§ 9 Vyhláška ministerstva financí k provedení zákona o notářských poplatcích – Základ poplatku
Vyhláška ministerstva financí k provedení zákona o notářských poplatcích · 25/1964 Sb. · § 9 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 9 vyhlášky 25/1964 Sb. stanovuje, jak se vypočítá základ pro poplatek z dědictví, tedy z jaké částky se poplatek následně platí.
§ 9 Základ poplatku
(1) Základem poplatku je cena dědického podílu každého dědice po srážce zůstavitelových dluhů a ceny jeho jiných povinností, připadajících na dědice a zjištěných, popřípadě dědici uložených, v řízení o dědictví podle notářského řádu,*) jakož i po srážce dědické dávky, která se musí prokazatelně platit jinému státu z majetku, který je v cizině a který byl též předmětem poplatku.
(2) Ustanovení § 2 odst. 4 o určení ceny opětujícího se plnění platí obdobně.
(3) Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li státní notářství vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době zůstavitelovy smrti (§ 12 odst. 2 zákona).
Paragraf 9 vyhlášky 25/1964 Sb. stanovuje, jak se vypočítá základ pro poplatek z dědictví, tedy z jaké částky se poplatek následně platí.
Co to znamená v praxi
Základem pro výpočet poplatku je hodnota dědického podílu každého dědice.
Od této hodnoty se odečítají dluhy zůstavitele a další povinnosti, které na dědice připadají a jsou zjištěny v dědickém řízení.
Dále se odečítá dědická dávka, která prokazatelně musela být zaplacena jinému státu z majetku v cizině, pokud byl tento majetek také předmětem poplatku.
Pokud se dědici dohodnou na vypořádání dědictví nebo státní notářství provede vypořádání, považuje se stav po tomto vypořádání za stav, který nastal již v okamžiku smrti zůstavitele.