému do dispozice po dobu dočasného zproštění výkonu služby náleží služební tarif odpovídající hodnosti, do které je jmenován, a příplatek za službu v zahraničí. Pokud podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu nebylo vojákovi prokázáno, doplatí se mu rozdíl mezi vyplaceným služebním platem a služebním platem, který by mu náležel, kdyby k dočasnému zproštění výkonu služby nedošlo. Doplatek služebního platu je splatný do 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí služebního orgánu, že k závažnému porušení služebních povinností nedošlo nebo ode dne, kdy byl služební orgán vyrozuměn o pravomocném rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo rozsudku soudu.
(3) Vojákovi určenému do zvláštní dispozice náleží služební plat podle činnosti jím vykonávané v této dispozici.
(4) Vojákovi, který je pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost, než jaká přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží po dobu tohoto pověření služební tarif z vyšší hodnosti, je-li to pro něj výhodnější, a lze mu přiznat příplatek za zvýšenou odpovědnost.
(5) Vojákovi, který zastupuje vojáka v jiném služebním zařazení po dobu delší než 4 týdny a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost, než jaká přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží po dobu zastupování v jiném služebním zařazení služební tarif z vyšší hodnosti, je-li to pro něj výhodnější, a lze mu přiznat příplatek za zvýšenou odpovědnost.
(6) Nemůže-li být pro určení výše služebního tarifu použit služební tarif podle § 68 odst. 1, použije se služební tarif podle hodnosti, do které je voják jmenován.
(7) Vojákovi náleží při zániku služebního poměru služební plat za nevyčerpanou řádnou dovolenou, na kterou mu vznikl nárok v kalendářním roce zániku služebního poměru, a za nevyčerpanou řádnou dovolenou převedenou podle § 33 odst. 2 a 8. Služební plat za nevyčerpanou řádnou dovolenou náleží ve výši průměrného služebního platu zjištěného podle § 68r pro den zániku služebního poměru.
(8) Služební plat namísto volna za nepřetržité vojenské nasazení podle § 31c odst. 7 náleží za každou hodinu neposkytnutého volna ve výši poměrné části služebního tarifu a výkonnostního a zvláštního příplatku.
(1) Vojákovi náleží služební plat
a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, nebo
b) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby.
(2) Vojákovi náleží služební plat po dobu, po kterou nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle zákona o ochraně veřejného zdraví19b).
(3) Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz nenáleží vojákovi, pokud si neschopnost ke službě pro nemoc nebo úraz přivodil úmyslně.
(4) Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz náleží vojákovi ve výši 50 %, jde-li o případy podle § 31 zákona o nemocenském pojištění.
(5) Porušil-li voják v době své dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz povinnost zdržovat se v místě pobytu nebo dodržovat rozsah povolených vycházek anebo povinnost umožnit kontrolu a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení kontroly dodržování režimu dočasně služby neschopného vojáka podle zákona o nemocenském pojištění52), může mu být služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz se zřetelem na závažnost porušení snížen nebo odejmut. Pokud již byl služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz vyplacen, považuje se vyplacená částka za přeplatek, který je voják povinen vrátit plátci služebního platu.
(1) Služební plat je splatný v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl vojákovi nárok na služební plat.
(2) V rámci období uvedeného v odstavci 1 určí ministerstvo vnitřním předpisem pravidelný termín výplaty služebního platu.
(3) Při zániku služebního poměru se služební plat vyplatí v nejbližším pravidelném termínu výplaty služebního platu.
(1) Služební plat se vyplácí v korunách českých, není-li v § 68n stanoveno jinak, a zaokrouhluje se na celé koruny směrem nahoru.
(2) Služební plat se vyplácí bezhotovostně na náklad a nebezpečí státu nejvýše na dva účty určené vojákem u banky nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva nejpozději v pravidelném termínu výplaty služebního platu.
(3) Služební orgán umožní vojákovi nahlížet do vnitřního platového předpisu, pokud je vydán.
