§ 11 zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – Jaké úkony může vyšší soudní úředník…
Zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony · 293/2013 Sb. · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 11 zákona 293/2013 stanovuje, jaké úkony může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení a soudním řízení správním, přičemž vyjmenovává konkrétní úkony, které provádět nesmí. Vyšší soudní úředník může provádět většinu úkonů soudu prvního stupně, což pomáhá odlehčit soudcům. (§ 11 zákona č. 293/2013 Sb., zákon, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: insolvenční správce, soud, dlužník, exekutor
- Judikatura: na § 11 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 293/2013 Sb.
Vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou
a) vedení jednání ve věci samé,
b) rozhodování ve věci samé formou rozsudku,
c) rozhodování ve věci samé formou usnesení v řízeních podle občanského soudního řádu, soudního řádu správního a zákona upravujícího zvláštní řízení soudní mimo rozhodování v
1. řízení o úschovách,
2. řízení o umoření listin,
3. věcech určení otcovství souhlasným prohlášením,
4. řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob omezených ve svéprávnosti nebo osob, o jejichž svéprávnosti je vedeno řízení, osob, o kterých není známo, kde pobývají, neznámých osob a dále osob, jejichž zdravotní stav jim působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv, v nichž nebylo nařízeno jednání,
5. řízení ve věcech veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a insolvenčního rejstříku, v nichž nebylo nařízeno jednání,
d) rozhodování o předběžném opatření,
e) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovitosti, prodejem nemovité věci, postižením obchodního závodu nebo zřízením soudcovského zástavního práva,
f) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí v řízeních, v nichž bylo nařízeno jednání,
g) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nebo pověřování soudního exekutora a nařizování exekuce k vymožení peněžitého plnění, je-li exekučním titulem exekutorský zápis nebo notářský zápis včetně rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí, nebyl-li návrh podán oprávněným nebo soudním exekutorem, popřípadě bylo-li proti návrhu podáno odvolání,
h) rozhodování o uspokojení práv na nepeněžité plnění,
i) rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí o péči o nezletilé děti s výjimkou výživného,
j) vydání potvrzení evropského exekučního titulu,
k) rozhodování o odkladném účinku žaloby v soudním řízení správním,
l) věcí, kde je úkon zvláštním zákonem výslovně svěřen soudci,
m) jednání a rozhodnutí v insolvenčním řízení o
1. ustanovení insolvenčního správce,
2. odvolání insolvenčního správce z funkce,
3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce,
4. zrušení usnesení schůze věřitelů,
5. ustanovení prozatímního věřitelského výboru,
6. rozhodnutích a opatřeních přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezeními podle insolvenčního zákona,
7. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou,
8. návrhu na moratorium,
9. tom, že dlužník je v úpadku,
10. zamítnutí insolvenčního návrhu,
11. zrušení úpadku,
12. prohlášení konkursu a o jeho zrušení,
13. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení,
14. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs,
15. schválení oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení oddlužení,
16. ukončení provozu dlužníkova obchodního závodu,
17. věci samé v incidenčních sporech,
n) vyřizování dožádání s cizinou, mimo Slovenské republiky.“.
8. V § 13 se slova „10 až 12“ nahrazují slovy „11 a 12“.
9. V § 17 odst. 2 větě první se slova „, který nespočívá v rozhodnutí,“ zrušují.
10. § 27 se zrušuje.
ČÁST PÁTÁ
Čl. VII
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Zeman v. r.
Rusnok v. r.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Vyšší soudní úředník může provádět většinu úkonů soudu prvního stupně, což pomáhá odlehčit soudcům.
- Existují jasně vymezené oblasti, ve kterých vyšší soudní úředník nemůže jednat ani rozhodovat, například vést jednání ve věci samé nebo vydávat rozsudky.
- Některé typy rozhodnutí, jako jsou například rozhodnutí v řízení o úschovách nebo v řízení o umoření listin, může vyšší soudní úředník vydávat, i když se jedná o rozhodnutí ve věci samé formou usnesení.
- V insolvenčním řízení je okruh úkonů, které vyšší soudní úředník nesmí provádět, poměrně široký a zahrnuje například rozhodování o ustanovení insolvenčního správce nebo o návrhu na nařízení předběžného opatření.
Na co si dát pozor
- Pokud zvláštní zákon stanoví něco jiného, má přednost před tímto paragrafem.
- Je důležité rozlišovat mezi úkony, které vyšší soudní úředník může provádět, a těmi, které jsou vyhrazeny soudci, aby nedošlo k procesním pochybením.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 11
Jak soudy aplikují § 11
Městský soud takto rozhodl v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019 č. j. 1 Afs 135/2018 – 71, kde Nejvyšší správní soud judikoval, že na řízení před správními soudy se nepoužije ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.
… první senát zjistil, že k této otázce existuje rozdílná praxe jednotlivých senátů Nejvyššího správního soudu, proto postoupil věc rozšířenému senátu podle § 17 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Rozšířený senát usnesením ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Afs 135/2018 – 71, rozhodl, že § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích ve znění zákona č. 293/2013 Sb., který od placení soudního poplatku osvobozuje insolvenčního správce nebo dlužníka s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku …
Není proto přijatelné návětí § 11 ZVSÚ, které místo naplnění Ústavou předpokládané výjimky z této výjimky činí v podstatě bezbřehé nekonkrétní pravidlo.“ [13] Ustanovení § 11 zákona o vyšších soudních úřednících však novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb., která nabyla účinnosti 1. 1. 2014, nebylo ve smyslu výše nastíněné kritiky Ústavního soudu změněno.
Související
§ 27 Účinnosť (Vyhláška Ministerstva školstva, mládeže )§ 7 Účinnosť (Vyhláška Ministerstva financií Slovenske)§ 5 Účinnosť (Vyhláška Ministerstva školstva Slovenske)§ 15 Účinnosť (Zákon Slovenskej národnej rady o umelom )§ 3 Stanovení účinnosti a minimální účinnost užit (Vyhláška o stanovení minimální účinnosti)