266/1949 Sb. · 49 paragrafů
(1) Právní následky soudních výroků, kterými již byl pravomocně vysloven rozvod od stolu a lože, zůstávají nedotčeny; nároky na úhradu osobních potřeb obou manželů řídí se však napříště ustanoveními zákona o právu rodinném.
(2) V řízení o rozvod podle zákona o právu rodinném lze použít důkazů provedených v řízení o rozvod od stolu a lože.
Ve sporech o rozluku manželství dosud pravomocně neskončených pokračuje soud v řízení, jako by šlo o žalobu o rozvod podle zákona o právu rodinném. Byl-li v takovém sporu uplatněn majetkový nárok, rozhodne soud zároveň i o tomto nároku.
Ve sporech o rozvod od stolu a lože dosud pravomocně neskončených vyzve soud žalobce, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí, přizpůsobil žalobu ustanovení zákona o právu rodinném. Vyhoví-li žalobce, pokračuje soud v řízení. Ustanovení § 29, věty druhé platí obdobně.
Pravomocně neskončené spory o neplatnost manželství z důvodu neplatnosti uznaného zákonem o právu rodinném, převede soud do řízení nesporného. Náklady provedeného řízení sporného jsou pak součástí dalšího řízení nesporného. Byl-li v takovém sporu uplatněn majetkový nárok, pokračuje soud ve sporu jen o tomto nároku.
Pravomocně neskončené spory o výživu rodičů a zletilých dětí, jakož i spory o zrušení osvojeneckého poměru převede soud do řízení nesporného. Náklady provedeného řízení sporného jsou pak součástí dalšího řízení nesporného.
(1) Právní poměry založené osvojením před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčeny a spravují se právními předpisy, které o nich dosud platí; jen na ně lze napříště užít také dosavadních hmotněprávních předpisů o osvojení.
(2) V řízení o schválení osvojení pokračuje soud podle ustanovení zákona o právu rodinném. Návrh se považuje za žádost podle § 66, odst. 1 uvedeného zákona.
Nelze-li ve věcech, ve kterých bylo řízení zahájeno před účinností tohoto zákona, pokračovat podle ustanovení zákona o právu rodinném nebo podle ustanovení této hlavy, soud řízení zastaví, po případě již vydaná rozhodnutí zruší a zruší i náklady řízení, kromě nákladů opatrovníka.
(1) Narodilo-li se před účinností tohoto zákona dítě, které porodila manželka před stým osmdesátým dnem od uzavření manželství a jehož otcovství manžel na soudě popřel, nebo které porodila manželka rozvedená od stolu a lože později než deset měsíců po soudním rozvodu, a podalo-li již dítě žalobu o určení otcovství proti manželovi své matky, rozhodne soud o žalobě jako by šlo o žalobu podle § 47 zákona o právu rodinném.
(2) Jestliže v těchto případech dítě žalobu dosud nepodalo, může podat jak dítě tak matka žalobu proti manželovi matky podle obdoby § 47 zákona o právu rodinném.
Zastaví-li se podle § 34 řízení o žalobě o oduznání původu dítěte (§§ 158 a 159 obč. zák.), doručí soud rozhodnutí o zastavení řízení všem osobám oprávněným k žalobě podle zákona o právu rodinném. Tyto osoby mohou do šesti měsíců ode dne doručení rozhodnutí podat novou žalobu podle ustanovení zákona o právu rodinném.
Účinnosti pozbývají pravomocné soudní výroky, kterými byla otcovská moc prodloužena.
Nedotčeny zůstávají smíry a pravomocné soudní výroky o výživném. Kdo je takto zavázán poskytovat výživné, může žádat o jeho novou úpravu podle ustanovení zákona o právu rodinném, manžel však jen, pokud by manželka byla jinak v lepších hospodářských poměrech, než je on sám.
Právní poměry založené svatebními smlouvami před účinností tohoto zákona zůstávají nedotčeny a jen na ně lze napříště užít dosavadních předpisů o svatebních smlouvách.
(1) Osoby, které před účinností tohoto zákona nebudou ještě zletilé, dovršily však osmnáctý rok věku, stanou se zletilými toho dne, kdy tento zákon nabude účinnosti.
(2) Téhož dne se stane zletilým nezletilec, který uzavřel manželství před účinností tohoto zákona.
Manželství osoby prohlášené za mrtvou zaniká toho dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, nezaniklo-li již dříve.
(1) Kdo úmyslně neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného nebo se takové povinnosti vyhýbá, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let.
(2) Tuhým vězením od tří měsíců do tří let bude vinník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 ohroženo zdraví oprávněné osoby nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.
(3) Odsuzuje-li soud vinníka pro čin uvedený v odstavci 1 k tuhému vězení na dobu delší než jeden rok, vysloví ztrátu čestných práv občanských.
(1) Kdo z nedbalosti neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán pro přečin tuhým vězením do jednoho roku.
(2) Tuhým vězením od tří měsíců do dvou let bude vinník potrestán, je-li činem uvedeným v odstavci 1 ohroženo zdraví oprávněné osoby nebo je-li tu jiná zvlášť přitěžující okolnost.
Pro čin uvedený v § 42 nebo v § 43 není pachatel trestný, jestliže svou povinnost dodatečně splní dříve, než soud první stolice počne prohlašovat rozsudek, a nemá-li takový čin trvale nepříznivých následků.