(4) Při měsíčním vyúčtování služebního platu ministerstvo vojákovi zpřístupní doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách služebního platu a o provedených srážkách prostřednictvím elektronického nástroje. Na žádost vojáka mu služební orgán umožní nahlédnout do dokladů, na jejichž základě byl služební plat vypočten.
(1) Vojákovi lze ve výjimečném případě vyplatit služební plat v hotovosti. Voják může písemně zmocnit k přijetí služebního platu v hotovosti jinou fyzickou osobu.
(2) Vojákovi vyslanému do zahraniční operace lze na jeho žádost vyplatit v hotovosti zálohu na příplatek za službu v zahraničí, a to i v cizí měně.
(3) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat služební plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu.
(4) Pro přepočet služebního platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou pro první den v měsíci, za který služební plat náleží.
(5) Vojákovi lze na jeho žádost po povolání do služebního poměru vyplatit přiměřenou zálohu na služební plat, a to i v hotovosti, která se zúčtuje v nejbližším pravidelném termínu výplaty služebního platu. Výplatu zálohy povoluje služební orgán.
(1) Srážky ze služebního platu lze provést jen na základě dohody o srážkách ze služebního platu. Dále lze ze služebního platu srazit
a) daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti,
b) pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
c) pojistné na všeobecné zdravotní pojištění,
d) nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady nebo jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté vojákovi k plnění služebních úkolů,
e) zálohu na služební plat, kterou je voják povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání tohoto platu,
f) částku postiženou výkonem rozhodnutí nařízeným soudem nebo exekuce vedené soudním exekutorem, správním úřadem, služebním orgánem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem,
g) částku náborového nebo jiného příspěvku, která byla vojákovi vyplacena v souvislosti s povoláním do služebního poměru, a kterou je voják povinen vrátit,
h) částku přeplatku na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění, státní sociální pomoci a státní sociální podpory, pokud je voják povinen tyto přeplatky vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí, nebo
i) částku přeplatku podle § 68k odst. 5.
(2) Pořadí a podmínky srážek ze služebního platu se určí podle zákoníku práce.
(1) Voják je povinen vrátit služební plat vyplacený za dobu řádné dovolené nebo za její část, na niž ztratil nárok nebo na niž mu nárok nevznikl.
(2) Jestliže se dodatečně prokáže, že voják zemřel v době, kdy byl v zajetí nebo se stal po dobu vyslání do zahraniční operace nezvěstným, nejednalo-li se o svémocné odloučení nebo o zběhnutí, již vyplacený služební plat nebo jeho část se nevrací.
(1) Informační systém o služebním platu je neveřejným informačním systémem veřejné správy, jehož účelem je shromažďovat, zpracovávat a uchovávat údaje o prostředcích na služební platy, o průměrných služebních platech vojáků a jejich osobních údajích, které ovlivňují výši služebního platu.
(2) Správcem informačního systému o služebním platu je Ministerstvo financí.
(3) Ministerstvo zapisuje údaje do informačního systému o služebním platu v rozsahu a způsobem, který stanoví vláda nařízením.
(4) Uživatelem informačního systému o služebním platu využívajícím údaje v něm zapsané je Ministerstvo práce a sociálních věcí a Český statistický úřad.
Je-li potřebné zjistit průměrný služební plat vojáka, použijí se přiměřeně příslušná ustanovení zákoníku práce o průměrném výdělku s tím, že k příplatku za službu v zahraničí a služebnímu platu za nevyčerpanou řádnou dovolenou se nepřihlíží.
(1) Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový příspěvek, pokud absolvoval jinou než vojenskou střední nebo vysokou školu nebo pokud splnil povinnost k úhradě částky stanovené jako úhrada za studium vojenské školy, kterou absolvoval. Náborový příspěvek lze vojákovi poskytnout až do výše 1 000 000 Kč podle dosaženého vzdělání a doby trvání služebního poměru.
(2) Vyplacený náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část je voják povinen vrátit, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru podle § 18 písm. c) a d) nebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až o). V případě zániku služebního poměru podle § 18 písm. j) nárok na přiznaný náborový příspěvek zaniká.
