10 Azs 269/2014 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 269/2014- 72 - text 10 Azs 269/2014 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: S. A., zast. Mgr. Filipem Slavíkem, advokátem se sídlem Ptašínského 307/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2014, čj. OAM-213/LE-LE18-ZA08-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2014, čj. 60 Az 4/2014 – 76, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2014, čj. 60 Az 4/2014 – 76, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) požádal dne 5. 10. 2012 o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Mezi důvody této žádosti uvedl, že je občanem Ázerbájdžánské republiky a vyznává islámskou víru. Problémy stěžovateli začaly již v době jeho studia na Ukrajině, kdy mu bylo z důvodu hlasování pro opozičního politika bráněno ve studiu. Od roku 2008 je stěžovatel členem politické strany Musavat. Ve své vlasti byl aktivistou nejstarší opoziční politické strany, účastnil se jejích protestních akcí i kritiky ázerbájdžánské vlády, v důsledku čehož byl opakovaně zbit, zatýkán a byl pod dohledem. Z týchž důvodů mu nebyl nostrifikován vysokoškolský diplom. Svou vlast stěžovatel opustil naposledy dne 25. 9. 2011. Od té doby policie několikrát navštívila dům jeho rodičů. Dříve měl kvůli bití na policii zdravotní problémy s játry a ledvinami. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 4. 2014, čj. OAM213/LE-LE18-ZA08-2012 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), neshledal důvody k udělení mezinárodní ochrany a žádost stěžovatele zamítl. [2] Stěžovatel včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. II. Řízení před krajským soudem [3] Krajskému soudu byla dne 30. 5. 2014 doručena žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného, jejíž součástí byla žádost stěžovatele osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce včetně vyplněného formuláře Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Usnesením krajského soudu ze dne 16. 6. 2014, čj. 60 Az 4/2014 – 29, vydaném asistentkou soudce byl stěžovatel vyzván k doplnění návrhu na ustanovení zástupce o údaje o svých výdajích, příjmech, výši úspor, dluzích, majetkových poměrech manželky a konkrétních důvodech pro úplné osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce. Stěžovatel reagoval přípisem ze dne 23. 6. 2014 (založený na čl. 33 spisu krajského soudu), kterým své žádosti doplnil. V přípisu je uvedeno, že byl sepsán v českém jazyce v neziskové organizaci. Usnesením krajského soudu ze dne 2. 10. 2014, čj. 60 Az 4/2014 – 42, asistentka soudce odmítla žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a zamítla jeho návrh ustanovení právního zástupce. Následně asistentka soudce usnesením krajského soudu ze stejného dne, čj. 60 Az 4/2014 – 47, vyzvala stěžovatele, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení doplnil žalobní body tak, aby bylo patrno, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí žalovaného za nezákonné nebo nicotné, a uvedl, jaké důkazy k prokázání navrhuje provést a tyto předložil soudu. [4] Usnesením napadeným kasační stížností byla žaloba stěžovatele odmítnuta z důvodu nedoplnění žalobních bodů ve lhůtě pro podání žaloby dle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), ve spojení s § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“). Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že krajský soud v žalobě neshledal dostatečně konkrétní žalobní body ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Žádosti o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, kterou za stěžovatele podala na základě zmocnění Organizace pro pomoc uprchlíkům, krajský soud nevyhověl z důvodu koncentrace řízení a zákonné překážky k prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby dle § 72 odst. 4 s. ř. s. Doplnění žaloby, které bylo krajskému soudu doručeno dva dny po uplynutí lhůty, proto shledal krajský soud opožděným. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností. V průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, který podanou kasační stížnost doplnil. [6] Stěžovatel v kasační stížnosti vyjádřil přesvědčení, že jeho žaloba obsahovala dostatečné vylíčení žalobních bodů a byla tak projednatelná. Poukázal přitom na to, že v řízení před krajským soudem požádal o ustanovení právního zástupce. Této žádosti však nebylo vyhověno, což zkomplikovalo možnost stěžovatele domáhat se soudní ochrany. Stěžovatel neovládá český jazyk a jeho možnosti seznámit se s podmínkami uplatňování svých práv jsou proto omezené a časově náročné. Ve lhůtě přitom požádal o prodloužení lhůty k doplnění žaloby, kterou doplnil jen s minimálním zpožděním. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 4. 5. 2015, kterým se ztotožnil s vypořádáním věci krajským soudem a navrhl kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítnout. IV. Posouzení přijatelnosti a důvodnosti kasační stížnosti [8] Kasační stížnost je podle § 102 a násl. přípustná a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39 (dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Nejvyšší správní soud dovodil, že „přesahem vlastních zájmů stěžovatele je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce  pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.“ Z citovaného usnesení je zřejmé, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán, pokud se kasační stížnost dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, nebo se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Další případy přijatelnosti kasační stížnosti mohou nastat, pokud bude potřeba učinit tzv. judikaturní odklon, nebo bude v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Za takové pochybení lze považovat nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury či hrubé pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva v konkrétním jednotlivém případě. Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je přijatelná z důvodu zásadního procesního pochybení krajského soudu, které znemožnilo stěžovateli řádně uplatnit svá práva. [9] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že o návrhu stěžovatele na ustanovení právního zástupce pro řízení o žalobě, rozhodl krajský soud asistentkou soudce a jejím jménem. [10] Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), v účinném znění, v § 36a odst. 4 zákona stanoví, že [a]sistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce. Podle odst. 5 téhož ustanovení je asistent soudce oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků. [11] Předpis upravující postavení a činnost vyšších soudních úředníků představuje zákon č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o zm