Zákon, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o

a) vrácení vratitelného přeplatku,

b) použití vratitelného přeplatku na úhradu

1. nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně,

2. zálohy, jejíž výše se předepíše na debetní stranu osobního daňového účtu na základě uhrazené částky,

c) převod vratitelného přeplatku na jiný osobní daňový účet u téhož nebo jiného správce daně.

(2) Žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku správce daně vyhoví pouze tehdy, pokud vratitelný přeplatek dosahuje v době podání žádosti částku nejméně 200 Kč. V opačném případě správce daně žádosti vyhoví pouze tehdy, pokud vratitelný přeplatek této částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti.

(3) Žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku správce daně nevyhoví,

a) existuje-li odůvodněný předpoklad, že do 1 měsíce ode dne, kdy má být vratitelný přeplatek vrácen, použit nebo převeden, dojde ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, nebo

b) vznikl-li tento vratitelný přeplatek v důsledku uhrazení daně, která dosud nebyla pravomocně stanovena nebo u které dosud neuplynul náhradní den splatnosti.

(4) Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 200 Kč vrátí, použije nebo převede na základě žádosti daňového subjektu, nebo bez žádosti jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.

(5) Nelze-li žádosti o vrácení, použití nebo převod vratitelného přeplatku vyhovět, správce daně o tom daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí.

(6) Za den vrácení vratitelného přeplatku se považuje den, kdy došlo k jeho odepsání z účtu správce daně. Účinky změny v evidenci daní v důsledku použití nebo převodu vratitelného přeplatku nastanou ke dni, kdy došla žádost správci daně, nejdříve však ke dni vzniku vratitelného přeplatku.“.

79. Za § 155 se vkládají nové § 155a a 155b, které včetně nadpisů znějí:

(1) Vratitelný přeplatek vrací správce daně v české měně ve výši, v jaké byl evidován.

(2) Vratitelný přeplatek vrací správce daně

a) bezhotovostním převodem na účet vedený u poskytovatele platebních služeb určený daňovým subjektem,

b) poštovním poukazem, nebo

c) v hotovosti, pokud jeho výše nepřesahuje 1 000 Kč a správce daně způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejní, že tento způsob vrácení vratitelného přeplatku umožňuje, a určí podmínky, které je při tom nutné dodržet.

(3) Je-li daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci; při tom je povinen upřednostnit účet vedený u poskytovatele platebních služeb v České republice.

(4) Nesplní-li daňový subjekt povinnost podle odstavce 3, vyzve jej správce daně ke zjednání nápravy.

(5) V případě bezhotovostního převodu na účet vedený u poskytovatele platebních služeb mimo území členského státu Evropské unie hradí náklady převodu daňový subjekt.

(1) Správce daně vrátí vratitelný přeplatek na žádost daňového subjektu do 30 dnů ode dne obdržení žádosti o vrácení vratitelného přeplatku.

(2) Pokud vratitelný přeplatek nedosahuje v době podání žádosti částku nejméně 200 Kč, lhůta pro jeho vrácení počíná běžet až ode dne následujícího po dosažení této částky.

(3) Vznikne-li v důsledku stanovení daňového odpočtu vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně daňovému subjektu bez žádosti do

a) 15 dnů ode dne oznámení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru, nebo

b) 30 dnů ode dne, který se považuje za den doručení platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru v případě, kdy se výsledek vyměření nebo doměření daňovému subjektu neoznamuje.

(4) Vznikne-li v důsledku zrušení, změny, zániku účinnosti nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně nebo zajišťovacího příkazu vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně bez žádosti do 15 dnů ode dne

a) účinnosti rozhodnutí, kterým došlo ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně nebo zajišťovacího příkazu; v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy počíná lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku běžet ode dne, kdy byla podle § 162 odst. 3 správci daně sdělena skutečnost, že došlo ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně,

b) zániku účinnosti zajišťovacího příkazu.

(5) Vznikne-li v důsledku neoprávněného vymáhání přeplatek, správce daně jej vrátí bez žádosti do 15 dnů ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání, pokud

a) je vratitelným přeplatkem, nebo

b) jde o peněžní prostředky pocházející z majetku v rozsahu, v němž tento majetek nepodléhá vymáhání.

(6) Stanoví-li zákon, že se vratitelný přeplatek vrací bez žádosti, správce daně tento vratitelný přeplatek daňovému subjektu nevrátí, pokud je o to daňovým subjektem před jeho vrácením požádán. Je-li vratitelný přeplatek evidován na osobním depozitním účtu, musí daňový subjekt v žádosti uvést, na který osobní daňový účet má být vratitelný přeplatek převeden.“.