(3) V případě, že voják splnil povinnost vrátit náborový příspěvek nebo jeho poměrnou část, lze mu při opětovném povolání do služebního poměru náborový příspěvek opětovně poskytnout.
(4) O poskytnutí náborového příspěvku rozhoduje služební orgán, který je o povolání do služebního poměru oprávněn rozhodovat.
(5) Náborový příspěvek se vojákovi vyplatí do 60 dnů ode dne ukončení zkušební doby.
Ministerstvo stanoví vyhláškou výši náborového příspěvku podle dosaženého vzdělání a stanovené doby trvání služebního poměru.
(1) Je-li voják služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž byl k tomuto studiu vyslán služebním orgánem, lze mu jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek. Pro vyplacený kvalifikační příspěvek se použije § 69 odst. 2 obdobně. Pro přiznání a vyplacení kvalifikačního příspěvku je rozhodující obor studia ve vztahu k činnosti na služebním místě, kde má být získané vzdělání uplatněno.
(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši kvalifikačního příspěvku podle dosaženého vzdělání.
(1) Za každý ukončený kalendářní měsíc služby náleží vojákovi stabilizační příspěvek ve výši 7 000 Kč.
(2) Nekonal-li voják službu po celý kalendářní měsíc, má nárok na stabilizační příspěvek pouze za podmínek stanovených pro poskytování služebního platu podle § 68h, po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz nebo po dobu 12 měsíců od počátku dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, není-li dále stanoveno jinak.
(3) Výši stabilizačního příspěvku lze navýšit až do výše desetinásobku částky uvedené v odstavci 1 v závislosti na speciální odbornosti nebo vykonávané činnosti nezbytné pro plnění úkolů ozbrojených sil, Vojenské policie nebo Vojenského zpravodajství stanovených v odstavci 6.
(4) Stabilizační příspěvek vojákovi nepřísluší za kalendářní měsíc, ve kterém
a) je zařazen do hodnostního sboru čekatelů, nebo
b) měl neomluvenou nepřítomnost ve službě.
(5) Pro splatnost a výplatu stabilizačního příspěvku se použijí § 68l až 68n obdobně.
(6) Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výši stabilizačního příspěvku podle odstavce 3 stanoví vláda nařízením. Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství a výši stabilizačního příspěvku podle odstavce 3 stanoví ministr.
(1) Vojákovi lze poskytnout při služebním zařazení na služební místo v obci určené ministrem nebo v případě rozhodnutí o prodloužení rozhodné doby ve služebním zařazení v této obci jednorázově stabilizační příspěvek až ve výši šestinásobku jeho služebního tarifu.
(2) Voják, kterému byl vyplacen jednorázově stabilizační příspěvek podle odstavce 1, je povinen vykonávat v určené obci službu po dobu 4 let. Vyplacený stabilizační příspěvek nebo jeho část je voják povinen vrátit, zanikne-li jeho služební poměr před uplynutím doby podle věty první podle § 18 písm. c), d) a j) nebo podle § 19 odst. 1 písm. f) až o).
(3) V případě vojáka povolaného do služebního poměru podle § 5a se odstavce 1 a 2 nepoužijí.
(1) Služební cestou se rozumí doba od nástupu vojáka na cestu k plnění služebních úkolů do jiného místa, než je jeho stanovené místo výkonu služby, včetně doby plnění úkolů v místě, které je cílem služební cesty, do návratu vojáka z cesty.
(2) Zahraniční služební cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba služební cesty podle odstavce 1 z České republiky do zahraničí, ze zahraničí do České republiky a doba služební cesty v zahraničí.
(3) Stanoveným místem výkonu služby se rozumí všechny prostory, objekty a zařízení, v nichž voják trvale vykonává službu.20)
(4) Místem trvalého pobytu vojáka se rozumí obec, v níž je voják hlášen k trvalému pobytu.21)
(5) Za rodinu vojáka se pro účely tohoto zákona považují, žijí-li s vojákem ve společné domácnosti, jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní děti, osvojené děti nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Pro účely tohoto zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě vymezené zvláštním právním předpisem.22a) K družce (druhovi) se jako k osobě posuzované podle věty první přihlíží, jen žije-li s vojákem v domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce.