Kdo při zastávání úřadu duchovního nebo podobné náboženské funkce poruší ustanovení zákona o právu rodinném nebo předpisů jej provádějících, bude potrestán soudem pro přestupek vězením do šesti měsíců; byl-li čin spáchán ze zištnosti, může soud vedle trestu na svobodě uložit vinníku peněžitý trest od 500 do 50.000 Kčs.
(1) Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zrušují se veškerá ustanovení o věcech, upravených tímto zákonem a zákonem o právu rodinném, čítajíc v to i právo obyčejové, ať již plyne z rozhodnutí soudních nebo z jiných pramenů.
(2) Zrušuje se zejména:
1. §§ 44 až 150, 152, posl. věta, §§ 153 až 229, § 230, věta prvá, §§ 231 až 243, 245, 249 až 268, 271, 272, 275, 278, 284, 752 až 754, 756 občanského zákoníku z r. 1811 ve znění podle pozdějších předpisů,
2. dvorské dekrety ze dne 9. července 1802, č. 568 sb. z. s., ze dne 17. července 1813, č. 1065 sb. z. s., ze dne 22. prosince 1814, č. 1118 sb. z. s., ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s., ze dne 22. září 1821, č. 1802 sb. z. s., ze dne 17. srpna 1822, č. 1888 sb. z. s., ze dne 17. června 1825, č. 2112 sb. z. s., ze dne 3. února 1826, č. 2158 sb. z. s., ze dne 22. prosince 1826, č. 2242 sb. z. s., ze dne 15. června 1835, č. 39 sb. z. s., ze dne 27. června 1837, č. 208 sb. z. s. a ze dne 4. května 1841, č. 531 sb. z. s.,
3. dekret dvorské kanceláře ze dne 13. července 1837, č. 107 sb. z. pol., sv. 65,
4. § 193, odst. 1, §§ 263 až 266 zákona o soudním řízení v nesporných věcech právních, uvedeného patentem ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z.,
5. výnos ministerstva spravedlnosti ze dne 21. srpna 1856, č. 150 ř. z., o soudu příslušném pro nemanželské děti a nalezence po jejich vystoupení ze zaopatření veřejným ústavem,
6. zákon ze dne 31. prosince 1868, č. 3 ř. z. z r. 1869, o smírčích pokusech před soudními rozvody,
7. § 1, písm. a) a c) zákona ze dne 25. července 1871, č. 76 ř. z., o náležitosti, aby některá právní jednání byla učiněna před notářem,
8. zákon ze dne 4. července 1872, č. 111 ř. z., jímž se některé úřední úkony ve věcech manželských odnímají politickým úřadům zemským a přikazují politickým úřadům okresním,
9. zák. čl. XXIII/1874, o plnoletosti žien, ve znění podle pozdějších předpisů,
10. § 49 zák. čl. XL/1881, o exekučnom konaní,
11. § 22, písm. a) zák. čl. VII/1886, o verejných notároch,
12. zák. čl. XXXI/1894, o práve manželskom, ve znění podle pozdějších předpisů,
13. čl. VI, č. 6 a čl. XVI zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. z., jímž se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma),
14. §§ 100, 111, odst. 3, §§ 113 a 114 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma), ve znění podle pozdějších předpisů,
15. čl. VI, č. 1 zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 112 ř. z., jímž se uvádí zákon o soudním řízení v občanských rozepřích právních (civilní řád soudní),
16. § 382, č. 8 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád),
17. nařízení ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., o řízení ve sporných věcech manželských,
18. §§ 44, 642 až 717 zák. čl. I/1911 (občiansky sporový poriadok), ve znění podle pozdějších předpisů,
19. § 28 zák. čl. LIV/1912, o uvedení do účinnosti zák. čl. I/1911, o občianskom sporovom poriadku,
20. §§ 16, 30 až 47 nařízení ze dne 12. října 1914, č. 276 ř. z., jímž se vydává částečná novela k obecnému zákoníku občanskému,
21. zákon ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb., kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství,
22. vládní nařízení ze dne 27. června 1919, č. 362 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 22. května 1919, č. 320 Sb., o změnách ustanovení občanského práva o manželském právu,
23. zákon ze dne 23. července 1919, č. 447 Sb., kterým se snižuje věk nezletilosti,
24. §§ 1 až 4, §§ 8 a 9 zákona ze dne 16. prosince 1930, č. 4 Sb. z r. 1931, na ochranu osob, oprávněných požadovat výživu, výchovu nebo zaopatření,
25. § 10 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 117 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého,
26. zákon ze dne 10. ledna 1946, č. 8 Sb., o řízení v některých sporech z rodinného práva,
27. zákon ze dne 14. října 1947, č. 180 Sb., o novém sňatku žen, jejichž manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné,
28. §§ 6 a 11 zákona ze dne 11. března 1948, č. 41 Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého.
Tam, kde se zákon o právu rodinném zmiňuje o osobách zbavených svéprávnosti zcela, rozumí se tím na Slovensku osoby dané pod opatrovnictví pro duševní chorobu; zmiňuje-li se o osobách zbavených svéprávnosti, rozumějí se tím na Slovensku též osoby dané pod opatrovnictví pro slabomyslnost nebo marnotratnost.
Oprávnění sborového soudu druhé stolice podle § 57 zákona ze dne 11. března 1948, č. 41 Sb., o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého, přechází na nejvyšší soud.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem vnitra a se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.