80. § 157 zní:

(1) Není-li dodržena některá z podmínek rozhodnutí o posečkání, pozbývá toto rozhodnutí účinnosti uplynutím dne jejího nedodržení. O tom správce daně vydá rozhodnutí.

(2) Rozhodnutí o posečkání pozbývá účinnosti rovněž uplynutím dne předcházejícího dni, ve kterém došlo ke vstupu daňového subjektu do likvidace nebo k nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku daňového subjektu.“.

81. Za § 157 se vkládá nový § 157a, který zní:

Úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci.“.

82. V § 159 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Vyrozumívá-li správce daně osobu zúčastněnou na správě daní o úkonu při placení daní, proti němuž lze uplatnit námitku, poučí ji současně o možnosti jejího uplatnění.“.

83. V § 159 se doplňují odstavce 5 a 6, které znějí:

„(5) V případě, kdy námitka směřuje proti rozhodnutí správce daně, je řádným opravným prostředkem proti tomuto rozhodnutí. Řádným opravným prostředkem námitka není ve vztahu k ustanovení vylučujícímu uplatnění řádného opravného prostředku.

(6) Ochrany před nečinností správce daně při placení daní se lze namísto podnětu na nečinnost domáhat prostřednictvím námitky.“.

84. V § 160 odst. 1 se slovo „Nedoplatek“ nahrazuje slovem „Daň“ a věta poslední se zrušuje.

85. V § 160 odst. 3 se vkládá nové písmeno a), které zní:

„a) pravomocné stanovení daně,“.

Dosavadní písmena a) až c) se označují jako písmena b) až d).

86. V § 160 odst. 4 se za písmeno b) vkládají nová písmena c) a d), která znějí:

„c) uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou u osoby s dispozičními oprávněními během insolvenčního řízení,

d) posečkání úhrady daně podle § 157a,“.

Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena e) až g).

87. V § 160 odst. 4 písm. g) se slovo „nedoplatku“ nahrazuje slovem „daně“.

88. V § 160 odst. 5 se slova „nedoplatku zajištěného“ nahrazují slovy „daně zajištěné“.

89. V § 160 odst. 6 se slova „nedoplatek zajištěn“ nahrazují slovy „daň zajištěna“ a slovo „nedoplatek“ se nahrazuje slovem „daň“.

90. V § 160 se doplňuje odstavec 7, který zní:

„(7) Lhůta pro placení daně neskončí dříve než lhůta pro stanovení této daně.“.

91. Za § 160 se vkládá nový § 160a, který včetně nadpisu zní:

Nepožádá-li daňový subjekt o vrácení vratitelného přeplatku do 6 let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl, přeplatek zaniká a stává se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně, který jej evidoval.“.

92. V § 162 odst. 4 se slovo „informace“ nahrazuje slovem „údaje“.

93. V § 162 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Údaje podle odstavců 2 až 4 lze poskytovat také v rozsahu a způsobem dohodnutým mezi příslušným orgánem veřejné moci a správcem daně.“.

94. V § 165 odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Správce daně vrátí platbu provedenou omylem na žádost toho, kdo za daňový subjekt platbu uhradil, poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele poštovních služeb podanou nejpozději v den, kdy platba daně byla zaevidována v evidenci daní. Omyl musí být v žádosti prokázán.

(3) Je-li žádost podle odstavce 2 podána po dni, kdy byla platba zaevidována v evidenci daní, nejpozději však do 1 roku od tohoto dne, posoudí se jako žádost o vrácení vratitelného přeplatku podaná daňovým subjektem s tím, že případný vratitelný přeplatek evidovaný v době podání žádosti se vrací žadateli namísto daňovému subjektu. Tomu, kdo za daňový subjekt uhradil platbu, lze takto vzniklý vratitelný přeplatek vrátit pouze tehdy, pokud nemá současně u správce daně evidován nedoplatek, na který by bylo možné tento přeplatek převést.“.

95. V § 165 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) O vrácení vratitelného přeplatku podle odstavce 3, jehož výše přesahuje částku 1 000 Kč, se daňový subjekt vyrozumí.“.

96. V § 166 odst. 4 se slova „jiného právního předpisu15)“ nahrazují slovy „občanského zákoníku“.

Poznámka pod čarou č. 15 se zrušuje.

97. V § 167 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Je-li zajišťovací příkaz vykonatelný, může správce daně na základě předchozího písemného souhlasu daňového subjektu s úředně ověřeným podpisem vyzvat tento daňový subjekt k podání prohlášení o majetku i v případě, že by nedoplatek mohl být uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb.“.