(6) Obcí výkonu služby se rozumí území obce,22c) na kterém je dislokován vojenský objekt, vojenský útvar nebo vojenské zařízení, v němž má voják místo výkonu služby.
(7) Jízdními výdaji se rozumí výdaje za místní hromadnou dopravu, jízdenku, letenku, místenku a za použití lůžkového nebo lehátkového vozu a za použití vlaku vyšší kvality.
(1) Při služební cestě vojákovi náleží
a) stravné,
b) náhrada prokázaných jízdních výdajů,
c) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,
d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,
e) náhrada jízdních výdajů za cesty do místa bydliště vojáka nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.
(2) Náhrady při služební cestě náležejí i při odvelení; při odvelení do zahraničí náležejí jako při zahraniční služební cestě.
(3) Vojákovi, který byl vyslán ke studiu, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do rekvalifikačního kurzu náležejí náhrady podle odstavce 1. Stravné vojákovi náleží za dny účasti na studijních soustředěních nebo konzultacích a za dny konání zkoušek v jiné obci, než ve které má stanovené místo výkonu služby nebo místo bydliště. Při zvyšování nebo prohlubování kvalifikace náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů podle odstavce 1 písm. b) a e), jen je-li mu poskytnuto studijní volno.
(1) Za každý den služební cesty náleží vojákovi stravné ve výši stanovené zvláštním právním předpisem.23) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši stravného v rámci rozpětí stanoveného zvláštním právním předpisem.23)
(2) Je-li vojákovi vyslanému na služební cestu, která trvá méně než 5 hodin, znemožněno ze služebních důvodů stravovat se obvyklým způsobem, může se mu poskytnout stravné až do výše nejnižší částky stravného uvedené ve zvláštním právním předpisu.23)
(3) Stravné nenáleží vojákovi, kterému je na služební cestě zabezpečeno bezplatné stravování. Bylo-li bezplatné stravování zabezpečeno částečně, stravné se úměrně krátí, a to při poskytnutí snídaně o 20 %, oběda o 40 % a večeře o 40 %.
(4) Vojákovi vyslanému na služební cestu do obce, ve které má bydliště na dobu delší než jeden kalendářní den náleží stravné pouze za dobu výkonu služby.
(1) Vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi místem, které mu bylo stanoveno jako místo nástupu služební cesty, a místem, do něhož byl vyslán k plnění služebních úkolů, a poté místem ukončení služební cesty.
(2) Nemohl-li se voják ubytovat v místě, do něhož byl vyslán, náleží mu též náhrada jízdních výdajů za cesty vykonané do místa, v němž se ubytoval, a zpět.
(3) Při jízdě vlakem nad vzdálenost 50 km jedním směrem se hradí příplatek za vlak vyšší kvality, při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem se hradí jízdní výdaje za první vozovou třídu a při jízdě autobusem jízdní výdaje včetně místenky.
(4) Náhrada jízdného za použití lůžkového nebo lehátkového vozu první nebo druhé třídy náleží vojákovi při splnění podmínky ujetí vzdálenosti nejméně 201 km pouze tehdy, trvala-li cesta alespoň 4 hodiny v době mezi 22. a 6. hodinou a po jejím ukončení bezprostředně následoval výkon služby.
(5) Při služební cestě, kdy vojákovi náleží náhrada jízdních výdajů podle § 72 odst. 1 písm. e), se poskytuje náhrada jízdních výdajů ve výši prokázaných jízdních výdajů za druhou vozovou třídu osobního vlaku nebo za autobus. Příplatek za vlak vyšší kvality nebo náhrada za použití autobusu včetně místenky náleží při vzdálenosti nejméně 101 km jedním směrem a dále náleží jízdní výdaje za místní hromadnou dopravu při přestupu z jednoho hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy na jiný. Použije-li voják po předchozím souhlasu nadřízeného k cestě do místa svého bydliště nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny, na kterém se předem s nadřízeným dohodl, a zpět jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu náhrada ve výši jízdních výdajů, které by mu náležely při použití vlaku nebo autobusu dálkové přepravy.
