§ 4 Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) – Veřejné knihovnické a informační služby
Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) · 257/2001 Sb. · § 4 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 4 zákona o knihovnách definuje, jaké služby jsou považovány za veřejné knihovnické a informační služby, stanovuje, které z nich musí být poskytovány bezplatně a za které lze účtovat poplatky, a ukládá knihovnám povinnost zajistit rovný přístup k těmto službám.
§ 4 Veřejné knihovnické a informační služby
(1) Veřejné knihovnické a informační služby spočívají
a) ve zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních služeb z knihovního fondu jiné knihovny,
b) v poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší,
c) ve zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy,
d) v umožnění přístupu k informacím na internetu, ke kterým má knihovna bezplatný přístup.
(2) Veřejné knihovnické a informační služby, uvedené v odstavci 1, je provozovatel knihovny povinen poskytovat bezplatně, s výjimkou
a) zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny, které mají povahu rozmnoženin zvukového či zvukově obrazového záznamu,3)
b) zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů jiných knihoven zprostředkováním jejich rozmnoženin v rámci meziknihovních reprografických služeb,
c) zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů knihoven v rámci mezinárodních meziknihovních služeb.
(3) Provozovatel knihovny může poskytovat další služby spočívající zejména
a) v umožnění přístupu k placeným informacím na internetu,
b) v kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti,
c) ve vydávání tematických publikací,
d) v poskytování reprografických služeb,
e) v poskytování písemných bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší.
(4) Provozovatel knihovny je oprávněn požadovat za poskytování knihovnických a informačních služeb, uvedených v odstavci 2 písm. a) až c), a dalších služeb úhradu skutečně vynaložených nákladů.
(5) Provozovatel knihovny je oprávněn požadovat úhradu nákladů vynaložených na administrativní úkony spojené s evidencí uživatelů knihovny.
(6) Provozovatel knihovny je povinen zajistit rovný přístup všem k veřejným knihovnickým a informačním službám a dalším službám poskytovaným knihovnou.
(7) Provozovatel knihovny vydá knihovní řád, v němž stanoví podrobnosti poskytování knihovnických a informačních služeb.
Paragraf 4 zákona o knihovnách definuje, jaké služby jsou považovány za veřejné knihovnické a informační služby, stanovuje, které z nich musí být poskytovány bezplatně a za které lze účtovat poplatky, a ukládá knihovnám povinnost zajistit rovný přístup k těmto službám.
Co to znamená v praxi
Knihovny musí bezplatně zpřístupňovat knihy a jiné dokumenty ze svého fondu, poskytovat ústní informace a zprostředkovávat informace ze státní správy a samosprávy, stejně jako umožnit přístup k bezplatným informacím na internetu.
Knihovny mohou účtovat poplatky za půjčování zvukových a zvukově obrazových záznamů, zprostředkování kopií dokumentů z jiných knihoven a za mezinárodní meziknihovní služby.
Kromě základních služeb mohou knihovny nabízet i další placené služby, jako je přístup k placeným informacím na internetu, kulturní a vzdělávací akce nebo reprografické služby.
Každá knihovna musí mít knihovní řád, který podrobně upravuje poskytování všech jejích služeb.
Na co si dát pozor
Knihovny jsou oprávněny požadovat úhradu pouze za skutečně vynaložené náklady u služeb, které nejsou bezplatné, a za administrativní úkony spojené s evidencí uživatelů.
Provozovatel knihovny je povinen zajistit, aby všichni měli rovný přístup ke všem poskytovaným službám.