98. V § 168 odst. 3 se za slova „Pominou-li před“ vkládá slovo „pravomocným“, za slova „daně před“ se vkládá slovo „pravomocným“ a věta poslední se zrušuje.

99. V § 168 odst. 4 se slova „ke stanovení“ nahrazují slovy „k pravomocnému stanovení“, za slovo „jejího“ se vkládá slovo „pravomocného“ a věta poslední se zrušuje.

100. V § 168 odst. 5 se věta druhá zrušuje.

101. V § 170 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „K ujednání dlužníka a věřitele podle občanského zákoníku, které vylučuje postoupení pohledávky jinému, se přitom nepřihlíží.“.

102. V § 172 odst. 6 se slovo „poukáže“ nahrazuje slovem „vrátí“.

103. Za § 174 se vkládají nové § 174a a 174b, které včetně nadpisů znějí:

(1) V případě, kdy tak stanoví zákon, vzniká daňovému subjektu nárok na zálohu na daňový odpočet ve výši odpovídající té části daňového odpočtu nárokovaného v jím podaném daňovém tvrzení, kterou správce daně nehodlá prověřovat v rámci postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly.

(2) Nárok na zálohu na daňový odpočet nevzniká, pokud by výše jednotlivé zálohy nedosáhla částky 50 000 Kč.

(3) Jsou-li naplněny podmínky pro vznik zálohy na daňový odpočet, správce daně ji bez zbytečného odkladu předepíše do evidence daní s účinky ke dni tohoto předepsání a současně o tom daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí.

(4) Vznikne-li v důsledku předepsání zálohy na daňový odpočet vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně daňovému subjektu bez žádosti do 15 dnů ode dne předepsání této zálohy do evidence daní.

(5) Byla-li proti postupu správce daně při posouzení vzniku nároku na zálohu na daňový odpočet podána námitka, lze novou námitku ve věci týkající se téhož daňového odpočtu podat nejdříve po 60 dnech ode dne právní moci rozhodnutí, kterým je rozhodnuto o předchozí námitce.

(1) Správce daně se v rámci rozhodnutí o stanovení daně vypořádá s výší předepsané zálohy na daňový odpočet a určí částku, která má být v důsledku tohoto vypořádání daňovým subjektem uhrazena nebo která se má stát vratkou daňového subjektu.

(2) Správcem daně vrácená, použitá nebo převedená záloha na daňový odpočet se započte vůči částce, která se má stát v důsledku stanovení daňového odpočtu vratkou daňového subjektu.

(3) Vznikne-li v důsledku vypořádání daňovému subjektu povinnost uhradit rozdíl mezi správcem daně vrácenou, použitou nebo převedenou zálohou na daňový odpočet a výší stanovené daně, je daňový subjekt povinen vzniklý rozdíl uhradit do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru.“.

104. V § 184 odst. 5 se slova „přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně, popřípadě“ nahrazují slovem „přiznanou“.

105. V § 194a se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Pro elektronickou dražbu movité věci se § 227 použije obdobně.“.

106. V § 227 odst. 1 se slova „Dražební vyhláška o opakované dražbě se doručí rovněž vydražiteli, který neuhradil nejvyšší dražební podání včas. Ten“ nahrazují slovy „Vydražitel, který neuhradil nejvyšší dražební podání včas,“.

107. V § 236 odst. 2 se slova „prodlení, které nastalo před stanovením daně, je splatný do 30 dnů ode dne jejího stanovení“ nahrazují slovy „skutečností, které nastaly před vydáním rozhodnutí o stanovení daně, se nepředepíše do evidence daní dříve než takto stanovená daň“.

108. V § 240c odst. 1 se slova „řádné daňové tvrzení nebo dodatečné“ zrušují.

109. V § 244 odst. 1 se za text „§ 245“ vkládá text „odst. 1“.

110. V § 244 odst. 2 se slova „řádné daňové tvrzení nebo dodatečné“ zrušují.

111. V § 245 se slova „řádné daňové tvrzení nebo dodatečné“ a slova „řádného daňového tvrzení nebo dodatečného“ zrušují.

112. V § 245 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Lhůta pro podání daňového přiznání za předcházející zdaňovací období u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, které dosud nebylo podáno, činí pro účely posouzení podmínky podle odstavce 1, zda lhůta dosud neuplynula, 6 měsíců po uplynutí tohoto zdaňovacího období.“.