Při služební cestě náleží vojákovi náhrada výdajů v prokázané výši za ubytování,
a) nebylo-li mu ve vojenských ubytovacích zařízeních poskytnuto bezplatné ubytování, nebo
b) nepoužil-li při cestě v noci lůžkový nebo lehátkový vůz a byl-li nucen se v téže noci ubytovat z důvodu časného příjezdu nebo pozdního odjezdu.
(1) Použije-li voják při služební cestě se souhlasem nadřízeného jiné než služební silniční motorové vozidlo, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady ve výši podle zvláštních právních předpisů24) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
(2) Náhrada výdajů za pohonné hmoty náleží vojákovi podle cen pohonných hmot prokázaných dokladem, který se datem shoduje s datem služební cesty. Neprokáže-li voják cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrad z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.24a) Spotřeba pohonné hmoty se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla nebo osvědčení o registraci vozidla. Pokud technický průkaz vozidla ani osvědčení o registraci vozidla tyto údaje neobsahuje, náleží vojákovi náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen prokáže-li spotřebu pohonných hmot technickým průkazem vozidla nebo osvědčením o registraci vozidla shodného typu se shodným objemem válců.
(3) Voják je povinen prokázat technickým průkazem vozidla nebo osvědčením o registraci vozidla, které má být použito při služební cestě, o jaký druh vozidla se jedná a jakou spotřebu pohonných hmot stanovil výrobce.
(4) Nadřízený může s vojákem předem dohodnout též poskytování náhrady za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy s výjimkou letenky.
(1) Při přeložení náleží vojákovi náhrada jízdních výdajů z místa bydliště, popřípadě z dosavadního místa výkonu služby do místa přeložení. Vojákovi náleží náhrada v rozsahu jako při služební cestě.
(2) Vojákovi, který má bydliště v jiné obci než v obci výkonu služby a který k výkonu služby dojíždí, náleží paušální náhrada jízdních výdajů. Náhrada vojákovi náleží měsíčně v rozsahu 18 cest každým směrem, nejvýše však v rozsahu jedenáctinásobku denní částky stravného při služební cestě. Má-li voják více bydlišť, určí si pro účely náhrady jízdních výdajů jedno z nich. Jestliže má bydliště v zahraničí, poskytuje se mu náhrada jízdních výdajů jen za dopravu uskutečněnou na území České republiky.
(3) Vojákovi zařazenému v hodnostním sboru čekatelů a vojákovi, kterému bylo určeno pravidelné místo výkonu služby v zahraničí, náhrada podle odstavce 2 nenáleží.
(4) Náhrada podle odstavce 2 se poskytuje měsíčně a vyplácí se bezhotovostně spolu se služebním platem v pravidelném termínu jeho výplaty. Výše náhrady se určí podle nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti mezi místem bydliště a místem výkonu služby, a to vždy jen pro území České republiky. Výši jízdného v závislosti na kilometrové vzdálenosti a postup pro určení nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti stanoví ministerstvo vyhláškou.
(5) Pro účely náhrad podle odstavců 1 až 4 se obdobně jako přeložení posuzuje i povolání do služebního poměru.
(1) Při zahraniční služební cestě náleží vojákovi náhrady podle § 72 odst. 1 písm. b) až d).
(2) Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí náleží za dny cesty z České republiky do pravidelného místa výkonu služby v zahraničí a zpět a při služebních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraničních služebních cestách. Pokud s vojákem se souhlasem nadřízeného cestuje jeho rodinný příslušník, lze vojákovi poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí nenáleží stravné za dobu služební cesty na území České republiky a v zemi, kde má stanovené pravidelné místo výkonu služby.
(3) Voják s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí má nárok na stejné náhrady jako zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, které jsou stanovené zvláštním právním předpisem.25) Základ pro určení měsíční výše náhrady zvýšených životních nákladů stanoví pro jednotlivé hodnosti služební orgán do výše 50 % ze služebního platu určeného vojákovi bez příplatku za službu v zahraničí. Pro splatnost a výplatu této náhrady se použijí § 68l, § 68m odst. 2 až 4 a § 68n.