113. Na konci nadpisu části čtvrté se doplňují slova „A NÁHRADY“.

114. Nad § 246 se vkládá označení hlavy I, které včetně nadpisu zní:

„HLAVA I

115. Nad § 247 se vkládá označení hlavy II, které včetně nadpisu zní:

„HLAVA II

116. V § 247 odst. 2 se slova „, nestanoví-li zákon jiný důsledek“ zrušují.

117. V § 247a odstavec 2 zní:

„(2) Tomu, kdo na výzvu správce daně neodstraní vadu podání podle § 74 odst. 1 písm. c) nebo d), vzniká povinnost uhradit pokutu ve výši 1000 Kč.“.

118. V § 247a odst. 3 se slova „a současně ji předepíše do evidence daní“ zrušují.

119. V § 247a odstavec 4 zní:

„(4) Správce daně může rozhodnout o zvýšení pokuty podle odstavce 2 až na 50000 Kč, pokud neodstranění vady podání podle § 74 odst. 1 písm. c) nebo d) závažně ztěžuje správu daní.“.

120. V § 250 odst. 3 se slova „řádného daňového tvrzení nebo dodatečného“ zrušují a částka „200 Kč“ se nahrazuje částkou „1 000 Kč“.

121. V § 250 odst. 4 se slova „řádné daňové tvrzení nebo dodatečné“ zrušují a slovo „tato“ se nahrazuje slovem „toto“.

122. V § 250 odst. 6 se slova „a současně ji předepíše do evidence daní“ zrušují.

123. V § 250 odst. 7 písm. a) se slova „řádné daňové tvrzení nebo dodatečné“ zrušují.

124. V § 250 odst. 7 písm. b) se slova „řádného daňového tvrzení nebo dodatečného“ zrušují.

125. V § 251 odst. 3 se slova „a současně je předepíše do evidence daní“ zrušují.

126. V § 251 odstavec 4 zní:

„(4) Povinnost uhradit penále nevzniká z daně dodatečně tvrzené v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování, na jehož základě došlo k doměření daně. To neplatí, pokud toto dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování nebylo přípustné.“.

127. Za § 251 se vkládají označení hlavy III a dílu 1, která včetně nadpisů znějí:

„HLAVA III

Díl 1

128. V části čtvrté hlavě III se pod nadpis dílu 1 vkládají nové § 251a až 251d, které včetně nadpisů znějí:

(1) Úrok vzniká za každý jednotlivý den, kdy jsou splněny podmínky pro jeho vznik.

(2) Úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 1 000 Kč.

(3) Správce daně vyrozumí daňový subjekt způsobem podle § 153 odst. 3 o předpisu úroku, je-li úrok předepsán do evidence daní z důvodu, že pominuly podmínky pro jeho další vznik.

(4) Proti postupu správce daně v souvislosti s předepsáním a vyplacením úroku je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku.

(1) Úrokem hrazeným daňovým subjektem je

a) úrok z prodlení,

b) úrok z posečkané částky.

(2) Vznikne-li úrok hrazený daňovým subjektem, je daňový subjekt povinen jej uhradit správci daně.

(3) Do evidence daní správce daně předepíše úrok hrazený daňovým subjektem, u kterého

a) dosud trvají podmínky pro jeho vznik, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu, nebo

b) pominuly podmínky pro jeho další vznik.

(4) Úrok hrazený daňovým subjektem u záloh vzniká do dne splatnosti zálohované daně.

(1) Úrokem hrazeným správcem daně je

a) úrok z vratitelného přeplatku,

b) úrok z nesprávně stanovené daně,

c) úrok z daňového odpočtu.

(2) Vznikne-li úrok hrazený správcem daně, je správce daně povinen jej uhradit daňovému subjektu.

(3) Úrok hrazený správcem daně, u kterého pominuly podmínky pro jeho vznik, předepíše správce daně do evidence daní.

(4) Úrok hrazený správcem daně je hrazen z rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně.

(5) Úrok hrazený správcem daně nevzniká v případě vratitelného přeplatku, který správce daně daňovému subjektu nevrátil proto, že o to byl daňovým subjektem požádán.

Přiznat náhradu škody nebo přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, které byly způsobeny daňovému subjektu jednáním správce daně, lze pouze v rozsahu, v jakém nevzniká úrok hrazený správcem daně.“.

129. Nadpis nad § 252 se zrušuje.

130. Za § 251d se vkládá označení dílu 2, které včetně nadpisu zní:

„Díl 2

131. § 252 a 253 včetně nadpisů znějí:

(1) Základem pro výpočet úroku z prodlení je

a) splatná daň, která nebyla uhrazena, nebo

b) vratka vzniklá v důsledku neoprávněného uplatnění daňového odpočtu nebo daně.

(2) Úrok z prodlení vzniká

a) od čtvrtého dne následujícího po původním dni splatnosti daně do dne její platby; stanovení náhradního dne splatnosti daně nemá vliv na určení doby, po kterou vzniká úrok z prodlení, nebo

b) ode dne vrácení, použití nebo převedení vratky vzniklé v důsledku stanovení daňového odpočtu nebo daně, anebo předepsání zálohy na daňový odpočet do dne její platby.

(3) Úrok z prodlení nevzniká

a) po dobu posečkání,

b) u nedoplatku vzniklého v důsledku porušení daňové povinnosti zůstavitele, a to ode dne smrti zůstavitele do dne skončení řízení o pozůstalosti,

c) v případě příslušenství daně,

d) v případě peněžitého plnění v rámci dělené správy.

(4) Výše úroku z prodlení odpovídá výši úroku z prodlení podle občanského zákoníku.

(5) Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik.

(1) Základem pro výpočet úroku z posečkané částky je daň, u které bylo povoleno nebo nastalo posečkání.

(2) Úrok z posečkané částky vzniká po dobu posečkání.

(3) Úrok z posečkané částky nevzniká po dobu, kdy nevzniká úrok z prodlení z jiného důvodu, než je posečkání.

(4) Výše úroku z posečkané částky odpovídá polovině úroku z prodlení nebo jeho obdoby podle jiného zákona, nejvýše však polovině úroku z prodlení podle tohoto zákona.

(5) Úrok z posečkané částky je splatný do 30 dnů ode dne, kdy pominuly podmínky pro jeho vznik.“.

132. Za § 253 se vkládá označení dílu 3, které včetně nadpisu zní:

„Díl 3

133. V části čtvrté hlavě III se pod nadpis dílu 3 vkládá nový § 253a, který včetně nadpisu zní:

(1) Základem pro výpočet úroku z vratitelného přeplatku je vratitelný přeplatek, který nebyl v souladu se zákonem vrácen, použit nebo převeden.

(2) Úrok z vratitelného přeplatku vzniká ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho vrácení, použití nebo převedení.

(3) Úrok z vratitelného přeplatku nevzniká

a) po dobu, kdy vzniká úrok z daňového odpočtu,

b) v případě pozdního vrácení úroku hrazeného správcem daně.

(4) Výše úroku z vratitelného přeplatku odpovídá výši úroku z prodlení.“.

134. § 254 včetně nadpisu zní:

(1) Základem pro výpočet úroku z nesprávně stanovené daně je

a) část uhrazené daně, o kterou byla snížena daň stanovená nad rámec tvrzení daňového subjektu nebo z moci úřední,

b) část daňového odpočtu nárokovaného v daňovém tvrzení, o kterou byl zvýšen daňový odpočet stanovený odlišně od tohoto daňového tvrzení, nebo

c) částka uhrazená na základě nezákonného nebo nicotného zajišťovacího příkazu.

(2) Úrok z nesprávně stanovené daně vzniká ode dne následujícího po

a) náhradním dni splatnosti daně, nebo došlo-li k její úhradě později, ode dne její úhrady, do dne jejího vrácení, použití nebo převedení, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení,

b) posledním dni lhůty podle § 155b odst. 3 do dne vrácení, použití nebo převedení daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty podle § 155b odst. 4 písm. a), nebo

c) dni splatnosti částky uvedené v zajišťovacím příkazu, nebo došlo-li k její úhradě později, ode dne její úhrady, do dne jejího vrácení, použití nebo převedení, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení.

(3) Úrok z nesprávně stanovené daně nevzniká v případě stanovení

a) daně nebo daňového odpočtu, které se neodchylují od daňového tvrzení,

b) daně nebo daňového odpočtu, pokud následně vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na toto stanovení,

c) daně nebo daňového odpočtu, pokud rozhodnutí o stanovení daně bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo písemnosti obsahující nepravdivé údaje předložené daňovým subjektem,

d) daně nebo daňového odpočtu, pokud rozhodnutí o stanovení daně bylo dosaženo trestným činem daňového subjektu, nebo

e) peněžitého plnění v rámci dělené správy.

(4) Výše úroku z nesprávně stanovené daně odpovídá výši úroku z prodlení.

(5) Výše úroku z nesprávně stanovené daně podle odstavců 1 až 4 se zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.“.