Při zahraniční služební cestě lze dohodnout s vojákem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny, jejich rozsah a výši.
(1) Při zahraniční služební cestě přísluší vojákovi stravné v cizí měně; na žádost vojáka může být vyplaceno stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že se pro přepočet použije kurz vyhlášený Českou národní bankou pro den, ve kterém je vyplacena záloha. Nebyla-li záloha poskytnuta, použije se pro přepočet kurz vyhlášený Českou národní bankou pro den nástupu zahraniční služební cesty.
(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví zvláštní právní předpis.24)
(3) Trvá-li zahraniční služební cesta v kalendářním dni 12 a méně hodin, poskytne se stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční služební cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční služební cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nenáleží.
(4) Při poskytnutí bezplatného stravování stravné nenáleží. Při poskytnutí částečného bezplatného stravování se stravné podle odstavce 1 úměrně krátí stejným způsobem jako podle § 73.
Při zahraniční služební cestě lze poskytnout vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného stanoveného podle § 81 odst. 1 a 2.
Za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla při zahraniční služební cestě náleží vojákovi z povolání základní náhrada podle § 76 odst. 1 a náhrada výdajů za pohonné hmoty podle § 76 odst. 2 a 3. Náhrada za pohonné hmoty v cizí měně náleží za kilometry ujeté v zahraničí nad 350 km.
(1) Při zahraniční služební cestě náleží za dobu služební cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 73.
(2) Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně doba přechodu české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.
Kde tento zákon požaduje při služební cestě prokázání výdajů, a voják je neprokáže, může mu nadřízený poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k podmínkám cesty s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem.24)
(1) Požádá-li voják o poskytnutí zálohy na náhrady při služební cestě, musí mu být tato záloha do výše předpokládané náhrady poskytnuta.
(2) Při zahraniční služební cestě musí být vojákovi záloha poskytnuta v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně lze vojákovi poskytnout též zapůjčením služební platební karty.
(3) Voják je povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení služební cesty předložit nadřízenému, který ho na služební cestu vyslal, písemné doklady potřebné k vyúčtování služební cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.
(4) Vyúčtování služební cesty vojáka a uspokojení jeho nároků musí být provedeno do 14 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů.
Pokud čas strávený na služební cestě jinak než plněním služebních úkolů spadá do doby služby vojáka, považuje se za dobu zameškanou pro překážky ve službě. Za tuto dobu se služební plat vojákovi nekrátí.
Nárok na cestovní a jiné náhrady nevzniká vojákovi vyslanému k výkonu služby v zahraničí, pokud mu jsou poskytovány z prostředků mezinárodní nebo nadnárodní organizace nebo orgánu.
Výše částek, výše náhrady při denním dojíždění a sazeb stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.
Cestovní a jiné náhrady podle § 71 až 89 lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází služební orgán z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad vojákovi nebo skupině vojáků. Pokud se změní podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je služební orgán povinen tuto částku přezkoumat a upravit.
Voják, který je vyslán na zahraniční služební cestu nebo k výkonu služby do zahraničí po dobu přesahující 4 po sobě jdoucí týdny, musí být předem písemně informován o měně, ve které mu bude vyplácen služební plat, o náhradách, příplatcích, popřípadě jiných plněních poskytovaných v souvislosti se zahraniční služební cestou nebo vysláním k výkonu služby do zahraničí a o tom, zda a za jakých podmínek je zajištěn jeho návrat.
Neprokáže-li voják rozsah náhrady jízdních výdajů za použití jiného než služebního silničního motorového vozidla podle § 74 odst. 5, § 76 odst. 4 nebo § 92 odst. 2, určí se náhrada jízdních výdajů podle nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti mezi místy za dopravu, mezi nimiž náhrada jízdních výdajů náleží. Výši jízdného v závislosti na kilometrové vzdálenosti a způsob určení nejkratší silniční kilometrové vzdálenosti stanoví ministerstvo vyhláškou.