135. Označení části páté se včetně nadpisu zrušuje.

136. § 254a včetně nadpisu zní:

(1) Základem pro výpočet úroku z daňového odpočtu je daňový odpočet stanovený správcem daně.

(2) Úrok z daňového odpočtu vzniká ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, nebo ode dne, kdy bylo toto daňové tvrzení podáno, pokud bylo podáno po lhůtě stanovené pro jeho podání, do dne vrácení, převedení nebo použití daňového odpočtu, nejpozději však do uplynutí lhůty pro jeho vrácení.

(3) Běh doby podle odstavce 2 se staví a úrok z daňového odpočtu nevzniká ode dne vydání

a) výzvy k odstranění vad podání, které je učiněno v rámci nalézacího řízení týkajícího se daňového odpočtu, do dne, kdy dojde k odstranění těchto vad, nebo kdy dojde k marnému uplynutí lhůty stanovené v této výzvě, nebo

b) rozhodnutí, kterým správce daně stanoví lhůtu, ve které se může daňový subjekt vyjádřit k výsledku dosavadního kontrolního zjištění, do dne, kdy dojde ze strany daňového subjektu k požadovanému vyjádření, nebo kdy dojde k marnému uplynutí lhůty stanovené k vyjádření.

(4) Úrok z daňového odpočtu nevzniká z části daňového odpočtu, které odpovídá záloha na daňový odpočet, a to ode dne, kdy byla tato záloha správcem daně vrácena, použita nebo převedena, nejpozději však do uplynutí lhůty pro její vrácení.

(5) Výše úroku z daňového odpočtu odpovídá polovině úroku z prodlení.“.

137. Za § 254a se vkládá označení části páté, které včetně nadpisu zní:

„ČÁST PÁTÁ

138. V § 258 odst. 1 se slova „v § 154 a § 155“ nahrazují slovy „tímto zákonem“.

139. V § 258 odst. 2 se slova „v § 155 odst. 3 a 5“ nahrazují slovy „pro jeho vrácení“.

140. V § 259a odst. 4 písm. b) se slovo „povoleného“ zrušuje.

141. Za § 259a se vkládá nový § 259aa, který včetně nadpisu zní:

(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně, pokud bylo podáno daňové tvrzení, v důsledku jehož včasného nepodání tato pokuta vznikla, nebo pokud se toto podání stalo bezpředmětným.

(2) Správce daně může zcela, nebo zčásti prominout pokutu za opožděné tvrzení daně, pokud k prodlení s podáním daňového tvrzení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Při tom není vázán návrhem daňového subjektu.

(3) Při posouzení rozsahu, ve kterém bude pokuta za opožděné tvrzení daně prominuta, správce daně zohlední skutečnost, zda ekonomické nebo sociální poměry daňového subjektu zakládají tvrdost vzniklé pokuty.“.

142. V § 261 odst. 4 se slova „jejího doručení správci daně příslušnému k jejímu vyřízení“ nahrazují slovy „, kdy byla podána“.

Čl. II

1. Ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, upravující daňovou informační schránku se použijí do dne předcházejícího dni, kdy správce daně zveřejní skutečnost podle § 69 odst. 3 písm. a) bodu 1 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Na daňovou informační schránku zřízenou přede dnem, kdy správce daně zveřejní tuto skutečnost, se použijí ustanovení zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to do konce dvanáctého kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy správce daně zveřejní tuto skutečnost; tím není dotčeno právo daňového subjektu současně s daňovou informační schránkou zřízenou přede dnem zveřejnění této skutečnosti využívat daňovou informační schránku zřízenou ode dne zveřejnění této skutečnosti.

2. V případě, že přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona daňový subjekt nevyhověl výzvě podle § 87 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo neumožnil ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, účinky této skutečnosti podle § 87 odst. 5 a 6 a § 254a odst. 2 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

3. Ustanovení § 136 odst. 2 a 6 a § 138 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na lhůtu pro podání daňového přiznání podávaného za zdaňovací období, které neskončilo přede dnem předcházejícím dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Na lhůtu pro podání daňového přiznání podávaného za zdaňovací období, které skončilo přede dnem předcházejícím dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

4. Lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, která započala přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, neskončí dříve než v den, ve který by skončila podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

5. Posečkání úhrady daně podle § 157a zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nastane pouze v případě daně, u níž byl odkladný účinek v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem, přiznán ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Řízení o námitce, které bylo zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

7. Okamžik počátku, běh a délka lhůty pro placení daně se v případě daně, jejíž původní den splatnosti nastal přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

8. Právní skutečnost zakládající stavení běhu lhůty podle bodu 7 se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Pokud uvedená právní skutečnost započala přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Lhůta pro placení daně podle bodu 7, která přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona neskončila, neskončí dříve než lhůta pro stanovení této daně.

10. Povinnost uhradit pokutu podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, která vznikla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a o které nebylo před tímto dnem pravomocně rozhodnuto platebním výměrem, zaniká dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v rozsahu, v jakém by nevznikla podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

11. Úrok podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, u něhož ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvají podmínky pro jeho vznik, se uplatní do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se na tento úrok uplatní zákon č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

12. Na řízení a jiné postupy související s uplatněním úroků podle zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 280/2009 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Žádat o prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně lze pouze v případě pokuty vzniklé ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ

Čl. III

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 242/1994 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 65/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 576/2002 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 1/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 212/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 350/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 23/2015 Sb., zákona č. 84/2015 Sb., zákona č. 225/2017 Sb. a zákona č. 364/2019 Sb., se mění takto:

1. V § 4 odst. 1 písm. j) se slova „parcích a“ nahrazují slovy „parcích pozemky zařazené do zóny přírodní a v“.

2. V § 13 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Je-li v katastru nemovitostí u nemovité věci zapsáno vlastnické právo dvou nebo více osob a nejde-li o spoluvlastnictví, hledí se na tyto osoby pro účely daně z nemovitých věcí jako na vlastníky této nemovité věci, u nichž nelze určit podíl na této nemovité věci. To platí obdobně i pro spoluvlastnický podíl na nemovité věci.“.

3. V § 15a se slova „na daň nižší, než je poslední známá daň,“ zrušují.

Čl. IV

1. Pro daňové povinnosti u daně z nemovitých věcí na zdaňovací období započatá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije zákon č. 338/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. Ustanovení § 15a zákona č. 338/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

Čl. V

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 669/2004 Sb., zákona č. 124/2005 Sb., zákona č. 215/2005 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 441/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 319/2006 Sb., zákona č. 172/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 302/2008 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 54/2009 Sb., zákona č. 87/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 489/2009 Sb., zákona č. 120/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 47/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 500/2012 Sb., zákona č. 502/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 196/2014 Sb., zákona č. 262/2014 Sb., zákona č. 360/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 113/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 33/2017 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 40/2017 Sb., zákona č. 170/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 371/2017 Sb., zákona č. 283/2018 Sb., zákona č. 6/2019 Sb., zákona č. 80/2019 Sb. a zákona č. 256/2019 Sb., se mění takto:

1. § 101a včetně nadpisu zní:

(1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni podat elektronicky

a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání,

b) kontrolní hlášení, souhrnné hlášení nebo jiné hlášení, s výjimkou hlášení podle § 19.

(2) Pouze elektronicky lze podat přihlášku k registraci nebo oznámení o změně registračních údajů.

(3) Podání uvedené v odstavci 1 nebo 2, které není učiněno datovou zprávou s využitím dálkového přístupu ve formátu nebo struktuře zveřejněné správcem daně, je neúčinné.“.

2. V § 101g odstavec 4 zní:

„(4) Správce daně může plátci, kterému podle daňového řádu není doručováno elektronicky, namísto jiných způsobů doručování doručit výzvu související s kontrolním hlášením elektronicky prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu za tímto účelem uvedenou plátcem.“.

3. V § 101g se odstavec 6 zrušuje.

4. V § 104 odst. 8 písm. c) se slova „nebo předmětem výzvy správce daně k zahájení daňové kontroly poté, co plátce neumožnil daňovou kontrolu zahájit, která byla plátci oznámena“ zrušují.

5. § 105 včetně nadpisu zní:

Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku stanovení daně se použije na úhradu případného nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny. Pokud skupina ani žádný její člen nemají nedoplatek, stává se tento přeplatek vratitelným.“.

6. Za § 105 se vkládá nový § 105a, který včetně nadpisu zní:

Plátci vzniká nárok na zálohu na nadměrný odpočet ve výši a za podmínek uvedených v daňovém řádu.“.

Čl. VI

1. Pro daňové povinnosti identifikovaných osob u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a povinnosti s nimi související se použije § 101a odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

2. V případě, že přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona daňový subjekt nevyhověl výzvě podle § 87 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo neumožnil ve sděleném termínu zahájit a následně provést daňovou kontrolu, účinky této skutečnosti podle § 104 odst. 8 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. VII

Zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 164/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 14/2017 Sb., zákona č. 80/2019 Sb. a zákona č. 111/2019 Sb., se mění takto:

1. Za § 13b se vkládá nový § 13c, který včetně nadpisu zní:

Ustanovení daňového řádu upravující daňovou informační schránku se použijí pro celý rozsah působnosti orgánů finanční správy.“.

2. V § 15 úvodní části ustanovení se slovo „, který“ nahrazuje slovy „a zaměstnanec, kteří“.

3. V § 15 písmeno a) zní:

„a) výdělečně provádět kontrolní, daňovou nebo účetní poradenskou nebo obdobnou činnost pro daňové subjekty nebo pro příjemce

1. dotací,

2. návratných finančních výpomocí, nebo

3. jiných peněžních prostředků státu podle rozpočtových pravidel,“.

4. V § 15 písm. b) se za slovo „prokuristou,“ vkládají slova „správcem svěřenského fondu,“.

ČÁST PÁTÁ

Čl. VIII

Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 164/2013 Sb., zákona č. 308/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 80/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb. a zákona č. 206/2019 Sb., se mění takto:

1. Za § 11b se vkládá nový § 11c, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 14 zní:

(1) Ustanovení daňového řádu upravující daňovou informační schránku se použijí pro celý rozsah působnosti orgánů celní správy.

(2) Přístup do daňové informační schránky zřízené orgánem celní správy je možný také prostřednictvím Systému jednotné správy uživatelů a digitálního podpisu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie14), a to v případě, že tento orgán celní správy zveřejnil způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je technicky vybaven pro využití tohoto přístupu.

14) Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/1026 ze dne 21. června 2019 o technických postupech pro vývoj, údržbu a používání elektronických systémů pro výměnu informací a uchovávání těchto informací v souladu s celním kodexem Unie.“.

2. V § 27 odstavec 1 zní:

„(1) Celník je v případech, na něž se nevztahuje povinnost mlčenlivosti podle daňového řádu nebo jiného právního předpisu s výjimkou zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při své činnosti nebo v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení služebního poměru celníka.“.

3. V § 27 odst. 3 se slova „se nemůže celník“ nahrazují slovy „uložené podle tohoto zákona se nelze“, za slovo „sboru,“ se vkládají slova „zpravodajské službě České republiky,“ a za slovo „dozor“ se vkládají slova „nebo který vede řízení o přestupku“.

4. V § 27 odst. 4 se slova „celníka nebo“ zrušují a za slovo „odstavci“ se vkládají slova „1 nebo“.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. IX

§ 12 zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, včetně nadpisu zní:

K doměření daně z moci úřední může dojít také, pokud správce daně zjistí na základě postupu k odstranění pochybností, že poslední známá daň není ve správné výši.“.

ČÁST SEDMÁ

Čl. X

Zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 183/2017 Sb. a zákona č. 80/2019 Sb., se mění takto:

1. § 5 včetně nadpisu zní:

(1) V případě daňové kontroly, jejímž předmětem jsou povinnosti podle celních předpisů, prováděné v případě kontroly po propuštění zboží nebo kontroly zboží vyjmutého z celního dohledu, lze předmět daňové kontroly v jejím průběhu rozšířit nebo zúžit doručením oznámení o změně předmětu daňové kontroly.

(2) Kontrolu po propuštění zboží a kontrolu zboží vyjmutého z celního dohledu lze provádět společně pro více řízení týkajících se jednoho subjektu.“.

2. V § 61a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který včetně poznámky pod čarou č. 2 zní:

„(2) Pokud je rozhodnutí správce cla vydáno a oznámeno elektronicky pomocí systému automatizovaného zpracování dat podle prováděcího rozhodnutí Evropské komise2), neobsahuje odůvodnění, poučení o opravném prostředku nebo jinou náležitost, pokud to na základě tohoto prováděcího rozhodnutí není možné.

2) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151 ze dne 13. prosince 2019, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu.“.

3. V nadpisu § 66 se slova „neoprávněného jednání správce cla“ nahrazují slovy „nesprávně stanoveného cla“.

4. V § 66 se slova „neoprávněného jednání správce cla“ nahrazují slovy „nesprávně stanoveného cla“.

ČÁST OSMÁ

Čl. XI

Zákon č. 80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, se mění takto:

1. V části třetí čl. V se body 238 až 243 zrušují.

2. V části třetí čl. VI bodě 11 se slova „bodů 112 a 238 až 243“ nahrazují slovy „bodu 112“.

3. V části jedenácté čl. XIX písm. d) se slova „bodů 112, 238 až 243, která nabývají“ nahrazují slovy „bodu 112, které nabývá“.

ČÁST DEVÁTÁ

Čl. XII

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2021.

Vondráček v. r.

Zeman v. r.

Babiš v. r.